Syndrom sté opice a kolektivní vědomí

phoenix-500469_1280Na jemnohmotné úrovni je člověk úzce propojen s vědomím Země, které rezonuje s modrou barvou nebe, a ta je zas propojena s informačním servisem, které se k nám dostává v podobě světla. Světla našeho Slunce, světla ostatních galaktických Sluncí, a světla centrálního Slunce. Tak můžeme obrazně vysvětlit, jak funguje provázanost našeho vědomí s centrálním vědomím vesmíru. A propojenost jednotlivců nebo skupin s kolektivním vědomím. Duše člověka v sobě nese jak vzpomínky na prvopodstatu stvoření, zkušenosti z minulých vtělení, tak schopnost napojit se na holografickou paměť vesmíru.

Vědomí duše nám předává informace skrze šišinku mozkovou, která je propojena s kvantovým vědomím vesmíru jako přijímač i vysílač

Pouze naše duše například vědí, že nepocházíme z opice, inteligentní vědomí je součástí vesmírného plánu, vesmírné matrice, a vesmírného HOLOGRAMU od samého počátku. Člověk se na kvantové vědomí vesmíru, a jeho jednotlivé složky (rodové vědomí, vědomí národů, vědomí přírody, galaktické vědomí) napojuje neustále. S tím vším souvisí vývoj lidského druhu, DUCHOVNÍ evoluce a transformace vědomí. Množství lidí vědomě napojených na duchovní vědomí Země neustále přibývá, s tím souvisí, že žádný spasitel, ani zázračná vesmírná energie, neudělá za nás to, co musíme jako lidstvo vzhledem k transformaci vědomí udělat jedině my sami. Prozatím většina dělá to, co dělají všichni, a jen málokdo si duší i srdcem troufá být „jiný“, osvobozený od nejrůznějších dogmat. Nestačí pouze vědět, že mohu být svobodným, nestačí pouze pasivně přijímat duchovní informace, a dále zůstávat „ovečkou ve většinovém stádečku“. Vše dostane rychlejší spád, až se „probudí z nevědomosti“ určité procento obyvatel Země, až si plně uvědomí napojení na systém, kterým jsme záměrně odpuzováni od duchovních hodnot, a duchovního poznání. Potom půjde vše „samospádem“, skrze zrcadlení kvantového vědomí vesmíru.

Stejně to funguje v přírodě, určitě všichni známe takzvaný syndrom sté opice:

Vědci pozorovali skupinu opic, jejichž součástí jídelníčku jsou sladké brambory. Opice nebavilo tyto podzemní hlízy pracně čistit, tak jednu z nich napadlo brambory omývat ve vodě. Tato opice to postupně naučila další opice ve skupině, tak to pokračovalo až do symbolické sté opice. Do okamžiku zlomu, do chvíle, kdy se tato informace propojila v druhovém vědomí, kdy další opice na vzdálených sousedních ostrovech začaly také omývat své brambory. Co udělaly tyto od sebe vzdálené opice? Odečetly informaci z kolektivního vědomí svého druhu. Podobné zkušenosti vědci popisují i u jiných zvířat, jde například o pokusy s havrany, kdy se jeden havran naučí používat nějaké nářadí (kousek větve) k zdolání záměrně nastražené překážky, a dostanou se například k potravě. V okamžiku, kdy se toto naučí zlomové množství havranů, ostatní tuto informaci přijmou skrze druhové vědomí. Podobné je to s kytovci a jejich „zpěvem“. Velryby na určitém místě v oceánu používají určitou „píseň“, po čase zvuky, kterým se říká velrybí zpěv, určitá skupina změní. V okamžiku, kterému říkáme bod zlomu (syndrom sté opice) změní svůj zpěv velryby na druhém konci oceánu. Podobných případů existuje v přírodě mnoho.

