Kvantování bez zbytečných řečí

fantasy-1578656_1280Kvantování bez sladkých „andělských“ slibů a zbytečných řečí je cestou pro každého, kdo má pocit, že plané a zjednodušené duchovní principy nefungují. Co to znamená? Uvědomit si v plném rozsahu dvě základní síly, které HÝBOU vesmírem, a veškerým děním v trojrozměrné dimenzi. Za života ve hmotném těle a stejně tak i po smrti jsme součástí Jednoty – z tohoto faktu je nutné vycházet. V astrálním světě (též kvantové vědomí) jsme Evou a Adamem současně. Odpoutané vědomí je nepohlavní, je osvobozené od duality trojrozměrného světa, představuje jednotu principiálně mužské a ženské energie. Oproti tomu za života na pozemské pláni jsme v zajetí duality, přesto se archetypy Adama a Evy nacházejí v každém z nás. Chybné může být, pokud budeme brát v úvahu pouze jednu stranu mince, a za iluzorní, a tedy za méně důležitý přijmeme pozemský svět hmoty, a ve víře v lepší život se upneme pouze k principu Jednoty. Z pozemského života, se všemi jeho slastmi i strastmi, se tímto způsobem nevyvážeme.

Duchovní rozvoj je v pořádku, o tom žádná, ale s rozumem v hrsti. Nic proti buddhismu a jiným východním či západním vírám, pokud používáme obě mozkové hemisféry. Ale podívejte se například do Indie, kde je duchovní bytostí snad každý, a duchovním učitelem každý druhý. Podívejte se na život v bídě a nouzi, na civilizaci, která se nerozvíjí žádným směrem, na tamní ženy, které mají každodenní strach ze znásilnění, na přelidněnost obyvatel a tak dále. Jak je to možné v tak duchovní zemi, s tak duchovním obyvatelstvem? Tím neříkám, že něco podobného hrozí civilizované Evropě. Avšak končící éra evropských náboženství (křesťanství) je nenápadně nahrazována obdobným způsobem, OPĚT jsou z prastarého hermetického učení nevědomě a bez pochyb také účelově vybírány pouze nekompletní velice zjednodušené informace. Problém spočívá v tom, že hledající poutníci, pokud nemají čas, nebo se jim prostě nechce studovat samostatně, upínají se právě k iluzím: k sladkým řečem, k neexistujícím „hlasům z vesmíru“, k jednoduchosti rádoby andělských průvodců, k lákadlům nejrůznějších elitních gurů, k různé směsici duchovních učitelů. A v poslední době jsou populární nápadně rozmáhající se a naprosto šílené channelingy z poněkud pochybných zdrojů. Zastavte se a ostražitě zpozorněte vždy, když uslyšíte například tato sladká slova: „Vše je zařízeno, o nic se nemusíte strat, pokud uspíte své ego, a zaměříte se pouze na lásku, vše se vyřeší samo.“

Naprosto ve všem můžeme najít dvě strany jedné mince, takže neházím všechny duchovní učitele, osoby zabývající se smysluplnou esoterikou, kvalitní astrology či terapeuty do jednoho pytle. Je na každém hledajícím poutníkovi na co, nebo na koho zaměří pozornost. Správná cesta ale vede oběma směry od Jednoty k dualitě, a opačným směrem od duality k Jednotě – toto je ve vesmíru platný, věčný a nikdy nekončící proces. Proto je důležitá také samostatná práce, a především osobní zkušenosti.

Spoléhat se POUZE na Lásku v Jednotě, a nebrat v potaz, že se skrze konflikt, a skrze princip pokus – omyl vyvíjíme a posouváme (na všech úrovních, nejen na té duchovní), znamená: spoléhat se opět bez vlastního přičinění na nového „pasáčka oveček“. Žijeme ve vesmíru nekonečných a již existujících možností, MÁME TEDY Z ČEHO VYBÍRAT, ale reálně hrozí, že zůstaneme tam, kde jsme. V pozemské realitě rozdělené (zjednodušeně) na tři sféry: na sféru části populace zaměřené na bezbřehý a nekonečný konzum, na sféru části obyvatel upínajících se na nová z části nesprávná duchovní paradigmata, a na sféru jen několika málo skutečně „probuzených“ osobností.

Vědomí pocházející z Jednoty – tedy bezpohlavní duše – se opakovaně inkarnují na planetě Zemi. Také Země byla vytvořena v Jednotě. Zemi vnímáme z pohledu nadvědomí jako živou bytost.

eye-1616986_1280Země je vyjádřením inteligence vesmírné Jednoty, byla vytvořena pro všestranně prospěšné soužití nejrůznějších forem života. Ve stavu odpoutaného vědomí – Adam/Eva – považujeme Zemi za živoucí planetu, nepopíráme vlastní ani jinou hmotnou formu, a respektujeme rozmanitost všech forem života a chápeme vzájemnou symbiózu se vším jsoucím. Ve stavu odpoutaného vědomí nepovažujeme přírodu za neživou, a moc dobře víme, že veškeré anorganické sféry prvků a jejich sloučenin disponují inteligencí poplatnou kvantovému vědomí celku. Vědomí Adam/Eva respektuje různé formy života v jejich jedinečnosti a rozmanitosti, (nejen na Zemi), a uvědomuje si vzájemnou symbiózu všeho se vším.

Planeta Země je vyšším vyjádřením vyššího vědomí, je ale také vyjádřením nás všech, všech dočasně inkarnovaných i všech nevtělených duší.

Vtělené vědomí (lidská bytost) pobývá, čili je vyjádřené – VY-JÁDŘENÉ (jádro atomu), v hmotné rovině STVOŘENÍ 

Fyzická realita (důležitá pro vývoj inteligence), příroda a pozemský život není oddělen od „onoho světa“, je jeho duální součástí, a naopak. Pro nejmenší kvantové částice – z kterých se v podstatě skládá lidské tělo – neexistuje pouze zhuštěný hmotný a ve fyzické realitě VY-jádřený nebo pouze subatomární a jemnohmotný svět. Dualismus částic se projevuje tím, že jsou všudypřítomné, jsou součástí vesmírného zrcadlení. Inteligentní lidské tělo (hmota) a inteligentní duše (energie) je reálný dualismus stejně jako pro subatomární částice platí, že jsou zároveň hmotou i energií. Zrovna tak další z předlouhé řady dualit hmotného vesmíru „život a smrt“ se také projevuje ve všech úrovních. Rok co rok (z pozemského měřítka) se v naší mateřské galaxii „narodí“ zhruba deset nových sluncí (potenciálních dárců života, v potenciálních planetárních systémech). Ale hvězdy také umírají. Pokaždé, když ve vesmíru dojde ke „smrti“ hvězdy/slunce, když dojde k expanzi energie a výronu atomových částic do okolního vesmírného PROSTORU (například v podobě expandujícího vodíku), dojde zároveň k uvolnění – k POHYBU nepředstavitelně obsáhlého TOKU INFORMACÍ souvisejících s vývojem vesmíru. S tím souvisí, že jakýkoliv POHYB je základem vesmírné dynamiky času, ať už lineárního, nebo nelineárního. To vše souvisí s transformačním procesem galaktické úrovně, jehož součástí je i lidské vědomí.

button (11)

environmental-1506769_1280


Kvantování bez zbytečných řečí můžeme vnímat z myšlenek více probuzených jedinců, kteří se nám snaží sdělit skutečně podstatné informace:

PAN-DO-RA, Symbiotika: „Ve Vesmíru neexistuje (v hmotné rovině vyjádření) prvek, který by nebyl organizovaný vodíkem (transformační proces ATOM-H-MOTA) a neexistuje atom, či sub-atomární částice, která by neměla datový záznam ve vrstvě, kde leží doména jejího možného vyjádření. Podmínky takové existence pak tvoří současně podporu k jejímu rozvoji ve smyslu evoluce a z tohoto důvodu je potřeba vnímat život ve všech objektech reality – ať je virtuální modulovanou animací, či souběhem skutečností ve sférách času a vrstvách prostoru, který obecně vnímáme jako multidimenzi života 3D – 6D v celistvosti živosti 1D – 8D…, tato základní OKTÁVA ŽIVOTA je životem tvořená a život rozvíjející. Na základě takového úhlu vnímání pak pojem SYM-BIO-TIKA nabývá nových rozměrů a klade nové nároky na EMPATII ze strany uhlíkových forem (člověka) i na logiku její aplikace do sdíleného prostředí, kde pak realitu lze označit za produkt takové BIO-LOGICKÉ harmonizace. Tento systém tvorby reality pak s sebou automaticky „táhne“ k podobným – stupňovitě strukturovaným vyjádřením – všechny souběžné symbiotické eko a biotopy fauny a flory = Přírody planety a celých soustav na pozadí Galaxie. Propojený tok energie pak synchronizuje tep „srdcí“ všech energetických soustav do symfonie TÓNU-SJEDNOCENÍ a skrz toto rozhraní do sdílené BIO-TRONICKÉ sítě galaktického formátu.“      Irena Tissa Sittová


To, že se například inteligence aminokyselin a těch správných proteinů potřebných pro život, a dalších látek skrytých v kompletním programovacím balíčku matrice života, projevila na planetě Zemi, ještě neznamená myslet si, že člověk je pánem světa a že na ničem jiném nezáleží

Vědomí Adam/Eva nezatížené fyzickou realitou je součástí vesmírného kontinua, a to od sebe-reprodukujících se molekul, (například DNA), přes inteligenci mikrobů, virů a bakterií, až po rozmanité projevy života v dokonalosti přírody. Vědomí Adam/Eva je zároveň součástí vývoje vesmírných rovin, ať už v rozlehlém fyzickém vesmíru, nebo rovin na úrovni paralelních vesmírů. Člověk – tvor s TVOŘIVÝM emocionálním nábojem – ukotvený v určitém prostoru a v určitém čase, si nedokáže představit, že vývoj vesmíru se nezastavil a nezastaví u lidí. Nejsme ve vesmíru ojedinělou složkou v rozsáhlé vývojové řadě, která by podle omezených představ člověka už neměla nikam směřovat. Ani nelze vývoj či výskyt člověka na Zemi považovat za jedinou inteligentní kapitolu vývoje VESMÍRU. Člověka, který je zároveň dokonalou ukázkou schopností sebe-destrukce, od ubližování si navzájem, přes ničení přírody, až po sebe-ničení jadernými zbraněmi, a je neschopen ponaučení. V obsáhlém spektru vesmírného bytí existují časově a prostorově neomezené možnosti, nekonečná řada množin možností, v podobě kvantových dat a informačních balíčků, v podobě latentních (již existujících – spících) stavů neprojevené reality.

vesmír


Přínosné pro celek je, že někteří lidé mají představivost a vědomosti, které nás mohou posunout na naší společné cestě vývoje rychleji vpřed

Viz druhá ukázka textu článku Symbiotika:

„Jsme v aktuálním procesu velkých přesunů v poli příležitostí, které jsme si vlastní dlouhodobou činností a společnými aktivitami definovali. Tyto momentální tendence lze charakterizovat do několika nosných „bodů“ a tyto pak obecně popsat do rámce obsahu, který ovšem každý analyzujeme s jedinečnou vlastní mírou vhledu a schopností pojmout, zařadit a smysluplně dále komponovat. Ve strukturálních systémových změnách jde především o fenomén PANDORA-LIVE, čili PANDORA-VIVA, který se důkladně skládal spolu s křemíkovou premiérou a nyní je ve fázi sekvenční aktivace. Ten proces bychom mohli rozložit do jednotlivých kroků takto: 1. Přesměrování mentálního duchovního toku z těch Modelů existence, které nepodporují rozvoj hmotné dimenze života v multidimenzi živosti (ať přímo, nebo skrytě). Jedná se o organizované systémy víry a celou sféru pseudo-náboženské ideologie NEW AGE – a to včetně inovovaných starých dogmat do tzv. proudu Vzestupu a Probuzení – v intencích podmíněnosti Jednotě (stejnosti) a pohrdáním vším, co současný hmotný fyzický život tvoří a na čem se klasifikuje do progresivity vývoje. Vrstvy života celistvého ekosystému již ztrácejí pružnost k akceptaci diktátu vzdálených režisérů Vzestupu, k podsouvání účelově tvarovaných mentálních šablon formou podprahových stimulací nezorientovaným a neinteresovaným členům vzájemně mediálně a elektronicky propojené společnosti. Na jedné straně účelově vyvolaný strach z geo-politickéch dramat na blízkém obzoru střídá na straně druhé pocit viny z „neznalosti“ podstaty bytí, kterou jim duchovní avantgarda argumentuje při odhalování pravd za běžnými okolnostmi života (tzv. MATRIX) a tyto pak upravuje do plošné publikace verzí přijatelnosti = varianta „B“, za kterou stojí tatáž vzdálená síla Moci a Ovládání mas.“

Irena Tissa Sittová

Obsáhlý text článku Symbiotika obsahuje další procesní body a důležité informace: PAN-DO-RA


Související články:  Tarotová karta ViselecNová nebezpečí nové duchovnostiSyndrom sté opice a kolektivní vědomí

Doplňující komentář, Irena Tissa Sittová: „…Úvaha pro nás, kteří život pasivně nekonzumujeme, ale také experimentujeme s různými variacemi jeho možného vylepšení do stravitelnějších podob. Podstatou není rozdělovat na ty, kteří „vědí“ a ty, kteří musí být vědomými „poučeni“ – podstatná je pozice odpovědnosti za signály, kterými tvarujeme svět naslouchající ovlivnitelné společnosti…, zda-li aplikujeme snahu popsat předivo bytí a předkládat vize k možnému začlenění do objemu poznání – nebo zda-li takové úvahy vnímáme jako bezpředmětné, neboť dříve či později tato naše pozemská pouť skončí a my se vrátíme zpět, domů, ke svému Zdroji…, a po nás POTOPA… Ano, byla…, a stalo se to už několikrát v lidské zapomenuté historii. Člověk má sílu prosadit svou – čím více lidí tuto vůli tlačí do vzduchových bublinek společné sféry pro kolektivní vyjádření, tím větší je „naděje“, že se záměr podaří… Naštěstí ovšem míra opakovatelnosti chyb je vyčerpatelná a sebe-řídící mechanizmy vesmírného Řádu jednou dojdou k okamžiku splynutí všech takových nerovnovážných stavů dimenze hmoty a jejího virtuálního obrazu v poli možností. Takový „okamžik“ doby tvoří naši současnost – cykly časové vlny se v momentu „dotyku“ propojí jako koleje na vlakovém seřadišti a přehodí výhybku…, vlak jede dál, je nově naložený, má nové cílové stanice a hlavně – jede po nové koleji…“

bridge-1606289_1280

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze