Graffiti, podvědomí a Systém

graffiti-wall-1209761_1920Graffiti představuje vytvoření svérázného a osobitého výtvarného díla, rozličných kvalit, pomocí sprejových barev. Pominula doba, kdy se graffiťák (writer), hlavně ten neukázněný, přirovnával k outsiderům, nebo byl považován za duševně chorého. Takový pohled je dnes poněkud přízemní a často až jaksi podzemní, souvisí hlavně s prázdnými nesouhlasnými gesty, s potlačenou schopností živé a osobní i nadosobní komunikace. Graffiti, jakožto rozporů plné pouliční umění, považované za delikventní  a rizikové chování mládeže, je fenomén, který se dotýká subkultury dnešního světa. Odsuzovaná revolta v dospívání souvisí s otázkami: Co je smyslem života? Kam patřím? S kým mohu sdílet své touhy, své niterné soukromí? Na čem se mohu podílet, a jakým způsobem, abych se ve společnosti cítil dobře, užíval si pocit vlastní hodnoty, a získal si respekt nejbližšího okolí? Proč si přestávám rozumět se svými rodiči, a často i se svými vrstevníky? Jak mohu změnit status společnosti, se kterým nesouhlasím? S jakou vrstvou společnosti se mohu, chci anebo nechci identifikovat? Mám na něco takového vůbec právo, nebo je moje identita už předem zaškatulkovaná, a můj život předem nalinkovaný?

Neosobní a neživá komunikace za pomoci moderních technik na jedné straně spojuje, a na straně druhé odděluje a odcizuje. Formování osobní identity může být pro mladého člověka bez přímé, dostatečně časté a citlivé komunikace velmi obtížné. Akční chování a neukázněnost můžeme na jedné straně spojovat s nudou a agresivitou, a na straně druhé s vnitřní touhou po sebevyjádření, s touhou uplatnit osobní tvůrčí potenciál jinak, než nabízí strohá uniformita civilizovaného světa, a to především mladým lidem. A nemá to mnoho společného s tím, že co se týče graffiti jedná se o akt ilegální, otázku vandalismu ponechme nyní stranou, dokonce i to, že většina výtvorů je nekvalitní (graffiti na vhodném místě, ve správné kompozici a s estetickou kvalitou jsou k vidění spíše ojediněle).

graffiti-939258_1920

Grafiiti souvisí především s hledáním životního stylu, s hledáním toho správného poselství, kterým je možné odlišit se od většiny, s touhou po respektu a uznání od nejbližšího okolí. Souvisí také s tím, že identita dospívajícího člověka, kdy podvědomě hledá tu správnou životní roli, je zranitelně otevřená. Graffiti oslovuje především mladé lidi, kteří vnitřně cítí, že se společností není cosi v pořádku, (včetně rodiny a rodinných vazeb). Navíc máme v kolektivním podvědomí uchované vzpomínky na dobu, kdy lidé neznali písmo, a vyjadřovali své myšlenky prehistorickými petroglyfy, a později například runovým písmem, a ještě později hieroglyfy (účelově pomalované „fasády“ tehdejších chrámů ale i obyčejných obydlí měly ve své době hluboký smysl, a samozřejmě také dnes opomíjený mystický význam). Petroglyfy také odkazují na příběhy jejich tvůrců, stejně tak dnešní graffiti – jazyk ulice. Podobnou úlohu zde hraje podpis writera, označkování místa spojeného s částečně skrytou identitou, a s na první pohled neviditelnými odkazy pro „náhodné kolemjdoucí“.

graffitti-224735_1920

Sprejerství je jedním z mnoha způsobů jak překonat období vzdoru a podvědomého vyhledávání konfliktů, projevů nespokojenosti s vnějším prostředím, kdy závažné vnitřní emocionální stavy, spojené se zranitelností dospívající mládeže, jsou společností přehlíženy. Je protestem proti zažitým vzorcům chování, a taky proti škatulkování do různých vrstev společnosti. Je jednou z možností, jak otestovat hranice svých schopností, a zároveň hranice nevšímavosti nebo naopak zaujatosti ostatních zúčastněných.  Sprejerství lze považovat také za jakýsi s podvědomím spojený akt iniciace, za přechodový rituál z dětství do dospělosti, symbolický podpis pod graffiti svým způsobem napodobuje iniciační změnu jména, a následné (bezpodmínečné) přijetí nové identity a odpovědnosti sám za sebe, s čímž souvisí i přijetí do klanu (party). Což máme v kolektivním (ne)vědomí uloženo od našich dávných předků. Tyto rituály, spojené s přírodou, se sebepoznáním, se zkouškou odvahy, s uznáním, se změnou dětského jména, a s důstojným přijetím do světa dospělých mívaly ve své době něco do sebe. Dnes je aktem iniciace řidičák, koupě prvního auta, a prokazování odvahy riskantní jízdou, například? Sprejerství je taková malá náhražka (bez stanovených pravidel) za dávné rituály vedené stařešinami rodu, je zkouškou odvahy, ačkoliv bez asistence rodinného klanu, bez smrtelného nebezpečí při lovu zvěře v temné divočině a podobně.

face-1224888_1920

Graffiti se stalo hrou, adrenalinovou zábavou, ochranou proti nudě, protestem proti „nezdravé“ časové vytíženosti rodičů, a nakonec i soutěží o nejzdařilejší výtvarný projev. Graffiti je na druhé straně také prospěšnou hrou s prostorem, barvou, rytmem, světlem a stíny, prospěšným experimentováním se skrytým nadáním některých jedinců. Nejdříve nevkusně počmáraná města se později stala venkovní galerií, kde lze občas najít vkusné malby a zajímavé symbolické kresby. Některé malby skrývají syrový a někdy až tragický, jiné svěží a uvolněný příběh. Graffiti je spojené s napětím „nebýt viděn“, s rychlostí a soustředěním, s radostí z tvorby, s hledáním senzace a vzrušením, s touhou prožít něco neobyčejného, s osobními rituály, což může přinášet určitý druh opojení. Pomocí nových a neobyčejných zážitků se jedinec učí poznávat a zpracovávat vnitřní procesy související se smysly a myšlením jinak, než rutinním, mechanickým a nudným způsobem. Morální odpovědnost a strach před trestem jde v tu chvíli stranou, protože jakýkoliv spontánní životní styl přináší pocit osvobození se od Systému.

graffiti-1224873_1920

Duše se chce vyjadřovat bez zábran, což „malíř“ v tu chvíli možná ani netuší, v popředí je neklidná mysl a nesouhlas se stávající realitou ve společnosti, se kterou nelze nic moc udělat – ale lze ji alespoň „počmárat“. Lze tak přinutit kolemjdoucí k zastavení, pohnout s jejich city a emocemi, provokovat ke změně. A z poza rohu dívat se zvědavě do znechucených tváří společnosti, která k provokacím mladého člověka nevědomě vychovává. Ale pouliční obrazy vzbuzují spíše jen opovržení, než hluboké zamyšlení nad tím, proč se to vlastně děje. Jen málokdo nechá pointu malby „nějakého darebáka“ vstoupit do svého vědomí, a možná i svědomí. Co společnost dělá pro děti a mládež bez všudepřítomné touhy po zisku? Vše je jen otázka peněz, ať už jde o školní kroužky, zájmové činnosti, pro rodiče finančně náročné sporty, školní výlety, letní tábory a podobně.

graffiti-1420446_1920

Místo hledání hlubšího významu a otázky proč, se společnost obává, že někdo naruší šedivý a spořádaný stereotyp cesty vedoucí už dlouhá desetiletí v podstatě odnikud nikam. Jak je možné, že si někdo dovolí povolit otěže své vlastní kreativity, že si dovolí mít jiný světonázor, že si dovolí vyjádřit jej takovýmto odsouzení hodným a primitivním způsobem. Místo otázky PROČ, většinou nikdo nechce vystoupit ze své role a přestat hrát „systémovou“ hru na morální a poslušnou společnost. Opomineme-li ryze osobní důvody, tak duše mladých lidí volá po svobodě, po možnosti sebevyjádření, tyto duše nechtějí být nemocné a lapené v systémových pastích, v podvědomí mají touhu uzdravit společnost, nechtějí být součástí předem nalinkovaných šedivých a nebarevných životních příběhů.

street-art-541579_1920

Kultura společnosti je nalinkovaná jako šachovnice, vše má být buď černé nebo bílé, a každý má svojí značku, své místo, své pole působnosti – dané systémem. K zachování existence se nevyplácí opustit své značky, svá pole působnosti obrátit vzhůru nohama je nepřijatelné. Přestat brát život smrtelně vážně je nepřijatelné. Přestože je nadmíru jasné, že je něco kolem velmi zvětralé, že ze života se vytratila jeho podstata, například chuť a vůně. Identita postrádá barevnost v šedi zákonů systémem stanovených, čím dál omezujících norem, příkazů, zákazů a často nesmyslných zákonů. Jaké vzory a jaká inspirace je dána systémem mladému člověku? Stačí sprejerství a podobné činnosti nazvat „syndromem rizikového chování“? Uctívání populárních ikon, ať už ze světa šoubyznysu nebo sportu, (který dnes už není sportem, ale slušným výdělečným podnikem), nemůže normálně myslícího člověka bavit navěky. Normálně myslící člověk zavčasu odhalí, že toto vede jedině k destrukci, k sebedestrukci, k odvádění pozornosti od podstatných věcí, a k ohlupování společnosti (přiblblé seriály a televizní novely). Máme všeobecnou snahu pochopit skutečné důvody mládeže, skryté důvody vedoucí k rizikovému chování?

graffiti-325920_1280

Proto a z mnoha dalších důvodů je v graffiti skrytá lidská stopa, která vyjadřuje autentičnost dnešní doby, je vyjádřením názoru, je originálním postojem, výkřikem do tmy, a marným protestem. Je autentickou zpovědí mladých duší, vyjádřenou bez přímého a adresného naléhání. Je vzkazem rodičům, školským institucím, otevřeným dopisem politikům a tak podobně. Graffiti bývalo ve svém počátku vnímáno okolím pobouřeně, odsouzeníhodně, postupně začalo být pasivně přijímáno, dnes je přijímáno povětšinou lhostejně (vyjma institucí a lidí majících díky tomuto fenoménu např. zbytečné finanční náklady). Počmárané fasády domů, městských podchodů, autobusových zastávek a vlakových souprav v metru se staly součástí reality bezduchých velkoměst. Kriminalita v období dospívání je, ať už se to někomu zamlouvá nebo ne, zrcadlem a obrazem celkové společnosti. A navíc: dospělá společnost podivuhodně rychle zapomíná, že proces dospívání není jednoduchý, a často bývá velmi bolestný, pokud dochází k nepříjemným proměnám na úrovni mezilidských vztahů, a uvnitř jedince dochází k proměnám týkajících se otázky poznávání nejen vlastní sexuality, a s tím související první lásky a první nepovedené partnerské vztahy. Jen okrajově lze na závěr zmínit, co dnes pro člověka znamená rodina, vytváření rodiny a udržování rodinných vazeb, hrdost a touha po zachování rodinných tradic.

graffiti-1380108_1920

Nevnímáme, že za každým originálním obrazem, ale i za každou nevkusnou čmáranicí je příběh mladého člověka, který v džungli velkoměsta hledá sám sebe. Pasivně je přijímáno, že náhle a nečekaně pomalované zdi, které ještě včera pomalované nebyly, jsou zrcadlem společnosti. Ale zůstává zde otázka: s čím novým přijdou mladí lidé příště, co vymyslí jejich nespokojené, ale otevřené a po vzájemné komunikaci toužící duše? Jakým způsobem se budou chtít zviditelnit a dávat najevo své vnímání materiálního světa, nespokojenost se strohou konzumní soutěživostí, se svazujícími civilizačními konvencemi? Každá provokace, (už od šedesátých let éry květinových dětí), časem ztratí tempo s dobou, a začne být, bohužel, zas a znova přehlížena. Najdou někdy mladí lidé ideální sebevyjádření a sebeprosazení, ideálním způsobem, v ideálním světě? Ničit něčí majetek by sice nemělo zůstat beztrestné, ale ustanovit sprejerství trestným činem, a řešit podobné činy pouze administrativním, neosobním a nemotivujícím způsobem je vše, co můžeme pro mladou generaci udělat? Vyslyšíme jejich tiché volání, nebo je dál necháme vytvářet si iluze vlastního světa, kde budou chtít hrát vlastní hru proti hlavnímu proudu systémových zkostnatělých zvyklostí, podle svých pravidel, mnohdy dobře myšlených, ale často i nelegálních, a nezřídka i nebezpečných?

graffiti-1380103_1920

button (11)

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze