Sluneční chrámy, slavnosti Slunce

phoenix-500469_1280Město slunce Heliopolis, v jehož názvu je vyjádřeno vše, se vyznačuje tradicí uctívání Slunce v dobách starověkého Řecka. Chrám slunce v Heliopolis představoval oázu božské energie. Energie slunečního svitu se vně chrámu rozkládala do různých barev spektra, tak vznikala léčivá síla božské energie. Není divu, že se v dávných časech stavěly sluneční chrámy všude po světě. Z řecké mytologie známe bájného ptáka Fénixe. Jde o symbol věčného koloběhu života a smrti. Především je symbolem transformace vědomí. Ve městě Heliopolis si Fénix stavěl své hnízdo, kde vzplál a znovu se zrodil z vlastního popela. Původně jde o egyptského posvátného ptáka, který představoval slunečního boha Re.

Slavnosti Slunce upadly v zapomnění

Snad nic nebereme tak samozřejmě jako skutečnost, že Slunce každé ráno vyjde. Jsme si tohoto daru vědomi? Každý den, hodinu i minutu? Nebo máme více či méně často zrod Slunce zastřen závojem šedivé mlhy v neklidné mysli a marníme tak svůj čas? Byla by velká škoda, kdyby nám tato neodmyslitelná esence vzdušné sféry, tato jiskra každodenní naděje unikala před očima. Pokud oheň Slunce neroznítí oheň v nás, je to jako bychom popírali sami sebe. Jako bychom neviděli pootevřené dveře do otevřeného nebe a netoužili ani rozžehnout ohnisko tvořivé síly.

Zvláštní jev při východu Slunce se objevuje na obzoru v pouštích, kde dochází v atmosféře k rozvrstvení vzduchové hmoty do rozdílných teplot v různých výškách. Sluneční světlo postupuje vrstvičkami vzduchu s rozdílnou refrakcí, a nám se zdá jakoby se Slunce chvělo, jakoby se sluneční kotouč mihotal anebo zimomřivě třásl. Vycházející a zapadající Slunce má v takto rozložené atmosféře vlivem refrakce zvláštní stupňovitý tvar, který připomíná poschoďovou pyramidu. Možná právě díky tomuto neobvyklému přírodnímu jevu vznikl v hlavách egyptských panovníků faraonů nápad, stavět pro nás stále záhadné, monumentální pyramidy. Boží dichotomie nám ale stále častěji naznačuje, že dost možná bylo všechno úplně jinak, než je všeobecně známo.

nature-1585762_1280

V letním čase za svítání vidíme sluneční kotouč – vlivem refrakce – někdy na obzoru jakoby zploštělý. A ze stejného důvodu – vlivem rozdílné refrakce vzduchových vrstev rozdílné teploty – vidíme na noční obloze mihotající se hvězdy. Pro Egypťany měl východ Slunce, které bylo považováno za dárce života, mystický význam zrození. Západ Slunce byl spojován se smrtí, což dokazují bájné mýty o neutuchajícím koloběhu, o věčném životě a zdánlivém odchodu na věčnost.

Poušť sama je slunečním chrámem

Poušť je symbolem podvědomí, symbolem místa, kde se duše může setkat sama se sebou, překoná-li prázdnotu, citovou vyprahlost a zdánlivou samotu. Ocitneme-li se osamoceni uprostřed pusté pouště, jako poustevník vzhlížíme k nekonečnu, k tajemnému horizontu. Hledáme oázu, studnu – vstupujeme do svého nejhlubšího nitra, prožíváme vnitřní regresi a očekáváme zasvěcení. V halucinacích se nám zjevuje nemožné… Nakonec ale vidíme to, co vidět chce naše duše. Pokud se odloučíme od ega, dosáhneme duchovní očisty. Nalezneme pramen panenské, živé vody a hasíme žízeň po vědění, žízeň po věčném, nikdy nekončícím životě.

Marcahuasi

Nejeden slunovratový příběh je podoben tomu z Jižní Ameriky, pochází z dob záhadné indiánské civilizace. V oblasti Peru se nachází stolová hora Marcahuasi, skrývá spoustu tajemství. Ve skalách jsou vytesané podoby zvířat a lidských tváří, viditelné díky magické hře světel a stínů nejlépe za letního slunovratu. Jedná se o oslavu přírodních energií ve spojení s lidským duchem a tajemnými figurálními motivy. Možná se na této posvátné hoře nachází jeden z mnoha skrytých vstupů do zásvětí, odkud už je velmi blízko k bohům…

100_0648Na Marcahuasi jsou v obrovských kamenech nebo přímo ve skalních stěnách vytesány sochy zvířat z druhohor, které nemohli indiáni nikdy na vlastní oči vidět. Zříme zde také sochy zvířat v té době v Jižní Americe naprosto neznámé! Dále jsou zde vytesané sochy lidských postav nebo spíše kamenných tváří. Člověk se v této podivné přírodní scenérii, v mystické krajině, ztracen mezi nevšedními, snad lidskou rukou otesanými skalami, náhle ocitá v neznámém a smysly omamujícím světě. Čas zde plyne pomaleji a na každém kroku  vás sledují tajemné, neviditelné oči hor. Stolová hora prý skrývá skutečné brány do neprobádaného, neznámého podzemního světa. Podle indiánských legend je vnitřek hory protkaný tajemnými chodbami a tunely.

Šroubovice DNA

Peruánští indiáni navíc po sobě zanechali malby, které po bližším prozkoumání odhalují znaky znázorňující geny a chromozómy, symboly šroubovice DNA. Nalezené kresby naznačují složité genetické kódy. Chápali snad peruánští šamani, že život má buněčnou podstatu? Odkud čerpali vědomosti dávno před tím, než Kolumbus objevil Ameriku? Vládli místní šamani magickým silám tak, jak si neumíme představit ani ve snu? Měli přímé spojení s vesmírem? Věděli snad, že prozření znamená spojení bytí s nebytím? Či se setkali s jinou, mnohem záhadnější civilizací, možná dokonce nepozemskou? Nebo dokonale ovládali astrální putování a z nadpozemských světů přinášeli sobě potřebné vize a inspiraci? Možná dokázali vlastní vůlí opouštět hmotná těla kdykoliv to potřebovali. Dokázali přesouvat své vědomí kdekoliv po světě, přes všechny kontinenty, až k astrálním sférám. Věděli, že hmota není pro zasvěceného překážkou, dokázali se pohybovat v čase, napříč prostorem…

Příroda sama je slunečním chrámem. Příroda má vlastní božské cíle. Každé roční období se odlišuje barevností přírody, také mimo jiné vlivem světla, respektive složením barevného slunečního spektra. Světlo, a nikdo jiný ani nic jiného, je vesmírným malířem pozemské krajiny. Díky světlu atmosféra jedné krajiny není každý den, dokonce ani každou hodinu stejná. Ve světle, v tomto božském atributu, je zakódovaná úžasná proměnlivost. Za svítání a k večeru je sluneční spektrum oslabeno o krátkovlnné záření, dopoledne má stabilní složení, a za plného poledne obsahuje více modrých paprsků. Světlo a stíny prokreslují krajinu nejkrásněji v odpoledních hodinách. Každá vodní hladina mění barvy v každém okamžiku podle slunečního záření. Pokud je obloha pod mrakem, sluneční světlo a teplo do přírody nepronikne, neboť sluneční paprsky se od oblak odrážejí.

button (11)

milovat

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze