Jemnohmotné sféry informací – hrátky se slovy

Tento článek nepředstavuje ucelený text, zaměřuje se na zvláštní – magickou – významnost slov a z nich složených vět. Předkládám zde některé poznámky z kategorie „hrátky se slovy“ v jednotlivých bodech, ačkoliv spolu vzájemně souvisí a spojuje je hermetický či astrální firmament – hvězdná obloha a zemská noosféra. Toto slovní a větné „revue“ složené ze samostatných výstupů různých úvah se týká jen malé části mých poznámek, a velmi malé části z celku lidského poznání, které je možné dále myšlenkově zpracovat, slovně rozvíjet a v kontextu rozmnožit.

Jemnohmotné sféry informací - hrátky se slovy

♦ Není zvláštní, že obloha se latinsky nazývá firmament? Firma-ment, čípak je to asi firma, ta obloha, že by se jednalo o archiv „mentálních pochodů lidstva“? Možná se jedná o totéž „místo“, které je jinak nazýváno zemskou noosférou, jenž představuje magisterium lidského vědění a je sférou vlády rozumu, duchovního smýšlení a lidské spirituality. A jako každá firma má hlavní kancelář, kde v šanonech jsou skrývány dokumenty s tajnými daty firmy, takzvaný sekretariát, tak i obloha – firmament – má své pole utajených dat, kde se nachází „secretum secretorum“ – tajemství všech tajemství, jímž je dle mystických filozofů skořápka vejce.

♦ Je jen náhoda, že jsme se od tajemství oblohy dostali k otázce: „Co bylo dříve, slepice nebo vejce?“ Konfirmace aneb ověření nebo potvrzení pravdivosti jakékoliv odpovědi na tuto otázku je skrytá v modré barvě firmamentu, tedy oblohy.

♦ Noosféra je úložištěm všech pozemských dat, myšlených, řečených i psaných. A to i v případě, kdy badatel neúnavně bádá, sbírá data a jako datel vášnivě vyťukává písmenka klávesnice počítače. Zde počítá se i osobní badatelova signatura (značka, podpis). A vrátíme-li se k latinskému firmament (obloha), tak v italštině firma znamená také podpis. Cituji z komentáře pod článkem na fa: „Možná je obloha podpisem naší kolektivní mysli, potvrzením či oficiálním popisem statusu / stavu našeho lidského vědomí, které stvrzujeme právě podpisem.“

♦ Exotika esoteriky a živelné extatické jevy si nezadají s exoterickým pojetím života a exaktní vědou, avšak vlastnit jak tajemství vědy, tak tajemství mystická, nemusí být vždy bezpečné. Exaktní, přísně vědecké teorémy a obecně akceptovatelná vědecká tvrzení, přijímaná jako skutečná a bez hmotných důkazů považovaná za pravdivá, jsou sice matematicky prokazatelná, ale ne každá teorie se v čase poznání stává zcela použitelnou zásadou, platným tvrzením, principem či zákonem.

♦ Dostává-li se mysticismu a vědám hermetickým odsouzení, tak si ne zcela uvědomujeme, že zde existuje rovnítko mezi teorémy exoterické vědy (určené pro veřejnost) a mystickým poznáním extatickým (daným například prožitkem extáze). Mystické poznání je většinou považováno za neskutečné, vybudované „pouze“ z odvozování mystických axiomů, subjektivních tvrzení o mystických zkušenostech bez hmotných důkazů. A to i přestože mystické axiomy mohou být světu předkládané bez sebemenších pochyb (s nulovou vnitřní vágností), stejně jako přísně vědecké teorémy, například teorie založené na vědě matematizované.

♦ Aby se vše jevilo spravedlivě, posvátná mysteria a duchovní vědy neměly by označovat vědu materiální za profánní, tedy světskou, nenáboženskou, znesvěcující a všední.

♦ Nejen mysl básníkova je mistrem asonance, nejen mysl básníkova, dávného alchymisty nebo rytíře Kulatého Stolu je hodna pergamenu. Užívajíce souznění hemisfér také mysl každého z nás je schopna permutace, obměny pořadí ve zdánlivě souvislém sledu věcí a dějů ve sférách země zaslíbené i ve sférách hvězdných. Mysl věhlasného alchymisty je schopna, nezávisle na teoriích, změnou pořadí hvězdných prvků, vibrací a zvukových not stvořit nové světy. Též permutace písmen a pořádek slov ve svatém písmu, v lesku nových slov a nových vět, dává nahlížet, že ne vše, co je ve stokrát přepisovaných textech svatých psáno, je dáno černé na bílém. Tak uvažujeme, aniž bychom ještě pomysleli na spoustu moudrých knih stravovaných ohněm v temném středověku.

Jemnohmotné sféry informací - hrátky se slovy

♦ Vesmír je obdivuhodně uspořádaný autonomní systém, schopný vzestupného transformačního vývoje, stejně tak příroda je vyvážený a uspořádaný živý systém, složený z mnoha otevřených podsystémů s podobnou funkční složitostí. Avšak deformace slova vzestup vytváří nové formace pro konečný vzestup lidské duše mimo pozemskou hmotnou sféru. Přestože primárním významem transformace stále zůstává evoluce lidského vědomí napříč vesmírným prostorem, aniž by energetický celek těla, duše a ducha korunovaný zářící aureolou nutně musel opustit energetické pole země zaslíbené. Je na každém sebeřídícím jedinci, jaké cíle si pro sebe stanoví, pokud budou cíle svobodně uvažujícího člověka autonomní, splyne se systémem transformačních procesů, aniž by se vzdal své jedinečnosti, spontánnosti a nezávislosti.

♦ Není snadné v pravdě uvést na pravou míru vše co praví písmo svaté a za pravé a pravdivé vydává. V pohodlí kazatelny učitel káže a žák poslouchá, avšak mohutná víra hutnou se často stává. Pak zhusta hořekuje ten, jehož hoře a trýzeň života jest nástrojem pokání. Spasením jeho trýzně má být symbol kříže, jenž ztěžka nese z údolí na vysokou horu vprostřed na kříži beder k zemi ohnutých odvolávajíce se na písmo znepokojujícího díla.

♦ Duševní práce neznamená prát se sám se sebou. Trpělivost neznamená trpět, znamená trpělivostí posvětit úspěch, úspěch ale neznamená spěchat, znamená umění rozhodnout se k rozhodným krokům ve správný čas. Avšak ani trpělivost není radno přehánět, neboť kdo příliš dlouho nečinně doufá nakonec si zoufá a pláče.

♦ Nejlepším rozpouštědlem (roz-pouště-dlem) a nosičem informací je voda, poušť bez pramene živé vody je jen pustou planinou. Avšak poušť je symbolem podvědomí, symbolem místa, kde každá kapka docházející vody rozpouští obsah podvědomí. Kde se člověk setkává sám se sebou, po překonání duševní prázdnoty, po odpuštění sám sobě, po rozpuštění citové vyprahlosti a zdánlivé samoty. Ocitne-li se poutník osamocen uprostřed pusté pouště, vzhlíží k nekonečnu, k nedosažitelnému tajemnému horizontu. Hledá oázu uprostřed vnitřní prázdnoty, pomyslnou vnitřní studnu života. Touží douškem panenské vody uhasit žízeň po vědění, žízeň po věčném, nikdy nekončícím životě.

♦ Zasvěcený guru v tichosti si cení svého osvícení a netouží figuru svou a jméno své v kameni na podstavci vytesat, neboť zná a ví, že znamení povýšenosti vytesané v kameni je Máji mámením, a že alchymistické spisy jsou plné slov a vět, které pro neznalého postrádají jakýkoliv smysl. Jen osvícená bytost světla svíce a zlatého svitu Slunce cení si stejně jako stínu plamene svíce a stínu vlastní svatozáře, jenž v záři Slunce poledního vidět není.

♦ Často říkáme svému dítěti: ty jsi moje zlato. A možná ani netušíme, že alchymisté, přivedou-li zlato do jeho prvotního (mladého) stavu („rozpustí-li zlato v merkuru“), nazývají „omlazené“ zlato dítětem.

♦ Jakmile královské Slunce v záři plavé za magického novoluní zapadne za obzor, brány přírodních svatyní skryjí se v šeru nevědomí. Ani nádherná oblaků girlanda, jenž vůkol září v červáncích, neskryje blížící se temný soumrak. Bělostné mraky barvu rychle mění a jejich šeď zvěstuje dlouhou bezměsíčnou noc. V ten okamžik probouzí se touhy a chtění a lidská síla pevně přimyká se k lákadlům podsvětí. V moci bezměsíčné noci soudnost pod velením lidské pýchy ztrácí se záhy po setmění, horoucí lidské srdce křehne a v chladu temné noci poznává, jak marný je slávy lesk, když z nebe blesk osvícení a horlivost po vzletné slávě zatemní rozum.

♦ Slávy lesk ztratí se v první vnitřní bouři, jakmile blesk skrytého poznání nazdařbůh projde myslí, srdcem a tělem, které není dostatečně uzemněné. Věz tedy, že důležitým předstupněm lidské dokonalosti je skromnost a upřímnost.

♦ Klást důraz na svou hodnost a vlastnit hodně hodností, třebaže ve jménu vlasti, nemusí poukazovat na kladné vlastnosti. Vlastnit a užívat vysoké hodnosti je hoden ten, kdo je rozhodný a zná svou pravou hodnotu a je hoden jména člověk. Neboť opovrhovat jménem člověk znamená vrhat stín sám na sebe.

♦ Pokud anděl skryje před námi svá chvějící se křídla, zřejmě to znamená, že pohrdáme sami sebou a nedokážeme uhladit neviditelné záhyby své duše. Aby naše duše zkrásněla, nezbývá nám než produševnit své nitro. Aby andělé svá křídla nad námi opět rozevřeli, nezbývá nám než mít rádi sami sebe.

Jemnohmotné sféry informací - hrátky se slovy

♦ Slunce spolu s Lunou – S/lun/ce – působí jako ladičky barev hvězdných not a akordů, vnímaných jak na úrovni vědomí (Slunce), tak i podvědomí (Měsíc/Luna). Dost možná je tón c skrytý ve vesmírném šumu alfou i omegou hudební abecedy a udává základní výšku tónům nekonečnu vesmírných strun, jejichž barevné hudební frekvence podobají se melodiím lidským duchem hraným na flétnu a klavír.

♦ Psychoakustické atributy vesmírného zvuku jsou tajemnou součástí záhadné psychofyziky a psychologických i fyziologických reakcí na zvukové vjemy (subjektivních tělesných reakcí na frekvence hudebních vibrací). Zvukové vjemy, podněty i klamy shledáváme skryté nejen v šumu vysokých i nízkých tónů frekvencí vesmírných vibrací, ale také v lidské řeči, jenž je nedílnou a tvořivou součástí zemské noosféry a vesmírné „hudby sfér“.

♦ Vzletná myšlenka je jako paprsek světla, který letí vzhůru, těžká myšlenka je jako kámen a padá dolů. Těžké myšlenky se v noosféře projevují jako nelibozvučné vibrace, které mají na svědomí kakofonii života – neuspořádanost a disharmonii. Disharmonie vzniká synoptickým vnímáním světa, pokud mysl individuálního jedince sestavuje svět synopticky – přehlíží současně existující paralelní jevy a světy.

♦ Lidské tělo není nádoba hermeticky zapečetěná, je naplněná energií, která jím neustále protéká, je naplněná dechem vesmírného Ducha. Tou samou energií, která v taktu a dynamice vesmírných tónů „roztáčí svět“. Lidské tělo je nádoba, která plodí šesticípou hvězdu, energetickým systém lidského těla se harmonicky roztančí, jakmile se dva trojúhelníky spojí v magický obraz vesmírné geometrie.

♦ Hmotné tělo je nádoba vesmírné materie připojená k základní energetické síti vesmírných dat, a pokud podlehne putrefakci, či snad lépe řečeno, pokud se rozptýlí a zmizí, vždy po sobě zanechá zbytkovou energii, jakési reziduum, které přetrvává a doznívá v podobě jemnohmotné bytosti s volatilní, poněkud nestálou pamětí jemnohmotného těla neustále však připojeného ke zdroji. Zanechává po sobě tajemnou vůni a zvukomalebnou stopu své aktuální existence.

♦ Šálení mysli způsobuje reklama zaměřená na důraz zvuků a barev, navíc RE znamená opakovat, reiterace je název pro opětovné a neustálé opakování, pokud jde o reklamu, tak se jedná o časté opakování klamů. Šálení smyslů způsobují také média, obzvlášť televizní zpravodajství, kdy je kladen důraz na znělky v podobě neharmonických a hlasitých tónů, kde je kladen důraz na barvy a jejich energii. Obzvlášť nelibozvučná znělka a agresivní červená barva po celé ploše televizní obrazovky v pozadí upoutávajících titulků televizních zpráv, kde převažují negativní a manipulativní informace, vypovídá o podprahovém působení na lidské vědomí.

♦ Řekneme-li, že naprosto prázdný prostor neexistuje, neboť na oko prázdný prostor není prostý skrytého pohybu, jen prostota lidské mysli může užívat prostých a prázdných slov nazdařbůh vyřčených do prostoru kde i neochvějná víra v prázdná slova se snadno zachvěje ve víru vesmírného Ducha, jenž neviděn pohybuje se prostorem. Z téhož Ducha povstává duše a v ní jest základ smyslového světa.

♦ Dvojitá šroubovice DNA, a soustava jejích mikroskopických kódů, tónů a akordů stvoření prvotní materie, podobá se tajemné šroubovici spirálního pohybu Slunce a Měsíce napříč prostorem a časem v makroskopických cyklických křivkách a ve společném řádu pohybu soukolí všech planet sluneční soustavy. Extrakce z prvotní materie bývá symbolizována v podobě planetária zobrazeného v planoucím krbu, nebo také v podobě věnce z dubového listí, jenž představuje extrakci prvotní materie v podobě zeměkoule v lidských rukou.

♦ Písmeno S, které si svou podobu vypůjčilo z tajemné říše plazů, a jeho magická hodnota záměrně vložená do Slov: čaSová oSa Světa, vlní se veSmírným proStorem jako „plazmatický“ koSmický had. Nikoliv jako had spojený s prvotním hříchem, ale jako kosmický HAD poznání, kosmický had v podobě životní energie (hadí síly), symbolicky vyjádřené v černobílé monádě (dualita mužského a ženského principu).

♦ S významem symboliky koSmického hada souvisí otázka, proč v počátcích náboženství nebyl dán žádný prostor ženám, přestože Síla ženSkého principu je ve slově nábo-ženství paradoxně v podobě poSvátné energie hvězdného píSma obsažena. Anebo proč náboženský post měl být prost aktivní Sexuální Síly. Stvořit náboženství s (ne)aktivním nábojem mužSkého principu, zcela bez aktivního náboje ženSkého principu, bez jednoty dvou trojúhelníků a jednoty ohně a vody, je záměrně vytvořený veSmírný paradox. Je to jako úmyslně a násilně představit lidStvu jen polovinu základní vesmírné materie. Dopátrat se Svatého grálu, „varné nádoby kosmické materie“, je v případě náboženského fanatismu marná, sisyfovská práce. Obzvlášť pokud „nádobu kosmické materie“ nesprávně zaměníme s materií samotnou.

Jemnohmotné sféry informací - hrátky se slovy

♦ Probouzení hadí síly, v klamu a mámení náboženských doktrín, je svým způsobem také nekonečná „sisyfovská práce“. Zkuste si nahlas a rychle za sebou vyslovovat Sisyfos – nepřipomíná vám to hadí syčení?!

♦ Tak jako je žena složena z principu ženské a mužské energie, tak je muž složen z principu mužské a ženské energie. Princip prince a princezny, tajemství a zá-hady hadí síly, najdeme skryté v každé dobré pohádce. Zakletá princezna je symbolem vědomí uvězněného v Matrixu, polibek zde představuje probuzení čili nové zrození. Neboť v polibku je skrytý také dech a v dechu dvou bytostí (mužský a ženský princip) je skrytá síla vzájemného propojení pasivních a aktivních přírodních a vesmírných sil.

♦Spánek princezny představuje princip spirituálního stavu, kdy bytost není ani živá, ani mrtvá, přesto je i ve spánku účastna vesmírného tvoření – vědomí zpracovává denní zážitky, třídí je a ukládá je do podvědomí, hledá odpovědi na otázky, které obyčejně přicházejí s rozedněním, neboť ráno je moudřejší večera.

♦ Polibek, poté co Jiřík ochutnal kousek kouzelného hada a zato mu byla sťata hlava (v oblasti krční čakry, centra komunikace a vnímání času), je také symbolem zprávy nebo informace předávané nebo získané jinou, něž běžnou pozemskou cestou.

♦ Život po těžké zkoušce, například po rozchodu s partnerem či partnerkou, pokračuje dál, a proto je třeba kráčet životu napřed, den za dnem, krok za krokem, a až se rok sejde s rokem, objekt ztracené lásky sejde z očí sejde z mysli. Předpoklad, že v muži či ženě najdeme celoživotní poklad, je jako předpokládat, že svatební prsten je prstenem kouzelným.

♦ Proslulý milovník (mi-lov-ník) nachodí spoustu mil, než uloví tu pravou. Poté nešetří slovy lásky, dokud ta pravá je milníkem – časovým úsekem na jeho (lovecké) životní cestě. Milovník královské moci toho moc nenachodí, spíše se něco nasedí v královském křesle v čase lovecké sezóny, než uloví dostatek věrných oveček.

♦ Smích je nakažlivý, ale neumět se smát a nemít smysl pro humor je jako mít nakažlivou nemoc. Užívaje slova humoru, užívaje smíchu a úsměvů dobře se kolem sebe koukej a život bude „oukej“. (Více v článku: Pozitivní rezonance smíchu a úsměvu)

♦ Věz také, co tvá vnitřní hvězda každého dne praví o svítání: Směle se odvážit vážit si života, vážit každého slova a být odvážný stejně jako milostivý a den co den být od srdce milý to je odvážný projev milosrdenství především k sobě samému.

♦ Věděli jste, že sklářské řemeslo je řemeslem filozofickým? Tak pravila Sibyla, známá to vědma, když prohlásila, že filozofem je ten, kdo „umí dělat sklo“. Nebo, že delfín je ryba královská? Pokud měl být prvorozený syn jmenován králem a jakmile přijal královskou korunu, byl titulován dauphinem (delfín).

♣      ♥      ♠

Variabilita slov a bohatá slovní zásoba našeho rodného jazyka je jedinečná. Mám ráda skryté významy a krásu slov, bezděky ji občas vidím skrytou nejen v obyčejné řeči, ale i v symbolice, v poezii, v orientální imaginaci, ve větách a textech s věcným významem i s romantickým nebo tajuplným nádechem. Mám ráda slova, v kterých je cítit síla skrytá za nimi. V některých slovech najdeme skryté slovo, pokud některá písmena čteme pozpátku, anebo pokud některá písmena přeskupíme, někdy tato slova skrytá ve slovech mají společný nebo podobný význam.

Inspirace: všechny elektronické i tištěné knihy Psychologie chaosu

Zajímavá jsou slova zvaná palindromy (běžící pozpátku): nezařazen, nezasazen, madam, level, radar, šílíš, oko, krk, kajak, mechem porostlé stromy.

Věty běžící pozpátku: V elipse spí lev. Uchem v mechu. Motal atom. Maloval hlavolam. Je blbej. Atom a samota. Atom hmota. Ej! Atom asi samota je! A dál vidí lítat netopýry potentát i lid i vláda. Má v televizi velet vám.

Ochranný palindrom na Karlově mostě: Signa te, signa, temere me tangis et angis – na vědomí tobě znamení, poskvrníš-li mě dotykem, budeš zardoušen.

Mystická Praha: O datu zahájení stavby Karlova mostu se traduje, že byl dvorními astrology vypočítán přesně na den, hodinu a minutu, kdy se všechny planety nacházely nad obzorem. Všimněte si, že číselná řada přesného času položení základního kamene je sama o sobě zvláštní tím, že jej tvoří pouze lichá (šťastná) čísla, která se navíc ve stejném sledu (odpředu i pozpátku) dají číst směrem k mystické devítce uprostřed: roku 1357, 9.7. v 5 hodin a 31 minut. Magická posloupnost: (1-3-5-7-9-7-5-3-1)

Nejdelší palindrom na světě je slovo zapsané v Guinesově knize rekordů, jde o finský výraz pro prodejce masteků: saippuakivikauppias.

Wikipedie: Palindrom je slovo, věta, číslo, datum (9.10.2019), nebo melodie (obecně jakákoliv sekvence symbolů, např. sekvence DNA ), která má tu vlastnost, že ji lze číst v libovolném směru (zprava doleva nebo zleva doprava) a má vždy stejný význam. Při posuzování, zda se jedná o stejný význam, se obvykle neberou v úvahu mezery mezi slovy a diakritika (je-li použita). Nejdelší palindromická věta v angličtině má 17 826 slov.

Podobné články: v kategorii Síla slova

Jemnohmotné sféry informací - hrátky se slovy

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?