Syndrom sté „probuzené ovce“ v souvislosti s probíhajícím procesem transformace kolektivního vědomí

Transformace kolektivního vědomí nastartuje rychlejší spád, až určité procento lidí procitne, probudí se z nevědomosti, zaměří se na duchovní vnímání světa, a přestane být poslušnými ovcemi a podobně. Odečítání informací z holografické paměti vesmíru jednotlivci nebo skupinami funguje od nepaměti, v mýtech z celého světa najdeme shodné odkazy našich předků, aniž by se tito lidé kdy potkali, například mayská civilizace s australskými Aboriginci, nebo třeba keltskými druidy, přesto se jejich poznání a vědomosti v mnohém shodují, jakoby zázračně a nepochopitelně se ve své době šíří po celém světě. Informace, které přenese do kolektivního vědomí jedna civilizace, další civilizace odečte, a tak se nejrůznější vědomosti a poznání stávají součástí všeho lidstva. V dřívějších časech, vzhledem k tomu, kolik bylo na planetě obyvatel, byl přenos informací skrze vesmírné vědomí, a především efekt syndromu sté opice (účinky přijatých informací) mnohem rychlejší. Někomu se dnes může zdát, že transformace vědomí lidstva probíhá pomalu, stačí si ale uvědomit, kolik má v současné době planeta Země obyvatel! Syndrom „sté probuzené opice“, bod informační zlomu, který odstartuje další a další procesy a transformační události vyžaduje díky počtu obyvatel Země určitý čas. Proto je důležité vše, co v duchovním smyslu udělá každý jedinec sám pro sebe, tak se energie informací, ale nikoliv pouze plané vědění, ale skutečně prožité a prožívané zážitky a činy, přenáší na další jednotlivce a skupiny. Tento transformační proces se nám zdá pomalý, protože bychom si přáli okamžitou změnu, ale pokud se podíváme, jak nesmírně lidstvo pokročilo za posledních padesát let, tak musíme uznat, že změny probíhají skutečně rychle. Jen se nám to v rámci jednoho života zdá být poněkud pomalé.

(Neberte si nikdo přirovnání k „poslušným ovcím“, k syndromu sté ovce, nijak osobně, jde jen o přirovnání, k snadnějšímu pochopení. Čím více lidí si skutečně uvědomí o co v tomto kolektivním procesu jde, a v názorech a ve své víře se poněkud více sjednotí, tím rychleji se NOVÉ KOLEKTIVNÍ VĚDOMÍ odzrcadlí v prožívané realitě. Prostě to není tak, že ten nahoře pase své ovečky. Paseme se sami. Takže až se popasujeme, my sami, do vyššího stavu vědomí, potom kolektivně prozřeme.)

Syndrom sté ovce/opice ještě jinak: představte si hromadu písku, která je v klidovém stavu, přestože je písek shora stále přisypáván, kopec písku si udržuje svůj kompaktní tvar, pouze se pomalu zvětšuje. Najednou přijde očekávaný, nebo neočekávaný okamžik (bod zlomu), kdy jedno jediné zrnko písku (jediná informace, jediný probuzený člověk) spustí lavinu, a hromada písku se dá do pohybu… Spustí se lavina důležitých a plodných událostí s tím kterým tématem, rozvojem, s vývojem lidského druhu související. Tento proces se týká naprosto všeho, nejen globální transformace vědomí.

yang-1477644_1920

Veškerou hmotu vytváří informace, které jsou propojené, pokud se jednotlivé informace od sebe oddělí (zánik hmotných objektů, smrt), hmota přestane existovat ve viditelné podobě, ale zůstane navždy existovat jako informace, jako součást vesmírného vědomí

Informace existující jako součást vesmírného vědomí se bez vůle (plán, pohyb, přání, myšlenka, vizualizace) neuspořádají do viditelné hmoty, zůstávají v latentním stavu, v podobě energie, v podobě informačních stavebních jednotek připravených kdykoliv se projevit, zviditelnit. Přitom informační servis vesmíru, jehož počátek je vědci definován jako Velký třesk, je od svého počátku stabilní, množství informačních jednotek, které vytvářejí holografický vesmír, je po celou dobu existence vesmíru neměnné. Informace se pouze přeměňují z latentního stavu do stavu viditelné hmoty. Informace jsou stavební jednotkou vesmíru, nikoliv atomy nebo subatomární částice. Ve vesmíru, stejně tak v přírodě se neustále něco děje, hmota je neustále přeměňována (vzniká a zaniká, podléhá entropii), hmota ve vesmíru je oproti informacím nestabilní, množství vesmírné hmoty je v každém okamžiku proměnlivé.

Informace nikdy nikam nezmizí, nikdy nezaniknou, proto nezanikne ani vesmírné vědomí (Vědomí Stvořitele). Pokud by zanikla veškerá hmota, která tvoří viditelný vesmír, informace v podobě informačních polí nezaniknou, zůstanou součástí latentního, nového vesmírného plánu, nového vesmírného uspořádání. Na podobném základě prožívají jednotlivé duše různá pozemská vtělení. Na podobném základě může jedna civilizace střídat druhou, a kolem dokola objevovat již objevené, v různých variantách. Každá civilizace se napojuje, ať už vědomě nebo nevědomě, na takzvanou kroniku Akášu, kde existuje soubor dat o všem, co kdy bylo, a o všem, co kdy bude. A kde se tato kronika vědomí všech bytostí, všech vtělených i nevtělených duší nachází? Ve veškerém zdánlivě prázdném vesmírném prostoru, všude kolem nás, v modré barvě nebe, v každém atomu, v každé elementární částici. Vědci se stále snaží přijít na tu nejmenší částici, kterou by mohli definovat jako již dále nedělitelnou. Jenomže absolutní phoenix-1440452_1920rozpad hmoty, například v takzvané kosmické černé díře, představuje proměnu hmoty v čistou energii, v informaci, v jednotlivé informační jednotky, ve vlákna informací, které jsou vzájemně provázané, nikdy nejsou od sebe oddělené, a společně vytváří holografický vesmír. Vesmír je v neustálém pohybu, a pohyb (energie, hmoty) je základem stvoření i tvoření. Symbolem tohoto procesu je například bájný pták Fénix.

Vesmírné vědomí je propojené s vědomím každého jednoho z nás, společně vytváříme spojený celek, každá jedna myšlenka vytváří onen prvotní pohyb, je řídící energií, spolupodílející se na proměnách vesmíru a veškerého bytí i nebytí.

Jde o hluboké poznání, které ještě velké většině lidí nedochází a nebo nedává jejich rozumu takříkajíc hlavu ani patu. Jde o uvědomění, že racionalita, logika a asociace pouhého rozumu, otázky a odpovědi z rozumu, materiální a konzumní myšlení, strohé logické poznatky, nestojí před moudrostí a upřímností duše. Racionalita (nikoliv zvídavý rozum) nikdy nemůže být vítězem, myslet si to sice můžeme, ale to je jen pouhá iluze. Iluze v okovech. Není jednoduché oddělit pravdivé duševní pocity od těch rozumových, není ani jednoduché poradit, jak to udělat, protože smyslové zkušenosti jsou jen obtížně sdělitelné, přesto jsou dorozumívacím prostředkem mezi egem a duší. Dokud se nenapojíme na hluboké vnitřní pocity, a nezačneme pozorně sledovat jednotlivá synchronní životní dějství, neoddělíme se od materiální podstaty, od systému materiálních priorit, a nezjistíme, co je za hranicemi rozumu, budou se naše osobní i kolektivní volby, namísto stoupání po spirále, neustále točit v bludném kruhu.

Vědomí je tvárné od okamžiku, kdy se upřímně zbavíme přízemního egoismu, souvisejícího s pohnutkami k činům bez vnímání intuice. Například čtení duchovních knih nelze filtrovat skrze egocentrické vnímání světa, ale s pomocí vnitřních pocitů a intuice. Tak vznikne jemná rezonance v napojení na duši, vnitřní hřejivý pocit, který nám s jistotou říká: „Ano, přesně tak je to…“ A tento pocit je energie vnitřní duchovní síly, která dává nejrůznější impulzy pro onen všetvořivý pohyb. Duchovní síly a moudrosti, která přetrvává věky, přežívá opakovaně nejednu civilizaci, jde o zkušenosti/vzpomínky zapsané v matrici života. Vyšší poznání duchovnosti kopíruje směr pohybu moudrosti a uvědomění jedině skrze uvědomování si energie vlastní duše (duševního vědomí). Mezi projevenou hmotou a vědomím vesmíru neustále probíhá všemi možnými směry výměna informací. Duchovní kvalita bytí člověka formuje a narovnává. Duševní radost, bez jakékoliv předpojatosti logického rozumu, nás učí woman-1406639_1920přijímat život s vděčností. Přijímat, že viditelný svět představuje „hmotné uspořádání informací“, které se v každém okamžiku mění – nic nezůstává stejné. Informace, jejichž proměnlivé uspořádání tvoří veškerou hmotu, dávají hmotě formu. Jde o „nitky informací“, které se propojují jedna s druhou, v nekonečných variantách, například v podobě myšlenek, a které jsou součástí vesmírného hologramu, jsou součástí architektury a mnohorozměrné struktury vesmíru, přírody, člověka, lidských dějin.

button (6)

Vše, co je zde řečeno, je zjednodušeně pojaté, ale s těmito a dalšími informacemi můžeme pracovat, a přemýšlet o jejich smyslu, a to v jakékoliv životní zkušenosti, dávat do souvislosti se synchronními událostmi, které naše životy doprovázejí a tvarují. Dávat je můžeme do souvislosti s čímkoliv osobním, s myšlenkovými prioritami, s duševní radostí nebo duševním strádáním, s rodovým zatížením, s pamětí národů, s historickým, v pravdě pojatým nezkresleným světovým dějstvím, a potažmo i s tím zkresleným. Případně se zánikem a vznikem jednotlivých civilizací. A nakonec i s mnohorozměrnou strukturou člověka, a s mnohorozměrnou strukturou vesmírných paralelních realit.


Zajímáte-li se o podobná témata hlouběji, doporučuji webové stránky PAN-DO-RA:

http://www.pan-do-ra.cz/


♥  ♥  ♥

Tak mne napadá: za pár dní tu máme jeden státní svátek, den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, příchod bratrů, kteří přinesli vzdělanost, především v podobě křesťanství, na Velkou Moravu

Jde o počátek šíření křesťanství slovanským jazykem ve slovanských zemích – takto je to obecně pojednáno. Apoštolové Slovanů přišli a zvěstovali lidem nové pravdy, šířili nové informace, nový světonázor, říkali lidem čemu MAJÍ VĚŘIT: „Proto slyšte, Slované, Slovo, které od Boha přišlo, slovo, jež krmí lidské duše, slovo, jež sílí srdce i rozum, slovo to, jež vede k poznání Boha.“ Časem (vzhledem k syndromu sté opice/ovce) dojde ke společenským, kulturním a historickým změnám, které nadlouho ovlivní lidský rod. Zda v určitém smyslu „pozitivně“ nebo „negativně“, ale s přihlédnutím k tomu, že nic se neděje náhodně, je otázka přímo do bitevního pole, takže ji tento příspěvek nebude dále rozebírat. Ale kdo chce, může se nad tím, co vlastně 5 července „oslavujeme“ hluboce zamyslet.

button (11)

(Poněkud jiný pohled, odkaz na článek: Co jsme v učebnicích dějepisu nenašli „…Na druhé straně byla nová víra prosazována velmi barbarskými prostředky – krev tekla proudem, celé kraje byly pustošeny, kmeny hubeny. Věrozvěstové vybíjeli nejen muže, nýbrž i ženy a děti. Mnohé slovanské kmeny byly přitom téměř vybity…“)

pravidla

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze