2.12.2017

Netradiční předvánoční zamyšlení

Než zapálíme první svíci… Kdo je připraven, dovolí sobě, v sobě i mimo sebe, zbořit hradbu „dva tisíce let“ platných dogmat, (respektive jejich určitou část).

Slunce, které vidíme na obloze, je „uzavřené ve hmotě“, podobně jako duše člověka, stejně tak Luna – ve hmotě získává „tělo“ a formu.

Cokoliv získává formu, stává se uskutečněnou myšlenkou. Bytí ve formě umožňuje – v čase – uskutečňovat různé ideje, které již jsou obsažené v paměti Universa. Pokud se nám nedostává životní energie, říkáme: „Nejsem ve formě“.

Slunce a Luna, („rozpuštěné ve hmotě – v krvi člověka“), jsou dva projevy jedné universální síly, která je ve hmotě definovaná spirální energií, teplem a vyzařováním – POHYBEM. Stejně tak muž a žena jsou dva projevy jedné universální síly.

Duše – padající hvězda – od okamžiku vtělení do hmoty získává nevázanost – ke své podstatě. Ve své podstatě je duše nedualitní, až od okamžiku uzavření ve hmotě stává se ženou nebo mužem a ztrácí tak část své „božské“ síly. Proto člověk po celý svůj život hledá „spřízněnou duši“.

(A proto není hříchem, milovat za život více než jednoho člověka opačného pohlaví. A proto není hříchem mužů, zplodit své děti s více než jednou ženou. A proto není hříchem ženy, zplodit své děti s více než jedním mužem.)

Každý člověk je – skrze vlastní slova – mágem, projeveným „bohem“ ve světě, kde se jedno(ta) projevuje jako mnohost. Pokud by si toto každý člověk uvědomil, nebyla by „božská síla“ v mnohosti roztříštěná, nejednotná a často proti sobě jdoucí.

Přesto platí, že každý člověk má projevovat svou originalitu, stejnost a uniformita (paradoxně) podporuje roztříštěnost v mnohosti. Toho jsou si dobře vědomi všichni „diktátoři“ (od školských systémů přes zdánlivě nevinný módní diktát až k „pásové výrobě zákonů“ všeho druhu – omezujících lidskou svobodu).

Mnohost zákonů – uzavřených ve hmotě – nutí člověka nepřemýšlet, neboť TÉMĚŘ VŠE již je definované nějakou (zákonnou) normou.

Lidská mysl tak pozbývá svou sílu, přitom každá duše je ve své podstatě „projevem Slunce ve hmotě“, je projevem tvůrčí síly, je manifestací božské jedinečnosti, avšak díky vnějšímu diktátu ztrácí silovou vazbu k božskému Slunci a božské Luně – odpoutává se od „kvantové dynamiky“ nejvyššího Tvůrce.

V každé hmotě se skrývá SVĚTLO. Toto je sdělení slunečního boha Ra, zrozeného z masy prvotního chaosu prvotní nicoty

Toto je sdělení bohyně nebe Nuit, jež není bohyní v pravém slova smyslu – ona je nebeskou klenbou.

Tělem bohyně Nuit je denní i noční obloha, její nejvyšší spiritualita je přijímána pouze ve světě, kde i noční obloha je viděná jako modrá.

Nahé tělo božské Nuit zdobí zlaté hvězdy. Každý člověk má na obloze svou hvězdu – po mnoho životů formované „osobní“ informační pole.

Nuit je symbolem znovuzrození – na svém těle nese tisíc duší…, pokrývá oblohu, ochraňuje své „hvězdy“.

ONA je tou silou, která večer pohltí zemi a ráno ji v sluneční záři opět porodí.

ONA je milenkou i matkou Slunce.

ONA je stvořitelkou „bohů“.

ONA s láskou v okamžiku smrti objímá tělo i duši.

ONA je bohyní matkou, dračí bohyní – vše, co jest, vytváří spirální energií.

ONA je nekonečná, nebeský hrom je její smích, déšť jsou její slzy.

Duše člověka pobývá během dne (bdělé vědomí) mimo tělo bohyně Nuit, za noci (spánek, podvědomí, sny) pobývá v těle božské Nuit. ONA je portálem z nevědomí do VĚDOMÍ.

♥ ♥ ♥ …Nuit – Isis – Marie… ♥ ♥ ♥

Související: Betlémská hvězda – důležité souvislostiŠestý smysl – aktivace třetího oka

Zdroj obrázků: Pinterest

Diskuze







error: Obsah je chráněn autorským zákonem.