Co znamená neztrácet naději?

Znamená to neztrácet dech. Naděje je pojem odvozený z latinského slova „sperare“, což znamená vanout, dýchat, doufat nebo také aspirovat. Dokud dýchám, doufám, dokud doufám, projevuji duševní vůli a optimismus, nabývám novou sílu, vznáším se jako orel. Neboť jak se říká, naděje je dech duše a dar Ducha, proto je naděje pro člověka ve své podstatě živým citem. I v té nejtěžší situaci naděje vždy přichází jakoby sama od sebe. Cítit naději nebo překypovat nadějí znamená cítit spojení s rezonancí životní energie. Jako je dech nezbytnou fyzickou životní potřebou, podobně je naděje opodstatněnou duševní potřebou. Naděje souvisí s pojmy (nezlomná či bezmezná) důvěra nebo víra, pozitivní aktivní očekávání, trpělivost a odhodlání. Naděje je velmi silnou energií, a jako takovou ji my sami do něčeho vkládáme, nebo naopak vzhlížíme k něčemu nebo někomu, kdo naději přináší. Naděje eliminuje strach a přináší útěchu.

Ztratit naději nebo cítit beznaděj je jako ztratit dech, přijít o vnitřní zdroj, prožívat peklo

Neříká se snad, že „naděje umírá poslední“? Nemít žádnou naději znamená nevědomky se odcizit své duši, což vede k zoufalství, a zoufalství vede k „předčasné smrti“ neboli k přežívání. Vyjadřovat naději je žádoucí, pokud naději vyjádříme, pečlivě o ni pečujeme – pěstujeme ji jako vzácnou květinu. Vyjádřit naději znamená zasadit jadérko nebo semínko do úrodné půdy, trpělivě čekat až vzklíčí – pronikne ze tmy na světlo.

Ale jak už to na tomto světě, kde téměř vše má svá protivenství, chodí, ne každou naději je dobré živit, ona i naděje může být nejen křehká, ale i „šílená“. Naděje by měla být oprávněná, něčím opodstatněná, neboť s pojmem naděje souvisí také dobrý úsudek, moudrost, intuice, a také pomíjivost nebo prchavost. Naděje je optimistický stav mysli, podporuje sebemotivaci (k překonávání překážek, k stanovení si tvůrčích cílů). Souvisí ale také s tím, zda vidíme skutečnou nebo zkreslenou realitu, někdy může naděje prodlužovat utrpení. Živit v sobě například klamnou, nereálnou, planou či bezcennou, nebo malichernou či sobeckou naději, že se k nám vrátí partner, který od nás odešel, protože nás již nemiluje, nám může přinést sklíčenost a bezesné noci, sebelítostivé a chmurné duševní stavy. Sklíčenost, beznaděj a zoufalství je opakem naděje. Do některých vztahů vkládáme falešnou naději, neb jak mínil Sofoklés, starověký řecký tragéd: „Milovat znamená uvíznout v beznadějné situaci“.

Zajímavé je, že i ten největší skeptik nebo cynik, dokud dýchá, cítí ve svém nitru, tam, kde je to opodstatněné, alespoň kapku naděje. A zvláštní je, že naději nejvíce ubližuje pýcha a ješitnost, vzácná květina v rukou pyšného nebo ješitného člověka ztrácí (kouzelnou) energii a uvadá. A co tuto kouzelnou květinu opět probudí k životu? Nezdolná naděje, živý cit a přesvědčení, že to, v co věřím, je správné. Naděje působí jako impuls, jako nová energie a je silnější než strach. Člověk, který v něco doufá, ve svém srdci chová naději. Chovat ve svém srdci naději – není zde krásně vyjádřeno, co je to naděje? Člověk potřebuje naději stejně jako spánek a smích (Kant). Už Dante věděl, že naděje je ctnost, neb nad pekelnou bránu v Božské komedii umístil nápis: „Vzdej se vší naděje“.

Související články: Kdo vidíš sebe lepším, než jsi?, Co skrývají slova: mám tě strašně rád?, Božská síla je v nás – MY jsme TVŮRCI

♠    ♥    ♣

GALERIE FANTAZIE – Květinové dekorace, dárky

Diskuze