Kvantová evoluce?

angel-641104_1280Život v harmonii a tvořivém pohybu znamená: nepřijímat nejisté představy pevně daného osudu, umět improvizovat, sledovat synchronizace. Neutíkat před realitou! A přesto se nespoléhat jen na pevně dané normy, nenechat si společností vnutit žádná dogmata, především ne ta, se kterými vnitřně nesouhlasíme. Neodklánět se od pravdy, v kterou intuitivně věříme. Společenské normy mohou vytvářet falešné iluze jistoty a často to dělají. Zbavit se starých myšlenek a zkostnatělých názorů. Neobklopovat se zbytečnostmi. Spoléhat se na své schopnosti, nebát se nových začátků. Nebát se stárnutí ani smrti. Vědomě žít přítomným okamžikem.

Vícerozměrný prostor dokážeme skutečně vnímat jen ze svého středu: přímou osobní zkušeností, pobýváním v přítomném okamžiku

Třírozměrný prostor je složitější pozorovat objektivně, protože jsme jeho součástí. Skutečně objektivně bychom mohli pozorovat třírozměrný prostor pohledem z jiné dimenze. Podobně jako nás může pozorovat bytost, existující v paralelní realitě. Obtížně představitelné na tom je, že vícerozměrný prostor se nachází, neviděn, všude kolem nás. V pohanském dávnověku vnímali lidé svět více jako duchovní nežli hmotný. Svátky pohanského roku jsou založeny především na uctívání přírodních energií. Až to pochopíme, ta největší tajemství a moudrost objevíme uvnitř sebe, ve vlastních srdcích. Pohan, obyvatel dávného venkova, není neznaboh. Pohan je prostě a jednoduše člověk žijící v sepětí s přírodou a řídící se přírodními zákony.

architecture-632749_1280Můžeme se skrze trhlinu v čase ocitnout v jiné realitě? Napojení na tento paralelní svět probíhá skrze změněný stav vědomí, tedy napojení mentální či psychické. Vnitřní psychický stav umožňuje, za určitých podmínek, zažít zkušenost překračující třírozměrný prostor. Jedině tak dojdeme k poznání, že ten náš svět není jediný, že paralelních realit je nekonečně mnoho, a že každá z nich je svým vlastním originálem. Vzhledem k tomu, že čas ve skutečnosti neexistuje, existují paralelní reality vypovídající jak o vývoji planety Země, tak o vývoji člověka – směrem do minulosti a budoucnosti.

Někteří lidé se na různé paralelní reality napojují a přináší světu obdivuhodná poselství. (Viz například úžasná série knih HOVORY S BOHEM – od: Neale Donald Walsch). Většinou to vysvětlují tak, že jsou napojeni nebo komunikují s ,,vesmírnými bytostmi“. Některá tato poselství nás varují, říkají nám, že se máme konečně zamyslet (v globálním měřítku), nad tím jak žijeme a devastujeme Zemi. Je možné, vzhledem k výše uvedenému, že některé z těchto nadpozemských bytostí, snažících se s námi komunikovat, jsou v podstatě budoucí generace lidí žijících na Zemi v budoucnosti? A vzhledem k tomu, že jsou již na vysokém stupni vývoje, ovládají například mentálně vracet se do minulosti ke svým předkům – tedy k nám. Potom nás skutečně mohou varovat před neudržitelnou skutečností, do které se bezhlavě řítíme…

Toto jsou jen úvahy, možné odpovědi na otázky, které si lidstvo klade poslední dobou stále častěji. Primárně jde také o skutečnost, že do dnešních dnů nevíme odkud jsme vlastně přišli, a kdo tu byl před námi. Byl-li někdo. Tady a nebo někde jinde. Neznáme všechny kapitoly lidské historie. Věříme na evoluci. Evoluce, co to je? Nejspíš jde o čistou evoluční magii, protože i vědci se v poslední době přestávají v historickém vývoji člověka orientovat, ale nechtějí to přiznat. Evoluce (existuje-li) patrně nešla přímou, krasopisně nalinkovanou, lineární cestou, jak se stále paličatě domníváme. Je-li tomu tak, brzy již přejmenujeme evoluci na: ,,kvantovou evoluci“. Dle mého názoru, (a ten mám intuitivně snad odjakživa), Darwinova teorie evoluce není tak dokonalá, jak se zdá být.

psy

Jsme nedílnou součástí multiuniverza, kvantového vědomí vesmíru, přesto se musíme spokojit s tím, že náš svět obyčejně vnímáme pouze trojrozměrně

Pozemský život se odehrává ve světě ,,čtyřrozměrném“, pokud k prostoru přidáme čas. Nejedná se ale o skutečný čtyřrozměrný prostor, proto je nazýván: ,,čtyřrozměrné časoprostorové kontinuum“. Jde o prostor – délka, výška a šířka – prodloužený o čas. Čtvrtý rozměr představuje TRVÁNÍ věcí, jevů, dějů. Čas, který v podstatě neexistuje, představuje rozměr trvání (dimenzi trvání). Čas tedy můžeme v hlubším smyslu vnímat jako věčnou přítomnost. Připustíme-li však věčnou přítomnost, musíme také připustit energetická pole tvořená vesmírnou kvantovou pamětí. A smířit se konečně s tím, že každý jeden z nás vytváří myšlenkami a představami své vlastní energetické pole vědomí.

Pomůže nám fantazie odhalovat tajemství vesmíru a života? Bez pochyb ano. Fantazie je tu proto, abychom ji použili v momentě, kdy se setkáme s něčím, co nelze rozumem vysvětlit. Fantazie ve spojení s intuicí a citem může poodhalit různá tajemství. Nejen to, fantazie je spolutvůrcem naší reality! Sny a touhy se nám snáze podaří naplňovat, pokud umíme správně používat iracionalitu, fantazii a představivost. Jen probuzené, svobodné a kreativní srdce může najít, za pomoci vědomé vizualizace, zapomenutý směr životní cesty.

Jaký je rozdíl mezi fantazií a představou?

Představa je pouze vybavení si něčeho reálného, kopie či popis skutečnosti, kdy nepřidáváme žádné nové prvky. Jde o opakování již známého. Abychom si dokázali cokoliv do detailů představit, potřebujeme mít dobrou paměť. Fantazie je rozvíjení představy toho, co již známe, co máme uchováno v paměti, co zrovna pozorujeme. Z těchto informací skládáme nové obrazy nebo děje (sníme, tvoříme), ty mohou být neskutečné, smyšlené, bizarní. K tomu, co se nám vynoří z paměti, přidáváme nové prvky a tak vytváříme originální věci, příběhy, obrazy, taneční kreace, nové vzorce chování…

Tak můžeme v osobním životě měnit to, s čím nejsme spokojeni, pokud obraz mozku produkuje dosud neuskutečněné procesy s pozitivním přístupem. Obrazy budoucnosti proto vytváříme pouze pozitivními vhledy. Ale pozor, vytváření obrazů budoucnosti, která ještě nenastala, které se navíc obáváme, je také projevem fantazie. Obrazotvornost, do které promítáme strach, obavy a smutek je nežádoucí – do života přitahujeme to, čeho se nejvíc obáváme. S tím souvisí, že myšlenky nás všech se podílejí na neviditelné, němé pantomimě všudepřítomných metafyzických sil. Neviditelných sil, kterým nevědomky dáváme energii, tím se podílíme na realitě, kterou naše duše zakoušejí v tom kterém pozemském vtělení.

fractal-520442_1280Kde tedy hledat inspiraci a jak uvolnit vnitřní duševní strnulost a uvést ji v pohyb? Souhrn esoterické filosofie spočívá právě v hledání motivace a inspirace. To znamená nebýt otrokem času, přetvářek, vnucených rolí a masek. Nedělat si nic z toho, pokud nás okolí nechápe, nebo s námi nesouhlasí. Nebát se toho, že se budeme odlišovat. Soustředit se na cestu, ne na cíl, avšak během cesty nic nepodceňovat. Udržet si nezávislý a svobodný styl života. Nebýt k ničemu připoutaní. Nemít potřebu si neustále něco dokazovat, závidět nebo se mstít. Neléčit si komplexy na jiných. Umět pozorně naslouchat. Nahlížet do vlastního nitra jako do zrcadla. Vědět, že veškerý život spočívá ve vzájemné sounáležitosti ženského a mužského principu. Tímto způsobem můžeme urychlit ,,evoluci“ svého osobního vnitřního vývoje. (Domnívám se, že se lidstvo beztak připravuje na ,,kvantovou evoluční proměnu“. Projevuje se to například tím, že už pár let se viditelně zrychluje, ve zkratce řečeno: ,,Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá“. Jde o příčinu a následek, rychleji než kdy dřív se k nám vrací energie našich myšlenek a skutků, odzrcadlená z vesmírných kvantových polí.)

Někdy se stane, že je člověk vtažen do více témat najednou a neví, kterému se věnovat dřív. Mnohdy bezradně tápe jakým směrem se vydat. Může trvat delší čas, než si jedinec vytříbí všechny pojmy a zklidní různé představy a nedočkavost po vědění, pokud se začne vážně zabývat esoterikou. S magií úzce souvisí také výraz sympatie, v souvislosti s intuicí a se zákonem, že všechno souvisí se vším, že všechny bytosti a věci ve vesmíru jsou vzájemně propojeny. Sympatie a antipatie je běžným jevem mezi všemi bytostmi, každý vyzařuje fluidum, které nás buď přitahuje nebo odpuzuje. Všímejte si, co ve vás vytváří sympatie nebo náklonnost, a ptejte se proč. Podobné přitahuje podobné. Zjišťujte, co vás naopak odpuzuje – vytváří antipatie. A opět se ptejte proč. To, co vás odpuzuje ale nezavrhujte, zaujměte neutrální postoj!

egypt-640875_1280Vědomě a intuitivně pozorujte svět kolem sebe, všechny děje a jejich návaznosti. Všímejte si různých zákonitostí, které vám nenápadně ukazují cestu, tím se napojíte na proudy synchronizace. Všímejte si různých analogií, podobností a návazností, procesů směřujících k totožnému, nebo nenápadně vyplňující prázdné, neprozkoumané mezery. Tím se zaměříte na poznání, nikoli pouze na teorie, zříte skutečnost v jasném světle. Sympatie se netýká pouze osob, ale všech věcí hmotných i nehmotných. Všechny věci vyzařují energii. Vnímejte všechny souvislosti, kterých byste si dříve nevšímali. Nikoli však usilovným přemýšlením, hodnocením a posuzováním nebo dokonce odsuzováním! Jen se dívejte, zapojte vnitřní cítění. Sympatie či antipatie můžeme odhadnout na první pohled, právě díky rozvinuté intuici. Pozorně vnímáme gestikulaci, řeč těla, mimiku obličeje a hlasový projev přicházející osoby, až poté se zaměříme na pronesená slova.

Nic není ve skutečnosti černé ani bílé, sami stanovujeme pravidla. Mnohdy dosti hloupá. Potom se nevědomky připravujeme o vnitřní svobodu. Znovuobjevíme-li informace uložené v podvědomí, uvědomíme si věci, které nám za normálních okolností nepřijdou na mysl. Často si takto vytváříme iluze, přeludy, klamy, omyly a vjemy, které mnohdy nejsou reálné. Esoterika dokonce někdy považuje, obrazně řečeno, všechen materiální svět, včetně vesmíru, za pouhou iluzi (Máju), vytvářenou jen podivnou hrou smyslů. Hodláte-li se věnovat magii a esoterice, vědomi si toho, že s její pomocí můžete tvořit vlastní život podle představ, potom bude žádoucí uvést své malé já (ego) do souladu s duší a Duchem celého vesmíru. Toto je nezbytná součást magie světla. Naučte mezi sebou spolupracovat jednotlivé vrstvy vašeho já, kterými jsou: vědomí, podvědomí a nadvědomí. Nepovažujte duši za pouhý abstraktní pojem. Duše je naše ,,Vyšší Já“, je vitální, životní silou každé bytosti. Duše je životní energie.

Duch a duše – jaký je v tom rozdíl?

Duch je protipól hmoty, čirá energie, prána, Jednota. Duch oživuje hmotu, prochází veškerou hmotou. Duše je samostatná entita, která prochází mnoha vtěleními. Avšak v okamžiku, kdy naplní inkarnační řád, kdy získá dostatek zkušeností, nemusí se již vtělovat do lidské bytosti a vracet se na Zemi, do systému pozemského života.V tomto okamžiku splyne s Duchem, stane se Jednotou, a zjistí, že duše a Duch je v podstatě totéž.

Starobylé duše

Starobylou duši si představme jako nehmotnou vibraci centrálního vědomí – nekonečné lichtspiel-578621_1280vesmírné moudrosti. Jde o duše, které se již mnohokrát vtělily do pozemského života, tím znásobily své znalosti, poznání a moudrost. Jedná se o bytosti vibrující na vysokofrekvenčních úrovních, v souladu s obrazy mnoha životních zkušeností, které se nesčítají ale násobí, vzhledem k nespočtu prožitých inkarnací. Starobylé duše vibrují v souladu s poznáním vesmírných a přírodních zákonitostí, díky zvládnutí předem stanovených životních lekcí. Jejich energie vibruje v souladu s Láskou a vesmírným Světlem, s nejvyšší úrovní vědomí.

Během opakovaného vtělení do pozemského světa vracejí se starobylé duše v souladu s poznanou vnitřní moudrostí. V pozemském těle jednají v lásce, soucitu a pokoře. Do svého okolí potom přinášejí vibrace lásky a harmonie, pomáhají duším nacházejícím se na nižší úrovni poznání dosáhnout prozření (transformace vědomí). Starají se též o zmatené zbloudilé duše, které marně hledají domov ve Světle. V současné době se starobylé duše vracejí na Zemi ve větším počtu, než kdykoliv předtím.Vtělené starobylé duše se chovají nenápadně, někdy je na první dojem nerozeznáme, ale pomůže nám, pokud se vždy při setkání s neznámým člověkem zaměříme na jeho oči. V očích je napsáno vše, co potřebujeme o lidech kolem sebe vědět.

button (11)

milovat

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze