21.6.2017

Homeopatik s praxí: vědomí a mozek

„HOMEOPATIE jak ji vidím já“ je název knihy, jejímž autorem je homeopatik Bohdan Vrabec:

„Během mé šestnáctileté homeopatické praxe jsem nabyl poznání a zkušenosti v léčbě akutních i chronických nemocí a cítil jsem, že bych se mohl se svými zkušenostmi podělit i s ostatními zájemci o homeopatii a tak vznikla tato kniha.“

Se svolením autora, (po vzájemné výměně několika e-mailů a nakonec i našich knih), se ráda podělím o ukázku z knihy, v které najdete osobní zkušenosti autora s léčením různých zdravotních problémů, včetně poznatků, které potvrzují, že:

Vědomí promlouvá přes mozek k fyzickému tělu

„Veškeré informace, zážitky, situace, které jsme prožili ve svém životě ať hezké či ošklivé, pozitivní a negativní emoce jsou uloženy ve vědomí. Mozek, kam není napojené vědomí, není nic. Je to jen tvar a podoba mozku. Mozek sám žádné informace neuchovává. Když je člověk v bezvědomí, tak neví nic, necítí nic ani bolest a nekomunikuje s okolím. Teprve až když člověk nabude vědomí zpět, začne cítit a vnímat vše okolo sebe a vnímá bolest po zranění, světlo, hlasy lidí, teplo nebo chlad.

Dokud není vědomí napojené na mozek, tak je lidské tělo také nefunkční a je to jen fyzická podoba člověka, ale nemůže dělat nic. Takže vědomí je to, co dělá člověka člověkem. Díky vědomí může člověk chodit, jíst, vnímat vše co se kolem něj děje, milovat a rozhodovat se.

Toto je třeba si v první řadě uvědomit, abychom pochopili co je člověk a jak působí na člověka homeopatická léčba. Mozek je jen prostředníkem mezi vědomím a funkcemi fyzického těla. Mozek je rozdělený do několika částí a každá část plní své funkce. Pro tuto knihu jsou důležité části mozku, které uchovávají vzpomínky, krátkodobou a dlouhodobou paměť. Ale sám o sobě si mozek nic nemůže pamatovat, jak píšu výše, protože je to vědomí co si může vše pamatovat, ale aby se prožitky i traumata a bolesti mohly projevovat na fyzickém těle, aby vědomí mohlo upozorňovat, co není v těle v pořádku, co je třeba opravit a napravit, aby byl člověk zdravý, musí se vědomí napojit na tu část mozku, kde je možné na fyzické úrovni předat všechny prožitky a události. Také upozorňovat, který orgán nefunguje jak má a bolestí upozorňovat co je třeba napravit.“

Paměť vody

„Dosud nikdo nevěděl, jak je možné, že i přes velmi vysoké ředění látky, ze které je homeopatický lék vyrobený, že se může stále zachovat informace z původní hrubé látky a může vyvolat léčebnou reakci v organismu. Tuto vlastnost má právě voda.

Navzdory skeptickým lidem a vědcům, kteří neumí překročit práh svých předsudků, ješitnosti a arogance, vůči novým a prokazatelným objevům jiných vědců, kteří naopak mají zájem o skutečnou vědu. Nepřemýšlejí, jestli je něco možné nebo nemožné. Prostě vědci mají nápad, provedou pokusy, a buď to funguje, nebo nefunguje. Tak to bylo i s objevem, který opakovanými pokusy prokázal, že voda má paměť.“

„Tím, že jsou homeopatické léky silně ředěné, neobsahují ani molekuly, ani atomy látek, z kterých jsou vyrobeny. Předávají organismu pouze informace a na základě těchto informací se organismus uzdraví už sám. Proto také homeopatické léky mají velikou výhodu oproti lékům chemickým, že nemají žádné vedlejší nežádoucí účinky právě díky vysokému ředění, jen předají organismu informace co se má vyléčit.“

„Informace nevidíme, necítíme a ani je nemůžeme ochutnat, ale můžeme vidět, jak se informace projevují v materiální rovině. Stejně tak myšlenky nevidíme, necítíme a nemůžeme ochutnat. Myšlenky jsou též nehmotné až do té doby, dokud je nevyslovíme, nenapíšeme nebo nenakreslíme na materiál. Vyřčená slova slyšíme. Tak že vidíme, jak se nehmotné může zhmotňovat.“

„Náš mozek je biologický počítač – harddisk a naše fyzické tělo je biologický monitor. Veškeré myšlenky, starosti, emoce se vždy promítají do fyzického těla a zrovna tak nemoci. Veškeré zdravotní potíže člověka začínají v psychice, stresem různého původu. Někdo může namítnout, jak může zlomená noha, ruka nebo říznutí nožem do prstu být důsledkem stresu? Ano, může. Stačí k tomu jakékoliv dlouhodobé starosti, které se nahromadí a pod tíhou narůstajících starostí se zmenšuje pozornost.“

„Náš biologický počítač – mozek dává přes biologický monitor – fyzické tělo signály, že v organismu není všechno v pořádku. Že je narušená celková pohoda člověka, nedostatek spánku, jídla, málo odpočinku a nestačí se organismus regenerovat. Mozek nás začne přes fyzické tělo upozorňovat, abychom začali přemýšlet, jak napravovat nedostatky, které tělu chybí. Začne upozorňovat nejčastěji nějakou bolestí. Bolestí hlavy, břicha, svalů, špatně od žaludku nebo vysokým krevním tlakem.

Člověk funguje jako integrovaný celek a proto homeopatie nahlíží na člověka jako na celek. Fyzické tělo nebo jeho části nelze oddělit od mysli a emocí.“

„Tím, že mysl, emoce a fyzické tělo jsou vzájemně propojené, dokážeme najít příčiny onemocnění a velice dobře léčit a vyléčit příčiny onemocnění. Proto západní medicína tím, že pouze potlačuje symptomy onemocnění, vytváří nemoci chronické, tedy v překladu do češtiny nevyléčitelné.“

Jsme tím, čím jsou naše emoce

„Podle mého poznání a zkušeností jsou emoce a pocity ty nejpřesnější indicie u každého člověka na individuální úrovni, které ukazují nejpřesnější informace o celkovém stavu člověka. Jak jsem psal na začátku knihy, že se naše mysl projevuje přes fyzické tělo a jeho jednotlivé části, které ukazují na místa spojená s myslí, kde je nějaká potíž. Každá bolest v různých částech těla vyvolává v psychice různé pocity, nálady a následně i emoce spojené s obdobím, kdy začaly první příznaky nemocí fyzických i psychických.

Emoce jsou v každém z nás hluboce uloženy a jsou silně spojeny se vzpomínkami a prožitky. Při odebírání anamnézy člověka, když se ptám na období, kdy se začaly objevovat první příznaky nemoci, pozoruji výrazy v obličeji člověka. Výrazy v obličeji začnou prozrazovat, jaké pocity a emoce doprovázely situace, které zapříčinily vznik nemoci. Proto je velice dobré vyzvat pacienta, aby popsal svoji zdravotní historii jako příběh svého života od dětství, vše co si pamatuje. Vzpomínky vždy oživí i emoce, které doprovázely vznikající nemoci a jejich průběh. Pak se projevují zároveň i emoce a výraz v obličeji člověka přesně podle intenzity bolestí na fyzickém těle i v psychice člověka. Čím výraznější bolest a psychický prožitek, tím větší emoce se projevují.

Například, když klient vypráví, že měl krásné dětství a krásné vzpomínky, že všichni žili spokojeně a v harmonii a jako dítě měl hezkou rodičovskou péči a lásku, vidím ve výrazu obličeje spokojenost a úsměvy na tváři. Pokud ale klient vypráví, že jeho dětství nebylo hezké, otec byl alkoholik a s matkou se stále hádali, vidím v obličeji výraz odporu, strachu a často s hlavou skloněnou dolů. V dalším příkladu, kdy klient řekne, že jeho zdravotní potíže začaly od doby, kdy zemřel jeden z rodičů buď na nemoc nebo tragickou nehodou, nebo onemocněl od doby, kdy se s ním manželka rozvedla a zklamal se v lásce v obličeji je výraz smutku a velmi často klient pláče. A je jedno, jestli je to žena nebo muž.

V takových případech, kdy pacient u mne pláče, řeknu ať klidně pláče, ale hlavně ať mluví a řekne všechno, co ho trápí, že je nutné, aby všechny potlačené emoce mohly vyjít zevnitř ven. Potom, co klient dopoví smutné události ze svého života, je v jeho obličeji patrný výraz velké úlevy. Často se u mě stává, že mi pak klient řekne, že jsem první, komu všechny tyto smutné události řekl.“

Kniha Homeopatie – Jak ji vnímám já

Bohdan Vrabec: „Napsat knihu o homeopatii mě přiměli zejména moji pacienti. Než přistoupím k odebrání anamnézy, vždy pacientům vysvětluji co homeopatie je, jak působí na člověka, čím se liší od klasické školní medicíny a na jakém principu funguje. Dále, jak funguje lidský organismus při homeopatické léčbě a jak organismus reaguje na homeopatické léky.

Napsat knihu o homeopatii se mi zdál jako dobrý nápad, protože během mojí homeopatické praxe se vyskytlo velké množství zajímavých případů. V každé kapitole uvádím případy s určitou tématikou podle druhu onemocnění. Cílem knihy je přiblížit homeopatii a její fungování nejen lidem, kteří o homeopatii vědí jen málo, nebo jen o ní něco zaslechli, ale i lidem, kteří mají s homeopatií zkušenosti jako pacienti.

Další důvod, proč jsem se rozhodl napsat tuto knihu je, že často mluvím se studenty homeopatie, ale i s homeopaty, kteří začínají se svou praxí a kteří ke mně objednali své příbuzné. Při rozhovorech s nimi jsem si všiml, že si při své praxi nejsou jistí, zda vybrali správné rubriky a následně léky a potence léků. Proto také když jejich příbuzní měli závažnější nemoci, že si sami netroufli je léčit a proto je objednali ke mně. Když jsem se jich ptal, proč své příbuzné nechtějí léčit sami, odpověděli, že si nejsou jistí, jestli rubriky v homeopatickém repertoriu které zvolili, jsou správné. Že nevědí jak zvolit tu kterou rubriku a tudíž si pak nejsou jistí i výběrem správných léků.

Proto také v dalších částech knihy jsem se zaměřil na vysvětlení jak převádět řeč pacienta, jeho popisování svých potíží do rubrik v repertoriu. Jakým způsobem přemýšlet, aby bylo možné vybrat správné rubriky v repertoriu, jak uvažovat při volbě potence léků a v jakém pořadí léky určit. Jak rozpoznat, kdy a proč zvýšit nebo snížit potenci léku, nebo už začít dávat další lék. Také jak interpretovat popis reakcí organismu při působení léků při kontrole pacienta. V homeopatických školách se klade důraz na znalost homeopatické materii mediky a obrazy léků, jak volit kapitoly a správné rubriky v repertoriu. To je též třeba, ale nejdůležitější si myslím je, nejdříve naučit studenty homeopatie správně přemýšlet, naučit studenty jak já říkám homeopaticky myslet. Když naučíme především studenty homeopaticky myslet, budou umět lépe pochopit principy homeopatie, budou umět lépe a rychleji určit správné rubriky v repertoriu a zároveň i vybrat správné léky a jejich pořadí při léčbě pacientů. Proto při popisování mých případů v této knize ukazuji, jak jsem přemýšlel já, proč jsem zvolil právě ty které rubriky. Také proč a z jakého důvodu jsem vybral léky, jaké potence léků vzhledem k danému aktuálnímu stavu pacienta jsem vybral.

Když se naučíme homeopaticky správně myslet, lépe pochopíme i obrazy a esence léků. Tím se také lépe orientujeme ve skupinách léků podle matérie, ze které jsou léky vyrobené. Lépe si obrazy léků pamatujeme. Musíme si uvědomit, že homeopatie a obrazy léků se nedají nabiflovat nazpaměť. Homeopatii a jejím principům musíme umět porozumět a zrovna tak musíme umět porozumět obrazům léků, jak působí a také jejich dynamiku.

Dynamika nebo také energie léků musí odpovídat také dynamice a energii choroby. To pomáhá i při volbě správného léku i jeho potence a dávkování v každém konkrétním případu. Tím se také urychlí a zefektivní naše práce a věřte, že je to rychlejší, než když používáme homeopatický program v počítači. Počítačový program totiž neumí sám zvolit správné rubriky v repertoriu a vybrat správné léky k případu. Homeopat vybírá a zadává rubriky do homeopatického programu v počítači. Počítačový program sám nemůže vybrat rubriky a léky, protože počítač pacienta nevidí, nevnímá a nemůže se vcítit do pacientových pocitů. To může pouze člověk – homeopat. Homeopat je ten, kdo vybírá rubriky a léky, ne počítačový program. Stejné je to i v klasické školní medicíně, kde se používají ke zjištění diagnózy přístroje. Magnetická rezonance, CT vyšetření a laboratorní vyšetření. Na základě těchto vyšetření pak zase jen lékař vyhodnotí stav pacienta, určí diagnózu a doporučí léky. Prostě člověka může léčit zase jen člověk. Žádný přístroj neléčí, jen pomáhá při zjišťování příčin onemocnění.

Cílem této knihy je přiblížit homeopatii a její fungování lidem, kteří o homeopatii jen slyšeli, ale i lidem, kteří mají s homeopatií zkušenosti jako pacienti. Obsah knihy je určený i začínajícím homeopatům a homeopatům, kteří provozují svou praxi. Jak již vyplývá z názvu knihy, chci se podělit s ostatními lidmi o tom, jak homeopatii vnímám já a k jakým poznatkům jsem došel sám přes svou homeopatickou praxi. Homeopatii vnímám nejen jako velmi dobrý prostředek ke zlepšení zdravotnímu stavu člověka, ale také jako úžasný nástroj k poznání, jak fungují vesmírné zákony přírody, ze kterých člověk není nijak vyčleněn, ale je součástí tohoto celku. To, že je člověk součástí všech přírodních zákonů jsem vypozoroval při studiu obrazů homeopatických léků. Každý člověk je jiný, svůj a má své charakteristické, individuální vlastnosti. Proto také potřebujeme homeopatické léky vyrobené z různých látek s rozmanitými vlastnostmi, abychom mohli najít co nejpřesnější lék každému jednotlivci, jak podle jeho charakteristických vlastností – konstituce, tak samozřejmě i podle změněnému stavu, který vyvolala nemoc.

Dále chci čtenáře upozornit, že zde budu zmiňovat i klasickou školní medicínu. Účelem je, aby si čtenář mohl představit rozdílnost mezi postupy léčby klasické – alopatické a homeopatické léčby. Mým záměrem není hanit klasickou školní medicínu a její postupy v léčbě, ani žádné jiné druhy léčení a terapií. Každý druh léčby má své opodstatnění v každém konkrétním případě podle druhu poranění nebo nemoci. Pro každého jedince je dobré něco jiného. Když u někoho nezabere určitý druh léčby nebo terapie, pomůže mu jiný druh léčby, protože každý člověk je jiný a tudíž může potřebovat každý člověk jiný druh léčby.

Klasická medicína je nenahraditelná při záchraně života, při vážných poraněních kdy je ohrožený lidský život a je třeba udržet základní životní funkce organismu pomocí přístrojů a chirurgických zákroků. Po záchraně života, když je zdravotní stav člověka stabilizovaný, lze homeopatií pomoci k rychlejšímu uzdravování. Ale i homeopatie má dostatečné množství akutních léků první pomoci. Jako příklad uvádím situaci, kdy můžeme být svědky například autonehody. Můžeme dát zraněnému na odstranění šoku lék ACONITUM 30 NEBO 200 CH. Potom, když odezní šok, můžeme začít podávat lék ARNICA 15 nebo 30 CH na zastavení krvácení. V takových případech je vhodné mít léky rozpuštěné v lahvičce, protože tak se lépe aplikují než léky v kuličkách nebo tabletkách a nemusí se čekat, až se lék v tabletě rozpustí v ústech. Takto je již lék rozpuštěný a ihned se informace dostane přímo na sliznici a do organismu.

Tímto způsobem získáme dostatek času k přivolání lékařské první pomoci. V takových případech je čas velmi důležitý a někdy rozhodující v záchraně lidského života. Zde vidíme, že se klasická medicína a homeopatie mohou vzájemně doplňovat. Znovu připomínám, že každý druh léčby má své opodstatnění, ale i cíl by měl být společný a to záchrana života a zdraví člověka.“

Bohdan Vrabec: Pár slov o mně

Diskuze







error: Obsah je chráněn autorským zákonem.