Sluneční bohové

sarcophagus-469273_1280V nastalém podvečerním šeru zapadá božské Slunce jako pohasínající pochodeň. Poslední záchvěvy slunečního ohně probleskují přírodou, chladnoucí světlo se chvěje a poslední žhnoucí paprsky snoubí se s přicházejícím tichem ve znamení večerního mystického spojení duší Slunce a Měsíce. Mystickým symbolem věčného boje světla proti temnotě je staroegyptský bůh světla Horus, vládce oblohy, nebeských výšin a vycházejícího Slunce. Nejčastěji je bůh Horus vyobrazován v lidské podobě s hlavou sokola. Jedno jeho oko symbolicky představuje Slunce a druhé Měsíc. Tím je vyjádřeno zlo a dobro v rovnováze, neboť Slunce a Měsíc lehce proplouvají oblohou, vedeni harmonicky rezonujícími zákony vesmíru. Slunce představuje mužskou energii a Měsíc aspekty energie ženské. Rovnováha mužské a ženské energie představuje základní vzájemnou harmonii solárních a lunárních sil.

Symbol – oko Horovo

Tento posvátný symbol je jedním z egyptských hieroglyfů, které jsou pokládány za symboly magického významu, prezentuje duchovní energii. Tento hieroglyf je sestaven ze šesti částí, které představují šest smyslů: zrak, sluch, čich, hmat, chuť a mysl. Horovo oko je symbolem sebeobětování, jasného vidění a celistvosti, vyjadřuje neomezenou moc a sílu Slunce, má velký mystický význam. Používá se také jako ochranné znamení v podobě amuletu.

DSC_1033Bohové od nepaměti měří čas slunečním světlem. Ve starém Řecku byl Apollón bohem světla, všeho umění, léčení a věštění. Apollón je také spojován s hudbou, často je vyobrazován se zlatou lyrou (symbolem Slunce) a se stříbrným lukem (symbolem Měsíce). Hudba je symbolem harmonie sfér. Slunečních bohů nalezneme ve starověku nepočítaně, na všech světadílech a ve všech společenstvích. Nejznámější sluneční bohové jsou:

Atum, Amon, Horus, Re, Apollón, Hélios 

Světlo je prostě božské. A v úvahách o tom, co světlo je, bychom se mohli ztratit, přemýšlet o tom do nekonečna anebo bychom se nečekaně dostali až k osvobozující smrti strachu v nás. Za iluzí smrti tušíme pomalu otevírající se neviditelné dveře k sebepoznání. Ovšem touto smrtí myšlen je životadárný pud sebezáchovy, jakási pomyslná smrt blázna a mučedníka v nás. Je to smrt ega, bezbolestný porod nepoznaného, je předzvěstí překonání všeho starého, konec jednoho cyklu a začátek nového. Touto smrtí je myšlena výzva, abychom pozvedli naše vědomí nad hranice obyčejnosti. Probuzením spící hadí síly, rozprouděním životní energie podél páteře skrze všechny čakry, dochází k symbolické smrti a zrození nového člověka.

avenue-485597_1280                Cesta na onen svět

Posmrtná cesta bývala v dávné minulosti, například v Egyptě, provázena magickými rituály. Skutečná smrt nás všechny stejně nakonec přesvědčí o iluzi oddělitelnosti od všeho, co jest. Negativní pojetí smrti v naší mysli je jen strach z neznáma, z bezejmenné budoucnosti. Jde o strach z nepochopení znovuzrození ve Světle a transformace všech duší do vyšších rovin poznání. S iluzí smrti souvisí iluze existence času, všichni nakonec zmizíme v neexistujícím čase. Jedině člověk se bojí smrti, neboť si je stále vědom její nevyhnutelnosti a nepřipouští, že smrt není pouze opakem života, je dalším pokračováním bytí pouze v odlišné formě. K přeměně z jedné ,,životní“ formy do druhé dochází v okamžiku, kdy dojde k přerušení toku životní energie proudící do hmotného těla skrze první, kořenovou čakru. Astrální tělo se odloučí od těla hmotného, tím navždy ustane jeho aurické vyzařování. Astrální tělo se na nějaký čas spojí s vibrací nesmrtelnosti, než se dle zákona karmy rozhodne pro návrat do světa hmoty.

Plazmatické astrální tělo, oddělené od těla fyzického, je si sebe vědomo

Dál pokračuje cestou poznání v jiných dimenzích, kde nadále hledá inspiraci pro opětovné návraty do světa hmoty. Podle popisovaných zážitků, přesahujících hranice mezi životem a smrtí, je cesta na onen svět doprovázena právě Světlem. Takové je světlo v nás: osvobozující plamen blaženosti. Vlastnosti světla jsou zářivé, pronikavé a rozpínavé. Očima vnímáme světlo, barvy, tvary, pohyb, orientujeme se v prostoru. Zhruba osmdesát procent všech informací vnímáme zrakem. V každém oku se nachází více jak sto milionů světločivých buněk. Světlo je záření, ovlivňující náš zrakový vjem. A stejně tak vyčerpávající by mohl být výčet všeho, co světlo není.

button (11)

angel-1359143_1920

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze