22.7.2017

Tajemství pentagramu a tetragrammaton

Článek odjinud: „Boží jméno v hebrejských písmech“. Tento článek mě vedl k úvaze, která je vyjádřena na konci „pod čarou“.

Boží jméno v hebrejských písmech

Boží jméno, psané čtyřmi hebrejskými souhláskami יהוה, se v Hebrejských písmech vyskytuje téměř 7 000krát. V Překladu nového světa jsou tato čtyři písmena, známá jako tetragrammaton, přeložena „Jehova“. Je to zdaleka nejčastější jméno v Bibli. Inspirovaní pisatelé sice Boha označují mnoha tituly a popisnými výrazy, například „Všemohoucí“, „Nejvyšší“ a „Pán“, ale když ho zmiňují jménem, používají jedině tetragrammaton.

Sám Jehova je vedl, aby jeho jméno používali. Například proroka Joela inspiroval k tomu, aby napsal: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bezpečně vyvázne.“ A jednoho žalmistu podnítil k zapsání těchto slov: „Aby lidé poznali, že ty, jehož jméno je Jehova, ty sám jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ Jen v samotné knize Žalmy – poetických spisech, které měli Boží služebníci zpívat nebo recitovat – se Boží jméno objevuje asi 700krát. Proč tedy v mnoha překladech Bible chybí? Proč Překlad nového světa používá tvar „Jehova“? A co vlastně jméno Jehova znamená?

Zdroj úvodního obrázku: Pinterest

Tetragrammaton je boží jméno v Hebrejských písmech

Proč v mnoha překladech Bible toto jméno chybí? Z různých důvodů. Někteří si myslí, že není zapotřebí označovat všemohoucího Boha nějakým jedinečným jménem. Jiní jsou zřejmě ovlivněni židovskou tradicí, podle které se Boží jméno nemá používat, možná z obavy, aby nebylo znesvěceno. A ještě jiní zastávají názor, že jelikož nikdo neví, jak přesně se má vyslovovat, je lepší používat nějaký titul, třeba „Pán“ nebo „Bůh“. Takové námitky však postrádají smysl, a to z několika důvodů.

Lidé, kteří si myslí, že není zapotřebí označovat všemohoucího Boha nějakým jedinečným jménem, ignorují důkazy, že rané opisy jeho Slova, včetně těch z doby před Kristem, Boží jméno obsahují. Jak už bylo zmíněno, Bůh dohlížel na to, aby jeho jméno bylo v jeho Slově uvedeno asi 7 000krát. Je jasné, že chce, abychom ho znali a používali.

Překladatelé, kteří Boží jméno neuvádějí z úcty k židovské tradici, si neuvědomují jednu zásadní skutečnost. I když ho někteří židovští opisovači nechtěli vyslovovat, ve svých opisech Bible ho uvedli. Starověké rukopisy, které se našly v Kumránu blízko Mrtvého moře, ho obsahují na mnoha místech. Někteří překladatelé nepřímo upozorňují na to, že se v původním textu objevovalo, a to tím, že titul PÁN uvádějí velkými písmeny. Zůstává ale otázka, proč se nebáli Boží jméno nahradit nebo ho z Bible odstranit, když uznávají, že se v biblickém textu objevuje několika tisíckrát. Kdo jim podle jejich názoru dal autoritu udělat takové změny? To vědí pouze oni.

Ti, kdo říkají, že Boží jméno by se nemělo používat, protože se přesně neví, jak ho vyslovovat, sami běžně používají jméno Ježíš. Ale Ježíšovi učedníci v prvním století vyslovovali jeho jméno jinak než většina křesťanů dnes. Křesťané židovského původu ho pravděpodobně vyslovovali Ješua a titul „Kristus“ zase Mašiach neboli „Mesiáš“. Řecky mluvící křesťané ho nazývali Iesous Christos a latinsky mluvící Iesus Christus. Bible obsahuje řecký překlad Ježíšova jména, z čehož je vidět, že křesťané v prvním století byli rozumní v tom, že používali podobu jeho jména, běžnou v jejich jazyce. Výbor pro překlad Bible se domnívá, že je rozumné používat tvar „Jehova“, i když to neodpovídá tomu, jak by se Boží jméno vyslovovalo v hebrejštině.

Proč Překlad nového světa používá tvar „Jehova“? Do češtiny se čtyři písmena tetragrammata (יהוה) překládají souhláskami JHVH. Stejně jako všechna psaná slova ve starověké hebrejštině ani tetragrammaton neobsahovalo žádné samohlásky. V době, kdy se starověká hebrejština běžně používala, dokázali čtenáři správné samohlásky snadno doplnit.

Asi tisíc let po dokončení Hebrejských písem vytvořili židovští učenci systém samohláskových znamének, jež ukazovala, které samohlásky při čtení hebrejského textu použít. Tehdy však měli mnozí Židé pověrečnou představu, že Boží jméno by se nemělo vyslovovat nahlas, a tak používali náhradní výrazy. Zdá se tedy, že když opisovali tetragrammaton, kombinovali samohlásky náhradních výrazů se čtyřmi souhláskami, které představují Boží jméno. Rukopisy s těmito samohláskovými znaménky proto nepomáhají určit, jak se toto jméno v hebrejštině původně vyslovovalo. Jedni se přiklánějí k výslovnosti „Jahve“, druzí dávají přednost jiným možnostem. V jednom svitku od Mrtvého moře, který obsahuje část Třetí Mojžíšovy v řečtině, je Boží jméno přepsáno jako Iao. Kromě tohoto tvaru navrhují starověcí řečtí pisatelé výslovnost Iae, Iabe a Iaoue. Není však žádný důvod být dogmatičtí. To, jak starověcí Boží služebníci toto jméno v hebrejštině vyslovovali, zkrátka nevíme. Víme ale, že ho Bůh často používal v komunikaci se svým lidem, že ho tímto jménem oslovovali a že ho běžně používali při konverzaci.

Proč tedy Překlad nového světa používá tvar „Jehova“? Protože má v mnoha jazycích dlouhou historii.

V anglické Bibli bylo Boží jméno poprvé uvedeno v roce 1530 v překladu Pentateuchu od Williama Tyndala, který použil tvar „Iehouah“. V průběhu 16. století, kdy byla Bible překládána do hlavních evropských jazyků, použili podobný tvar také mnozí další překladatelé Bible, například Sebastian Münster (latina, 1534), Pierre-Robert Olivétan (francouzština, 1535), Antonio Brucioli (italština, 1540) a Casiodoro de Reina (španělština, 1569).

Jméno „Jehova“ nebo jeho různé podoby se vyskytují také v některých českých Biblích. Například v Bibli kralické z let 1579–1593 jsou slova „JSEM, KTERÝŽ JSEM“ z 2. Mojžíšovy 3:14 vysvětlena takto: „Jehova, jméno podstatné Boží samému Bohu vlastní.“ Biblí česká z roku 1804 v poznámce k 2. Mojžíšově 3:16 uvádí: „Hospodin. Česky klade se místo hebrejského podstatného a samému Bohu vlastního jména Božího, Jehova.“

Uznávaný znalec Bible Joseph Bryant Rotherham ve svém díle Studies in the Psalms z roku 1911 vysvětlil, proč místo „Jahve“ použil „Jehova“. Řekl, že zvolil „tvar jména, který je známější (a zároveň zcela přijatelný) veřejnosti, jež čte Bibli“. V roce 1930 se k používání tvaru „Jehova“ vyjádřil odborník na hebrejštinu A. F. Kirkpatrick. Řekl: „Skutečně důležitá není přesná výslovnost, ale pochopení toho, že jde o vlastní jméno, ne o pouhý titul, jako je ‚Pán‘.“

Jaký je význam jména Jehova? Jméno Jehova pochází z hebrejského slovesa, které znamená „stát se“, a podle řady odborníků se jedná o kauzativum neboli o tvar slovesa, který v sobě nese myšlenku působení nějakého děje. Výbor pro překlad Bible nového světa proto došel k závěru, že Boží jméno znamená „působí, že se stane“. Jelikož se názory odborníků na význam Božího jména liší, nechceme být dogmatičtí. Tento význam však dobře vystihuje, že Jehova je stvořitelem všech věcí a také tím, kdo plní svůj záměr. Jehova způsobil, aby začal existovat vesmír a inteligentní bytosti, a zároveň stále působí, aby se uskutečňovala jeho vůle a záměr.

Význam jména Jehova tedy nemůžeme vyvozovat pouze z příbuzného slovesa ve 2. Mojžíšově 3:14, kde se píše: „Prokáži se být tím, čím se prokáži být.“ Tato slova Boží jméno nedefinují plně. Spíš odhalují jednu stránku Boží osobnosti a ukazují, že v každé situaci se stává tím, kým je zapotřebí, aby uskutečnil svůj záměr. Takže i když jméno Jehova tuto myšlenku obsahuje, jeho význam je širší. Jehova může způsobit, že se také jeho stvoření stane tím, čím je zapotřebí, aby svůj záměr uskutečnil.

Části ze Žalmů v jednom svitku od Mrtvého moře datovaného do 1. poloviny 1. století n. l. Text je napsán hebrejským písmem, které se běžně používalo po vyhnanství v Babylóně, ale tetragrammaton je opakovaně uvedeno typickým starohebrejským písmem, viz obrázek níže.

Tetragrammaton, JHVH: „Působí, že se stane.“

Sloveso HVH: „Stát se.“

Boží jméno napsané starohebrejským písmem, které se používalo před vyhnanstvím v Babylóně

Boží jméno napsané hebrejským písmem, které se používalo po vyhnanství v Babylóně

Zdroj textu: ONLINE KNIHOVNA Strážné věže


Výrazná podobnost: TETRAGRAMMATON, GRAMATIKA, GRAMOTNOST

Vypůjčím si větu z článku, který je ukázkou toho, jak složité je pro osoby „nezasvěcené“ vyznat se v různých biblických textech, po tisíciletí různě přepisovaných, dle potřeb aktuálního stavu světa upravovaných. Upravovaných tak, aby vždy vyhovoval modelu evoluce, který je nazýván MODELEM SPASITELSKÝM, a vedl člověka podmanit se snadnému ovládání a k závislosti na „pastýřích“.

Ta věta zní: Není však žádný důvod být dogmatičtí.

Můžeme z této analogie (tetragrammaton –  gramatika (MLUV-NICE) – gramotnost) odvodit, že neznalost síly SLOVA, ignorování a nesprávné užívání TVOŘIVÉ energie slov (myšlenek), značí opomíjený význam NEGRAMOTNOSTI? Především ale nejde pouze o souvislost „božího slova“ s biblickým písmem, ale o UŽÍVÁNÍ SLOVA JAKO TAKOVÉHO.

Související články: Energie Ježíše na křížiPůvod abecedy a fénické písmo, Magické hrátky se slovemAtlantida, jazyky a kolektivní vědomí

Diskuze







error: Obsah je chráněn autorským zákonem.