Normóza versus pedagogika lásky

school-1665534_1920Zajímavá a inspirativní ukázka z knihy NORMÓZA

„…Jeden vychovatel zahájil svoji řeč o transdisciplinárním přístupu ve výchově slovy: „Přečtu vám lístek, který napsal jeden chlapec rodičům před tím, než vyskočil z okna svého pokoje: „Prosím, zničte školy!“

„Je velmi důležité naslouchat výkřiku tohoto chlapce, který poukazuje na normózu – na výchovu normózou, jež si neuvědomuje velikost lidské bytosti, která nežehná učňům slovem života.“

O Prokrustovi a o dobrém zahradníkovi

„Roberto, ty jsi řekl, že musíme pátrat po tom, „kdo jsem já“, předtím, než někoho oznámkujeme. Jak se ale postarat o to, aby se naše dítě vyvíjelo, a jak mu pomáhat růst ve všech dimenzích, pokud nebudeme soudit jeho jednání?“

board-1044088_1280Roberto Crema:

„Chápu, že tato otázka ukazuje slepou uličku, kterou my všichni vidíme. Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem doprovázel svého tehdy 16letého syna na cestě do školy, kam chodil do prvního ročníku druhého stupně. A on si náhle povzdechl: „Táto, já to nevydržím! Mám čtyřicet učitelů… Hodina každého z nich trvá čtyřicet minut a pak ho zase vidím až další týden. Táto, já to nevydržím! Jen na matematiku mám pět učitelů. To nevydržím!…“

Je velmi smutné a ponižující nazývat to vzděláváním. Ačkoliv mě to ranilo, přiznám se, že mě těšilo slyšet, jak můj syn říká, že to nevydrží. Někdy je problém v tom, že člověk vydrží to, co by vydržet neměl, že netrpíme a nevykazujeme symptomy nemoci, když zdravé je právě být schopen trpět, vykazovat nějaký příznak, který by prozradil, že se děje něco špatného. V tom spočívá drama normózy. 

Nyní se naskýtá otázka, jak v takové situaci předat synovi poselství, které by mu naznačilo střední cestu, možnost, která by nebyla destruktivní a extrémní: „Jsem na tvé straně, můj chlapče. Chápu tě a vím, že to není tvoje vina: tenhle systém je zastaralý a špatný. Teď se ale snaž to vydržet, zůstaň tam a překonej ty potíže, protože uvnitř toho systému budeš mít lepší a výhodnější podmínky, abys ho změnil…“ Dobře víme, že to vůbec není lehké!

Na Unipaz se už patnáct let snažíme zavést do hodnocení jiné způsoby, které by se neopíraly o srovnávání. SROVNÁVAT JE ABSURDNÍ! Dobrý vychovatel je jako dobrý zahradník. Kdo kdy viděl, aby zahradník srovnával třeba jasmín s květem maracujá! A vyžadoval od obou stejné curriculum!

Dělali to tak s námi a nadále to dělají s našimi dětmi. My jsme byli NORMOTICKY MUČENI, a proto už samotnému mučení nevěnujeme pozornost

To je pověstné Prokrustovo lože, lože bandity z řecké mytologie, který všem poutníkům nabízel pohostinství, a když byl host větší než nabízená postel, Prokrustes mu uřízl nohy. Když byl menší, natahoval mu je. Občas se objevil host stejně dlouhý jako postel, neboli stejně velký jako Prokrustes. To představuje doslova rigidní a šablonovité curriculum.

head-776684_1920

Tato metoda, která zahrnuje srovnávání a přidělování známek, plodí utrpení

Na Unipaz, která poskytuje základní holistické vzdělání, si jsi vědom toho, že učeň, který dojde ke konci učební doby, nenalezne zkušební komisi „rádobyvzdělanců“, kteří mají hodnotit „PODEZŘELÉHO Z NEVĚDOMOSTI“. Musí předložit mistrovské dílo. Co to je mistrovské dílo? Je to něco konkrétního, co ze sebe vydal a co odpovídá holistickému pojetí. Dílo vypučí z jeho ZVLÁŠTNÍHO NADÁNÍ. Může to být výtvor umělecký, vědecký, výchovný, duchovní nebo filozofický, který nebude srovnáván s žádným jiným, v rámci toho, co D´Ambbrozio nazývá etikou diverzity.

anatomy-1751138_1280V tom je krása biodiverzity. Velký Architekt zařídil, aby existovaly květiny všech barev, aby zahrada mohla vydechovat přirozenou harmonii vyplývající z jednoty různosti. Dostali jsme každý jiný talent a občas, když jsme hodnoceni pouze na základě jedné šablony, musíme ZAHODIT INDIVIDUALITU a ORIGINALITU DO POPELNICE. Abychom přežili, musíme se prodávat za známky. Později se budeme prodávat za jiné známky. Myslím, že normóza srovnávání a školního šablonovitého přístupu je v samém původu korupce, která zde existuje…

Výchovný postoj znamená dát každému možnost, aby se rozvíjel na základě svého talentu, možnost plodit vlastní slovo, vzkvétat na základě jinosti, jak to dělal velký vychovatel Sókratés, skutečný porodník, který prostřednictvím své maieutiky pomáhal každému jedinci přivést na svět sebe sama. Myslím, že kromě již citovaného mistrovského díla můžeme nalézt jiné tvůrčí a konstruktivní způsoby sebehodnocení a hodnocení druhými, jako proces zaměřený na učně.

Vzpomínám si na jednu vzdělávací skupinu, kterou jsem vedl před několika lety, v níž jsem umožnil, aby všichni byli hodnoceni transformačním, tedy velmi zajímavým způsobem. Dotyčný se posadil na „horkou židli“ a učinil sebehodnocení. Nikdo nesoudil, jen říkal: „Jak jsem slyšel,… Z mého pohledu… Ty jsi nám představil takový a takový způsob cesty.“ Na konci tohoto procesu lidé obvykle vykazovali hluboké změny, dokonce i v předvečer zakončení samotného kurzu.

A tak navrhuji přijmout výzvu, nalézt nové způsoby hodnocení a přeměny škol v ZAHRADY, přičemž připomínám, že dobrý zahradník je méně odborníkem v botanice, ale více milovníkem rostlin. To je největší a hlavní pedagogika: PEDAGOGIKA LÁSKY.

Když se zeptali Dona Bosca, velkého terapeuta a vychovatele, jaká je jeho pedagogika, odpověděl: „Je to věda, spiritualita a něha.“ Stačilo ještě zařadit umění, a byl by označil kompletní transdisciplinární přístup. Nechť žijí dobří zahradníci! Nechť žije možnost, že tato zahrada bude vzkvétat a znovu zázračně zhojí naši ránu a odcizené lidstvo!“

Citace je z knihy „Normóza, patologie normálnosti“, od autorů: Pierre Weil, Jeans-Yves Leloup, Roberto Crema. Nakladatelství TRITON, Praha 2009.

yin-1751104_1280  yin-1751104_1280  yin-1751104_1280  yin-1751104_1280

normoza-2

button (11)

Související články: Ty nejsi normální?!, Nezakazujte dětem (ani sobě) plakat, Srdce má vlastní inteligenci, Magnetismus radosti

psy

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze