13.5.2017

Původ abecedy a fénické písmo

Podle Platona není písmo vynález lidský, ale božský a toto prohlášení se shoduje také přesně s tradicí a mytologií různých národů, které připisují vznik písma svým pohanským božstvům. Egypťané například tvrdili, že písmo vynalezl jejich bůh Toth, Skandinávci připisují vznik písma hrdinovi ság, bohu Odinovi. Hebrejové je přisuzovali Mojžíšovi, Abrahamovi a Bohu. V 19. století panoval názor, že dnešní písmo vzniklo zjednodušením egyptských hieroglyfů, ale pečlivě provedené vykopávky a rozluštění četných fénických nápisů, nalezených na Tyru, Maltě, v severní Africe a v Noře na Sardinii dokázaly, že všechny abecedy syrsko-arabské a evropské pocházejí jedině z fénického písma, jež existovalo už 4000 let před Kristem. Z něho vznikly mezi prvními písmo hebrejské, řecké a etruské.

                        

Když se 1770 let po stvoření světa, jak nám vypravuje bible, lidé postavili proti nebesům a Nembrot, král babylonský, jenž jistě nepatřil mezi odvážné, vymyslel stavbu „mrakodrapu“, aby se zajistil před možnou druhou potopou světa, nemyslel nikdo na následky tohoto činu a na utrpení, která z něho vzejdou.

Bůh chtěl potrestat zpupné a pyšné a bible nám vypravuje, že nesmírně vysoká věž, která měla protknout oblaka a zčásti už byla hotova, byla zbořena silným větrem, a co horšího, že v okamžiku se zmátly jazyky stavitelů takovým způsobem, že se už mezi sebou nedorozuměli. Známe-li tak aspoň z bible přibližně vznik jazyků, nemáme jistotu o původu abecedy a znaků, které ve své mnohotvárnosti se připojily ke zmatku v jazycích.

Lidé dovedli jistě už od prvního úsvitu civilizace zaznamenat a vyjadřovat své city a činy trvalými znaky a používali symboly, znamenající různé projevy jejich ducha. Tyto znaky mají u starých Peruánců uzly, na Jávě kresby předmětů, nebo v Austrálii vroubky na tyčinkách z tvrdého dřeva, vyřezané ostrými lasturami, předcházely zrození vlastní abecedy, jež nahradila primitivní písmo obrázkové. Archeologové a badatelé se namáhají už mnoho staletí, aby rozřešili problém původu písma, který vždy vábil vědce, ale nálezy, vykopávky ani pečlivá bádání nám nedaly spolehlivou odpověď na otázku vzniku a stáří abecedy.

Abecedy neobsahovaly původně samohlásky a psalo se zprava doleva, jak to některé národy dělají ještě dnes. Naše latinská abeceda, odvozená z řecké, měla původně jako fénická a etruská 22 písmen. Doplněna pak na 24 písmen sloužila za podklad ke všem západním abecedám. Dnes se odhaduje počet abeced na 400. Všechny nejsou užívány. Řecká, dánská, švédská, anglická, portugalská a francouzská abeceda mají 24 písmen. Následuje holandská a německá s 26 písmeny, španělská má 27 písmen, arabská a maďarská 28, perská 31. Turecká a česká obsahují 33 písmen, polská jich má 34, ruská 35.

Habeština má 202 znaků, japonština se spokojuje s 3000 ideogramy a abecedou o 47 písmenech, čínština má ve svém bohatém slovníku na 4200 různých ideogramů. Egypťané mohli psát zprava doleva i zleva doprava. Číňané, Japonci a Korejci píší kromě zprava doleva i ve sloupcích shora dolů. To jsou zvláštnosti nejsnazšího dorozumívacího prostředku mezi lidmi nejrůznějších jazyků.

Zdroj textu časopis Spirit

Wikipedie: Fénické písmo

Fénické písmo bylo ve starověku písmo používané pro zaznamenání textů ve féničtině a později i v dalších příbuzných kanaánských jazycích.

Původ a vývoj fénického písma

Fénické (resp. fénicko-kanaánské) písmo se vyvinulo z písma protosinajského patrně někdy v 14. – 11. století př. n. l. v oblasti Předního východu (Fénicie nebo Kanaán v širším smyslu). Fénické písmo, vycházející z akrofonického protosinajského písma, je písmem hláskovým, fonetickým. Má celkem 22 znaků označujících souhlásky. Oproti moderním písmům původem z řecké alfabety včetně latinky, nezná znaky pro samohlásky, podobně jako většina písem vytvořených pro semitské jazyky. Psalo se jím zprava doleva.

Zdroj obrázku a textu: Wikipedie

Podle místních variant se toto písmo vyvíjelo dál do mnoha zpočátku velmi podobných forem. Fénické písmo tedy stojí u zrodu mnoha dnešních písem. Mezi písma, která z něj vznikla, se řadí:

Starořecké písmo, z něhož dále vznikla řecká alfabeta a z ní vycházející cyrilice, etrusko-latinské písmo a z něj latinka, a také moabské písmo.

Staroaramejské písmo, které je zase předkem:

kvadrátního aramejského písma užívaného klasickou i moderní hebrejštinou

palmýrského a nabatejského písma, ze kterých vzešlo syrské písmo a arabské písmo,

indického kharóšthí; většina indických písem ale pochází z bráhmí, jehož původ je nejasný a inspirace aramejským či spíše fénickým písmem možná, ale sporná,

starojihoarabské písmo, které dalo vznik etiopskému písmu

starohebrejské písmo, ze kterého pochází písmo samaritánské

Diskuze







error: Obsah je chráněn autorským zákonem.