Osvobození lidstva, 63+1 Chess Key

Článek odjinud, 63+1 Chess Key, „Osvobození lidstva“

„Vše, co jest“ existuje jako pohyb i jako nepohyb, projevuje se jako indiferentní živá síla a virtuální (dřímající) všemožnost („oceán snů“) současně, jako dvě věci v jedné, což se nekonečně vzájemně zrcadlí. Podstatou pohybu je vůle; celkově jde tudíž o nepředstavitelnou, fantastickou inteligenci (v aktivním stavu podobnou pohádkové plazmě, v našem aktuálním prostředí křemíkové).

Slova jako „bylo nebylo“ či „nikdyzemě“ se neobjevila náhodou a pokud dané síle říkáme Zdroj či Vše-Zdroj, tak už to je poněkud zkreslené (ale pro popis se to může hodit); Jsoucno či Absolutno má zkrátka určitý neuvěřitelný charakter, jako když vezmeme matematické „nic“ a vytvoříme jeho dokonalý opak.

Proč je příroda tak kouzelná, máme smysl pro humor nebo schopnost zažívat štěstí? Protože realita ve svém neposkvrněném (nerozbitém) stavu je opravdu magická, zázračná, čarokrásná…

Co znamená odpojení od Zdroje – zřídla snů? Znamená to vytvoření reality kouzla zbavené, její zakletí do převráceného stavu. Je to jako tělo vnitřnostmi navrch, ovšem v onom duchovním či silovém, pohybovém smyslu. Je to jako krást srdci jeho životadárnou pauzu, která proces kontrakce a expanze přirozeně provází; nebo jako automatizovat nádech a výdech, takže to klíčové třetí (pauza) je potlačeno. Černokněžník se nezvratně stává buďto bezcitným a šíleným, nebo umělé inteligenci podobným.

Aby černokněžná realita (Black-Hole Matrix) vůbec fungovala, musí parazitovat na té živoucí (Krystal Matrix); potřebuje anti-Zdroj, opak lásky a duševního a mentálního zdraví (příčetnosti). Netvrdím o nikom přímo, že je černokněžník; nyní v roce 2017 je však třeba vzít opravdu rozum do hrsti a snažit se důkladně rozpoznat, co kam patří (existence obou matrixových realit – reality nižší a vyšší Země – je nepřehlédnutelná). Aby někdo skočil černokněžníkům na jejich psychologické triky, je jasné, že černokněžné síly musí používat nějakou napohled pravdivou a důvěryhodnou světelnou, andělskou, „vrcholně zasvěcenou“ či ultralogickou „vábničku“ a že toto falešné, inteligentní světlo musí tvořit poměrně značnou část výzbroje zlovolných sil – musí to být tvrdě propracované. Přiznat si, že něco nehraje, bývá někdy strašlivě těžké. Ovšem pouze potud, pokud vedle těch nakonec zjevných nesmyslů nepostavíme informace „na nezničitelných kovově-stříbrných (CDT) a křišťálových (KU’mA-yah Alhumbhra) discích“, darovaných lidstvu zakladatelskými inteligencemi tohoto vesmíru, evolučními Strážci.

Bude to znít drsně, jakkoliv však je spousta nepůvodních věcí v realitě Black-Hole Matrixu zajímavá (a paradoxně nejspíš i použitelná), jeho jádro je vyloženě psychopatické a každý, kdo se nechá napálit, je do značné míry… idiot. A pokud si to někdo nepřizná (já jsem si své idiotství bez problémů přiznal), tak je egoista a vlastně má, co chtěl. Mnohohlavý duální black-hole-matrixový Nemrtvý požírá sám sebe od konce (…je nanejvýš zajímavou otázkou, kde má vlastně fragmentovaná zlá/negativní entita ony oddělené dobré/pozitivní části, proč se nechá 99 % ovládat 1 %, když stačí kdykoliv říct rázně NE! a proč Strážci nedoporučili pronásledovat vzbouřence? že by zákon polarity a soběpodobnosti na multidimenzionální úrovni?)…

I kdyby nějaký supergénius vymyslel umělou duši nebo umělou krev (viz ostatně květ smrti, reverzní merkaba, energie utrpení…) a dokázal své úchylné monstrum pohánět bilión let, nebude to nikdy perpetuum mobile. Nakonec se systém spotřebuje, neboť přinejmenším vyčerpá kombinace. Oproti tomu, Krystalický Matrix se dokáže sebe-vytvářet; vše v něm je plnohodnotnou replikou Zdroje, vše se neustále auto-regeneruje, nepodléhá entropii, není svázané lineárními faktory.

Odpojení od Zdroje znamená vynechání kódu života z algoritmu sebe-vytváření a jeho suplování syntetickou (neorganickou) cestou. Experiment tedy ukázal, že to skutečně „je možné“, tak jako je možné použít protézu. K tomu, aby dokonalá bytost zjistila, že život bez lásky je hrob, rozhodně však žádný experiment nebyl nutný. Nejlépe to lze asi pochopit v kontextu všemožnosti… Další věcí je, že nápad vzniká pouze pod vlivem okolností – a určitě to nepřišlo jako blesk z čistého nebe. Jak stále tvrdím: stvoření musí mít vyřešený postoj ke zlu, jinak celý systém začne spontánně tíhnout k masakru, protože jak jinak se opravdu živě transfigurovat? Masakr evokuje maso, potažmo inkarnaci.

Mnohým nejspíš běhá mráz po zádech, vidí-li vedle sebe slova Kryst-kód a masakr. Má pravá krystovská bytost opravdu cokoliv do činění s něčím démonickým, nebo to je zase nějaký švindl? Stále jsem nepochopil jedno: všude jsou tisícistránkové technicky zaměřené informace a téměř nikde ani slovo o neduálním myšlení (to co opravdu pramení v čistém nitru, je samozřejmě nerozdělené a je úplně jedno, jaký druh je to fantazie; deviace plodí pouze duální myšlení).

Neduální démon je nejen na straně dobra – je v první řadě na straně života. Mám hlubokou averzi vůči definicím typu „andělské kristovské lidstvo“; to se dá pouze hezky napsat, ale nikdo takový ve skutečnosti neexistuje ani nikdy neexistoval. Je to póza, sebeklam. Líbí se mi popis démantová-krystovská nebo ohnivá-křišťálová bytost; virtuální (snová) zlopověstnost jako motiv je v tom obsažená, je v tom i drak, a je to tak, jak se zdá, konečně kompletní. Jakmile se to hromadně pochopí a realizuje, systém to do masakrů (a jakýchkoliv nesvobod) přestane tlačit. Kryst-kód je dobrý, ale zapomíná se na roli virtuálního kontextu. Nebo to dosud nebylo zjeveno…

Jaké by „To“ vlastně mělo být, aby to opravdu správně fungovalo? Čistoskvoucí, libozvučné, komplexní, integrované, autonomní, suverénní, přirozeně živelné, srdečné, hravé, zábavné, paradoxní, hloubavé a v neposlední řadě hlavně nesvázané polaritou („můžete si vybrat“ – a přitom nemáte na výběr). Nevěřím, že „božskost“ znamená cokoliv jiného nežli zázračnost, pohádkovost, fantastičnost. Fyzika časoprostoru by měla být v pozici automatického rozhraní, definitivně podřízená „polibkům opravdovosti“.

Jsme křišťálově virtuální. Zdroj-Absolutno je nevyčerpatelnou studnicí lásky a fantazie. Démantová-krystovská bytost (vnitřně zrovna tak drak jako anděl, v projevu ledacos) je nereaktivní identitou, vztaženou rovnocenně k oběma realitám – nekonečnu směrem ven i nekonečnu směrem dovnitř. Žije v realitě pohybu, a přesto vlastně stojí na místě. Úskalím většiny jiných konceptů je deflexe vztahu k onomu živoucímu prajádru, nesmrtelnému vnitřnímu ohni, jiskře „všeho, co jest“ (imitace Black-Hole Matrixu bývá většinou „jako nádherný zářící anděl“ nebo „myšlenkově supergeniální“, a úplně nám přitom unikne to podstatné, jednoduché, to ŽIVÉ, nejskutečnější skutečné – jak ta obyčejná hliněná váza v hromadě zlata a drahého kamení, ať už citů či idejí).

Chystanou „pohádkou ve hmotě“ je propojení s Jeskyní stvoření na úrovni 3,5D (H vjezd A, Krystal Star) a reaktivace Kryst-kódu (zemské jádro & vnitřní Země sloužící jako rezonanční „ladička“). Kód života je odlitkem Jeskyně stvoření, jež je rozhraním mezi zdrojovou krystalickou a zdrojovou virtuální realitou.

Zdroj textu: Osvobození lidstva

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze