Jak vstupuje mysl do těla?

Pokud se něco pohybuje nekonečnou rychlostí, tak to uniká času. To, co uniká času, je součástí prázdnoty – je prázdnotou. Prázdnota, prvotní energie, prvotní vědomí, pralátka či vesmírná mysl – tyto pojmy spolu neoddělitelně souvisí. Tato nejvyšší forma energie, projevující se v mnoha podobách, sama o sobě v časoprostoru neexistuje – nelze ji slovy dokonale popsat, ale pokud chceme alespoň částečně pochopit její povahu, můžeme ji vnímat imaginárním, obrazným až fantastickým způsobem. Nejvyšší forma energie – existující mimo čas a pohybující se nekonečnou rychlostí – nemá o své existenci tušení. Přesto existuje – sama v sobě – jako fantaskní či virtuální množina všech možností, s tajemnou schopností jak svou latentní povahu projevit v realitě. Jak v realitě projevit universální šifru života, jak ji zapsat do každého atomu, do každého kousku hmoty.

Jak vstupuje mysl do těla?

Jak vznikl (působením prvotního světla) prvotní obraz lidské bytosti, (jak tento jemnohmotný obraz ožil v nitru prázdnoty), a jak mysl vstupuje do těla, na to s dokonalou přesností odpovědět prozatím nedokážeme

Tušíme ale, že jemnohmotný předobraz člověka snižoval své vibrace, až se nakonec „kouzlem“ ocitl v časoprostoru. Víme už, že nevázaná vesmírná energie se mění v hmotu právě snižováním své frekvence-, a přitom zůstává s veškerou prázdnotou v neoddělitelném spojení. Tímto pohybem – vhledem do sebe sama – vytváří vesmírná mysl hmotu – fyzickou realitu, trojrozměrný svět. Ve chvíli, kdy mysl vstoupí do fyzického těla, zamkne za sebou bránu k vyššímu světu svým přesvědčením, že ona je tím tělem – v ten okamžik vznikne první pozemská dualita: mysl a tělo. Ve chvílích, kdy člověk přemýšlí nad smyslem všeho bytí, vnímá nejasný, ale zato velmi zásadní šepot v pozadí své mysli: nacházím se jak uvnitř těla, tak především mimo něj ve veškerém prostoru.

Existence smysly vnímatelného vesmíru závisí na procesu, kterým se vesmírná MYSL mění v hmotu. Podobně kvalita života (plně vědomého člověka) závisí na schopnosti „tvořit“ sebe sama, a na schopnosti tvořit budoucnost – pomocí vůle, která ve své dokonalosti může mít moc nad prázdnotou, nad touto prvotní vesmírnou energií. Toto je dokonalá „boží dichotomie“. Člověk „tvoří sebe sama“ (surfuje na vlnách informací napříč vesmírnou myslí) a přitom se stále učí, jak vést (nejen) se svou duší „kvantový dialog“.

Možná ta otázka zní úplně jinak: Jak tělo vstupuje do prázdnoty, do vědomí (do sobě si podobných paralelních realit)?

Zde se nabízí jiná otázka: co je ve vesmíru běžné a co je vzácné? Běžná je prázdnota (vědomí či vesmírná mysl). Vzácná je hmota. Vzácný je život na hmotné úrovni. Zrovna jako existuje pralátka či prvotní vědomí, stejně tak existuje primární (základní, archetypální) předobraz člověka. Jakmile tento předobraz člověka jednou „vstoupí do hmoty“ počne se vyvíjet další proces „stvoření člověka sebou samým“. Přičemž prvotní vědomí je stále součástí fyzického těla člověka, každé jeho buňky, je součástí veškeré hmoty, přírody, veškerého vesmíru.

Jak vstupuje mysl do těla?

Každá vnitřní touha či snaha popsat skutečnou realitu nám může připadat jako „chození kolem horké kaše“. S tím nic moc nenaděláme, ale jistí si můžeme být tím, že tato vnitřní touha má skutečný, reálný a velmi žhavý základ. Nezbývá než každý den (magicky) zkoumat jakým způsobem naše mysl a naše představivost ovlivňuje realitu. Popis vyšších (skrytých) forem reality je možný nejen na základě subjektivních prožitků, souvisejících jak se skutečností, tak s abstraktním vnímáním, ale také ve spojení s nejnovějšími vědeckými poznatky. Takto dokážeme sjednotit, (aniž by nás tížil pocit konečnosti), sebe na hmotné úrovni s vědomím duše, která nám předává nadpozemské vědění jemnohmotným způsobem.

Jak vstupuje mysl do těla?

Jakmile své vědomí posuneme, přestaneme vnímat pouze dualitu a posuneme se na vyšší úroveň, kdy budeme plně vnímat či vytvářet triádu, tedy nejen klad a protiklad, ale také zprostředkování (např. dohoda mezi zúčastněnými stranami). Dohoda či zprostředkování může být klíčem k otevření symbolické brány do vnitřního světa. Pokud mezi sebou například utvoří „dohodu“ levá a pravá mozková hemisféra, dojde k zprostředkování harmonie vycházející z našeho spirituálního středu, k propojení „dvou světů“, a následně k poznání vyšších dimenzí. Pokud mezi sebou utvoří dohodu spiritualita/věda, dojde k duchovnímu prozření vědy (např. kvantové fyziky) a následně dojde ke skokovému posunutí pozemské duality, a také veškeré lidské existence, na vyšší úroveň. (Zakopaný pes je tam, kde namísto dohod či zprostředkování dochází například k udělování „bludných balvanů“. Chtělo by to „vykopat zakopaného psa“ a „zakopat válečnou sekeru“.)

Zobrazit všechny eKnihy pro duchovní i duševní inspiraci

Jedním ze symbolů, který nám napovídá, jak vstupuje mysl do těla, je svastika. V některých naukách je kříž v podobě svastiky symbolem inkarnace. Vesmírem prostupují dvě základní VLNY energie – mužský a ženský princip, které představují od sebe neodlučitelný svazek harmonických vesmírných sil. Pokud se tyto dvě energie (vesmírné vlny) protnou, vytvoří svastiku – tedy život. Jinými slovy je svastika symbolem dvou energií (jin a jang), energií, které dokáží ohnout a uzamknout prostor – a tak vytvořit trojrozměrnou realitu. Symbol svastiky je skrytý také v pyramidách se čtvercovou základnou, je nedílnou součástí také staroslovanské symboliky. O jejím skrytém významu pojednává jeden ze starších článků:

Symbol svastika, život a pyramidy

Trochu jiný pohled na tajemství zrození (Betlém):

Citace z knihy Základy magie, Lilith: „Nic má svůj opak ve slůvku Něco. Něco, čili první manifestovaná skutečnost, má číslo jedna. První sefirou je Keter, která se vynořuje z nicoty. Jednička náleží v hebrejštině písmeni alef, které má význam vůl či tele. Tele jako mládě, které se právě narodilo, tak jako se jednička narodila z nuly. V pozdějších učeních se objevuje toto mládě především jako dítě a jeho magická či náboženská moc.

Symbolem dítěte byl ve starém Egyptě točící se kříž, svastika, který tvarově připomíná písmeno alef. Tentýž symbol se zároveň užívá ve smyslu hromu trhajícího oblohu. Podobnost s právě rodícím se dítětem zřejmě nemusím zdůrazňovat. Proto jen podotknu, že dítě je v symbolismu chápáno vždy jako bezpohlavní, ani-muž, ani-žena. Symbolismus dítěte odpovídá v tarotu kartě Blázna…“

Podívám-li se na tento obrázek, říkám si, že je až k neuvěření, jak přírodní živly dokáží „obyčejný“ kámen proměnit v postavy, které téměř jakoby ožívaly před očima…

Související článek: Vědomí člověka a živá mysl přírody

Jak vstupuje mysl do těla?

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?


error: Obsah je chráněn autorským zákonem.