Tajemná Mléčná dráha

milky-way-923801_1280Naše vesmírná domovina, Mléčná dráha, je stříbřitý hvězdný pás, obrovský hvězdný disk, klenoucí se přes celou oblohu. Naší domovskou Galaxii, jednu z mnoha miliard galaxií ve vesmíru, charakterizuje světlý tajemný pruh klenoucí se od souhvězdí Štíra směrem k souhvězdí Labutě, přes Kasiopeu až k souhvězdí Jednorožce, kde mizí její úchvatná a tajemná krása jakoby nenávratně pod obzorem. Ale na druhé straně polokoule pokračuje hvězdný pás souhvězdím Jižní kříž, prochází Centaurem a směřuje opět k souhvězdí Štíra. Mléčná dráha – nebeská hvězdná řeka  –  se jakoby tajemně rozprostírá v nepravidelném kruhu kolem celé zeměkoule. Mléčnou dráhu, někdy nazývanou ,,Mléčný kruh“, tvoří hvězdy a oblaka mezihvězdné hmoty, můžeme ji pozorovat pouze za velmi jasné, bezměsíčné oblohy.

Hvězdná Galaxie – Mléčná dráha

Zploštělý hvězdný disk, naše Galaxie, má v průměru, řečeno astronomickou terminologií, sto tisíc světelných roků, tvoří ji sto padesát miliard hvězd.

Naše mateřské slunce je od středu spirální Galaxie vzdálené třicet tisíc světelných let.

Naše sluneční soustava obíhá kolem středu Galaxie, po časové ose nekonečného vesmíru, pro pozemšťana, který nevnímá tento astronomický pohyb, neuvěřitelnou rychlostí 230 km za sekundu. I přes tuto enormní kosmickou rychlost nám trvá 200 miliónů let, než ,,oběhneme“ hvězdnou galaktickou dráhu – tato doba se nazývá jeden galaktický rok.

Krásné a poučné VIDEO: Uvnitř mléčné dráhy

planety


Článek od jinud: Pohled do minulosti vesmíru /čas a rychlost světla

„Když se díváme na hvězdy, většinou si neuvědomíme, že nikdy nevidíme a neuvidíme na obloze současnost, ale jen minulost, a to ještě různou, podle toho, jakou dobu musí letět světlo, aby z jednotlivých míst vesmíru k nám dorazilo. Jak je všeobecně známo, světlo se šíří rychlostí 300 000 km za sekundu, takže mezi dvěma tepy našeho srdce by obletělo osmkrát zemský rovník, za jednu a čtvrt sekundy dosáhne světlo Měsíce, za 8 minut Slunce, během šesti hodin doletí na hranici sluneční soustavy a za čtyři a půl roku přiletí do oblasti nejbližší stálice. Naopak zase zachytíme při pohledu na Slunce světelný paprsek, který vyšel ze Slunce před 8 minutami, čili vidíme Slunce de facto ve stavu, v jakém bylo před touto dobou. Podobně vidíme například Sírius ve stavu, v jakém byl před osmi a půl lety, Polárku ve stavu před 47 roky. Betelgeuse (a Orion) před 150 lety, Plejády před 326 roky, mlhovinu v Orionu před 600 lety, jiné hvězdy a mlhoviny se nám pak ukazují, jaké byly před tisíci, statisíci až miliony let. A ovšem také naopak: Jsou-li některé z oněch úžasně vzdálených hvězd obydleny a mají-li jejich obyvatelé dalekohledy, nevidí naši sluneční soustavu tak, jak dnes vypadá, nýbrž ji vidí ve stavu, v jakém byla před sty, tisíci a miliony let (podle toho, z jaké vzdálenosti by se na nás dívali), a snad jsou hvězdy, z nichž se jeví sluneční soustava se Zemí ještě ve stavu žhavé mlhoviny…“

Tato rozsáhlost, ba nekonečnost prostoru a času přiměla slavného filozofa Kanta k památným slovům: „Dvě jsou věci, které naplňují mé nitro vždy rostoucím obdivem – hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“       Zdroj: časopis Spirit

button (11)

delicate-arch-960279_1280

castle-geyser-871516_1280

milky-way-947380_1280

milky-way-1063305_1280

star-1096937_1280

star-1096934_1280

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze