Zlo a tajemství Pandóřiny skříňky

chest-67592_1280Pandóřina skříňka je (aktuálním) symbolem „šíření zla po světě“. Po světě, kde mocnosti nestojí o štěstí a blaho svých „poddaných“ a „poslušných oveček“. Je ale také symbolem osobních životních nezdarů, jejichž příčinu hledejme za vlastními, neuváženými činy. Někdy se nám stane, určitě alespoň jednou za život, že nás okolnosti donutí, pod tíhou nevědomosti nebo naivní zvědavosti, ale také závisti nebo pomstychtivosti, otevřít Pandořinu skříňku, přestože netušíme, co se v jejích nevyzpytatelných útrobách vlastně skrývá. Tak se stane, že je vykonáno dílo zkázy, protože nerespektujeme intuici, vnitřní varování, soukromí druhých osob a podobně. Jde o příběh, který v sobě nese jednak morální ponaučení, a jednak skrytou pravdu o lidské psychice, o tom, jak snadné je ovládat lidské bytosti, jak v soukromí, tak z hlediska celkové společnosti: jak snadno a účelně ovládat „spící ovečky“.

john-1231610_1920Morální ponaučení nám říká: nemíchat se do problému, do kterého nám nic není, neprozrazovat vlastní a už vůbec ne cizí tajemství, neprozrazovat utajované záležitosti, pokud jsme o to požádáni. Nikomu nevnucovat svou pravdu, nebo nevnucovat pomoc, pokud o to nejsme výslovně požádáni, to vše může nechtěně přivolat životní nezdary či katastrofy.

Pandóřina skříňka je také symbolem strachu z neznámého

Dnes je Pandóřina skříňka trefným symbolem falešných informací, účelně vytvořených konspiračních teorií, které mají v lidech vzbuzovat strach a poslušnost, a které jsou dokonale funkční, protože lidská touha po informacích je, byla a vždy bude pro vládnoucí elity vynikajícím a v podstatě jednoduchým nástrojem pro ovládání davu. Naivní lidé se již sami ze své vůle postarají o šíření „nebezpečných a nepravdivých zvěstí“ do světa.

button (11)

Žijete si poklidně a šťastně, díváte se kolem sebe a nevidíte přímo před sebou zlo válek a teroristických činů…, proto je nutné uměle vytvářet strach…, a udržovat lidstvo v nevědomosti a ve lžích. Je ale na každém jedinci, jak s tou kterou informací svobodně naloží. Ač to může znít podivně, nenechte se ničím podobným vyrušovat, nenechte se zmást uměle vytvářeným strachem. Podobné informace přijímejte bez emocí, beze strachu, bez připoutání k okolnostem, které se někde dějí, bez vaší přítomnosti, bez znalosti, co se za tím vším skrývá, a přitom nevíte, kde je vlastně PRAVDA. Není vždy jednoduché, obzvlášť v dnešním světě naučit se rozlišovat lež a pravdu, používat zdravý rozum a intuici.

Pandóřina skříňka je symbolem prokletého daru, je symbolem uvolněného, uměle vytvářeného zla, závisti a strachu, do světa neznalého podobných strastí a bolestí 

fantasy-1377536_1280Podle řecké mytologie je Pandóra dívkou, která přinesla světu zlo a utrpení, všechny svízele, bolesti a nemoci. Jméno Pandóra znamená: „Obdarovaná všemi dary“. Nenese však zodpovědnost za zlo ve světě, stala se pouze prostřednicí, která z vyšší vůle Titánů vládnoucích světu vykonala jejich rozhodnutí: seslat zlo na svět, kde lidé žijí šťastně (což je pro každou vládnoucí garnituru nepřijatelné, Titánům vyhovuje vládnout podrobenému, nešťastnému lidu). Tento příběh je podobný mýtu o Evě a zakázaném jablku. (Všimněte si, jak je v těchto účelně vytvořených příbězích zneužíváno postavení ženy ve smyslu: „Kam čert nemůže, tam pošle ženu“.) Přitom jde o příběh, v kterém se skrývá poselství „patriarchálních vládců světa“: dodržujte nařízení, zákazy a příkazy, kulturní normy, buďte poslušní (náboženským a jiným dogmatům), buďte slepí a hluší, zůstaňte v nevědomosti…, až na věky věků…

art-1455797_1280Poté, co si Pandóra uvědomila důsledky svého neuváženého činu, rychle skříňku zavřela, ale na jejím dně zůstala už jen (kapka) naděje…

Tento obrázek mi připomíná onu kapku naděje, zrnko vědění, ze kterého může vzejít nové světové paradigma, energie pro vytváření Nového světa…

(Poznámka: Některé konspirační teorie otevírají lidem oči, ale některé jsou zavádějící a nesmyslné, a to je nutné umět rozlišovat.)


Pandořina skříňka, zdroj následujícího textu kniha „Co to je, když se řekne…“:

J. Voskovec, Klobouk v křoví: „Jako po každé jiné válce i po první světové se tato tajná Pandořina skříňka otevřela a zlo, závist a všichni čerti byli venku.“

Zdá se to sice prapodivné, ale podle antických bájí nepřišel člověk na zem z vůle bohů: byl na něm jaksi odnepaměti a dokonce přežil nejstarší božskou generaci. Byl svědkem Diova zápasu s Titány: Zeus je dílem pobil, dílem uvrhl do podsvětí, dílem jim pak přisoudil nezáviděníhodné úkoly, jako například podpírat nebeskou klenbu. Trestající ruce nového pána vesmíru však unikl Prométheus, který stál na jeho straně. A vlastně jemu má člověk co děkovat za to, co ho dělá člověkem.

Byl to Prométheus, kdo učil lidi číst a psát, sít a orat, dělat různá řemesla. Dal jim také nejvzácnější dar, oheň, který ukradl bohům. Když to vše lidé měli, připadali si rovni bohům a zpychli.

Na Diovo přání uhnětl bůh Héfaistos z hlíny krásnou pannu. Athéna jí utkala krásné šaty, Afrodita jí dala přitažlivé kouzlo, Hermés rozum a obratnost, zkrátka, každý bůh ji něčím obdaroval, takže se právem jmenovala Pandóra, tj. všemi obdarovaná. Sama byla také darem. Zeus ji poslal Prométheovu bratru Epimétheovi. Ten v božské štědrosti netušil nic špatného, Pandóru si zamiloval a vzal si ji za ženu. Prométheus ho marně varoval, stalo se, co se stát mělo: Pandóra ze zvědavosti otevřela skříňku, kterou dostala do výbavy. Každý bůh do ní vložil věci, kterých se rád zbavil. Vyhrnuly se z ní nemoci, bolesti a všemožná zla a rozletěly se po světě. Zděšená dívka honem skříňku zavřela, ale už v ní nic nezbylo. Vlastně přece něco: docela na dně se krčila lichá naděje.

Co to je, když se řekne…, autor: Olga Spalová a kolektiv

greece-1358644_1920

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze