Vesmírné principy dostávají pěkně zabrat

Nejen vesmírné principy či zákony, pěkně zabrat dostává také lidská zkušenost s různými duchovními či esoterickými směry, a to na úrovni myšlení, třídění a polarizování. Ale nezoufejme, to vše je součástí vesmírného plánu, vesmírné cesty, kterou jsme si jako lidstvo vybrali, zrcadlením našich (dřívějších) činů stanovili. Při tom všem informačním chaosu se stále více lidí spoléhá v odpověď na otázku: „Objevíme někdy tajemství Boha?“ Pokud ano, museli bychom toto tajemství označit za konečné, ale v tomto Kosmu – fyzickém vesmíru – nic konečného neexistuje. Stejně jako neexistuje nic konečného v nefyzických, jemnohmotných vesmírných dimenzích. To, co označujeme Bohem, není a nemůže být vnímáno jako konečné, je součástí transformace, stále se vyvíjí a transformuje, stejně jako lidská mysl a lidská vůle. Také debata o tom, co představuje pojem Bůh a jak vznikl fyzický vesmír je nekonečná. Povaha vesmíru je stejně složitá jako lidská mysl, cesta, kterou se vesmír ubírá je stejně složitá jako cesta člověka, která doposud vedla jen úzce vymezenou vesmírnou krajinou, a úzce vymezenou krajinou duchovního a spirituálního poznání. Poznání zaměřené na určitou (duchovní, spirituální či vědeckou) výseč z velmi obsáhlého celku souvisí například s tím, že jedinec či společnost se soustředí pouze na informace či na vyhledávání informací směřujících jen k tématům, kterým zrovna aktuálně věří, nebo které jsou aktuálně v trendu. Tak dochází k zmatenému zkreslení všeho, co se nachází mimo tuto výseč z mnohem obsáhlejšího celku, na který se opomíjíme alespoň okrajově soustředit.

Vesmírné principy dostávají pěkně zabrat

Vývoj lidstva jsme nazvali evolucí, ačkoliv je tento pojem omezující, můžeme říci, že evolucí prochází nejen člověk a příroda na fyzické či genetické úrovni, evolucí prochází i jemnohmotné struktury přírody a vesmíru, včetně elementárních přírodních bytostí, včetně všech energetických struktur, které pro snadnější pochopení rozdělujeme na různá božstva či hierarchie andělských bytostí. Přitom koncepce božské přítomnosti v nitru člověka není nová, jen ji znovu objevujeme, není spojená pouze s lidovou představivostí nebo lidovou slovesností, je obohacená o skutečné transcendentální prožitky a zkušenosti. Limitovaná je pouze tím, že sama osobní zkušenost s vnějším světem bývá omezená mentální částí naší osobnosti, neboli tím, co nám zprostředkovává svět jevů spjatý nejen s fyzickým světem a s fyzickým tělem, ale i se světem, který vnímáme v závislosti na jiných stavech vědomí. Co je podstatou vědomí je další zásadní otázka, na kterou se většinou snažíme odpovědět něčím, co se dotýká osobních, nesdělitelných vnitřních prožitků, které k nám přichází a jsou nám dostupné pouze v okamžicích, kdy vnímáme skutečně VĚDOMĚ. Případně se snažíme odpovědět způsobem teoretickým a naučeným, kdy se pokoušíme tajemství vědomí nalézt přímo ve fyzickém mozku. Přitom lidské vědomí, které je nefyzikální podstaty, není přímo pozorovatelné, jako nejsou přímo pozorovatelné veškeré informace morfických či morfogenetických polí.

Vědomí samo vytváří prožitky nefyzikální povahy, které považujeme za pouhé iluze

Přitom vědomí samo vytváří také prožitky běžné fyzikální povahy, které za iluze nepovažujeme (vnímání barev, zvuků, chutí, vůní, pocitů, vášní, emocí). Každý člověk vnímá fyzický svět individuálně (subjektivně), ať už jde o barvy a jejich proměnlivost, o zvuky a jejich hlasitost, chutě a vůně, pocity chladu či tepla, pocity spojené s fyzickou bolestí. Pocity spojené s vášněmi, láskou, nenávistí, strachem, lítostí, zármutkem, žárlivostí, nebo pocity spojené s radostí, úspěchem, povzneseností, touhami, podvědomými pudy. Jde také o pocity spojené s odvahou, nebo o pocity spojené s potlačováním své individuality a s odevzdáním se většinovému (davovému) myšlení a chování. Vnímání fyzického světa souvisí také s představivostí, s myšlením, se schopností vybavit si vzpomínky, s náladovostí, se schopností slyšet vnitřní hlas. Každý člověk má v sobě určité „médium“, které určuje kvalitu schopnosti vnímání, způsob či mírů vnímání. A jistě to takto bylo „božskou přítomností ve vesmíru“ také myšleno. Pokud by nás vesmírné Vědomí učinilo všechny stejnými, se stejným vnímáním a cítěním, mohlo by navždy zůstat nedotčené a neprojevené, v celém širém nepoznaném kosmu či spíše v tom jediném do sebe sama stlačeném prvotním vesmírném bodě, v (ducha) prázdné nicotě. To, že Vesmír expandoval a rozšířil se do PROSTORU, a že vytváří stále nové a nové vesmíry, je jeho přirozeností. Hledat v tom vyšší smysl nás jednak odvádí od vyššího smyslu samotného pozemského bytí, anebo nás se samotným smyslem života spojuje – záleží na přístupu.

Nyní procházíme složitým transformačním obdobím, a právě nyní je třeba vnímat celek více než kdy jindy. Nelze souznít s tím, že se mimo běžnou společnost polarizují také oblasti duchovna, spirituality či esoteriky. Různé ideologie si nebudou protiřečit, pokud v nich budeme hledat hlubší smysl a související analogie. Lidé ve svých dotazech poukazují na to, že se objevují různé „duchovní“ novinky, týkající se například vytváření tajemných vesmírných kódů a programů pro „spásu lidstva“, (které jsou většinou prezentované tak, aby jim jen málokdo porozuměl), a které mají podpořit transformaci lidstva. Proč to zmiňuji? Proč se zabývám něčím, co lze přehlédnout a nad co se lze povznést? Ze strany nejen těchto povětšinou názorově přísných „tvůrců“ velmi konkrétních a někdy i koncepčně odlišných vesmírných kódů se objevuje odsuzování a rozdělování duchovních oblastí, objevuje se zde také soupeření. Dochází k přímému či nepřímému odsuzování jiným směrem zaměřených duchovních či esoterických oblastí, a lidé, kteří se v duchovních a spirituálních směrech teprve začínají orientovat, bývají často zmatení a ptají se, čemu mají vlastně věřit.

Soubor předpokladů, myšlení a chápání každého člověka je jiný. Schopnost transformovat své vědomí je také u každého jiná.  A nelze začátečníky nebo všechny esoteriky či duchovně zaměřené lidi pracující odlišně odsuzovat, případně je považovat za „transformační opozdilce“ nebo za „nenapravitelné dogmatiky“. Hledat v duchovních vědách již nepotřebná dogmata je jedna věc, ale uzurpovat si právo na pravdu či právo na odsuzování jiného pohledu či jiného názoru hrubým a soupeřivým způsobem je věc druhá.

Vesmírné principy dostávají pěkně zabrat

Toto polarizování je ale v této době přirozené a svým způsobem i potřebné, není třeba v tom hledat nesnášenlivost či rozdílnost v duchovní vyspělosti

Podvědomé intuitivní vnímání každého jedince beztak vede svou vlastní cestou. A žádná z těchto cest není dobrá ani špatná, je prostě jedinečná a všechny jsou pro celek prospěšné. Důležitá je především motivace a touha daného jedince, včetně těch expresivních, citově podbarvených tužeb, které najdeme skryté v každé motivaci k jakémukoliv činu nebo projevu daného jedince či určité skupiny. Nebo snad má někdo právo odsuzovat duchovní názory, motivy, touhy, pocity či jakoukoliv projevenou formu vědomí, včetně nesdělitelné osobní perspektivy vnímání světa kohokoliv druhého? Prostor vnímání každého člověka je jedinečný, a jedinečné je také kolektivní vědomí lidstva, které nám zpětně zrcadlí to, co přijímá, koná a názorově uplatňuje většina. A většina se nyní vydává tím správným směrem, tak jak je pro věk Vodnáře (předem) dáno. Není nutné povyšovat sám sebe nad ostatní, není to o jedinci, je to o kolektivním vědomí, kde každý svým dílem osobně přispívá k utváření „nových vesmírných kódů“ pro rozkvět lidského vědomí (vyšší mentální přítomnosti) a lidské společnosti jako takové. Základem je uvědomění, že nikdo není vyšší či nižší bytostí, a toto uvědomění může přijít v běžných, ale bohužel mnohdy i ve vzácných okamžicích, kdy si jedinec naplno uvědomí, že ostatní jemu podobné bytosti (lidé) žijí stejně živé (tvořivé) a stejně komplexní (všestranné a složité) životy, jako on sám.

Je pravda, že v duchovních či esoterických vědách se setkáváme s různým (systematickým) zkreslením pojmů, které vznikly nejen chybami v myšlení nebo chybami v rozhodování o tom, co je či není správné. Ač jsou naše myšlenkové procesy různé, ač můžeme z některých duchovních či esoterických věd vyvozovat nesprávné závěry, přesto je dobré žádné z těchto směrů nezatracovat a dál se věnovat tradicím do jejich skutečné hloubky, skutečnému vědění našich předků. Závěry o druhých lidech, jejich duchovních cestách, nebo závěry o duchovních či esoterických vědách, mohou být učiněny nesprávným či nelogickým způsobem pokud neznáme „historii“ druhého člověka, historii té které duchovní vědy, to čím je každý jedinec či každá jedinečná duchovnost utvářena na úrovni onoho tajemného, neviditelného a mnohdy nesdělitelného pozadí, bez kterého by nebylo žádného zrcadlení a tedy ani žádné transformace lidského vědomí. Nebyly by žádné vzpomínky, žádné myšlenkové procesy a nakonec ani žádné transformační procesy, ačkoliv paměťové zkreslení, především co se týče „paměti lidstva“, vede k transformačním průtahům a zpožděním. Pokud dokážeme přijmout tuto „božskou dichotomii“, a mnohé další její formy, potom přijmeme také sami sebe a přijmeme také druhé v jejich jedinečných a rozličných projevech a postojích, které se týkají skutečnosti, že každý člověk používá různé „zkratky“ ve zpracování k němu příchozích informací. Nikdo na světě nedokáže pojmout a zpracovat všechny informace obsažené v kolektivním ne/vědomí, což jsou informace o které se (nevědomky) opírá také jakákoliv materialistická věda. Věda je dnes ale pojem, který se týká všech esoterických, okultních, alchymistických či hermetických oborů. Ačkoliv je esoterika poslední dobou velmi odsuzovaná, překrucovaná, zesměšňovaná a zjednodušovaná, přesto esoterické obory považuji za jedinečné a lidstvu prospěšné (ve své původní, nezkreslené podobě).

Zkratky ve zpracování informací používáme všichni, každý ale jiným způsobem rozlišuje a redukuje informace, každý má jinou úroveň předvídání. Každý jinak vnímá možné pravděpodobnosti vývoje nejen celku, ale i osobního života, každý provádí vnitřní úsudkové operace jiným způsobem. Přitom každý z nás načítá informace z kolektivní databáze informací, pouze to každý děláme jiným způsobem. Někdo vnímá pouze jakýsi „informační šum“, někdo jiný dokáže přinést světu převratné novinky, vynálezy, nové léky, a přitom všichni čerpáme z paměti Universa. S tím vším souvisí, že transformace lidského vědomí je o spojování, nikoliv o rozdělování, není o povyšování se jeden nad druhého (nebo o povyšování jedné skupiny nad druhou), je o harmonii a vnímání sebe a ostatních v celku, v jednotlivostech, které nelze od sebe oddělovat. V celku zvaném Universum, jehož základní podstatu nosíme každý sám v sobě, uvnitř sebe, ve svém nejhlubším nitru. Universum, které si samo poradí s deformacemi v lidském myšlení, se správností vkládání či odečítání informací z vesmírné databanky – dělá to tak už celé věky.

Vesmírné principy dostávají pěkně zabrat

Není vinou Universa, že pro lidstvo je NESNESITELNÉ věcem, dějům a jevům NEROZUMĚT, že mnohé dění považuje za náhodné, že nectí pradávné vesmírné vzory a vesmírné zákony

Totéž platí o jednotlivci, pokud upřednostňuje pouze ty informace, které sám hodnotí kladně, nebo pouze ty informace, které v podstatě potvrzují a podporují jeho vlastní názor nebo vše, v co bezmezně věří. Ostatní názory hodnotí záporně, ignoruje nebo podceňuje. Nezkoumá je, protože jsou v rozporu s jeho momentálním vnitřním přesvědčením. Tímto procesem procházíme všichni, a v této době informací není jednoduché ustálit se na určité informační hladině, najít pro sebe momentálně aktuální smysluplné vzorce myšlení a tolerovat vše, co je v rozporu s naším přesvědčením. Alternativním řešením nového věku je porozumění a shovívavost. Shovívavost je důležitá, ale faktem také je, že ji snadněji dokážeme uplatňovat sami k sobě, a obtížněji k ostatním, k jiným názorům, k jiným duchovním či esoterickým směrům.

Transcendetální říše jsoucna je neviditelná, odpovědi hledejme v oblasti nadvědomí, v meditaci, v osobních vhledech a intuici. Vyvracet rozdílné argumenty v klidu a při zachování harmonického soužití sice není jednoduché, ale přesvědčovat druhé s použitím hrubé síly či striktně definovat pravdu také nemá pro každého stejný smysl, jen osobní zkušenost, nikoliv osobní zaujetí bez zkušenosti, přináší hluboké vnitřní pochopení. Vesmír je smysluplný a účelný, není tomu naopak, jak si myslí například lidé životem zklamaní, lidé nešťastní, kteří z jakéhokoliv osobního důvodu postrádají smysl života. V takovém případě je snadné podlehnout různým zavádějícím informacím a pochybným rádoby duchovním směrům. Střetnutí osobních či světových názorů vždy vyvolávalo nepokoje a násilí, doba Vodnáře má přinést sjednocení, pochopení pro osobní víru jednotlivce a vyjasnění zažitých dogmat v oblasti duchovní a spirituální. Nejen nové myšlenky, ale i osobní prožitky a zkušenosti propojení reality nejen s jemnohmotným světem ale i s kvantovou fyzikou přinesou nová poznání. Brzy nám kolektivně také dojde, že pokus o spoutání přírodních sil je dogma, které přineslo ostré střety světa lidí a přírody, příčinou je vzdání se emocionálního přístupu k přírodě. Pět smyslů a mozek k poznání přírodních sil nestačí, to si již uvědomuje i věda, která doposud popisovala vesmír bez spirituálního nadhledu.

Transformace, ale i evoluce, neprobíhá pouze na úrovní lidského světa, významně se rozvíjí také na hmotné i nehmotné úrovni přírody. Elementární bytosti, které jsme přestali vnímat, jsou součástí transformace a vítají každou, byť jen nepatrnou spolupráci s člověkem. Pokud jsme napojeni na jemné nuance přírodního světa, můžeme tyto bytosti čím dál více vnímat, ony na to čekají a dokonce potřebují vstřícnou pomoc, pomoc zbavenou předsudků a soutěživosti na bezduché materiální úrovni. Po celý věk Vodnáře půjde především o bytosti vzdušného a vodního živlu. Vzdušného z toho důvodu, že transformace vědomí věku Vodnáře souvisí především se živlem vzduchu, ne jen se živlem vody, obojí je vzájemně propojené. Vodní bytosti z toho důvodu, že voda je základní životní potřebou a je tématem tohoto jedinečného období, kdy se pozvedá nejen lidské vědomí, ale i vědomí přírody jako celku. Své nezastupitelné postavení zde samozřejmě i nadále hrají elementární energie ohnivého a zemského živlu.

Vnitřní moudrost – vstupenka do spokojeného PRIMA ŽIVOTA

Živlové bytosti tu byly dříve než člověk, dříve než člověk ve své jemnohmotné podobě sestoupil na Zemi v podobě hmotné. Planeta Země si prošla obdobím, kdy ji spoluutvářely nejdříve hlavně elementárové ohně, poté bytosti vodního živlu, teprve poté bytosti zemského živlu a to již ve spolupráci s člověkem. Nyní se nacházíme v období, kdy člověk utváří životní podmínky pro vše živé především ve spolupráci se vzdušným živlem a bytostmi vzdušného živlu, (což souvisí také s informacemi a s tokem informací). Kvalita živlů a živlových bytostí, jejich tvořivé síly dávají přírodě vlastnosti, které souvisí s kvalitou ŽIVOTA. Tato základní kvalita Universa souvisí s kvalitou pozvedání vědomí člověka i přírody. Čím více je člověk odtržený od přírody, tím méně síly elementární bytosti mají, současně ztrácejí svou sílu energetická přírodní místa, a samozřejmě tím méně síly má i člověk. Čím více se zkvalitní vědomí člověka, tím více síly získají také živlové elementární bytosti, které se starají o přírodu, svět zvířat, rostlin a hornin. Skrze fyzickou přírodu jsme propojeni s duchem přírody a s neviditelným světem přírodních bytostí, a s pamětí přírody, (do této kategorie svým způsobem patří také andělé). A je jen na nás, zda s tímto světem dokážeme žít v rovnováze, v harmonii a vzájemné VĚDOMÉ spolupráci s elementárními bytostmi.

Vesmírné principy dostávají pěkně zabrat

Paměť přírody je utvářena moudrostí elementárních bytostí, kde každá skupina elementárních sil má vlastní morfická pole, přičemž jsou tato informační pole vzájemně propojená. Je to paměť přírody a paměť lidského rodu odkud čerpáme informace. Příkladem jsou pohádky, báje, pověsti a mýtické příběhy. Vidíme jen určité projevy hmotného světa, ale neuvědomujeme si, že svět jemnohmotný a elementární je prvotní a pro chod přírody nezbytný, nelze jej totiž popírat, nelze popírat existenci samostatného a inteligentního Vědomí Přírody. Přírodní bytosti jsou energetické podstaty, mají svou paměť, mají svá informační pole. Tyto bytosti jsme si pojmenovali a dokonce jsme jim dali podobu víl, skřítků a podobně. Tuto podobu, kterou má naše vědomí vžitou, můžeme zachovat pro snadnější popis těchto přírodních sil a jejich činností v úrovni jemnohmotných přírodních sfér. Rozhodně není na místě tyto sféry opomíjet a ignorovat. Přírodní bytosti se v každém okamžiku starají o přírodu, o dynamiku přírodních jevů i tvarů, o kvalitu životního prostoru rostlin, stromů, hornin a zvířat. Například o každý strom se stará jemnohmotná bytost, která určuje například tvar stromu, dohlíží na růst každé větve stromu tak, aby tento růst nebyl chaotický, aby si jednotlivé větve vzájemně nepřekážely, a dokonce aby si nepřekážely větve vedle sebe stojících stromů. Elementární bytosti jsou neustále propojené s daným informačním polem, odkud čerpají informace, které můžeme chápat jako praobrazy, jako astrální formy všeho, čím je příroda od nepaměti utvářena, s přihlédnutím k tomu, že my, lidé, vidíme ve hmotném světě jen nepatrnou část těchto praobrazů utvářených v harmonii s vesmírnými zákony. A také s přihlédnutím k tomu, že my, lidé, jsme jediné bytosti, které kvalitu životního prostoru vědomě či nevědomě ničí.

Má-li mít příroda v budoucnu sílu, a tím i člověk – bytost ve své vyšší podstatě od přírody DOKONALÁ (nikoliv vzešlá z nižších primátů), musíme se vzdát všech bojů a bitev vedených nejen na lidské fyzické úrovni, ale i na úrovni sporů duchovních a esoterických, duchovních a vědeckých. Teprve poté se zbavíme omezujícího postoje „vývoje člověka z nižších primátů“. A uznáme vesmírné Vědomí Tvůrcem všeho, co jest, ve spolupráci s vědomím člověka od dob, kdy člověk existoval v takzvaných astrálních sférách v nefyzické, neprojevené podobě dávno předtím, než člověk dostal hmotnou podobu a než „ztratil a popřel“ bezprostřední kontakt s vesmírným Vědomím. A než se sám rozhodl vytvořit sobě si podobná a přitom tolik rozdílná organizovaná náboženství, jejichž dogmata postupem času pasovala člověka na nižší bohabojnou bytost. Transcendetální, tajemné a záhadné sféry Universa, v podobě mnoha dimenzí, jsou naším prvotním domovem, jsou propojené s vyšším stavem vnímání, se světem alternativních vesmírů. Tento svět nových, zapomenutých možností a zkušeností se nyní lidskému rodu opět zpřístupňuje a otevírá tajemné, světelné (informační) portály.

Což ale neznamená, že člověk, který se dle některých současných názorů nachází na „nižším transformačním vývojovém stupni“, nebo člověk, který podle některých současných názorů nesleduje žádnou duchovní cestu, zůstane na pospas temným živlům, zůstane ve světě duality, ve světě věčně soupeřícího světla a tmy, dobra a zla. Co k tomu víc dodat? Snad jen to, že vesmírná pravidla a zákony platí pro každou bytost stejná. A že k žádnému transformačnímu dělení lidstva, hlavně jakoby „za trest pro opozdilce“ s katastrofickým scénářem, nedojde. K tomuto pochopení nám postačí základních pět smyslů a nemusíme zoufat, že nedokážeme s „druhou polovinou lidstva (s tou duchovnější a vyspělejší) převibrovat do jakéhosi vysněného pozemského ráje“. Transformace vědomí je běh na dlouhou trať s pravidly stejnými pro všechny zúčastněné. Přestože jsme již nyní na lidské, duchovní a mystické úrovni mnohé dokázali, a ještě za svého života a pro své děti a vnoučata dokážeme (a od nich se také mnohému naučíme), k Universální Dokonalosti máme jako celek ještě daleko, což nás ale vůbec nemusí trápit. Ostatně věk Vodnáře má trvat (plus mínus) následujících 2000 let, a ani poté nebude transformace lidského vědomí dokončená…, přijdou nové věky a další posuny transformačními vesmírnými portály.

Zobrazit všechny eKnihy Psychologie chaosu

A jak dlouho ještě potrvá nám „opozdilcům“ než přepíšeme naše již nepotřebné vnitřní programy? Až přestaneme utíkat do minulosti a budoucnosti. Až dokážeme vnímat a prožívat přítomný okamžik – základní atribut takzvané páté dimenze, která je již zčásti volně přístupná, ale která je také jen jednou z mnoha pro člověka obtížně dostupných vesmírných dimenzí.

POZNÁMKA: Tímto nikoho nenabádám k překotné změně svých názorů či postojů, jen reaguji svými aktuálními pocity na současné (mnohdy zbytečně soupeřivé) dění v různých spirituálních a esoterických oblastech.

Jedné věci nerozumím a to v souvislosti s esoterikou. Proč se někdo chová jako esoterik, na svých webech píše články jako esoterik, vede semináře jako esoterik, nahrává videa jako esoterik a přitom tvrdí: „Esoterika je špatná, dejte od ní ruce pryč.“ 

Co je esoterika?

Esoterika je velmi široký pojem, v původním významu se jedná o tajné vědění, studium pro zasvěcené, které se nepředávalo písemnou formou, ale pouze ústně. Tohoto vědění lze nabýt různými způsoby a různými činnostmi: meditace, jóga, studium kabaly, tarotu, I-ťingu, studium vesmírné geometrie, praktikováním kreativní imaginace a různých duchovních cvičení, které vedou k vnitřní proměně zasvěcence. Patří sem také předvídání budoucnosti, mimosmyslové vnímání, spiritismus. Patří sem samozřejmě také studium a prezentování staroegyptských a mayských mysterií. Dnes pod pojmem esoterika, pokud to shrnu, vnímáme různá duchovní učení a duchovní (především západní) proudy a nauky vycházející především z gnosticismu, hermetismu, neoplatonismu pozdního starověku, renesanční magie, Paracelsova učení, rosikruciánství, křesťanské kabaly, svobodného zednářství, teosofie a také „zatracovaného“ hnutí New Age. Jedná se o různé „magické klíče“ vedoucí hledajícího k poznání zákonů Universa a tajemství přírody a života. V podstatě se jedná o nejrůznější znalosti zasvěcenců bez ohledu na konkrétní náboženský či duchovní směr. Můžeme do esoterických věd zařadit také prastaré i novodobé idee související s makrokosmem a mikrokosmem, víru v inteligentní vesmír a vesmírné Vědomí. Patří sem také imanence – představa, že božská přítomnost je zastoupena ve všech hmotných i nehmotných věcech. Příbuzná věda se nazývá okultismus, jde o učení o skrytých silách a vlastnostech přírody, a s esoterikou úzce souvisí. Jinými slovy za esoterické je považováno vše nadsmyslové, vše paranormální, vše, co se vymyká materialistické vědě a vše, co je s touto obecně uznávanou vědou v rozporu. Obecně uznávaná věda, určená pro širokou veřejnost a prezentující se také v mnoha oborech, a která je dosud brána jako protiklad k esoterice, se nazývá exoterická.

Související: Přání do nového roku – Vnitřní Klid

Článek k poslechu: Čarodějné koření a magické rituály, pro Psychologii chaosu namluvila Elli Staníková

Vesmírné principy dostávají pěkně zabrat

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?


error: Obsah je chráněn autorským zákonem.