Tajemné oběžné dráhy

solar-system-11111_640Rozestupy jednotlivých oběžných drah planet slunečního systému, proměněné na matematické hodnoty, nápadně připomínají Fibonacciho posloupnost. Kterou můžeme vidět například ve spirále slunečnicových semen a v dalších přírodních útvarech. V semeníku slunečnice vidíme pravidelné spirály, některé jsou pravotočivé jiné levotočivé, prostor semeníku vyplňují v pravidelném řádu. Podobně se v prostoru vesmíru ,,otáčejí“ spirálovité galaxie. Fibonacciho posloupnost má v určitém smyslu co do činění s božským poměrem – Zlatým řezem, s posvátnou geometrií a fraktálností. To nám naznačuje uspořádání vesmíru podle přesného matematickém řádu.

Fibonacciho posloupnost

Fibonacciho posloupnost nám říká: každé číslo v řadě (daného modelu) je součtem dvou předchozích čísel (hodnot). Podobně jsou uspořádány hodnoty v matematickém modelu, který popisuje vzdálenosti jednotlivých planet od Slunce, a vzdálenosti jednotlivých planet mezi sebou. Respektive vzdálenosti jednotlivých oběžných drah. Tímto objevem se v roce 1766 zabývá německý profesor Johann Titius. Do tohoto modelu přírodního zákona, projevujícího se v uspořádanosti sluneční soustavy, následně zapadá také Uran, objevený až v roce 1781.

solar-system-364440_1280Obíhají planety kolem Slunce v nahodilém, chaotickém nebo v přesně daném řádu? Vypadá to, jakoby obíhaly v daném řádu. Má to ale jeden háček: mezera mezi oběžnou dráhou Marsu a dráhou Jupitera je přesně tak velká, že uprostřed by měla podle těchto propočtů obíhat ještě jedna planeta. Tento jev provokuje mnoho dalších otázek. Kde se nachází planeta, která by do této zajímavé rovnice tak dokonale zapadala? Bude planeta, která má podle tohoto matematického modelu obíhat v neobsazené dráze mezi Marsem a Jupiterem, objevena teprve v budoucnosti? A nebo v této dráze kdysi dávno obíhala planeta, která mohla být jakousi dávnou vesmírnou kolizí zničena? Jedna z teorií říká, že důvodem, proč v této ,,volné“ oběžné dráze není žádná oběžnice je ten, že Jupiter jakožto největší z planet má příliš velkou gravitační sílu. Gravitační síla Jupitera by ji vychýlila z oběžné dráhy. Další teorie ale naznačuje, že zde přeci jen nějaká planeta obíhá, ale je tvořena nám neznámou, temnou hmotou, tudíž ji nevidíme, nemůžeme ji pozorovat.

button (11)

fibonacci-1079783_1920Nejen Pythagoras, ale i někteří současní vědci zastávají názor, že vesmír funguje v matematicky přesném uspořádání, bez kterého by nebyl vývoj života možný. Matematické uspořádání vesmíru představuje přírodní zákony, které je možné vyjádřit číselnými vzorci. Například gravitace určuje sílu, jíž jsou vesmírná tělesa k sobě vzájemně přitahována. Kdyby gravitace nefungovala přesně tak, jak funguje, podmínky k životu by se radikálně změnily, život ve všech podobách, jak jej známe, by patrně na Zemi nebyl možný.

VIDEO: Fibonacciho posloupnost

baner kniha

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze