Rovnováha, emoce a úplněk ve vodním znamení Raka (18. 1. 2022)

Slunce a Měsíc putují nad krajinou ve světě protikladů. Světlo Slunce (vědomí) i Měsíce (podvědomí) v krajině vytváří hru stínů. Měsíc v úplňku je odborníkem na odhalování vnitřních stínoher. Sama příroda je zcela odevzdána světlu dne, tmě noci. Světlo a tma koresponduje s veškerým životem odehrávajícím se mezi dvěma póly, s existencí projevující se v protikladech. Pokud něco odmítáme, doufáme, že to někam zmizí. Jenomže ono to zmizí jen zdánlivě – ze světla do stínu. Pokud něco odstraníme ze světla vědomí, ukryje se to do stínu podvědomí, ale ne na vždy to musí být v podvědomí bezpečně skryto.

Energie Měsíce v období zářivé plnosti, která má nejsilnější vliv na Zemi, působí už zhruba dva a půl dne před úplňkem a ještě zhruba dva a půl dne po úplňku. Světlo romantické Luny podporuje energie vedoucí k uskutečnění cílů, na kterých jsme do této fáze úplňku pracovali a žádá nás o ztišení, zpomalení a zastavení. 

Rovnováha, emoce a úplněk ve vodním znamení Raka (18. 1. 2022)

Energie úplňku zrcadlící se v klidných i rozbouřených vlnách emocí a pocitů

Život mezi dvěma póly představuje divadelní repertoár komediálních i vážných her na téma usilování nebo boje o úplnost. Mezi dvěma póly v duálním světě jsme odborníky ve scenáristice, v dramaturgii i herectví. V nadhledu jsme také divák a pozorovatel. Je to umění i řemeslo zvládat různé páry protikladů, předtím a potom, smích a pláč, mlčení a mluvení, zaujetí a lhostejnost, láska a nenávist, naděje a beznaděj. Je to dilema muset se v životě rozhodovat pro rub nebo líc téže věci. Co odmítáme a nepřijímáme ve vzájemném souladu nemůžeme opravdově poznávat.

Láska umí kouzlit. Kouzlit ale umí i strach. Kouzelníkem, v jehož moci je utváření „osudu“, je mysl. Kouzelníkova moc, tedy síla mysli, však podléhá dualitě. Mysl z kouzelného klobouku vytahuje myšlenky motivované láskou, podruhé ovládané strachem. Strach a láska jsou základní emoce, od kterých se odvíjí vše ostatní. Včetně všeho, co vysíláme a co se nám vrací zpět. Necháme-li se dlouhodobě ovládat strachem, mysl se z kouzelníka promění v malého tyrana. Začne se soustředit na vyhledávání špatných zpráv a problémů, negativních scénářů, nepříjemných vzpomínek, pocitů viny. Jakmile si malý tyran začne vymýšlet dramatické komplikace, rázem se stane odborníkem na zákon přitažlivosti a do života nám přitahuje to, čeho se nejvíc obáváme.

Horečnatá představivost, neděje nebo strach v hlavě někdy přiláká pozornost podivných bytostí. Potkáváme podvědomě stvořené bytosti, najednou se před námi objeví v podobě kouzelného dědečka, dobrotivé víly, zlatého anděla nebo tajemného šarlatána, ani si nemusíme všimnout, že nejsou ze skutečného světa. Zažíváme události, které někdy na první pohled, jindy až na druhý pohled vypadají jako vesmírný žert. Zákon přitažlivosti reaguje na to, jak se zrovna cítíme, jakou máme náladu, jaký zaujímáme postoj, proto se ve stejných situacích můžeme cítit naprosto rozdílně. Měsíc je spojen s energií vody, úplněk ve vodním znamení Raka může prohloubit vše, co souvisí s city a emocemi, především v úrovni partnerských, rodinných, přátelských a společenských vztahů. Za úplňku může z hlubokých vod podvědomí vyplout cokoliv nevyřešeného z minulosti, račí energie se velmi ráda vrací do minulosti, ať už k minulosti ukryté ve vzpomínkách a podvědomí, nebo pečlivě chráněné ve vzpomínkových a památečních předmětech, dopisech, fotografiích.

Na druhé straně spektra bude v souvislosti s energií Raka zvýrazněna mírnost, vlídnost a laskavé srdce, zdvořilost, pracovitost, spolehlivost a vytrvalost, odpovědnost, starostlivost o druhé a domov, smysl pro humor a romantiku.

Emoce a city je široké téma, které patří k základům všeho, co je důležité v životě člověka

Emoce jsou naší nedílnou součástí. Pokud bychom je potlačovali, nebo se jich snažili zbavit – tvářili se, že neexistují, stali bychom se jen polovičními lidmi. Proto je v pořádku dovolit si emoce prožít, umět se s nimi vědomě vypořádat. Na určitý podnět reagujeme rozbouřeně, reakci máme v sobě zapsanou jako vnitřní schéma, výčitka zafunguje jako klíč odemykající určitý vzorec. Může jít o vzorec reakce výbuchem vzteku, pláčem, ospravedlňováním se a vysvětlováním, mlčením ze strachu, útočením kvůli hloupostem, nutkavou potřebou vše stále odmítavě komentovat, snahou ovládat situaci, skrytou potřebou vyvolat konflikt. Emoce souvisí s vodním prostředím ve fyzickém těle. Voda je vodivá a je prazvláštní tekutinou, vztahuje se k podvědomí, stejně jako měsíční energie zesílená úplňkem. Zjednodušeně řečeno reagujeme na pozitivní a negativní slova, pozitivní nebo záporné emoce, přes emoce reagujeme i na určité vůně a zvuky, podle podvědomých asociací souvisejících se smyslovým vnímáním.

V čase vnitřního míru je emoční hladina klidná, jen mírně rozvlněná příjemnými pocity. Stačí jen okamžik, kdy po nás někdo „hodí kamenem“ nebo urazí naše city a klidná hladina se rozbouří. Velká vlna emocí pluje po vnitřní citové hladině nenápadně, chvíli jí trvá, než se v podobě přílivové vlny dotkne pobřeží – vnějšího světa. Pokud je emoce uvolněna do prostoru a poté přijata a zpracována, vyslaná energie nezpůsobí zpětný efekt. Vědomě pracujeme s emocemi už jen proto, že víme, že hluboko pod rozbouřenou hladinou emocí se nachází proudy klidné energie. Po střetnutí kladné a záporné energie vždy dochází v určitém časovém posunu k jejich opětovnému vyrovnání.

V případě, že je vlna záporných emocí uvolněna do prostoru způsobem, kdy posílená proudem ukvapených slov, jejichž energie vše na dosah boří a potápí, v určitém čase se v přeměněné formě vrátí zpět ke svému tvůrci. Takto funguje zákon rovnováhy. Cokoliv je v podobě vnitřní energie vysláno, vráceno je mnohonásobně, buď s pozitivními nebo negativními dopady. Čím více upřímného porozumění je vyzařováno, tím více vnějšího porozumění se vrací. Svou reakcí na projevené emoce druhých někdy reaguje jen naše ego, nedokážeme na chvíli zůstat neosobní, namísto toho abychom emoce druhých v klidu a s porozuměním uměli přijímat.

Pokud v rámci ctižádosti přehnaně jednáme v souladu s touhou po uznání, pochvalách, pozornosti, respektu, v takovém případě žádáme energii od druhých, potřebujeme být napojeni na rychlý zdroj energie. Zároveň je každý z nás potenciálním zdrojem energie pro vnější síly. Pokud se rozhodneme, že svou životní sílu jen tak snadno nevydáme, pokud dokážeme sílu vůle jasného záměru používat na svou ochranu, vnější síly nás nechají být. Toto rozhodnutí vyžaduje respekt ke zjištění a uvědomění, že se něco takového vůbec může dít, a že máme v sobě sílu která ví, jak problémy co nejlépe zvládnout.

Energie z druhých je čerpána ve chvílích, kdy k nim někdo promlouvá za účelem vyvolat reakci v podobě emocí – pocit viny, lítost, stud, ponížení, strach a pláč. Může se jednat o nevědomou manipulaci (myslím to s tebou dobře), která umožňuje pomocí útočných slov energii druhých přijímat skrze auru do energetického systému útočníka. Taková komunikace je pro manipulátora přínosná, pro druhého člověka, který nedostane dostatek prostoru pro sebevyjádření je ztrátová. Nevyrovnaný člověk si z čerpání energie od druhých snadno vytvoří zvyk a závislost.

Snažit se někomu neustále pomáhat se může rovnat nevědomé snaze „žít cizí život“. Přebírat za druhé zodpovědnost je tanec na tenkém ledě. Sebe tak vytěsňujeme z vnitřní rovnováhy, pokud nerozlišujeme rozdíl mezi vyžádanou a nevyžádanou pomocí. Snažíme se řešit věci, které nejsou k řešení určené nám. Ani si nemusíme uvědomovat, že druhé tak obíráme nejen o jejich energii, ale také o životní zkušenosti. Jak obíráme druhé o energii? Rozkazovacím způsobem jednání, nátlakem, užíváním slov musíš nesmíš, citovým vydíráním, výčitkami, zastrašováním. Třeba i tím, že dáváme najevo jak moc se obětujeme, aniž bychom si přiznali, že manipulace je často nenápadně vydávána za pomoc. Energii druhým odebíráme také stavěním se do role oběti. Protože co dělá oběť? Obviňuje druhé.

O energii také obíráme sami sebe reakcí na skutečné, ale i imaginární obavy. Například očekáváme nějakou záležitost, na ni reagujeme předčasně svými představami. Představy v nás vzbuzují emoce. Pokud nás čeká záležitost, díky které už nyní nejsme ve své kůži, protože volíme představu té horší varianty, reagujeme zápornými emocemi – na věc nebo jev, který ještě nenastal. Procesy v těle nerozlišují, zda je emoce reakcí na představu nebo skutečnou záležitost. Proč tedy rovnou nezvolit nejlepší možnou variantu a reagovat na budoucí událost tvořivě zvolenými pozitivními představami a emocemi. Anebo nechat vše plynout bez jakéhokoliv vnitřního pnutí, odporu a neklidu. O životní energii připravujeme sebe i druhé, pokud se nedokážeme zdržet nepatřičného odsuzování. V jednostranném souzení a odsuzování se nedokážeme vyvarovat všeho předpojatého, vycházejícího z domněnek, z neznalosti věci.

Vzorce chování ubírající nám sílu je možné změnit, ale vyžaduje to úsilí

Vzorce chování vzniklé častým opakováním jsou uložené v mozku, v pevných vazbách mezi nervovými buňkami. Proto na určité věci reagujeme automaticky, máme to „naučené“, mozek se naučil reagovat podle určitých šablon, (vytvářených většinou v dětství). Pouze my sami můžeme vědomě některý z vlastních vzorců chování změnit. Pokud svou pozorností a určitou změnou myšlení přestaneme „naučené chování“ opakovat, vzorec zapsaný na úrovni spojů mezi neurony bude časem deaktivován. Jistě tušíme kolik vědomého úsilí nás to bude stát.

Proto je nemožné po někom druhém vyžadovat, aby změnil některý svůj povahový rys, pokud sám nebude aktivně chtít, nezmění se. Pouhým vnějším nátlakem, jakkoliv v dobrém míněným, k rozpojení pevných vazeb mezi nervovými buňkami (v mozku druhé osoby) nedojde. Naopak, vyvíjením nátlaku podporujeme vznik nových mozkových spojů, které povedou k vytvoření další šablony určité reakce, například vzteku. Neustálým přesvědčováním a nátlakem můžeme otravovat život ostatním i sobě. Tak nejdřív vznikají němé výčitky, kaskádovité oboustranné stresové reakce a později začarovaný kruh. Neboť i zde platí, čemu věnujeme energii pozornosti, to posilujeme, namísto toho abychom přijímali člověka takového, jaký je.

Někdo dokáže vzít poznání, že si život řídíme v podstatě sami, jako jasnou věc bez mrknutí oka, pro jiného to může být postupný proces spojený se sebepoznáním a rozpoznáním okolností, které život citelně ovlivňují. Chceme-li vzít život do svých rukou, nemusíme jednat překotně, můžeme si pro začátek zvolit určitou životní oblast a vědomě se ji učit řídit. Celek představuje jednotu, jakmile nepřiměřeně hodnotíme a odsuzujeme, oddělujeme a potápíme se v nezpracovaných emocích, necháváme tak dualitu světa, aby nás ovládala, nikoliv aby nás vedla k poznání.

Dva obrazy polarity bytostné součásti člověka jsou nádech (přijímání) a výdech (odevzdání nebo dávání)

Běžně nad svým dýcháním nepřemýšlíme, neupřednostňujeme nádech ani výdech, oba póly dechu považujeme za rovnocenné a jeho rytmus za přirozený. Nádech a výdech se vzájemně potřebují. V emočně vypjatých situacích někdy ztrácíme dech. Podle změny dechu poznáme, že se nás něco hluboce dotýká, pocítíme vnitřní slabost, paniku nebo strach. Někdy vzrušením lapáme po dechu, nemůžeme se nadechnout, a tak se snažíme pouze nadechovat, krátce a rychle se jen nadechujeme jako bychom zapomněli na výdech. Potlačováním výdechu (emoce, pocitu) se bráníme nechat citové vzrušení nebo bolest proběhnout a odplynout.

Zobrazit elektronické a tištěné knihy Psychologie chaosu

V okamžiku, kdy máme pocit, že se nemůžeme nadechnout, upamatujeme se na dvě slova: Nádech Výdech. Předkloníme se a dlouze pomalu vydechujeme. Vědomě se nadechujeme a vydechujeme a panický dech se zklidní. Poté se hluboce nadechneme do břicha až k centru první čakry, která představuje hmotný princip. Přináší uvědomění jak jsme zakořeněni ve své realitě, ovlivňuje důvěru v sebe, pocit bezpečí, vztah k tělu, vztah k hmotnému světu, spojení se Zemí. Během výdechu si uvědomuje centrum krční čakry, představuje uvědomování sebe sama na vyšší úrovni. Zároveň umožňuje hlubší komunikaci se světem forem. Je centrem vnitřního očišťování, umění naslouchat, sebeprosazení, sebevědomí. Je-li aktivována, vede nás k myšlenkám, které realizujeme skrze umění, psaní, malování, hudbu, tanec. Ze smyslů je spojena se sluchem. S tím souvisí staré rčení: „Kdo v tichosti naslouchá, uslyší!“ Energie krční čakry nám napomáhá nalézt a vyjádřit naše pravé Já.

Stojíme na pokraji důležitého průlomu, o čas tolik nejde, jde o veškeré pozitivní a negativní energie, které se přitahují nebo odpuzují svými vibracemi

Události, které mají vyšší smysl, se zrychlují, posuny vědomí se dějí, ledy tají, prostor je posílen pouhou naší přítomností a zářivou esencí procitnutí nejednoho z nás. Energie určitých míst se již pohybují, některé horizontálním, jiné vertikálním směrem, další vytvářejí spirály, a další zcela nové energie ze sfér nad naše chápání vstupují do našeho pozemského světa. Nemusíme se strachovat. Už zbývá jen vzdát se vzájemného soutěžení, prožívat rozluštění některých záhad života a čekat na nové výzvy – jsme a musíme být součástí důležitých řešení. Máme sledovat, co se ve vnějším prostředí děje výjimečného, a počkat si až se některé energie sladí a jiné změní svou formu. Nemusíme bojovat. Máme být tím kým ve svém srdci jsme. Máme důvěřovat vyšší moudrosti, která nás všechny do tohoto času a prostoru, na zcela výjimečné místo v této planetární soustavě, v souladu s naší svobodnou vůlí přivedla. Aura Země přitahuje energetické vibrace všech ostatních planet a Měsíce, Slunce je energetickým centrem sluneční soustavy. Země je srdcem všeho jsoucího v této sluneční soustavě. Toto srdce tepe vůlí a touhou přijímat zářivé esence bytostí prožívajících Nové Zrození na cestě dosažení či obnovení rovnováhy s přírodou. Jakmile se k této rovnováze co nejvíc přiblížíme, můžeme směle pokračovat na cestě dosažení či obnovení rovnováhy s již pojmenovanými, i s těmi prozatím nepojmenovanými vesmíry.

Související články: Vodní znamení Rak, Rak – láska a erotika

Rovnováha, emoce a úplněk ve vodním znamení Raka (18. 1. 2022)

Zdroj fotografie: Pixabay.com

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?


error: Obsah je chráněn autorským zákonem.