Tři sudičky a osudové rány

angel-749625_1280Osud nemáme dopředu zcela nalinkovaný, krasopisně namalovaný rukou Universa. Vyrůstáme sice podle určitých vesmírných, rodinných a společenských konstelací, ale zásadní je pouze naše reakce na vnější dění. Je nežádoucí považovat osud za předem daný a nevyhnutelný. Je chybné, pokud se nám přihodí něco nepříjemného, neustále opakovat – to je můj osud, to je osudová rána. Neříkáme si neustále, že to či ono je osudové, tím k sobě zpětně přitahujeme energii: nevyhnutelné osudovosti. Neříkáme, že někomu stál nad kolébkou čert a jinému anděl. Kvantové vědomí vesmíru potom splní naše představy, kterým říkáme osud. Nesmíme pokládat životní peripetie nebo porážky za nepřízeň osudu, ale jako skutečnost, která nás má něčemu naučit. Prohlásíme-li, že s tím či oním problémem nemůžeme nic dělat, dáváme křídla nevyhnutelné řetězové reakci. Naše myšlenky, emoce a reakce na životní okolnosti z nás dělají hlavní postavu v románu našeho života, sami spřádáme pavučinu životních NENÁHOD.

Sudičky v pohádkách bývají tři: podvědomí, vědomí a nadvědomí

Tři bytosti uvnitř nás nám symbolicky sdělují, že si o svém osudu každý jeden z nás rozhoduje sám. O svém osudu se rozhodujeme neustále, v každém okamžiku, aniž bychom si to obyčejně uvědomovali. Osud je jako pavučina, máme nespočet možností, jak prožít svůj život. Do života přitahujeme to, co očekáváme, jak myslíme a konáme, tak žijeme. A o tom to všechno je, v každém ze svých životů roztáčíme karmické kolo, od této spirálovitě vířící energie se odvíjí každá naše životní zkušenost.

cobweb-63945_1280Nechceme-li o něčem slyšet, něco vidět, nechceme-li o něčem mluvit nebo o něčem přemýšlet, nebo chceme-li se čemukoliv vyhnout, to neznamená, že to vymažeme ze svého života. Naopak, čemu se neobratně vyhneme, vrátí se k nám oklikou. Nikterak se nelze vyhnout splácení dluhů, ať už karmických, mezilidských, rodičovských, citových, časových, finančních či jakýchkoliv jiných. Občasné životní zádrhele se nevyhnou nikomu z nás. Především zůstaneme-li vědomě či nevědomě stát uvězněni ve stojatých vodách svých vlastních myšlenek a zastaralých dogmat. Člověk musí být schopen ve správné chvíli rozpoznat příležitost a opominout své ego a rychle vycouvat ze zajetých kolejí. Jedině potom pozná svou duši, a tím i nové životní možnosti. Možnosti tvoření, které se nám představí v plném světle, v okamžiku splynutí s nekonečným DUCHEM přírodních zákonitostí.

Pozitivní myšlení a očekávání vytváří realitu!

Nikdy není pozdě učinit životní volbu a rozhodnout se pro spirituální životní cestu. Vědomě naladit své já na postupné zkoumání různých úrovní vědomí. Prohlubujeme svou představivost, sníme s otevřenýma očima, přitom stále pevně s nohama na zemi. Doufáme ve šťastný odraz zrcadlení našich skutečně vědomých představ. Očekáváme spokojenost, pohodu, romantiku, sníme si své pohádkové sny. Budeme-li to dělat správně, nemusí jít jen o pouhé vytváření neexistujících vzdušných zámků. Vlastní osud můžeme vědomě formovat a přetvářet. Osud není předurčen do detailů, možná si můžeme myslet, že jen vyšší vůle určuje lidský osud, ale vyšší vůle je neoddělitelnou součástí nás samých! Jedna esoterická moudrost říká: Energie vesmíru sice rozhoduje o nás, ale nikdy ne bez nás! To platí o jednotlivci, stejně tak o lidstvu. Osud, daný pomyslnými sudičkami, není neměnný, stále nám jako triumf v karetní partii života zůstává svobodná vůle.

glass-97503_1280Někdy si zoufáme, když se nám jakoby náhodně  a náhle změní ,,osud“. Nechápeme co se děje, a neuvědomujeme si například, že jsme mohli vstoupit do cesty nebo do života člověku, který má složitou karmu. Nikomu však nevstupujeme do života náhodou a naopak. Vše k sobě přitahujeme, bohužel většinou nevědomě. Ale i zde platí, že jsme tvůrci – tvoříme neustále – například reakcí na dané situace. Horizont našeho života je časově omezený, to nic nemění na tom, že horizont vědění a vidění našeho nadvědomí je nekonečný. Na první pohled podivné akty náhod se časem změní v určitý systém a řád. Souhrn všech ,,náhod“, čarodějná kniha našeho v těle omezeného bytí vytváří děje a ovlivňuje samotnou podstatu našeho života. Respektive jednostranný pohled na podstatu života. Někdy vstupujeme do cesty různým pošetilostem, kterým nedokážeme odolat. Jindy zůstáváme nerozhodně stát na křižovatce a nevíme, kterým směrem se vydat. Veliký problém nastane, budeme-li čekat, že nás někdo povede, že nám vždy někdo poradí, že za nás někdo něco vyřeší, že nám někdo něco dá! To ale můžeme čekat do nekonečna, a naše karma, prožívání a vědomé, samostatné (ne)řešení složitých situací se bude neustále opakovat.

Motyli-Efekt-ObalkaŽivot je jako SVĚTLO – je v neustálém pohybu

Strach ze života pronásleduje lidstvo od nepaměti, dříve lidé vzhlíželi k bohům a obávali se jejich zloby, dnes jde především o to, že neustále vzrůstá nebezpečí vlastního sebezničení. Tento fenomén je znepokojující, proto nás podvědomě fascinují různá proroctví a všelijaké předpovědi. Novodobý proroci jsou stejně různorodí jako je různorodé lidstvo. Někteří z nich se však skutečně snaží upozornit nás na nebezpečné sebedestrukce. Některé jejich názory nemůžeme nadále přehlížet a podceňovat. Musíme si skutečně konečně uvědomit v čem spočívá zákon přitažlivosti. Nebo snad nepociťujete podivné a čím dál zřetelnější přeskupení sil, ať už v přírodě (počasí, živly), tak v politice, v migraci obyvatel z jedné země do druhé a podobně?

button (11)

V psychologii se o člověku říká, že člověk je „chytré“ zvíře schopné etiky a morálky. Je to skutečně pravda, nepřeceňujeme se? Nejsme tak trochu domýšlivým druhem? Tento názor je dost udivující, neboť ostatní zvířata obývající přírodu jsou schopná „etiky a morálky“ zcela přirozeně, a nepotřebují k tomu žádné normy a nejrůznější kurzy. Zvířata jsou nadaná a velice učenlivá. Nebývají deprimovaná, pokud je nedeprimuje člověk, jako vlastník, nebo v zajetí. Zvířata, krom člověka, nedokáží lhát, intrikovat a podvádět. Intelekt člověka je přírodnímu systému pouze zdánlivě nadřazen, intelekt lidstva je nestálý, vzhledem k ničení přírody dokonce velice ubohý. To vše má vliv na osud lidstva. Položte si otázku: Co, po celé věky, v souvislosti s přírodou, přesahuje životnost lidských civilizací? Jaké má člověk na Zemi poslání? To jsou filozofické otázky, jimiž se svět zvířat nezabývá, svět přírody a zvířat neztrácí se opakovaně nikde v propadlišti dějin, snad kromě období věku dinosaurů.

Vědomé bytí v přítomném okamžiku

žena na skáleSvět je ve stále větším pohybu. Spirituálně naladění jedinci si citelně uvědomují, že vše vyslané (pozitivní myšlenky a představy, ale i vyslané jedovaté šípy), se směrem od vesmírného vědomí odzrcadlují mnohem rychleji, než kdykoliv dříve. Dnes musíme nejen konat a rozhodovat s rozvahou, dnes musíme dokonce s rozvahou myslet a mluvit! Vědomé bytí v přítomném okamžiku nám pomůže vyrovnat se s faktem, že vše zastaralé a nefunkční přestává platit, ale to nové se ještě nestačilo vytvořit. Obzvlášť to platí v případě, pokud nevíme, co vlastně chceme. Platí to jak na úrovni jednotlivce, tak v celé lidské společnosti. Lidstvo by si mělo mnohem rychleji uvědomit, jaká šance je nám všem v současné době dána. Energetické vibrace Země i lidí se zvyšuje, proto rychleji působí i zákon: příčina následek. Máme velikou šanci TVOŘIT za pomoci (vše)mocné energie přicházející z hlubin vesmíru. Nepřestaneme-li však TVOŘIT v duchu ,,sobeckého materialismu“, staneme se obětí vlastní hlouposti.

Opakujte si tuto jednoduchou větu: ,,Myšlenkami si utváříme okolnosti našeho života!“ Opakujte si ji jen tak během dne, kdykoliv si vzpomenete, nebo před usnutím. Bez jakéhokoliv nátlaku na mozkové závity. Uložte si tuto větu do podvědomí. Budete žasnout, až se vám jednoho dne rozsvítí, a uznáte, že v jednoduchosti je skutečná síla.

mala

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze