22.8.2017

Martin Vacek: Nepředstavitelná inteligence

Abychom pochopili realitu a dostali se takříkajíc ke kořenům, je třeba začít u NIC – vypnout vše, co lze vypnout, přičemž každému je nejspíš jasné, že nelze vypnout úplně vše a tudíž NIC není NIC. V takovéto paradoxní, záhadné realitě žijeme.

Nelze porozumět „ničemu“, aniž bychom mysleli – to už také mnohé prozrazuje. Co když ono NIC je prostě MYSL?

Co když NIC je právě oním vypnuto (nezapnuto)? A co to ono „vypnuto – nezapnuto“ vlastně je? Že by naprosto vše, co lze zapínat a vypínat, bylo správnou odpovědí?

Jak se zdá, jde o samo PNUTÍ MEZI, a vzhledem k tomu, že věci se buď pohybují nebo nepohybují, konkrétně pnutí mezi klidem a pohybem (bez pohybu nelze nic vytvořit). Aniž bych chtěl předjímat, mysl (duch, pozornost, vůle, vnímání, inteligence, vědomí…) se MŮŽE ALE NEMUSÍ pohnout. Není-li přítomno něco, co o možnosti pohybu VÍ, žádné pnutí neexistuje, protože to je způsobeno právě zpětnou vazbou onoho uvědomění si (rozhodovací blok, rozhraní). Pnutí jako společný faktor klidu a pohybu (což dohromady tvoří archetyp tří: 2v1=3) je podmíněno inteligentní přítomností.

Kdyby zde nebyla přítomná nějaká inteligentní, vnímající (zkoumající) síla (fenomén, entita), byl by to buď POUZE klid nebo POUZE pohyb (což jinými slovy znamená SMRT), z čehož rovněž plyne, že daný systém nemůže fungovat sám od sebe jako nesebevědomý automat.

Teprve když se vědomě spustí nějaký proces, mohou přijít na scénu mechanizmy automatické samoorganizace. Bohužel někteří tento automat zaměňují s podstatou a zdrojem bytí, což je FATÁLNÍ OMYL, neboť to člověka (bytost) staví do pozice ekvivalentu onoho automatu a dělá to z něj STROJ na existenci, namísto živé EXISTENCE samotné.

Kdyby bylo NIC absencí čehokoliv, vše by bylo nezměnitelně „zamrzlé v nepohybu“ – jednoduše by nic neexistovalo, ani neexistence, a už vůbec ne tento text. Čím je tedy ono NIC, když prokazatelně něco existuje, hýbe se, projevuje se, JE?

NIC je něco, co si nelze představit, přičemž odpověď na otázku proč, je jednoduchá: je představou (představivostí) samou o sobě. Pouze samotnou představu si nelze představit, a přesto existuje – je „ničím“.

Před-STAV-a (ženský faktor) to je proto, neboť zahrnuje potenciál POHYBu (mužský faktor) – to je onen mechanizmus, na základě něhož se realita multiplikuje (reprodukuje) a se SEXem to jistě nesouvisí náhodou.

A co je představou o sobě samé – zpětnovazební představou? Co je oním neviditelným, nehmotným stavitelem? Už víme, že nějaký druh vědomí – inteligence – kosmický či božský rozum – vůle, duch, mysl, pozornost, něco, co si uvědomuje existenci. Něco takového, říkejte si tomu, jak chcete… ZDROJ „všeho, co jest“. A co když jsme to, v jistém ohledu, dokonce přímo MY SAMI?

A jelikož se NIC nemá čím omezit, označíme-li onen zdroj slovem MYSL, je to neomezená mysl neboli optimální (nejvyšší možný, NEPŘEDSTAVITELNÝ) typ inteligence.

Dokonalá, nekonečná mysl existuje nezměnitelně v každém bodu existence a právě ona je oním živým NIC. Popřít to znamená zabít život, pracovat s falešným (mrtvým) „ničím“ – naplňovat agendu Zrcadel. Protože v takové verzi výkladu (nepřímá tvrzení typu: z neinteligentního pohybu vzniklo neznámo jak inteligentní myšlení – axiom bez důkazu, jako u fanatických věřících) je hned na samém počátku LEŽ jako základ systému.

Zdrojem a zároveň nástrojem reality, existencí samotnou je MYSL; ta jediná je VŠÍM.

NIC, prázdno, nicota je myšlením samotným, je to MYSL sama o sobě, což je pravdivé až do té míry, že se to neustále, v každém bodu existence, samoprokazuje. Můžeme říct: ne, není to mysl, je to to a to, není to nic, myšlení není důležité, myšlení je zlo, důležité je hlavně cítit… A stejně u toho myslíme.

MYSL (nebo prostě nějaká vnímající forma inteligence) se projevuje ve dvou perspektivách, součtové (vnímání všeho naráz, pozorování) a diferenciační (analýza, kritické myšlení). Ty jsou spolu v interakci a vytvářejí další a další součet, který známe jako CIT nebo INTUICI. Jsme-li soběpodobní (nežijeme v sebeklamu), díky tomuto nediferencovanému typu vnímání máme možnost se patřičně v realitě orientovat. Vykonstruované, převzaté a naučené vzorce chování nás často od daného pocitu – který může pokaždé hlásit úplně něco jiného – odrazují.

Zbývá vyřešit otázku, zda může ona MYSL být prvotně osoba, nebo ji spíš tvoří (neomezený) potenciál možných kolektivních a individuálních vyjádření a jde ve skutečnosti o infinitivní inteligenci (TO, být, existence), která zahrnuje potenciál kolektivního vyjádření (MY, jsme), složený z jednotlivých možných vyjádření (JÁ, jsem). Jelikož OSOBA nemůže být neomezená a neomezená je vždy pouze NEURČITOST, jako logická odpověď se jeví druhá varianta. Což je také v souladu s principem superpozice a kvantovou povahou reality (cokoliv=cokoliv jiného, vše naráz v jednom). Jde tudíž o potenciální mnohobytost („záhadnou mysl“), v kontextu „pohybu nepohybu“ (klid a pohyb v jednom) mnoho-„bytost nebytost“, a tak jakkoliv to zní neuvěřitelně, jde o nehmotnou „pohádkově fantastickou“ říši snů (dokud se to nepohne, má to nulovou hmotnost), jejíž silový (pohybový) ekvivalent to umožňuje manifestovat na úrovni hmoty (nenulová energie). Není žádná náhoda, že existuje spánek a sny, nebo že jsou malé děti, zvířátka a příroda tak neuvěřitelné a že realita jako taková je vůbec vlastně dost neuvěřitelná. Ona mysl je nekonečným, nepočatým SNEM SEBE.

NICOTA (nulový časoprostor) jako taková má nejen nulový součet (neutrální, pozitivní a negativní se dohromady nuluje), na těchto stránkách už jsme si vysvětlili, že jde současně o KONSTRUKTIVNÍ PEKLO (nebeské věci zahrnující), protože v NEBI jednoduše nic negativního není a není vyjádřením neomezeného potenciálu (všemožnosti, všepohybu).

Falešné NIC – klamající, autonomní zrcadlové světy (důsledek disipace nesoběpodobnosti, SEBE-KLAMU), které známe většinou jako PREDÁTORa, šedou eminenci a podobně – se snaží lidstvo zmechanizovat, zesystematizovat, zrobotizovat a jediným účinným lékem proti tomu je právě pozitivní ĎÁBEL (troufalá, nefalšované lásky schopná, rozporuplná živelnost).

Intuice je neutrální, cit (láska) andělský, ale mysl je ďábelská – vskutku pekelně dobrá. Projeveným zlem jsou choromyslnost a nemyšlení.

AUTOR ČLÁNKU: Martin Vacek, Nepředstavitelná inteligence


POZNÁMKA: Zadívejte se, pro pobavení a zamyšlení se nad PROSTOREM, na vložený geometrický obrazec květu života rozostřeným zrakem. Prostor obrazce získá intenzivní lesk a prostorovou hloubku. Pokud se vám to podaří, a dostanete se rozostřeným zrakem do prostorové hloubky obrázku, zamyslete se nad samotnou hloubkou tohoto prostoru, nad jeho světlem a zářivostí. Nejde o klasický stereogram (ten vytvoří mnohem hlubší prostorový obraz), v tomto případě je prostorové vnímání dáno pouze geometrií.

Diskuze







error: Obsah je chráněn autorským zákonem.