Paměť krajiny – Velešín a slovanský bůh Veles

Paměť krajiny - Velešín a slovanský bůh VelesJan Kočnar: „Do našich končin nepřišli Slované najednou, ale proudili postupně, splývajíce s drobnějšími zbytky předchozího osídlení doby bronzové. Ctili stromy, kameny, čirou vodu pramenů. Jejich panteon rozkošaťel postavami vlastní mytologie. Slovanská Gaia – Mať syraja zemlja – brala na sebe podobu Mokoše, Živy či Lady. Přímých písemných pramenů je poskrovnu, navíc v pozdějších kronikách zprávy o duchovním světě slovanském byly většinou účelově upravované. Hlavní zdroj poznání přináší etnologické – národopisné výzkumy, záznamy lidové slovesnosti a v neposlední řadě i studium pomístních jmen.“

Poznámka: Velešín je mým rodným městem, o jeho historii najdeme zajímavé pojednání v knize „Skrytá paměť krajiny“. Autorem knihy je Jan Kočnar, který poutavým způsobem mapuje část jihočeské krajiny: Českokrumlovsko. Tuto krásnou knihu jsem dostala od pana Kočnara darem dne, kdy mě zasvěceně a s obsáhlým výkladem provázel historickou částí Českého Krumlova. S radostí vám v podobě článku představuji zajímavou kapitolu s názvem: VELEŠÍN.

Příkladem nám může být etymologický kořen názvu města Velešín

Paměť krajiny - Velešín a slovanský bůh Veles„Ve třináctém století zde na ostrožině nad řekou Malší byl založen královský hrad. Jména se mu dostalo po místní osadě. Od počátku byl Velešín osídlen česky hovořícím obyvatelstvem. V držení královské komory hrad nezůstal dlouho. Roku 1265 vyměnil král Přemysl Otakar II. velešínské panství s Čéčem z Budějovic za Hlubokou a Budějovice. Čéč pak Velešín zanedlouho prodal rodu Michalovců a od nich jej rokku 1387 získali Rožmberkové. Nás může v této souvislosti zaujmout skutečnost, že v letech 1441 – 47 tu návštěvami u své pratety pobývala dcera Oldřicha z Rožumberka Perchta, jejíž postava bývá ztotožňována s legendární Bílou paní. Ale zpět k mytologickému pozadí názvu.

Veles je mocný bůh podsvětí, dobytka a čarovné síly

Není vůbec náhodné, že doba jeho svátku byla přisouzena k opačné polovině roku než doba svátku Perunova, se kterým Veles tvoří protikladnou dvojici. (Pozn. Veles únor, Perun červenec.)

Paměť krajiny - Velešín a slovanský bůh VelesTito dva bohové byli v rámci slovanského panteonu nejmocnějšími a také nejoblíbenějšími. Perun měl své příznivce zejména mezi bojovníky a aristokracií, Veles pak především mezi prostým lidem a také čaroději. Nelze však říci, že by spolu Veles a Perun byli zavilými nepřáteli. Jejich povaha byla natolik odlišná, že se spíše v souladu všehomíra doplňovali, jako se doplňuje den a noc nebo léto se zimou.

Rohatý slovanský bůh, ochránce stád, lesů a bůh čarodějů, magie a podsvětí. Dnes můžeme jen s určitou přibližností říci, že starý Velesův svátek připadal někdy na období února, přičemž jeho atributy převzal po přijetí křesťanství český masopust nebo jemu odpovídající ruská maslenica. Pro tyto svátky je dodnes místy typické přestrojování do zvířecích masek, což je element, evidentně stejný s Velesem jako ochráncem zvěře domácí i divoké, navíc jako s bohem, jehož čarovná moc dovoluje transformaci člověka ve zvíře.

Svojí povahou do určité míry připomíná řeckého Herma či římského Merkura, a to zejména v Rusku, kde byl spojován s Lunou. V ostatních kulturních okruzích měl své příbuzné protějšky zejména v praevropském rohatém bohu, v keltském bohu vegetace a přírody Cernunosovi a pak především v antickém Panovi. V pozdějších pověstech se objevuje také jako Zelený muž, divý muž či čert. K spojení myšlenky Veles – Pan – Zelený muž přispěly práce etnografů Jamese Frazera a především Margaret Murrayové.

O rozšíření jejich uctívání svědčí i jinde mnohé místní názvy, ať už město Veles v Makedonii, hora Veles v Bosně či ves Velešovice na Moravě. Severovýchodně od Českých Budějovic v katastru městečka Lišov je obec Velechvin.

Paměť krajiny - Velešín a slovanský bůh Veles

Zdroj fotografie: Moje poklady

Symbolika rohatého boha je velmi košatá a její chápání je proto značně individuální. K jeho atributům patřily dobytčí rohy a falické symboly. Jeho uctívání dokládaly kamenné sochy, dřevěné sošky tvaru falu, rohy hojnosti apod. V Rusku je např. doložen zvyk nechávat na poli několik posledních klasů „Velesovi na bradu“. S křesťanstvím zaujal Velesovu funkci sv. Blažej, patron stád a Veles byl církví označován za démona – čerta. Nakonec ještě jeden typ na Velese – Zeleného muže, tentokrát v krajském městě. Objevíme jej v dominikánském klášteře v Českých Budějovicích, je barevný, přímo „ukázkový“, perfektně zachovalý. Má divoký vyjevený výraz, listí mu vyrůstá z kníru, kolem sebe svatozář. Je na konzole severní lodi klášterního kostela Obětování Panny Marie přímo proti vchodu z křížové chodby kláštera.

Ve vlastnictví Rožmberků se Velešín nacházel až do vymření rodu Petrem Vokem v roce 1611. Za vlády Rožmberků se Velešín dočkal povýšení na městečko s právem pořádat trhy. Časem význam nevelkého hradu, neskýtajícího přílišné pohodlí, poklesl. Třebaže za husitských válek posloužil ještě jako pevná opora, byl koncem osmdesátých let 15. století již opuštěn. Na seznamu zboží ho roku 1541 označil Petr z Rožumberka jako „zámek pustý“, k roku 1613 je již zcela pobořen. Zříceniny se pak staly zdrojem stavebního kamene. O narušení zbytků zdiva se postarali také hledači pokladů.

Původní podobu středověkého hradu můžeme dodatečně rekonstruovat pouze podle dochovaných archeologických útržků. Jisté je, že na skalnatém ostrohu obtékaném řekou Malší stál opevněný komplex protáhlého tvaru. Na západě se nacházelo širší, volně svažité a na úpatí při řece rovinaté předpolí, na východní straně pak terén přecházel do širšího, dnes zalesněného svahu. Zatímco na severní i jižní straně proudila pod příkrými skalami Malše, na obou přístupnějších stranách chránily hrad dvojité hluboké příkopy s náspy.

Paměť krajiny - Velešín a slovanský bůh Veles

Koněspřežka – kresba Vladimír Klenka

Poměry po událostech třicetileté války byly na většině českého venkova značně neutěšené. Jen pomalu se lidé zotavovali. Počátkem devatenáctého století význam Velešína posílilo budování koněspřežky, která zahájila pravidelný provoz prvního srpna 1883. Koněspřežka České Budějovice – Linec představuje nejstarší železnici na evropské pevnině vůbec. Vzhledem k tomu, že většina české části dráhy byla později převzata pro vedení parního provozu, zachovaly se jen malé části. K nim patří ve Velešíně kamenný klenutý mostek s částí kolejiště a v nedalekém Holkově staniční budova s koňskými stájemi.

Paměť krajiny - Velešín a slovanský bůh Veles     Paměť krajiny - Velešín a slovanský bůh Veles

Originální Rouhův betlém ve Velešíně

Paměť krajiny - Velešín a slovanský bůh Veles

Ve druhé polovině 19. století začal v městečku utěšeně rozkvétat společenský život a spolková činnost. Velešín, jehož historickou tvář prakticky zničily časté požáry, se stal kolébkou jihočeského hasičského hnutí. Hasičský spolek se tu ustavil v roce 1877 a o šest let později byla v městečku založena první jihočeská hasičská župní jednota. Roku 1895 sdružovala již na šestadvacet hasičských sborů s dvanácti sty členy. S Velešínem je také spjato působení vlasteneckého kněze, básníka a sběratele lidové slovesnosti Josefa Vlastimila Kamarýta. Minulost nedávná (1977) změnila tvářnost bezprostředního okolí města výstavbou Římovské přehrady. Ta byla vytvořena na jižním okraji sousední obce Římov přehrazením toku Malše. Vznikla přehradní hráz, 290 metrů dlouhá a ve svém středu 45 metrů vysoká. Hladina Malše se tímto zásahem vzedmula až do vzdálenosti osmnácti kilometrů a vytvořila jezero o ploše dvě stě devadesáti hektarů. Účelem tohoto projektu bylo vytvoření zásobárny pitné vody pro Českokrumlovsko, Kaplicko a České Budějovice.

Opusťme tedy město Velesovo a vydejme se do jeho blízkého okolí. Pozůstatky dávného opevnění v lokalitě Strahov-Kamenná věž – asi dva kilometry severovýchodně od Velešína – lákaly odedávna pozornost romantických hledačů minulosti…“

Související články: Kleť – „Jihočeský Avalon“, Keltské hradiště u Hluboké nad Vltavou

Paměť krajiny - Velešín a slovanský bůh Veles

Diskuze

error: Obsah je chráněn autorským zákonem.