Symbol pouště – cesta duše

desert-790640_1280Rozlehlá poušť je nedotknutelným a obtížně poznatelným slunečním chrámem, jako Slunce samo, jako podstata vtělené duše i samotné duše světa. Poušť je symbolem podvědomí, symbolem místa, kde se duše (čisté vědomí) může nečekaně setkat sama se sebou: překoná-li duševní prázdnotu, citovou vyprahlost a zdánlivou samotu. Respektive procítí-li do hloubky tiché vnitřní osamění,  v tichosti a beze slov nahlédne do vlastního nitra. Ocitneme-li se osamoceni uprostřed pusté pouště, jako poutník na cestě životem, vzhlížíme k nekonečnu, k nedosažitelnému, tajemnému  horizontu. Hledáme oázu uprostřed vnitřní prázdnoty, pomyslnou studnu života.

Meditace vhledu – vnitřní dialog duše a Ducha

namibia-646902_1280S touhou po duchovním poznání vstupujeme do svého nejhlubšího nitra, prožíváme horké chvíle vnitřní regrese a očekáváme postupné zasvěcení. Vnitřní dialog duše a Ducha nabývá na intenzitě. V rozlehlé poušti vnitřních znamení, tak trochu podobajících se halucinacím, se nám zjevuje nemožné: v sluneční záři chvěje se potemnělý obraz, z poza nachových oblak pomalu přicházející jemnohmotné vibrace, na první pohled neznámé veličiny v podobě zářícího, oslepujícího a očišťujícího světla.

button (11)

Z jakéhosi neovladatelného, mdlobného polospánku nás nečekaně probere vibrace živoucí energie: vibrace bezpodmínečné Lásky

dunes-722690_1280Rozčarováni intenzitou přítomného okamžiku, uprostřed rezonančního pole všeho stvoření, uprostřed rudé záře prvotního magma, otevíráme oči a necháme kolem sebe plout vize zakázaných vzpomínek, přicházejících k nám z hlubin věků. Snažíme se odhalit příčinu vnitřního neklidu a pochopit vlastní identitu a skutečnou realitu světa. Nakonec ale vidíme to, co vidět chce naše duše. Duše rozechvělá nepopsatelnou vnitřní radostí vnímá, jak země, s níž je pokrevně spjata, vyzařuje bezpodmínečnou Lásku…

Pokud se v osamělosti, uvězněni v nekonečnosti rozlehlé pouště, odloučíme od ega, nakonec nevyhnutelně dosáhneme rozkvetlé, zelené oázy: niterné vnitřní duchovní očisty. Nalezneme pramen panenské, živé vody a hasíme žízeň po vědění, žízeň po věčném, nikdy nekončícím životě. Naše duchovní vědomí se začíná probouzet, najednou vidíme model vnějšího světa jako vizi „odnikud“, jako iluzorní fata morgánu. Písčité duny vnitřní pouště se mění na zelenou oázu sebe porozumění.

Aniž bychom propadli nebezpečné iluzi „osvícení“, uvědomujeme si, že jsme teprve na samém počátku duchovního poznání 

button (1)

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze