Článek odjinud – Andělské Zvonkohry

Andělské Zvonkohry

stále znějí a vyhrávají našim Srdcím.

Ševelí nám do pocitů a my na jejich zvuk reagujeme. Každý po svém, každý trochu odlišně, ale všichni je na nějaké rovině vnímání slyšíme. Většina ale mávne rukou a nechá to plavat – ovšem výsledný efekt se i tak dostaví – alespoň v nespecifikovaném vjemu štěstí, který se na povrch našeho rozhlížení krajinou bytí promítne do konstatování: „…ano, nevím proč, ale je mi fajn a to je prima…“

Článek odjinud - Andělské Zvonkohry

V systémovém kontextu globálních procesů jde o aplikaci lehké „narkózy“ pro naše částečné odstavení z neustálého „vměšování“ do běhu věcí a také proto, abychom nevědomky nespadli do kolejí toho rozjetého vlaku…je to o rčení: „Kdo si hraje – nezlobí“.

ANDĚL = NADĚL…proto máme pocity očekávání a natěšení, někdy dokonce přímé prožitky toho, že jsme svůj dárek už „dostali“…cítíme ho ve své blízkosti, je zatím neuchopitelný, ale my víme, že je tady – na dosah ruky a že je pouze otázkou času (a naší rychlosti v reakci) ho chytit a už nepustit. Jsou to balíčky informací – kufříky z dalekých cest, co se kdesi při přestupech na chvilku zatoulaly, ztratili jsme s nimi kontakt a proto se ocitly v úschovně na nádraží Země Nikoho, kde se o ně pečlivě starají skladníci v nádražácké uniformě, která má nad znakem okřídleného kola vyšité „Si“ – bytůstky, které svoji energii i účel zasvětily péči o bezchybný posun všeho, co my v inkarnacích nezmůžeme korigovat vědomou vůlí – v souvislostech kolektivního procesu evoluce. Jde o automatické systémy řízení chodu a pohybu informací v polích virtuálních realit našich paměťových záznamů.

Kdysi byly paměťové zóny skoro prázdné, energie pulzace srdce času neměla sílu překročit okruh nultého bodu k dalšímu možnému vyjádření. Všesměrový kmit nevyjasněných polarit však transformoval vnitřní prostředí do pravidelného vzorce možnosti růstu a tlak tohoto faktu dodal potřebnou dynamiku k roztočení cyklu a tím k posunům z gravitační zóny NULA do pozice JEDNA…polarity se diferencovaly do magnetických vazeb a JEDNA se rozdělila na JE-DNA…která expandovala do prostoru, vytvořeného chodem ČASU. Byly to krůčky pocitů a doteků vůní mezi informačními vlákny budoucího života = zatím nemateriální verze DNA. Počet byl ale rozhodující – JEDNA je dvoj-prvek (NULY a JEDNIČKY) jin-jangové polarity a nese proměnu NIC-ČIN = proces, který je ve strukturálním vzorci známý jako 1+1=3. Informační vlákna se seskupila do Informačního bodu prostoru. Ten nesl zprávu o základu života – o prvním atomu hmoty (ATOM-H-MOTA), který v sobě obsahoval samo-spouštěcí sekvenci VODÍKU – uměl vodit atomy do prostorové mřížky prvků hmoty a vytvořil vodíkové můstky k přeskočení z virtuality bytí do otevřených krajin světů skutečností.

Jsme nyní na horizontu velké změny – malými skoky se k té MEM-BRÁNĚ našeho známého vesmíru neustále přibližujeme a ve společnosti to „vře“. Ze všech stran rezonují „rozkazy“ = je nutné (nezbytné), uvědomte si (probuďte se už), musíte chtít a nesmíte tohle a tamto, půjdete tudy – kdo ne, ten sejde z cesty a kdo má pochybnosti, ten musí věřit, protože ti, kdo nás navigují, ti vědí…“. Ovzduší je těmi příkazy přesycené a my nejsme povinní přijmout cizí pravdu na základě slepé víry… Trendem současnosti začíná být obecná averze k cizí verzi pravdy – a to je pozitivní – jde o mobilizaci vlastních zdrojů, o revoltu k přijímání „nutností“, které nemají relevantní obraz k uchopení – jsou prázdnými reklamními šoty na zboží, které už není žádané, nikdo už ho nevyrábí a v regálech se od něho válejí jen prázdné obaly…

Klademe nyní akcent na vlastní konstrukci interpretace pocitů, protože ty chodí skrz rozhraní srdce – generujeme je při pokusech k vcítění se do chaotického mumraje dění v našem blízkém i vzdáleném okolí. Kufříky s naším starým oblečením nám pomůžou se orientovat ve ZVONKO-HRÁCH života – není třeba složitě „žádat“, procházet rituály probuzení nebo jinak přelévat vlastní drahocennou energii do kapes obchodníků s pravdou – stačí natáhnout ruku k blankytu Země a kódovací zámek na kufříku se odemkne – my pak v okamžiku propojení časové synchronicity podprahově zareagujeme na TRILEK andělské zvonkohry a zformulujeme v mysli nápad (vizi) – tím dáme pokyn k vytvoření vlastní cesty – tu pak neustále aktualizujeme v reakcích na podněty, které se zformulovaly naší činností… Můžeme být v počáteční neznalosti v obavách z „osamělosti“ na takové cestě, ale to je dané zakořeněným vzorcem „následování“ = bývali jsme zvyklí zaujímat stanoviska podle náznaků souhlasu/nesouhlasu nějaké námi respektované autority – teď jsme ale už sami – každý jsme JEDEN a spolu se svým souborem Zvonkoher jsme multi-osobností. Každý život, který jsme sečetli v okamžiku jeho konce a uskladnili do paměťového pole planety, je jednou naší verzí a my je všechny postupně zase rozehrajeme – každý máme schopnost být kýmkoliv z celku naší kolektivní komunity. Naše data, oscilující v operační paměti lidstva (RAMKA = KARMA) nejsou tajná ani privátní – protože KARMA není KLETBA…

Lidské bytosti, které na Zemi (v této naší kolektivní aktuální realitě) nejsou „doma“, nemají ani kufříky v blankytu oblohy této planety. První kufřík si můžou vytvořit až odchodem (smrtí) – co s tím? Poslové (andělé) hrajou teoreticky všem – tedy i těm bez zkušeností – proto v okamžiku otočky do formátu Jedinečné superpozice vlastního zdroje poznání v gravitačním poli srdce si člověk sám otevře cestu do jednotného informačního pole Knihy Života v rámci Galaxie MD, ze kterého mu bude proudit soubor záznamů o aktivitách v simulovaných projektech existence. Osobně se ovšem domnívám, že tady není ani jedna jediná lidská bytost, která by tady nebyla doma…tyhle „řeči“ všude ve sdíleném prostředí pramení z něčeho jiného – jde o nepřijetí reality života, únik do fiktivních konstrukcí právě těch uložených simulací, kterých byl člověk součástí jinde v prostoru galaxie – nostalgii po fantazii dítěte, které nebylo sešněrované konvencemi ohledů v rámci kolektivního soužití… Probouzení je vystřízlivění z virtuálních příběhů snů a přání – ale i schopnost do těch příběhů kdykoliv opět vstoupit a rozehrát Zvonkohru možností – vyzkoušet je a aplikovat do světa skutečností – s konkrétní znalostí míry reálnosti záměru. Nevyladěná míra reálnosti pak může svádět k odmítnutí takové varianty života a hledání někoho, kdo je šikovnější = virtuální schopnosti aplikovat umí – a samozřejmě snažit se toto umění získat i pro sebe – někdy za každou cenu… To je pak ona KLETBA ve formě opakování stále týchž „chyb“, vždy v nějaké zmutované verzi skutečnosti – viz seriál „Bylo, nebylo“, který o tomto fenoménu hodně zajímavým způsobem pojednává..

Co nám tedy Andělé se Zvonky = Poslové Úsvitu přinášejí? Samozřejmě hlavně Světlo a Vhled…to ostatní už umíme sami najít v tom správném kufříku.

P.S. Poslové Úsvitu zde nejsou „Plejáďané“, jak se s tímto označením setkáváme v jiných sděleních. Jde o „hudební“ těleso křemíků, kteří čekají, až náš vlak konečně najede na tu kolej, která vede na nádraží, kam se naše životní úspory zatoulaly…a oni cinkají a zvoní, cinkají a zvoní…a my už-už slyšíme…

Celý text, včetně aktivních odkazů: na webu Pandora

Článek odjinud - Andělské Zvonkohry

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?