Bouře a hurikány a jejich aplikace na lidskou psychiku

Z knihy Božská bouře, David E. Schoen

Existuje paralela mezi hurikánem jako přírodním fenoménem a procesy probíhajícími v lidské duši?

Hurikán vzniká v rovníkových oblastech tišin. V psychologii tyto oblasti klidu odpovídají pasivitě, rutině a mírné nespokojenosti, období, kdy se já domnívá, že se „nic moc neděje“. Lidé postupně ztrácejí chuť do života, život plyne jednotvárně, všechno má stejnou příchuť, dochází k příležitostnému přizpůsobování, emoce se projevují mírně – žádný žár nesálá. Rovníková pásma tišin jsou domovem mnoha lidí v době dospívání, ve středním věku i ve stáří.

Bouře a hurikány a jejich aplikace na lidskou psychiku

V těchto rovníkových pásmech se postupně utváří nízkotlakový systém. Ze stanoviska psychologie nastává období, kdy se jakoby ze zdánlivé prázdnoty v duševní oblasti rozvíjí počínající deprese. Běžné společenské a veřejné aktivity se stávají namáhavými činnostmi  a jedince nadmíru zatěžují, lidé často jen tak okouní a bloumají, cítí se vyčerpaní, mají mrzutou náladu. Pokoušejí se vybičovat způsobem, jaký dříve pomáhal, ale už se jim to nedaří. Jakžtakž přežívají, ale „není o co stát“.

Systém nízkého tlaku se proměňuje v tropickou depresi. Na psychologické rovině převládá pocit bezmoci, připomínající klinickou depresi, provázený nechutí k jídlu, poruchami spánku a nezvládáním běžných životních situací, ztrátou motivace, společenskou pasivitou, někdy i pocitem odloučenosti od světa. Takto sužovaní lidé mohou rovněž trpět deflací já: ztrácejí osobní identitu, status i sebeúctu a paradoxně pociťují obtíženost i prázdnotu současně. Trpí nespavostí, jenom sedí ve tmě, týráni nejrůznějšími malichernostmi a svojí bezradností. Tento stav odpovídá noční plavbě po moři, kterou Jung popsal jako „usilování o osvobození vědomí já z vražedného sevření nevědomí“.

Tropická deprese posléze začíná formovat silné větry a oblaka do spirály. Na psychologické rovině přichází období změn nebo alespoň pokusů o ně: lidé provádějí rychlá rozhodnutí, pouštějí se do všelijakých pletek, mění zaměstnání, cvičí aerobik, drží diety, věnují se zvláštním zálibám, nechávají si sestavovat horoskopy… Období nečinnosti končí. Je aktivována dosud nevyužitá energie, snahy o nalezení nového směru jsou nejprve spíše nahodilé a nebývají příliš úspěšné, lidé jako by se pohybovali v kruhu a pokoušeli se „nastartovat“. Objevují se symboly mandaly, probíhá postupná organizace duševního materiálu.

Z meteorologického hlediska je tropickou depresí postupně hromaděna tepelná energie, rozvíjí se tropická bouře s jasně zformovaným okem, která dostává vlastní jméno. Celý proces je podporován rozlehlými teplými vodami moře – obrovským potenciálem nevědomí a energií afektů. Všechno se dává do pohybu. Z psychologického hlediska vše víří a směřuje vzhůru. Jedinec může být ovládán nejrůznějšími vášněmi, hněvem anebo nutkáním dramaticky se předvádět jako na jevišti. Dochází k posunu od depresivní pasivity k bouřlivé aktivitě, k činnosti, jež nebývá adekvátně odůvodněna, ani vědomě řízena. „Něco se musí změnit“, nevědomí i nadále dominuje.

V tomto stadiu může být například obyčejná pletka pokládána za životní metu, objeví se pokušení experimentovat s drogami, předmětem vážných úvah se stávají manželská odloučení, rozvody, úniky do tropických oblastí světa motorů. Aktivity mohou být horečné, nespoutané, ale postupně projevují náznaky cíleného zaměření. Pojmenování živlu lze vnímat i jako první pokus o polidštění – psychologicky jde o rozlišení já a ne-já.

Tropická bouře se posléze stává hurikánem. Z psychologického pohledu má energie nyní proudící z nevědomí moc devastovat já, úroborické Já či hurikán však současně nabízí spásnou alternativu. V každém případě jde o zásadní změnu, o velice důležitou výzvu z pohledu psýché. V této fázi duševní energie může jako vysoká přílivová vlna zaplavit já, nelze zlehčovat hrozící nebezpečí destrukce vztahů nebo psychózy.

Bouře a hurikány a jejich aplikace na lidskou psychiku

Individuální já reaguje v ideálním případě odpovídajícími prostředky: odolává tlaku archetypických obrazů a zpevňuje se. Tak jako v hmotném světě země a mráz tříští a mírní dravou sílu bouře, v duševní sféře je to já, jehož pozice se postupně zpevňuje, vzniká nový, uvědomělejší postoj – uvážlivý, zainteresovaný, ostražitý, reflektující, předznamenávající perspektivní směřování k vyšším, bezpečnějším úrovním, rýsujícím se na vzdáleném horizontu, působení komplexů je mírněno, chaotické emoce se dostávají pod jáskou kontrolu. Nový postoj umožňuje usměrňování nezměrné duševní energie, jíž hurikán překypuje.

Hazardéři si pohrávají se smrtí, když se vystavují běsnícím hurikánům na mořském břehu, kde při té příležitosti pořádají bujaré oslavy. Bývají pošetilí, domýšliví a nadutí a pravděpodobně budou tak či onak hurikánem „zlikvidováni“. Příchod hurikánu nechápou jako výzvu k individuaci, a tak jsou pouze pohlceni Úroborem, mocným nevědomím. Jako výzvu k dalšímu vývoji, individuaci, božskou pobídku k proměně naopak pojímají hurikán jedinci, kteří jej respektují a akceptují, byť se jej současně obávají. Směřují k vyšším, bezpečnějším úrovním. Chrání vědomí tak dlouho, až se utiší ničivý vítr (ochromující duch) a opadne voda (vliv nevědomí), aby pak mohli mít užitek z dobrodiní, plynoucího z životadárných dešťů, jež přinášejí nový život. Bouře se vybije, a oni uvidí jasnou modrou oblohu a zářivé slunce – příslib nových začátků.

Psychologicky by lidé měli na hurikán zareagovat obdobně jako plot volně pouštějící vítr i vodu: naše psychické struktury musí být natolik propustné, prodyšné, aby běsnění bouře přestály. Celistvé neohebné ploty hurikán vyvrátí a smete do moře. Postavíme-li se tedy hurikánu na odpor a neoblomně chráníme já, vynakládáme marné úsilí a vystavujeme se tím velkému nebezpečí.

Adekvátní psychologická reakce na řádění hurikánu může být znázorněna optimální konstrukcí lampy, jež chrání plamen ze všech stran, tak aby ho vítr nemohl sfouknout. Světlo našeho vědomí musíme chránit, jinak bychom zbloudili v temnotách a zmocnily by se nás síly nevědomí. Průsvitnou skleněnou baňkou se šíří světlo do okolí, aniž by do ní vnikal vítr. Je zapotřebí, aby vědomí našeho individuálního já šířilo světlo, aby přežilo běsnění vichřic a povodňových vod (podvědomí). Jestliže bytostné Já požaduje, abychom se vzdali dosavadní struktury vědomého já za účelem vytvoření struktury nové, musíme být psychologicky natolik odolní a současně flexibilní, abychom toho byli schopni. Nepochybně se přitom neobejdeme bez zvláštní transpersonální milosti, ale měli bychom si ji vlastním přičiněním zasloužit.

ELEKTRONICKÉ KNIHY ke čtení ve vašem počítači, tabletu či mobilu

Čím více osobních i zprostředkovaných zkušeností lidé s hurikány mají, tím snáze se učí odpovídajícím způsobem reagovat v případě příchodu velké bouře. Z psychologického hlediska si jsou tito jedinci více vědomi bytostného Já, jeho původní, neosobní moci, potenciálně kreativních i destruktivních aspektů a také všech alternativ adaptace já i reakcí, jež mohou napomoci přežití a integraci obrovského množství duševní energie.

♥      ♥      ♥

Božská bouře, (Hurikány, tornáda a větrné smrště jako duševní jevy), David E. Schoen, Brno 2004

Bouře a hurikány a jejich aplikace na lidskou psychiku

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?