Konečné nekonečno a nevědomí

Sokrates pronesl oduševnělou myšlenku v souvislosti s nekonečným vesmírem: ,,Vím, že nic nevím.“ Kolik toho víme my dnes? Zřejmě podstatně víc než dávní filozofové. Přesto stále ještě nevíme zdaleka všechno. Některá naše neotřesitelná přesvědčení o vývoji vesmíru se začínají rozpadat. Přikloníme se nyní k domněnce, že vesmír patrně není jen dílem náhody? Je vesmír tím vesmírem, o němž si myslíme, že v něm žijeme? Nebo si to jenom myslíme a pravda je někde úplně jinde? Jaká je skutečná struktura reality vesmíru? Tvoříme tuto realitu my a tím dáváme prostor pro nekonečno. Nebo žijeme v realitě již dávno vytvořené, virtuální, holografické? Kam až můžeme dnes dohlédnout, jak hluboké je kosmické moře kvantového vědomí, kolik tajemství v sobě skrývá? Existují vedle našeho vesmíru současně paralelní vesmíry, skryté v různých dimenzích? Drží nad námi ochranou ruku andělé, nebo je některá naše přesvědčení vymazala z nebeské sféry?

Příroda je tvořena světem fauny a flory a samostatným světem minerálů. Svět obsahuje vše stvořené, a to, co ještě nebylo stvořeno, tvoří samo sebe. Ono, co jest příčinou všeho, vyjadřuje samo sebe ve věčnosti, ohraničené nekonečností. Dávají nám tyto známé duchovní pravdy smysl? Co je to vlastně nekonečno? Domnívám se, že kromě základní definice, uvedené v každé naučné encyklopedii, nevíme o nekonečnu téměř nic. Jakákoli věda je v tomto kontroverzním oboru pouze spekulativní metodou. Ovšem starobylé národy mají v podobných otázkách jasno bez jakýchkoliv pochyb. Například Polynésané mluví o paralelních světech jako o ztracených – neviditelných ostrovech.

Neznáme odpověď ani na otázku, zda je vesmír otevřený nebo ohraničený

Převládá názor, že se neustále rozpíná, ale ani zde nejsou vědci zajedno. Pokud se však stále ještě, od Velkého třesku rozpíná, bude se rozpínat do nekonečna? Nebo se v jakémsi konečném bodě opět začne vracet k meznímu bodu nulové energie a pohltí sám sebe? Zakládá-li se tato teorie na reálné možnosti, co potom bylo před Velkým třeskem? Jakási ničím neurčená jednotná univerzální síla? Odkud se vzala? Existovalo něco jako prázdný časoprostor před vznikem vesmíru? Zdá se naprosto neuvěřitelným Velký třesk z bodu ,,ničeho“, a z tohoto bodu stvořil se nezměřitelný vesmír, o jehož konečnosti naprosto nic nevíme. Ovšem v magii často operujeme s termínem, že VŠECHNO JE MOŽNÉ! Například to, že se vše děje současně, a že se vesmír současně rozpíná i smršťuje.

Ovšem vesmír sám nikdy nečeká, až ho někdo změří. S ironickým úsměvem sleduje to pošetilé člověčenství, jež se od svého vzniku snaží pochopit nezměřitelnost a podstatu vesmíru jako takového. Kosmologie je velmi široký pojem, vzešlý z astronomie a fyziky, studuje vesmír jako celek. Kosmos je vším a vše obsahuje. Vytváří psychologii člověka od počátku času, každý jedinec má vlastní kosmologii, tvořenou vlastním mikrokosmem. Společně potom tvoříme makrokosmos celého světa. Každá věda je shlukem dobrých i špatných idejí. Mnoho vědeckých idejí bylo přijato jako neměnná fakta, některá se však postupem času vyvrací fakty novými, ještě přesvědčivějšími. Nic proti tomu, samozřejmě, takový je život. Všechno se vyvíjí a mění, lidé, věda, vědecké publikace, učebnice, kosmologie, genetika, společnost, dokonce se velmi často a účelně mění i fakta z historie.

Jak si můžeme být jisti, že okultní vědy nejsou jen výplodem čiré fantazie a pověry? A můžeme si být jisti, zda jakákoliv idea je dokonalejší než její skutečná podoba? Je idea člověka dokonalejší než člověk sám? Je idea dávných archetypů, zobrazující vývoj lidského vědomí, receptem k sebepoznání? Je snad náš život jen jakási zinscenovaná atrakce? Romantické drama, komedie či strašidelná historka? Kdo to ví? Co na tyto otázky říkají vaše nejjemnější receptory? Ať už jsou vaše názory jakékoliv, jisté je, že esoterické systémy provokují a podmaňují, zachovávají si svou tvář po tisíciletí, ač se je společenské šeptandy občas snaží zdiskreditovat.

Na počátku všeho stvoření byl chaos

Různé ideje jsou příčinou spouštěcích událostí různých okolností. Především pokud jejich energie dosáhne v prostorové energetické síti kritického množství. Následky jsou poté pozitivní nebo negativní, samozřejmě podle různých esencí nestability v idejích obsažených. Na počátku všeho byl chaos, z chaosu povstala řecká bohyně země Gaia. Zrodila se bohyně, stala se prvotní esencí země, stala se matkou dvanácti bohů – titánů. V řecké mytologii jsou titáni synové Matky Země. Chaos je řecký výraz pro ,,prázdný vesmír“ nebo ,,daleký prostor“, jenž obsahuje neviditelný tvořivý potenciál. Představuje ideu, v níž je vše již obsaženo. Mnoho mytologických příběhů vypráví, že svět vznikl z chaosu. Také Atum je egyptským slunečním bohem, považovaným za stvořitele světa, vznikl ze sebe samého. Vznikl z chaosu, panujícího před stvořením světa, v okamžiku, kdy se oddělila země od nebes. Všemohoucí vesmírná energie je nepředstavitelná, proto ji rozdělujeme mezi jednotlivá božstva.

Co to znamená: Země se oddělila od nebes? Vše, co je, bylo nejdříve stvořeno na jemnohmotné úrovni, včetně člověka, na této úrovni vše stvořené vibruje na vyšší frekvenci, než je frekvence hmoty. Vše stvořené, v podobě informace, postupně snižovalo své frekvence, až dosáhlo úrovně vesmírné hmoty, která vibruje na nízkých frekvencích. Tímto způsobem tvoří vesmírná Mysl – vesmírné Vědomí. Je pouhá náhoda, pokud tvrdíme, že duše se po ukončení života ve hmotném těle VRACÍ DOMŮ?

Eshop – INSPIRACE PRO SPOKOJENÝ ŽIVOT

Od dob, kdy se lidé orientovali v čase pouze pomocí hvězd a později slunečních hodin, už uplynulo pár tisíc let. Přesto si klademe stále ty stejné otázky. Řecká filozofie, zvaná též ,,láska k moudrosti“, se snažila objasnit otázky, na které dodnes neznáme odpovědi, jen je tušíme. Hledala objasnění pro věčnou substanci z níž pochází vše stvořené. V mýtech o stvoření se mluví o světě vzešlém z nicoty, temnoty či prázdnoty, o posmrtném životě, o převtělení. Lidé se pohřbívali vždy s několika mincemi, sloužily k zaplacení převozníkovi, za převezení přes řeku života na onen svět. Věřilo se, že další život bude šťastný nebo nešťastný, podle toho, jak se člověk choval v životě předešlém. Už tehdy existovaly kulty jen pro zasvěcené, vyznávající tajná hermetická mystéria.

Pythagoras, matematik a filozof, věřil, že základem všeho je číslo

Zároveň věřil v duši člověka. Srovnával vzájemný vztah čísel s fungováním vesmíru. Už v jeho představách se objevila verze, že vesmír je harmonie souznějících tónů. Nejen astronomové shledali, že měsíční světlo je odražené světlo Slunce, také alchymisté pracovali při svých pokusech, zaměřených na transmutaci hmoty, s polarizovaným měsíčním světlem. Pochází veškerá filozofie z Universa, z energetických informačních polí, z nichž dokázali myslitelé všech dob čerpat informace? Jak jinak vysvětlit všechny ty nepřehlédnutelné shody v myšlení různých civilizací, žijících různě na planetě, aniž by se kdy setkali?

Seznam všech božstev světa, od raných dob civilizace by obsáhl několik objemných svazků. Bohů a bohyň bylo stvořeno mnoho, na všech kontinentech, v každé kultuře. Stali se archetypy lidských charakterů a přírodních zákonitostí. Stojí za to prostudovat egyptskou, římskou, keltskou či indiánskou mytologii, a vybrat si své bohy podle jejich povah, a kdykoliv je vzývat na pomoc při magických obřadech – budeme-li respektovat jejich sílu a moc. Mágové tak činí proto, že je snazší spojit se s abstraktními energiemi různých božstev, archandělů a přírodních živlů, a bezpochyby také s energií stromů, než s jedinou centrální energií. Jedná se sice stále o totéž, ale rozdělením na tato kritéria zapojujeme představivost, neboť absolutní energii si lze jen obtížně představit.

Nepředstavujme si však, že co je božské musí nutně být dobré. Starověká božstva v sobě obsahují vše, co dělá i obyčejného člověka člověkem, neboť dobro i zlo, temnota i světlo je obsaženo v každé bytosti. V ideálním případě jsou tyto dva základní atributy existence vzájemně vyvážené a tvoří harmonii. Pohanská víra počala násilně ztrácet své kouzlo v okamžiku, kdy byl z touhy po moci ustanoven jediný (trestající) Bůh a proti jedinému existujícímu „dobrému“ Bohu postaven zlý ďábel – Satan. Některá náboženství dodnes spojují veškeré zlo se Satanem. Nic takového pohanská víra neuplatňuje! Magie rozhodně nemá zapotřebí kázat striktně danou pravdu a lží maskovat historii, v které bylo „za pravdu“ prolito příliš mnoho zbytečné krve. Ani nedává boží síle pouze mužskou energii, aby tím vytvářela nerovnováhu v chápání samotného bytí. Takováto víra může člověka oslabit, pokud se svou odpovědnost rozhodne svalovat na (trestající) vyšší moc, odpovědnost je pouze v nás samých.

Magie uctívá mužská a ženská božstva v rovnováze!

Není žádného důvodu, aby nebyla ženská energie náležitě uctívána spolu s mužskou silou. Pohanská víra neupřednostňuje otce na nebi a matku v pekle. Ani se v rouše beránčím neklaní hlavám pomazaným popelem z upálených čarodějnic. Naopak, svatý grál je od nepaměti v pohanské víře skryt v „klíně moudré ženy“. Pohanský dávnověk je však jen dočasně uspán v černém rubáši. Bude tomu tak do okamžiku, dokud se člověk neprobudí z klamu, dokud nepřizná sám sobě, že je stvořen z prachu hvězd, nikoliv „z kůže opičí“. Avšak dávnověk, ač udržován v umělé narkóze, nebude mlčet donekonečna – kdo slyšet chce, uslyší. Kdo oči máš prohlédni.

♥ Konečné je nekonečno ♥

Ačkoliv konec konců v nedohlednu!
Nejen tráva roní slzy v koloběhu věčnosti.
Tajné přání rosy splní jen dech oblačných víl.
Konečné je nekonečno…
Zapomínáme, že ve slovech zrcadlí se ticho věčnosti.
Duše na křídlech motýlích, od začátku do konce věků,
hledají pravdu o ráji.
Konečné je nekonečno…
Člověk se pitvoří v křeči svých vlastních zvratků.
Plaví se po moři a zmaten voláním Sirén,
hledá ke Světlu nekonečnou zkratku.
Konečné je nekonečno…
Semafor na duši červenou svítí!
Jsme v tom až po uši, lapeni v pavoučích sítích.
ZAPOMÍNÁME,
že zdánlivá je smrt mýtického slunečního krále.

                  Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze