Božská bouře – David E. Schoen

hurricane-74031_1920Nadpis skrývá název velice zajímavé knihy a jméno autora. Knihy, která splňuje podmínky pro to, abych mohla říci: „Tohle je šálek mé kávy.“ Nezdržujme se tedy, a přejděme rovnou k zajímavým citacím:

Božská bouře, David E. Schoen

„Osobní prožitky s hurikány jsou vryty hluboko v mé duši. V mých žilách neustále proudí mocné bouřlivé větry, jež jsou natolik spjaty s mým duchem a mou nejvnitřnější podstatou, že mne přiměly k sepsání tohoto povídání o hurikánech. Na základě svých subjektivních poznatků jsem formuloval teoretické otázky: Jak hurikány působí na lidskou psychiku a jak psychika účelově dotváří a modifikuje jejich obraz? Jak se působení hurikánů odráží v lidských dějinách, literatuře a mýtech? Jak se promítají ve snech, v představách a všedních zkušenostech? Jak lze porozumět obrazům hurikánů z psychologického hlediska?

„Vycházím z vlastní hypotézy, že hurikán představuje universální symbol a archetypický obraz bytostného Já v jeho primitivní formě, výrazně se projevující v psychice původních obyvatel naší planety i moderních lidí novodobého světa, kteří jsou nuceni vypořádat se s tímto fenoménem v souladu s vnitřními i vnějšími danostmi jejich života.“

„Hurikán na severní polokouli rotuje vždy proti směru pohybu hodinových ručiček, na jižní polokouli ve směru pohybu hodinových ručiček… Odhaduje se, že okem průměrného hurikánu může být za jedinou vteřinu jeho běsnění odsán milión tun horkého vzduchu.“

„Dalším obzvláště pozoruhodným aspektem hurikánu je jeho oko. Čím nižší tlak vzduchu je v oku hurikánu, tím silnější větry jsou vyvolány. Bouře kolem něho cirkuluje jako kolem svého středu a zdroje síly. Oko připomíná oázu idylického klidu, někdy až šedesátikilometrovou, nacházející se v samém centru nejvýbušnější a nejničivější energie, jako tichý paradox v ohnisku vířících větrů a vod. Svědkové oko často popisují jako strašidelné, zvláštní, tajuplné, mystické, posvátné. Snad nejvýstižněji oko hurikánu popsala Marjorie Douglasová: Na pozadí par, obklopujících mraky, se klene jasná modravá obloha, na níž září oslňující slunce. Lidé, kteří do tohoto mysteriózního prostoru pronikli na téměř potopených lodích nebo v letadlech, jej popisují s posvátnou bázní.“

hurricanes-927042_1280

„Bez hurikánů by na Zemi možná neexistoval ani život. Nikdo z nás by se dnes ze života neradoval, kdyby se hurikány tvořivě nepodílely na jeho vzniku a evoluci. Vše začalo před třemi až čtyřmi miliardami let. Zemská atmosféra ochladla a na naší planetě dominovaly hurikány. Působením hurikánů docházelo k interakcím původně inertních chemických prvků, které byly určitým způsobem aktivovány obrovským energetickým potenciálem bouří, snad elektřinou z blesků. V počáteční fázi vývoje života vznikaly organické sloučeniny, jež se v průběhu milionů let pozvolna přetvářely v živé organismy, a tyto se vydaly na svoji předlouhou evoluční pouť, aby se modrá planeta mohla posléze pyšnit nejrozmanitějšími druhy živočichů včetně lidských bytostí. Úžasem nás může naplňovat i pouhá představa, že hurikán zanechal svoji stopu ve spirálovité, šroubovicové struktuře DNA, určujícím genetickém kódu veškerého života, Je ironií osudu, že na počátku času hurikány sehrály roli geniálních stvořitelů, nikoli zákeřných zhoubců života.“

„Vlajky varující před hurikánem jsou černé a červené. Černá barva je spojována převážně s ženským principem, s nocí, prvotní temnotou, neprojeveností, prázdnotou, skrytými aspekty Velké matky, vodou, plynutím času, rozpadem a smrtí, alchymickou mortifikací, destrukcí, ztrátou jasu a barevnosti a s nigredem (první či alfa fází alchymického díla). Červená barva je naopak většinou spojována s mužským principem, se dnem a denním světlem, sluncem, ohněm, emocemi a vášněmi, láskou, radostí, úrodností, krví života i smrti a rubedem (závěrečnou či omega fází alchymického díla).“

„Význam vody může být srovnáván s významem větru v hurikánu. Vítr má vztah k duchu, životadárnému dechu vesmíru. Jung považoval vítr za symbol libida, duševní energie, libido je oplodňující (oživující, kreativní), stejně jako destruktivní. Je-li vítr obrazem duševní energie, pak jeho proudy v hurikánu představují největší kvanta, jež kdy lidské bytosti vnímaly – kreativní i destruktivní.“

button (11)

hurricane-67581_1920„Pro hurikán příznačný spirálovitý pohyb představuje velice komplexní, dávný symbol, jenž se objevuje téměř universálně ve všech kulturách světa. Rozpínající se a smršťující se spirála může znázorňovat stoupající a klesající Slunce, přibývající a ubývající Měsíc, a analogicky k tomu růst a expanzi a smrt a smršťování, navíjení a odvíjení, zrození a smrt. Marion Woodmanová napsala: Bohyni si představuji jako spirálový pohyb. O pohybové energii ženského prvku píše: Spirála symbolizuje pohyb dvěma směry: ke svobodě nebo k destrukci, a to s důležitou výhradou, že destrukce se s osvobozením prolíná, obdobně jako ukřižování a zmrtvýchvstání. …Analýzou se chceme dopátrat tiché nehybnosti v centru vzdušného víru, oka hurikánu, nikoli však proto, abychom se ho pak ztuhlí strachem přidržovali. Oním středem je Sofiá, feminní moudrost Boží.“

„Woodmanová je přesvědčena o tom, že spirála a oko hurikánu jsou převážně feminní. Graficky znázorňuje destruktivní pohyb po spirále proti směru pohybu hodinových ručiček směrem od středu oka Medúsy, v kontrastu s kreativním pohybem ve směru hodinových ručiček od středu oka Velké matky. Obdobně Woodmanová poznamenává, že účastníci černých mší se při invokaci ďábla pohybují v kruhu zprava doleva, tedy právě opačným směrem ve srovnání s tradičními posvátnými obřadními úkony. Hurikány v sobě paradoxně spojují oba pohyby – k vědomí i nevědomí, k dobru i zlu, k individuaci i anihilaci.

„Spirála v podstatě představuje točivý pohyb směrem k ústřednímu bodu či ose, anebo směrem opačným. Jde tedy o příhodný symbol procesu individuace, jenž svým způsobem zobrazuje zbožné obcházení bytostného Já ve stále menších kruzích. Tento pohyb po spirále ke skutečnému středu psýché, směrem k bytostnému Já, může být nebezpečný, pokud není pozice já relativizována vědomě… Je-li (já) příliš slabé a není-li schopné se přizpůsobit dynamice procesu centrace, zanikne.“

cyclone-62957_1920„Cirkulace hurikánu probíhá horizontálně i vertikálně. Podle Edingera: Pohyb vzhůru zvěčňuje, pohyb dolů personifikuje. V hurikánu se promítá věčnost, byť je sám o sobě pomíjivý a vzdor individuálním znakům neosobní. Spojení obou pohybů připomíná proces alchymické cirkulace. Edinger cituje pasáž ze Smaragdové desky Herma Trismegista, vztahující se k cirkulaci: „Vystupuje od země k nebi a zase znovu sestupuje z nebe na zemi a přijímá sílu věcí horních i dolních – a poznamenává, že chemicky je circulatio procesem, v němž je substance zahřívána v refluxní nádobě. Páry stoupají a houstnou, po jejich zkapalnění se tekutina vrací zpět do nádoby a celý cyklus se opakuje.“

„Oko hurikánu je jednou z jeho charakteristických zvláštností, je středem bouře, v němž mohou lidé po určitou dobu pobývat jakoby izolováni od vnějšího světa. Je to posvátné, mysteriózní, velebné místo, obdivuhodné i děsivé. Obraz oka má mnoho významů a váže se k němu řada asociací, z nichž některé jsou příznačné i pro hurikán. Cooperová uvádí: „Oko“ v sakrální architektuře je otvor směřující k nebi uprostřed kupole chrámu, stanu, nebo nějakého jiného „středu světa“, představuje sluneční bránu, která umožňuje přístup k nebeským oblastem.“

„Pro alchymisty oko představuje spiraculum aeternitatis, vzdušný otvor, jímž věčnost vyzařuje do pomíjivého světa. Woodmanová mluví o tomto „oku“ jako o prostoru, v němž se říše individualizovaných duší dotýká věčnosti, kolektivního nevědomí, je to prostor zvěstování, vyzařování ducha do duše.“

storm-407963_1920

„Hurikán je bohem, jehož teofanie může být způsobena lidmi, kteří na něj „zapomněli“. Mezi příchodem hurikánu a lidským opomíjením božství existuje kauzální souvislost. Naše spřízněnost s božstvím, symbolizovaným hurikánem, je osudová, je součástí naší nejvnitřnější podstaty a hybnou silou individuace. Hurikán nás spojuje s bytostným Já, doslova nás k němu „vhání“.


Ukázka je z knihy: Božská bouře, hurikány, tornáda a větrné smrště jako duševní jevy. Autor: David E. Schoen. Nakladatelství Tomáše Janečka, v Brně 2004.

Toliko ukázka z knihy, berte v úvahu, že jednotlivé citace jsou „vytržené“ z kontextu, z jednotlivých kapitol. Kniha „Božská bouře“ obsahuje mnoho zajímavého o samotném procesu bouře, o tom jak a proč hurikány vznikají, historická fakta o hurikánech. Zajímavosti o tornádech, zemětřeseních a sopečné činnosti. Dále zde najdete informace, které spojují různé mytologie s (božskou) podstatou hurikánu a přírodních jevů, informace o psychickém vlivu bouří na lidský život, a další poznatky symbolické, hermetické, alchymistické, poznatky o snové symbolice a zážitcích mimosmyslového vnímání.

typhoon-1650677_1280

Čarodějka příroda – facebook

baner kniha

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze