Time to think – čas na přemýšlení

Ano, udělejme si čas na přemýšlení již nyní, než se přehoupneme do roku 2021. Co znamená čas na přemýšlení? Pod lupou se podívat na to, co si myslíme, co se domníváme, jaké názory máme, nad čím uvažujeme, o čem přemýšlíme, co promýšlíme, jaké volby rozvažujeme, na co si vzpomínáme, co se nám vybavuje, co nás napadá, na co se snažíme přijít, co se snažíme vymyslet, o čem sníme, co bereme v potaz, na co bereme zřetel, o co se staráme, co činíme bez přemýšlení, komu důvěřujeme, koho posloucháme. Udělejme si čas na přemýšlení nad vším, co považujeme za fantastické představy a co se v současné době může jevit jako „futuristické“ – nereálné, neuskutečnitelné, snílkovské, utopické. Některé představy, nápady a odvážné myšlenky mohou přispět ke konci unipolárního světa, nad kterým dohlíží „jeden světový četník“. Udělejme si čas na přemýšlení o nejrůznějších teatrálních scénách, divadelních představení, předstíraných a strojených vystoupení těch, kteří nám diktují, za potlesku účelově vybraných komparzistů, jak máme žít, co máme dělat, co si máme myslet. Udělejme si čas podívat se do zákulisí všech dějů, které jsou nám, například ve veřejnoprávní televizi, předkládány jednostranně, polovičatě, zaujatě a tak dále. Udělejme si čas na přemýšlení o tom, co vnímáme jako normu, a co normální není.

Time to think - čas na přemýšlení

Pomalu končí rok 2020, rok výjimečného stavu, rok čísel a statistik, rok testování, zákazů a příkazů, rok obav z virové nákazy, nucené karantény, zasahování do osobních svobod

Bereme na vědomí různé alternativy, a není to zrovna sranda, procházíme kulminací všeho („nelidského“, úpadkového), co lze shrnout v pojmu dekadence, to vše v nás vzbuzuje povzdech „ach jo“, rozpaky a chvilkové pocity zmaru, to vše je součástí ne jednoho bodu, ale mnoha bodů zlomu (rozpadu), souvisejících s proměnou či snad „koncem“ dominance všech zásadních destruktivních programů a dekadentních proudů, všech paradigmat, která volají po zásadních změnách. Čím dál častěji jsme stavěni před obtížné volby, kdy se musíme rozhodnout mezi dvěma vzájemně se vylučujícími možnostmi. Rok 2020 je rokem dilemat, obzvlášť pokud musíme vycházet nejen ze dvou, ale z více alternativ. Čím dál častěji od mnoha lidí slyšíme vzkazy našim vůdcům: „Nechte nás normálně žít!“.

Výjimečný stav, ano, to je to, co se nám již pár let děje, a z pohledu duchovního, duševního, psychického, transformačního letos kulminuje. Někdo si výjimečný stav, po svém individuálním způsobu, užívá už delší čas, takže není překvapen, vystrašen ani vyděšen. Možná jen občas znepokojen. Ale znepokojení lze eliminovat zodpovědností, být si vědom, co se děje, být vědomou bytostí, pomáhat druhým (pokud jsem o pomoc požádán) nejlépe, jak dovedu.

Neustále slyšíme slovo krize, ale krize neznamená rezignaci. Atmosféru kolem slova krize doprovází sobeckost, jednání některých lidí, kteří nemají svědomí, zato mají ostré lokty nebo eminentní postavení ve společnosti, což je častou příčinou lidské rezignace na spravedlnost a svobodu. Uctívání hodnot v podobě moci a peněz vedlo nejednu říši v historii lidstva k totálnímu pádu. Význam tradičních hodnot se ztrácí v ovládacím systému (účelová politika, moc a přístup k moci, kontrola lidstva např. skrze moderní technologie, bezohledné podnikání a ocenění lidské práce v podobě levné pracovní síly), v ovládacím systému který čím dál hlasitěji a neskrývaně hlásá: urvi, co můžeš, nahrabat co nejvíce pod sebe je přece normální.

Rok 2021 bude klást důraz na všímání si různých, z jednoho století do druhého se přelévajících, dekadentních proudů, důraz na (silné) destruktivní a sebedestruktivní programy, které podporují destrukci přírody, planety Země (voda – znečištění vod, znečištění moří a oceánů, které není na první pohled vidět, vyčerpání zemědělské půdy a tak podobně). Bude klást důraz na všímání si představitelů nejen západních, ale také východních dekadentních proudů, všech světových vůdců a jejich pozic ve světové politice, důraz na účelové ničení lidí a lidských hodnot, na bezduché požitkářské ukájení morálně zkažených jedinců a podobně. Bude klást důraz na vše, co můžeme shrnout v pojmu plutokracie či oligarchie, tedy důraz na vnímání takové formy vlády, u níž je veškerá moc, nebo většina moci, (a veškeré světové přírodní bohatství), soustředěna v rukou té nejbohatší vrstvy lidí, jinými slovy: v rukou „vyšší třídy lidí“. Nelidské systémy, které podporují otrocký způsob života, neustálou starost o přežití, vydělávání peněz na úkor druhých např. bankovní systémy, vydělávání peněz na úkor lidského zdraví, nebo na úkor osobního života, na úkor rodiny, jsou již neudržitelné.

Time to think - čas na přemýšlení

Ano, udělejme si čas na přemýšlení, a také čas na sebe. Zajímejme se o to, co nás ovlivňuje. Zajímejme se o to, co znamená: Veřejnoprávní médium. Zajímejme se o to, zda ČT splňuje definici instituce, která si zakládá na otevřenosti a nestrannosti a ctí základní lidská práva a svobody, přírodu a kulturní dědictví a tak dále. Mnozí z nás naštěstí ještě pamatujeme zpravodajství „v totálním područí totalitního režimu“, současná podobnost v každodenním zpravodajství není čistě náhodná, jen ten „ústřední výbor“ už není stranický, ale globální.

Veřejnoprávní médium (nebo také médium veřejné služby) je označení sdělovacího prostředku, které má příjem z veřejných peněz a právně definovaný rozsah a povinnosti

Wikipedie: CÍLEM provozování veřejnoprávních médií je ZABRÁNIT zneužití médií politickými stranami a podpořit média, jako čtvrtý pilíř demokracie. Zpravidla se jedná o televizi nebo rozhlas, v České republice se jím ze zákona v roce 1992 stává Český rozhlas, Česká televize a Česká tisková kancelář. (Česká tisková kancelář ovšem definici nevyhovuje plně, protože má definované povinnosti, ale nemá příjem z veřejných prostředků.)

Zásady média veřejné služby:
Pluralisticko-stranicky neutrální – nezávislost na politických stranách a hospodářských korporací, přístup do média umožněn všem za stejných podmínek.

Objektivita – míra kvality zprávy, jako věrnost reprodukované zprávy skutečné události. Mimo jiné vyžaduje nejméně dva nezávislé zdroje. Objektivní zpravodajství má být nestranné, věcné a věrné skutečnosti.

Vyváženost – prostor média je určen nejen pro majoritní názory, ale i relevantní menšinové.

Etický kodex média a redaktora – vychází ze zásad Mezinárodní federace novinářů z roku 1954 a rezoluce Rady Evropy. Řeší odpovědnost za pravdivost, práce se zdroji, respektování soukromí, vztah k politickým stranám atd.

Např. Česká televize má zákonem vymezenou činnost mimo jiné „poskytovat objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů“.

Zdrojem financí pro médium je přímá nebo nepřímá daň, poplatek koncesionáře nebo dotace. Mediální rada kontroluje naplňování veřejné služby a chrání médium před politickými tlaky. V Evropě jsou sestavené z mediálních odborníků, zástupců církví a univerzit, soudců, zájmových občanských sdružení. Pouze formálně jsou voleni zpravidla parlamentem, nebo prezidentem a je po funkční období neodvolatelná, funkce je čestná. Rada volí ředitele média, který je po funkční období radou neodvolatelný. Mediální radu doplňuje tisková rada, orgán nezávislých odborníků s možností hodnotit médium veřejné služby a jehož jediný nástroj je verbální kritika.

KODEX ČESKÉ TELEVIZE: kodex-ct

V kodexu České televize, článek první je uvedeno: DIVÁK – OBČAN NA PRVNÍM MÍSTĚ

„….Česká televize si musí zakládat na otevřenosti, nestrannosti a nezávislosti. Musí však také dostát povinnosti stát vždy na straně lidské důstojnosti, základních lidských práv a svobod a úcty k přírodě a kulturnímu
dědictví…“

Time to think - čas na přemýšlení

Související odkaz: LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD

Některá obecná ustanovení Listiny základních práv a svobod:
Článek 1
Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné.
Článek 2
(1) Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
(2) Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
(3) Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Článek 3
(1) Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.
(2) Každý má právo svobodně rozhodovat o své národnosti. Zakazuje se jakékoli ovlivňování tohoto rozhodování a všechny způsoby nátlaku směřující k odnárodňování.
(3) Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
Článek 4
(1) Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.
(2) Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) upraveny pouze zákonem.
(3) Zákonná omezení základních práv a svobod musí platit stejně pro všechny případy, které splňují stanovené podmínky.
(4) Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.

(Celé znění Listiny základních práv a svobod viz odkaz.)

Související článek: Jak rozpoznat dezinformace, nepravdivé zvěsti a fámy? Rouška a právo, Česká justice

Time to think - čas na přemýšlení

Diskuze


PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?