1.9.2017

Úvaha o vesmírných dimenzích a touze existovat

Život nevznikl z neexistence. ŽIVOT je projevem touhy existovat. Nicota/nula = není neexistence, ale TOUHA EXISTOVAT.

Vesmír vznikl „oddělováním“ pouze na první dojem, oddělování musíme zároveň zrcadlově otočit, protože obojí (oddělování a slučování) existuje současně.

Vesmír se v jediném okamžiku rozpíná i smršťuje.

Nerozpíná se ale ze sebe ven, nýbrž uvnitř sebe. Vesmír se UVNITŘ SEBE zároveň rozpíná a smršťuje.

Co pohání tento obousměrný rytmus vesmíru (směr a protisměr), který existuje uvnitř vesmíru? Odpověď: TOUHA EXISTOVAT.

Představte si vesmír jako vaše srdce, jako RYTMUS UVNITŘ SRDCE.

Co pohání naše srdce, obousměrný rytmus srdce? Je to touha existovat? Co určuje náš život? Pokud si odpovíme upřímně, zjistíme, že jsou to všechny naše TOUHY, (ať už mají kladný či záporný náboj).

Představte si vesmír (existenci) jako (nekonečný) kruh. UVNITŘ (ve středu tohoto kruhu) si představte bod. Tento bod je NICOTA. Nicota se nenachází mimo (nekonečný) kruh – mimo (nekonečnou) existenci. NICOTA se nachází v samém jádru (uvnitř) existence. NICOTA tudíž není neexistencí.

Není bez zajímavosti, že praenergii čchi, božskou sílu, kosmickou energii, nebo pránu vědci označují jako: „energii nulového bodu“.

Nicotu označujeme symbolem: 0 – nula.

Už jsme si řekli, že nicota není neexistence, ani nula tedy není neexistence.

Nicota/nula = PRVOTNÍ TOUHA EXISTOVAT

TOUHA EXISTOVAT = spojovací element všech zdánlivě od sebe oddělených prvků ve vesmíru, všech bodů v prostoru.

Nicota/nula – TOUHA EXISTOVAT: vytváří POHYB – obousměrný pulz. TOUHA EXISTOVAT – pulsuje vždy dvěma směry: směr a protisměr. Tlak a protitlak, gravitace a antigravitace, to vše působí uvnitř (nekonečného) vesmíru, nikoliv mimo něj.

Touha existovat NEZNAMENÁ akt odloučení od Universa, toto odloučení je iluze.

Už jsme si řekli, že NULA (prvotní touha existovat) je spojovací element.

Touha existovat znamená: 1+1 = 3

Protože musíme počítat s nulou: 0 +1 +1 = 3

Hypotetický HOLOGRAM VESMÍRU

0 + 1 + 1 = 3
0      PRIMÁRNÍ TOUHA EXISTOVAT
+1    SMĚR, emanace všeho neprojeveného
+1    PROTISMĚR, zrcadlení všeho projeveného
= 3   obousměrný POHYB = vytvořený svět HMOTY = 3D

0+1+1 +1 = 4
0      PRIMÁRNÍ TOUHA EXISTOVAT
+1    SMĚR, emanace všeho neprojeveného
+1    PROTISMĚR, zrcadlení všeho projeveného
= 3   obousměrný POHYB = vytvořený svět HMOTY = 3D
+ 1    ČAS
= 4    PROSTOR/ČAS = 4D

0+1+1 +1 + 1 = 5
0       PRIMÁRNÍ TOUHA EXISTOVAT
+1     SMĚR, emanace všeho neprojeveného
+1     PROTISMĚR, zrcadlení všeho projeveného
= 3    obousměrný POHYB = vytvořený svět HMOTY = 3D
+ 1    ČAS
= 4    PROSTOR/ČAS = 4D
+ 1     VĚDOMÍ hmoty, informace
= 5     PROSTOROVÁ PAMĚŤ, informační pole, kolektivní vědomí = 5D

Mezistupně pro vznik HOLOGRAMU PŘÍRODY

0 – TOUHA EXISTOVAT – PRVOTNÍ SÍLA
+1    ENERGIE JANG (mužská síla)
+1    ENERGIE JIN (ženská síla)
= 3   ŽIVOT (vše ve vesmíru je „živé“)

0 – TOUHA EXISTOVAT – DUCH – univerzální kvalita
+1    DUŠE (duševní kvalita)
+1    EGO (psychická kvalita)
= 3   TĚLO (individuální lidská bytost, kontinuita dvou protikladů existujících v DUCHU – v universální kvalitě)

0 – TOUHA EXISTOVAT – SPECIFICKÁ SÍLA
+1    POZOROVATEL (vědomí pozorovatele)
+1    POZOROVÁNÍ (emanace, vyzařování)
= 3  POZOROVANÉ (hmotný svět)

0 – TOUHA EXISTOVAT (zachovat rod, touha po lásce)
+1    MUŽ (potřebuje ženský protipól, aby mohl existovat)
+1    ŽENA (potřebuje mužský protipól, aby mohla existovat)
= 3   DÍTĚ (potřebuje sjednocenou sílu mužského a ženského protipólu, aby mohlo existovat)

Multi/Dimenze je ve své podstatě jen jedna – VŠE EXISTUJE SOUČASNĚ 

Vesmír se současně rozpíná a smršťuje. Hypotetický hologram vesmíru je zde pouze pro dokonalejší rozvíjení představivosti. Dosažením bodu 9 se vracíme na začátek, k nule, k nicotě, k PRIMÁRNÍ TOUZE EXISTOVAT, a zároveň k oddělování jedné věci od druhé, k vytváření proti/kladů, k samotnému aktu stvoření. Na akt stvoření v běžném životě většinou zapomínáme, potom vidíme a vnímáme pouze výsledek v podobě duality, ale ve skutečnosti se jedná o propracovaný systém od sebe neodlučitelných protějšků.  Stavíme proti sobě zrození a smrt, život proti věčnosti. Věříme ve vlastní nezávislou existenci na celku, v izolovaný život, v pocit osamělosti, hodnotíme protiklady, svět dělíme na to, co chceme, a na to, co nechceme, a důsledkem je, že nevidíme celek – kvalitu celku.

NICOTA – primární touha existovat – SJEDNOCENÉ VĚDOMÍ UNIVERSA

0+1+1 +1 + 1 + 1 + 1 + 1 +1 = 9
0       PRIMÁRNÍ TOUHA EXISTOVAT
+1     SMĚR, emanace všeho neprojeveného
+1     PROTISMĚR, zrcadlení všeho projeveného
= 3    obousměrný POHYB = vytvořený svět HMOTY = 3D
+ 1     ČAS
= 4    PROSTOR/ČAS = 4D
+ 1     VĚDOMÍ hmoty, informace
= 5     PROSTOROVÁ PAMĚŤ, informační pole, kolektivní vědomí = 5D
+ 1     NEHMOTNÉ PROSTŘEDÍ, kolektivní nevědomí
= 6     ASTRÁLNÍ SFÉRA, nezávislost na lineárním času = 6D
+1      ARCHETYPY, pravzory
= 7     PLANETÁRNÍ VĚDOMÍ, včetně vědomí Slunce a Měsíce = 7D
+1      OSTATNÍ GALAXIE a heliosféry – jejich informační pole
= 8    GALAKTICKÉ VĚDOMÍ = 8D
+1      PARALELNÍ VESMÍRY – nekonečná informační pole Universa
= 9     SJEDNOCENÉ VESMÍRNÉ VĚDOMÍ – Multi/UNIVERSUM = 9D

(Tento stručný souhrn netvrdí, že prostorových dimenzí je pouze devět, popisuje vesmírné dimenzionality v rozmezí 0 – 1 až 9 ve spojení s mystickou devítkou. Nezahrnuje detailní zaměření se na složitost prvopočátečního vzniku hmoty, na posloupnost různých jevů (vznik živlů ohně, vzduchu, země, vody, éteru), vznik chemických reakcí, vzniku atomů, molekul, buněk a podobně. Vše je zahrnuto v samotném POHYBU (rotace, vibrace, vlnění, frekvence, zvuk), v přeměně nehmotného, přímkového prostoru se třemi rozměry (2D) v hmotný prostor událostí a času. Možná by ale mohl zahrnovat úvahy o tom, co to vlastně je BINÁRNÍ KÓD: binární číselná soustava, která používá pouze dvě číslice: 0 a 1, a jejich vzájemné kombinace. A o tom, že buňky v živé přírodě si mezi sebou vyměňují informace v bitech, v nepředstavitelném množství bitů (nejmenších jednotek dat) za vteřinu. A také o tom, že právě v přírodě 1 +1 = 3 platí nejvíce, a jaksi samozřejmě.)

Perspektivu sebe-reflexního vesmíru, a tím i jeho nekonečný potenciál, je třeba vnímat integrovaně, jako sjednocený stav, potom přijmeme vědomé bytí, a kolektivní vědomí jako celistvé, a dokážeme z této úrovně vnímat perspektivu propojeného světa

Jak nahoře tak dole, znamená jediné: Nebe je zde na Zemi. Země není od Nebe oddělená, navzájem se potřebují. V oddělenosti se nacházíme, pokud si myslíme, že žijeme mezi Nebem a Zemí. Jakmile si uvědomíme, že žádné mezi Nebem a Zemí neexistuje, projdeme neviditelnou bránou sjednocení se vším. Trik spočívá v tom, že si uvědomíme „božskou vůli“ ve všech věcech, v tom, že nepřiřazujeme „božské vůli“ schopnost působit pouze odkudsi shůry. Zjednodušeně řečeno, čekat, že budu osvícen „neosobní božskou silou“, anebo takzvaně „z druhé ruky“, je dlouhá cesta, vědět, že mohu být osvícen sám sebou, je rychlejší varianta, jak se naučit být vědomou indivi/dualitou a zároveň BÝT/ne/BÝT v dualitě. Tuto cestu není nutné hledat, ona již existuje, stačí se napojit. Není nutné hledat žádná zjevení, ani osvícení, jde o akt seberealizace vycházející z niterné TOUHY EXISTOVAT. Jedná se o nalezení sebe-reflexního vesmíru, který v nás, v našem nitru již existuje. My jsme součástí Holografického vesmíru. Dokonce každý jeden z nás je součástí několika vesmírů současně. Zároveň platí, že my jsme samostatnými vesmíry, a že naše vědomí si uvědomuje pouze ten vesmír, v kterém je zrovna přítomno.

Hmotný vesmír – v okolní realitě – si uvědomujeme především skrze své TOUHY. Naše oči registrují ve vnějším světě především to, co se týče našich tužeb, a naopak také ze sebe ven vysíláme signály založené především na našich tužbách. Naše touhy jsou sítem, přes které filtrujeme to, co kolem sebe vidíme a pomocí smyslů vnímáme. Vše, co je vnitřní, vytváří vše, co je vnější. Vše, co je vytvořeno vnitřně tady a teď, existuje nebo existovat bude ve vytvořeném tam někde. Pomineme-li základní lidské potřeby, které vycházejí ze základní TOUHY EXISTOVAT, tak všechny ostatní touhy limitují to, co chceme vidět, vnímat a zažívat, limitují to, čím jsme, a skrývají potenciál toho, čím být můžeme.

Hologram přírody, který zahrnuje také pět živlů (horké vytváří existenci studeného a tak podobně), a další neviditelné jemnohmotné sféry, nám říká, že se vše učíme od přírody, od kamene, od vody, od rostlin… Myslíme si, že učíme sami sebe, ale je to přesně naopak, je to vědomí přírody, kdo nás učí. Hrnčíř opracovává hlínu, ale není to on, kdo sám sebe učí, to hlína učí hrnčíře. Vědomí hlíny existuje, dokonce je naší součástí, hrnčíř nemusí vyvíjet mnoho úsilí, pokud se na vědomí hlíny napojí. Stejně tak pokud bude umělec opracovávat tvrdý kámen, nepoužije hrubou sílu, napojí se na vědomí kamene, potom zvolí správný úhel použitého nástroje a jemnou sílu, jedině tak kámen opracuje v umělecké dílo bez vynaložení zbytečné energie.

Radujme se ze života, a nechme se vést cestou, kterou nám ukazuje nesmrtelná duše

Hologram nesmrtelné duše má pro nás spoustu tvořivých nápadů, konceptů a ponaučení. Duše není lenivá, je aktivní ve dne v noci, ráda se s námi protančí životem. Mezi jednotlivými tanečními kroky nás bude nabádat ke klidnému rozjímání, povede nás cestou nových vhledů. Klidně o tom, co nám duše říká, můžeme občas pochybovat, tím získáme více zkušeností, které můžeme porovnávat, a na oplátku tak dovolíme duši, aby pochybovala ona o nás, a sama tak získávala zkušenost. Duše je v nás stále přítomná, bez ohledu na vnější dění, bez zaujetí k tomu, jak vidíme, mapujeme a „fotografujeme“ vnější svět. Tak navazujeme kontakt a vnitřní dialog s touhou žít, s TOUHOU EXISTOVAT. Duše nám odpovídá někdy přímo, a jindy skrytým způsobem. Někdy nám nepřímo vstupuje do našeho způsobu uvažování, obzvlášť v okamžicích, kdy už nechce poslouchat upovídanou mysl a náš unavený vnitřní hlas, který zní jako kolovrátek. Duše je jako my, někdy veselá, spokojená a zábavná, jindy smutná, osamocená, tajemná. Někdy se nechá strhnout tím, co hledáme, přestože moc dobře ví, že není nic, co by měla hledat ona sama, vše, co potřebuje vědět, sama již na hlubší úrovni obsahuje. Někdy se naše duše nestačí divit, jak se podivuhodný svět hmoty jeví nám v našich představách. Obzvlášť pokud tam, kde vidíme nedostatek nebo nedokonalost, ona sama vidí dokonalost. A tak se nám občas snaží ukázat něco zcela odlišného od našeho způsobu uvažování, a námi pak prostupuje energie radosti, pokud to přijmeme za své, a pokud nám vše nakonec dává smysl.

Mystické vnímání světa nás učí některé věci nepojmenovávat, čím méně obsáhle něco pojmenujeme, tím lépe s poznávaným splyneme. Už jen tím, že něco pojmenujeme, omezujeme možnost tím být. Proto se poměrně často setkáváme s radou prastarých mystiků: chcete-li skutečně vědět, zapomeňte, co už víte. A z toho důvodu nemusíme ani zde předložený, hypotetický hologram vesmíru brát až tak vážně. Stačí vědět, že probuzení znamená: zřít přítomnost božské prozřetelnosti v sobě, v přítomném oka/MŽIKU všude a ve všem. To ale neznamená, zbavovat se svého ega, ego není nepřítelem. Ego je naše stavební jednotka stejně jako duše, ale touha žít není úkol duše, duše je vnitřní pozorovatel. Ego, pokud jsme na duchovní cestě, nesmíme potlačovat. Zrovna jako v běžném životě nemáme potlačovat vědomí duše. Ego nemá být překážkou osobní transformace. Ego máme z toho důvodu, že (zdravé) ego je motorem pro TOUHU ŽÍT, ale o tom zas někdy příště.

Související články: Božská síla je v nás, MY jsme tvůrciDivoká božská dichotomie a božské částice

Související dokument, doporučuji shlédnout: Tajný kód

Diskuze







error: Obsah je chráněn autorským zákonem.