Tajemné vlastnosti předmětů

DSC_1011

Příjemně čtivý text vás uvede do ,,obrazu“ jak je to vlastně s neživými předměty, jak uchovávají nebo vydávají energii. Každý předmět má svůj vlastní příběh, i tato kniha má poutavý příběh vyprávěný srozumitelným způsobem. Dozvíte se, že každý předmět od kamínku až po dům má vlastní duši a auru, a v paměti uchované informace o svém osudu, někdy též o prostředí, v kterém se nachází. To vše a ještě mnohem více, například o lidské mysli, se můžete dozvědět přečtením této velice zajímavé knihy.

Název knihy: TAJEMNÉ VLASTNOSTI PŘEDMĚTŮ

Autor: Helena Rerichová

Nakladatelství: Eugenika, Brno 2004

Doslovný citát (ukázka z knihy): ,,Vibrace či energetické vrstvy, ulpívající na předmětech, starožitnostech, náhrdelnících, náramcích, na zdech či pevnostech, lze oživit a promítnout je do lidského vědomí. Vezmeme-li do ruky starožitný prsten, náhrdelník, minci, meč či jakýkoli jiný předmět a soustředíme na něj své myšlenky, začne nám vyprávět o tom, co viděl. K tomu je třeba jedné podmínky: zřeknout se sebe sama a svých myšlenek…“

fantasy-1481154_1920„Jsme jako šípy na ohnivé tětivě, zaměřené do nebe. Nechť naše mysl vyhledá v každém pozemském předmětu jeho duchovní podstatu, jež nám umožní správně pochopit nekonečno. Rozšiřme vzdálenost, do níž je naše mysl schopna dohlédnout. Vždyť mysl vidí. Obrazy předmětu na naší sítnici se nám ještě neskládají do celku. To, na co se upírá náš zrak, si musíme rovněž uvědomit a také to musíme pochopit. Můžeme se totiž na někoho dívat, a přitom být natolik ponořeni do vlastní mysli, že ho neuvidíme. Dívat se a něco vidět není totéž: jen když se zrak spojí s myslí, člověk skutečně vidí. Tato podmínka platí i pro všechny smysly. Mysl se musí jejich fungování účastnit tím nejaktivnějším způsobem, jinak získané vjemy procházejí mimo naše vědomí. Je-li vědomí směrováno dovnitř nebo soustředěno na něco jiného, nemusíme nic vidět ani slyšet. Schopnost deaktivovat příjem vjemů z vnějšího světa před námi otevírá bohatství světa vnitřního.

Otázka, jak na nás působí obrazy, portréty a fotografie, je velmi složitá. Jisté je jedno: odrážejí se v třetím oku člověka, nastává mezi nimi a tímto člověkem spojení, o kterém jsme již hovořili. Toto spojení je možné navázat i bez pomoci portrétů nebo vnějších předmětů, pouze prostřednictvím vyvolání představy určité tváře či předmětu. Zdůrazňuji: i předmětu, protože spojení je navazováno se vším, co vzniká jako obraz ve vnitřním zraku a po určitou dobu v něm zůstává. 

Místo, kde se vědomí v rámci planety nachází, je určováno tím, co jej obklopuje. Okolní viditelné předměty se odrážejí ve vědomí člověka a slouží jako orientační body, jež mu ukazují na místo, ve kterém se nachází. Pokud člověk sedí ve svém pokoji, třeba i se zavřenýma očima, v myšlenkách se spojuje se vším kolem. Jeho mysl pobývá tam, kde pobývá jeho tělo – tedy uprostřed toho, co vidí a co si uvědomuje. Pokud si člověk do vědomí přesně a ve vší pestrosti a životní realitě vštípí uspořádání nějakého vzdáleného místa a předmětů, které jsou pro ně charakteristické, přičemž vyloučí obraz bezprostředního okolí, pak jeho vědomí pocítí, že se již nenachází v jeho pokoji, nýbrž v onom dalekém místě.

Již víme, že zřetelná představa, vyvolaná v třetím oku, předmětu, živého stvoření nebo člověka s ním vstupuje do bezprostředního spojení, přičemž platí, že silná představa vyvolává silné spojení a slabá slabé spojení. Naším vědomím během dne procházejí tisíce obrazů, jež jsou různě jasné, trvanlivé a silné, a s každým z nich navazujeme těsný kontakt. Tak vzniká proudění, postupující nejprve směrem od vědomí, které jej zrodilo, k právě vytvořenému obrazu, a potom od tohoto obrazu k vědomí. Skrze obraz vzniklý ve vědomí plyne ke skutečnému předmětu, který stál u zrodu tohoto obrazu, ustálený proud vědomí. Může plynout i k předmětům, které jsou velmi daleko, protože pro mysl žádné vzdálenosti neexistují. Vědomí se takto propojuje  s množství různých proudění, která plynou od něj k jevům, na něž se soustřeďuje. Je jakoby opředeno tisíci vláken, z nichž každé k němu přináší obrazy, pocházející od předmětu nebo osoby, u níž se zastavilo. Tyto obrazy jsou potravou pro vědomí, které vyživují. Můžeme si tedy udělat přesnou představu o tom, čím je vědomí živeno, jestliže před sebou nechá vyvstat obraz nenáviděného nepřítele, a jaká proudění mohou vyvolat podlé, nízké či dokonce zvrhlé obrazy či představy. Mysl a myšlenkové obrazy působí na vědomí člověka a zrpostředkovávají mu tak dobro nebo zlo.

Starodávná zásada, že člověk je odpovědný za každou svou myšlenku se zcela zakládá na pravdě. Nastane doba, kdy budeme schopni pozorovat tento proces pomocí přístrojů, jež zachytí emanace živých organismů. Nic není tak tajemné, aby se to nemohlo stát zřejmým a aby se to nedalo vědecky vysvětlit a dokázat pomocí experimentů. 

family-1517192_1920 (1)Země je odrazištěm k letům do nekonečna. Může se pro nás stát východiskem k pomyslným letům do vesmíru a k dalekým světům. Bylo by správné předpokládat, že v těchto světech můžeme nalézt životní cesty, které předčí naše nejsmělejší naděje a očekávání. Tam existuje vše, s čím si na Zemi lámou hlavy ti nejlepší lidé, to, co se snaží uskutečnit v pozemských podmínkách. V těchto místech je vyřešena otázka života a smrti, problémy společenského uspořádání, zdraví, energetických zásob, potravy a mnohé další. Na vyšších planetách je vyřešeno vše, s čím se pozemšťané ještě trápí. Jenže, jak už tomu bývá – i zde se některé věci vyřešily a na jejich místě se objevily další, mnohem složitější, jež se týkají celého vesmíru. I zde zůstává aktuálním problémem poznávání vlastní hodnoty, dobývání vesmíru a budování vztahů s jinými světy. Lidé v dalekých světech sice došli ve všech těchto oblastech dále než pozemšťané, ale i přesto jsou od dosažení vrcholu vesmírné moudrosti ještě daleko – stejně jako lidé na Zemi, protože nekonečno vesmíru nezná a nemá hranic. Šance poznat veškeré vlastnosti toho, co lidé nazývají hmotou, není velká, protože hmota má mnoho podob a vytváří nekonečný počet spojení. Nekonečno je přítomno ve všem, a lidstva vyšších planet to vědí z vlastní zkušenosti. Lidem je souzeno stát se spolutvůrci logosů Ohně*, tento úkol je ve Vyšších světech již v určité míře uskutečněn. Tvořivost jejich obyvatel je vysoce rozvinutá, přičemž překonává i ty nejodvážnější pozemské fantazie. Základem tvorby přitom zůstává mysl. Můžeme ji proto nazývat universální zkušeností, působící ve všech lidmi obydlených světech, které neznají omezení vesmíru. Je-li nám známo tajemství vzájemných vztahů mezi myslí a podstatou toho, co nazýváme hmotou, můžeme tvořit v dalekých světech nové formy života. Jakou úroveň bude tento tvořivý akt mít, to závisí na úrovni světa, z nějž vychází. Jsou světy, kde mysl současně vystupuje jako energie, jejíž moc lidé využívají a s jejíž pomocí vytváří vše, co k životu potřebují, aniž by používali stroje. Nějaké přístroje tam samozřejmě také mají, ale jejich konstrukce je natolik vzdálená pozemským aparátům, že si o nich nemůžeme učinit žádnou představu. Příklad: tvořivá mysl, která projde magnetickými póly takového přístroje, kolem sebe koncentruje látku hmotného světa, přičemž v konečném důsledku vytváří potřebný předmět, ovšem v hotovém, hmotném stavu. Ještě je nutno podotknout, že hustota hmoty je na Vyšších planetách od té naší, pozemské, velmi odlišná. 

*Logos znamená v řečtině „slovo, zákon, mysl“. Podle Herakleita to byl řád, zákon, podle nějž funguje svět. Později začal být logos chápán jako boží myšlenka, výron boží síly. V Janově evangeliu se praví, že na počátku bylo slovo – logos nebo-li božská síla, která se skrze Ježíše stala člověkem.“

button (11)

planet-1543713_1280

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze