Moře kolektivní lásky versus síly temnot

Moře kolektivní lásky versus síly temnotVšeobjímající Láska, božská podnětná inspirace nebo inspirace síly temnot? Moře kolektivní Lásky? Čemu dáváme každý jeden z nás přednost, v každém okamžiku našeho života? Krásu a zářivé Světlo světa vnímáme především očima. Proces vidění prochází skrze prostor zvěstování, jedině v tichosti mysli poznáme, co znamená skutečné zření: bez nekonečného posuzování a odsuzování. Proces vnímavého vidění je tajemné ,,vesmírné“ vyzařování Ducha do duše. Ohniskem vířící tvořivé energie je plamen duchovního Světla. Jedině temná energie strachu, a nebezpečně zakořeněné omyly lidského „ega“, dokáže odříznout plamen nepodmíněné Lásky od výživných látek: od harmonie a božské inspirace. Boží oko – zrozeno z nicoty, z nedefinovatelné prázdnoty, je samo o sobě záhadou, do jejíž pravé podstaty se podaří proniknout jen málokomu. To ale neznamená, že máme stagnovat ve svém duchovním vývoji.

Přece už víme, že božská prozřetelnost, vzniklá z dynamické struktury vesmírného prvopočátečního chaosu, vytváří pomocí přírodních zákonů, vesmírný řád. A dobře už také víme, že božská prozřetelnost vytváří s NAŠÍ AKTIVNÍ POMOCÍ, ať už vědomou či nevědomou, vnější děje a události a celosvětový řád.

Přestože nevíme, jak přesně vstupuje duše do těla, víme už, co zapříčiňuje její smutek a zánik: duše v pozemském těle skomírá nedostatkem Lásky.

Nepodmíněná a nesobecká Láska je palivem, pohonnou hmotou pro duši člověka i Duši vesmíru. Bez nedostatku paliva a svěžího vzduchu je plamen Lásky odsouzen k rychlejší smrti. Kolik času ještě potřebujeme pro pochopení, že od okamžiku našeho zrodu nevede naše životní cesta nikam jinam než k zániku? Pro pochopení, že není důležitý cíl ale CESTA SAMA? A co když onen zánik není konec všeho, ale začátek nového života tam, kde jsme více doma?

Na pozadí každé temné barvy strachu se vždy rýsuje jasné světlo a naděje

Moře kolektivní lásky versus síly temnotJde o uvědomění, že jsme součástí celku. Často uměle vytvářené hysterii, zastaralým dogmatům, všeobecnému strachu a uměle podporované panice nesmíme propadnout. Jde o uvědomění si své samostatnosti v napojení na kreativní vesmírnou energii. Všeobecné naději pro lepší život beze strachu na této krásné Modré Planetě dát zelenou. Není dílem náhody, že jsou naše životy takové, jaké jsou, například právě vlivem negativních emocí, myšlenek strachu, stavů panické úzkosti, a vlivem následného prožívání všemožných emočních bolestí.

Často se ptáme, odkud se berou všemocné síly temnot, podporující globální hypnózu. Nechceme však připustit, že jsou produktem lidské mysli, která tvoří kolektivní vědomí, podporované například bezzubou posedlostí hmotou, která je v moderní společnosti již pevně zakořeněna. Proč se těmto negativním silám nedokáže lidská rasa konečně vzepřít? Protože ve skutečnosti ani nechce, jinak by se už dávno zbavila okov v podobě omezujících dogmat. Svůj vliv na fungování světa má také již dlouhodobě celosvětově udržovaná patriarchální předpojatost.

Například: každé světové nábo-ŽENSTVÍ je patriarchální povahy – ačkoliv to odporuje už samotnému názvu. Náboženství připravilo náš svět o náboj-ženství. Je pouze a jen na lidech, zda se budou ztotožňovat s vůlí „trestajícího boha“ nebo s „proradností ďábla“. V obou případech jde o nešťastné nedorozumění, tvořivá mysl člověka v obou případech uvízla v osidlech strachu, v beznaději, která se skrze kvantové vědomí zrcadlí v realitě.

Každý člověk je součástí mystického symbolu KVĚTU ŽIVOTA

sculpture-822773_1280Mysl každého jednoho z nás je obsažena v kolektivním vědomí. Mysl může být pozitivní, negativní, podněcující nebo líná, klidná i nebezpečná, mysteriózní a magická, láskyplná i děsivá, fascinující nebo rozpustilá, tvořivá nebo ničivá. Často opakované myšlenky máme hluboko vryté do podvědomí: zde jsou spjaté s tvůrčím duchem, s nejvnitřnější podstatou (tvořivého) vesmíru. Na základě svých subjektivních pocitů a emocí hodnotíme svět, vnější děje, události, věci, své přátele.

Tak utváříme všechny naše všední zkušenosti. Neuvědomujeme si souvislosti a podrobnosti tohoto (kvantového) procesu. Naše bytostné já, v podobě ega ve struktuře viditelného trojrozměrného světa, toho není běžně schopno. A čím modernější je svět, tím nám to jde hůře.

Zrod života a následný duchovní vývoj krouží v nekonečné spirále. Podíl na vzestupném nebo stagnujícím proudu probouzející se spirály kolektivního vědomí máme jen my sami. Dokážeme konečně podstoupit kolektivní očistný alchymický proces vnitřní a následně vnější světové proměny? Proč s tím nezačít hned teď? Času nazbyt nikdo z nás nemá, všichni přece plujeme na stejné vlně života, a stejně tak na vlně smrti se vezeme všichni bez výjimky.

Vesmír nezná pojem čas!

Vesmíru je jedno, co uděláme s našimi životy. Vesmír se jen pokoutně usmívá, dívaje se, jak si lidé na Modré Planetě sami vytváří onen „Matrix“ – například sledováním nekonečných přiblblých seriálů (moderní démonologie), jenž se nám snaží vtloukat do hlavy, že zlo, podrazy, neláska, mamonářství, nevěra a podobné manýry jsou normální součástí lidského života). Vibrace lásky a vyšší smysl života? To je přece utopie! Osobní identita a svoboda každého z nás nechť je náležitě zatlačena do kouta! „Jinakost“ je sice tolerována, v rádoby demokratickém světě, ale té potřebné a nebojácné pozitivní „jinakosti“ je žel stále ještě mezi lidmi velmi málo.

Moře kolektivní lásky versus síly temnot

Dnes nemusíme ani mnoho přemýšlet, stačí napojit se na resonanční pole davového (ne)myšlení. Vše, co potřebujeme k životu, nám vysvětlí například magický účinek nekonečných, klamavých re-klam. Model světa je v našich hlavách utvářen cílenou propagandou informačních médií, jenž nenápadně podporují především privilegia mocných. Vše si můžeme bez zapojení mozkových buněk do procesu poznání „vygůglovat“ – jak jednoduché, že! A skutečné (duchovní) poznání, podtržené osobní zkušeností? Až se probudíme z mdlobného polospánku, uvědomíme si, že všechny základní aspekty života, včetně schopnosti myšlenkou tvořit realitu, jsou v nás zakódovány? Můžeme si dovolit rozpomenout se na zakázané vzpomínky? Snaha by tu byla, ale bohužel vítězí povrchnost a skutečné poznání ve větším měřítku stále odkládáme ze dne na den na (nekonečné) neurčito.

Je probuzení lidstva jen melancholická hudba budoucnosti? Ale jaké budoucnosti? BUDOUCNOST JE, (a to už přece dávno víme, potvrzují to i moderní výzkumy a procesy v kvantové mechanice a podobně), UTVÁŘENA právě prožívanou PŘÍTOMNOSTÍ!

Zobrazit všechny eKnihy

Moře kolektivní lásky versus síly temnot

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?


error: Obsah je chráněn autorským zákonem.