27.2.2017

Překvapení – 3. část neobyčejného příběhu

Virtuální pošta od pana Karla z Liberce tentokrát začíná těmito slovy: „Nemohu usnout. Psal jsem odpověď na jeden komentář související s posledním příspěvkem, a nějak z toho vzešla touha Vám sdělit, proč vlastně svůj příběh popisuji, co jsem zjistil, co se mnou zmíněné „spirituální experimenty“ udělaly, kam mě vedly a také dovedly. Všechny vhledy, energetické vize, prozření a meditace mi přinášely hlavně nekonečné poznání sebe, poznání života v mém pozemském bytí. Prohlubovaly ve mně změnu myšlení, chování, jednání, reagování na události, okolnosti, lidi a jejich nepříjemné, někdy až agresivní jednání. Každou změnu jsem si velmi uvědomoval. Žil jsem uvnitř sebe šťastněji, a toto štěstí se stále prohlubovalo. Tím, že jsem si tohle všechno uvědomoval, se ve mně otvíralo mnoho krásných zážitků s energií (postupně o tom napíši více), ale podstatou stále bylo, co jsem z toho pochopil a uvědomoval si vzhledem k sobě, k lidem, a okolí (společnost, život jiných bytostí, život celého vesmíru).“

„Viděl jsem snad všechny možné propletence energií, jak se hemží kolem, z každého do každého, směrem ven a do prostoru. A tam někde ty energie na sebe dál navazují, a spojují se, a plují dál a dál…“

„Změna vnímání byla za všemi důvody, proč jsem začal experimentovat sám se sebou, a to jsem si uvědomil až následně, kdy mě to stále někam vedlo. Velmi mě to ovlivnilo na mém chování, protože v tomto ohledu jsem dříve nebyl znalý, a neuměl se ovládat. Neuměl jsem cokoliv, co se mně nelíbilo, v klidu přijímat. Neuměl jsem jednat rozhodně, neuměl jsem být poctivý, mravný, atd. Neměl jsem ani žádné sebevědomí, a žil jsem prostě „tak nějak“.

Když jsem byl v jisté fázi poznání, přicházely ke mně nejen vhledy a vize, ale také nové okolnosti. Scházel jsem se s více lidmi s podobným zaměřením, ale i s jinými, kteří o tom nic nevěděli. Seznámil jsem se také s jedním uznávaným psychologem. Byl to známý mého duchovního učitele, setkali jsme se u něj. Tento psycholog mě znal pouze z vyprávění. Povídali jsme si o všem možném, a on mi vyprávěl, jak procestoval celý svět díky své profesi. Pozval mě na návštěvu, ukazoval mi různá videa, kde všude ve světě byl, co prožil, (různé sportovní prožitky, létal na rogalu, lezl po skalách). Prostě jsme si povídali o tom, co jsme kdo zažil. Já jsem mu odhalil, co jsem pochopil a uvědomoval si díky duchovním experimentům. Vyšlo poté najevo, že i on v rámci své profese prováděl podobné experimenty. Požádal mě, zda bych vzhledem k tomu, co znám, provedl jeden experiment na změnu chování lidí, kteří byli velmi negativní a zatíženi hroznými hříchy, nejtěžšími zločiny. Prozradil mi, že pracuje ve věznici jako psycholog a vede s vězni různá terapeutická sezení. Tato terapeutická sezení prováděl ve věznicích dlouhá léta a nejen s lidmi s nejtěžšími zločiny ale i s lidmi, kteří se do věznice dostali pouze za přestupky. On se však hlavně věnoval těm s nejhoršími zločiny. A snažil se experimentovat s nimi tak, aby se prostě změnili a došli k pochopení co udělali a proč to udělali, a aby už nikdy nepáchali trestní činnost. Svým experimentem hlavně mapoval – zaznamenával poznatky, proč lidi činí různá zla, kde se v nich bere k tomu ta pohnutka, jaký při tom mají pocit. Znamenával jejich chování a reakce. Sdělil mi, co za celou dobu on, a ostatní lékaři ve světě zjistili, sdělil mi i tajné informace.

Z mých znalostí měl jasnou představu o tom, jak bych mohl zapůsobit na jejich podvědomí: energií, soucitem a (neviditelným) světlem – láskou, která by je v podstatě otevřela sama sobě. Věděl, že vidím, pokud někdo lže, a věděl, že vidím myšlenky (představy) v podobě záblesku v prostoru nad anebo kolem člověka. Někdy jsem „vnímal“ myšlenku člověka dřív, pár sekund, než jsem dotyčného viděl, nebo než se objevil přede mnou. Také jsem mnohé viděl ve vibracích aury, v barvách aury, v mimice a dalších reakcích. Sdělil jsem mu, jaké mám duchovní dary ještě před tím, v době, kdy jsme se jen tak bavili, chtěl jsem se ujistit, že jsem v pořádku. On, jako významný psycholog, měl velké znalosti v tomto oboru. Také mu o mně vyprávěl náš společný známý, můj duchovní učitel. Nejdříve vše probral s vedením věznice, dalšími psychoterapeuty a pedagogy, a pozvali si mě na povídání. Souhlasil jsem se vším a začalo pro mě úplně nové poznání. Do této doby jsem už viděl vše, co jsem psal, energii – auru kolem všeho živého, (stromů, zvířat, kamenů, domů), prostě jsem energii viděl tak, že jsem v ní žil a spíš jsem musel rozostřovat zrak, abych viděl normální realitu. Záleželo vždy na mých pocitech a osobních vibracích.

 

Při prvním setkání s těmito vězni za nejtěžší zločiny jsem měl takový silný smutný pocit na duši, jako bych přišel do pekla, soucítil jsem s nimi, a bez příčiny je prostě miloval. Uvědomoval jsem si okamžitě, že oni si toho tolik neuvědomují, tolik nevědí, že vůbec nemají probuzené vědomí. Viděl jsem kolem nich entity, hrozné barvy aury a jiné energie. Cítil jsem se vážně jako v energetickém podsvětí kde vládne temnota. A mnohokrát jsem slyšel, z jejich energie, vědomí neboli duše, slova: „Pomoc, pomoc, pomoc…“ Tady jsem zažil takové věci a pocity – prostě něco, co se nedokáže ani popsat, ani se z toho vypsat. Ani snad už nikdy prožít. A nikdo by mi ani nevěřil, že to co jsem tam v nich viděl, zažíval, slyšel a cítil, že tohle vážně existuje. Nejzajímavější však bylo poznání, že jsem s nimi cítil, miloval je i přesto všechno, a vůbec jsem neměl nelásku k nim. Žádný negativní pocit. Prostě jsem neměl žádný pocit a uvědomění soudu.

Naopak, vnímal jsem v nich sebe, jako bytost, a víc lásky právě k nim, než mám já k sobě. Dospěl jsem k nejpřesvědčivějšímu poznání, kdo jsme a jak se máme všichni milovat upřímnou láskou Boží, která je v nás vřelá a horlivá, a která se rozpíná do všech stran – do celého vesmíru, právě víc a víc přes takové negativní duše lidí – bytostí. Tohle bylo nejzajímavější na celém mém poznání a ze všech experimentů, které mám za sebou. Tady, protože jsem měl tolik různých vjemů, děsivých, a zároveň krásný pocitů, se moje vědomí rozpínalo. Samo se rozevřelo na jinou úroveň bytí, a samo prostoupilo do vyšších sfér, v nichž jsem se cítil jako obrovská energetická bytost, která na vše zhlíží odkudsi z vrchu. Viděl jsem snad všechny možné propletence energií, jak se hemží kolem, z každého do každého, směrem ven a do prostoru. A tam někde ty energie na sebe dál navazují, a spojují se, a plují dál a dál. Poprvé jsem na sezení s vězni byl pouze jako host, pozoroval jsem, jak sezení probíhá. Chvílemi se mi hodně motala hlava, chodil jsem ven na vzduch. A vždy jsem už dopředu pozoroval uvnitř sebe, co budu zažívat a vidět, až se vrátím dovnitř. Vše jsem vnitřně viděl lépe a čistěji, když jsem se nikoliv přímo zaměřil na situaci, ale když jsem se díval jakoby mimochodem – do prázdna, a když jsem nepoužíval myšlenky a různé soudy. Tohle jsem už věděl, jak mám pozorovat věci v prostoru.

Byl jsem na sezeních hodinu a půl, vždy ve stejný čas. Z průběhu všech sezení jsem získával nové a nové poznatky. Bylo zajímavé pozorovat, jak jim moje energie nejdříve vadila, vězni byli nervózní, agresivní, z mé přítomnosti nejistí, zároveň bojácní, i když nejeden z nich byl chlap jako hora. To, co se po čase, asi po roce, sice jak u koho, ale všeobecně u mnohých, stalo s nimi díky mojí přítomnosti, bylo doslova šokující poznání. V tom smyslu, že se mnozí změnili a přiznali se, proč udělali věci, za které jsou odsouzeni. Přiznali svou slabost, vyprahlost, smutek, bolavost. Přiznali, jak se nenávidí a proč. Mnoho jich za mnou přišlo potají, a chtěli, abych jim pomáhal se změnit, přišli se skutečným záměrem, protože přede mnou někteří brečeli a já jsem to vše viděl v jejich auře. Doslova někteří plakali jako malí kluci, a někteří, když se mnou hovořili, klečeli. Zvedal jsem je, ale trvali na tom, že se jim tak vše lépe říká, že jsou uvolněnější. Někteří mě prosili, ať se s nimi modlím, nebo ať odříkám modlitbu za ně, že to neumí a stydí se. Cítili ke mě důvěru, a mnozí se přišli omluvit za to, že mě agresivně slovně napadli, když jsem jim říkal pravdu do očí – do duše.

Mnozí tito vězni, a nejen oni, ale i personál, spolu s těmi psychology a pedagogy mě obdivovali. Divili se, jak jsem dokázal být stále tak klidný, příjemný, rozvážný a jak jsem hned pohotově jednal a volil slova, rázná, a zároveň aby neublížila. Mnozí za mnou chodili a ptali se, zdali jsem skutečný a pokud ano, jak jsem to dokázal. Přiznali se, že po večerech si lámou hlavu, a povídají si o mně, zdali to, jak se chovám a jednám, pouze nehraju. Připouštěli všichni, že hrát se to nedá a zkoušeli mě při sezeních, anebo jindy, něčím naštvat nebo rozčílit. Sázeli se, že mě naštvou tolik, že odejdu ze sezení. Nestalo se tak, nikdy jsem neodešel, protože jsem už dopředu věděl, co chtějí učinit. Mnozí vězni chtěli mojí adresu, aby si se mnou mohli psát, abych jim pomáhal změnit se, abych je vedl, až se vrátí na svobodu. To jsem ale neučinil.

V průběhu práce s nimi, kdy jsem vnímal všechny jejich pocity, strachy, lži, slova jiné povahy, než kterými se reprezentovali navenek, jsem se přesvědčil, jak my, lidé, skutečně fungujeme. Proč jsme, jací jsme, proč někdy neumíme říkat pravdu, proč mnozí lžeme, proč se bojíme, a poznal jsem mnoho dalších aspektů lidského chování. Všechno dobře vysvětluje Eckhart Toolle, on má v sobě Božkou pravdu, jako jistě i mnoho jiných duchovních spisovatelů. V těch okamžicích mi byl dán nejvyšší dar poznání lásky k člověku a vesmíru a všemu stvoření, a také k planetě Zemi, protože v tomto poznání jsem viděl, že Země je „živá“, a že s námi komunikuje. V této fázi mého života jsem to jasně a zřetelně viděl. Všechny ty astrální průniky, vize, vidění aury, záblesky budoucích dějů, zobrazování myšlenek, a průběžné vidění do současnosti pro mě měly hodnotný význam. Uvědomil jsem si, jak máme milovat sebe a ostatní. Jak silná a překrásná je láska k člověku, a proč se máme všichni navzájem milovat, ať už je někdo takový anebo jinaký, špatný nebo dobrý, žlutý nebo černý, mladý nebo starý, ošklivý nebo krásný, zdravý nebo nemocný. Bylo úžasně krásné, co vše jsem poznal cestou do svého nitra. Tuto krásu života mi už nikdo nevezme, a já z ní čerpám štěstí, krásné pocity, vzpomínky, sílu, motivaci, inspiraci, a tím i hlubší lásku pro celou Zemi, všechny lidi a vesmír.

Po práci s lidmi v tom vězení, protože se mi vše otevřelo na maximum, už jsem opravdu neměl vůli ovládat to, že se mi oba světy začaly prolínat. (Pravda je, že mnohdy jsem slabý a upadám. Ale nyní, když opět medituji, medituji s vědomím, že mám všechny lidi, Zemi, vesmír zahrnuté v sobě.) Vše jsem napsal z toho důvodu, že jsem nejen já přišel k poznání, (také ti nevěřící lidé ve vězení – personál atd.), že vyslaná láska, slova, pocity, myšlenky, vize, představy, a jakákoliv jiná energie okamžitě reaguje na všechny strany. Reaguje na všechno, a někde „tam“, a přes „něco“, se proměňuje a tvoří všechno, co vidíme, cítíme, uchopíme. Proto se snažím řídit své myšlenky, pocity, a nepoužívat slova, která mají negativní anebo jen nepříjemný aspekt energie. Jsem si jistý, že by se to mělo podat lidem nějakým srozumitelným způsobem, prostě najít ještě jednodušší možný způsob, aby je to oslovilo a zasáhlo, prosvítilo. Aby je to zaujalo jako potrava, bez které nelze žít, a nikoliv aby je to odradilo anebo znechucovalo.

Všichni spisovatelé to píší mnohdy krásně a srozumitelně ale vím, že někdo tomu rozumí a někdo ne. Chtěl bych najít možnost, a ta existuje, a já ji cítím, a vím, že je to možné, aby to lidi oslovilo víc, snadněji, rychleji a bez odporu. Jsem si jistý, že na to brzy přijdu. Hodně si všímám, a vidím kolem sebe, že lidé, spíš ta většina, nevím, že dokola, když si povídají, mluví převážně jen o věcech, které jsou ovlivněné negativní energií. Jistě to vnímáte také, když lidé v přítomnosti stále mluví o minulosti, která je převážně negativního charakteru. Vím a chápu, že když nevědí…, tak to prostě nelze utnout a uvědomit si to. Chápu to, byl jsem stejný. Ale učím se hledat a nacházet způsob, jak by šlo prodiskutovat to špatné, (o čem zde píšu ve smyslu toho negativního charakteru), v pozitivní rovině. Hledám schůdný způsob, aby si tohle lidé uvědomili, a nebyli tolik naštvaní na maličkosti, na druhé kolem sebe, na zbytečnosti, a na další větší věci, až po ty nejhorší. Ale to asi přijde samo, až si to lidé uvědomí sami. No, nějak jsem se zasnil…“

27.2.2017                                                                                                                             Karel z Liberce


Související příspěvky: Neobyčejný příběh o životní energii (1. část), Příběh o objevování duchovní reality (2. část)

Diskuze