Mezidobí a meziprostory

sunset-284213_1280Skály, hory a studánky otevírají se v tajuplných časech mezidobí a ukazují cestu do meziprostorů. Pojďme si nyní cestu složitostmi života ozvláštnit nahlédnutím do období, kdy otevírají se ve skalách a horách tajné vchody do nadpozemských světů. Pokud budeme mít odvahu nahlédnout a přinést si odtamtud ošatku plnou moudrosti namísto zlatých dukátů. Přelomové části dne jako je úsvit, pravé poledne, soumrak, pár okamžiků před bouří, východ první hvězdy a půlnoc – jsou ona tajuplná a velmi svůdná mezidobí. Poledne je svým způsobem denní slunovrat a půlnoc je noční slunovrat. Jde o pomíjivé chvíle, které rozdělují čas do určitých, avšak nevyhnutelných etap. Období odhalující tajemství, kdy se propojují různé roviny reality, jsou také filipojakubská noc, letní a zimní slunovrat, svátek dušiček, štědrovečerní noc a další.

Přechody do magických meziprostorů nebo podsvětí

log-341338_1280Meziprostory, obzvláště za úplňkové noci, jsou mlhy zvedající se z temných lesů, povalující se nad rybníky či zahalující břehy řek. Křižovatky tří cest, úzké průrvy ve skalách, skalní brány, hluboké rokle, hluboká voda, mosty, studny, jeskyně, hradní zříceniny, stará keltská hradiště, trnité keře… Překvapit nás mohou vstupní brány skryté v hlubokých lesích, v blízkosti bizarně rostoucích stromů, majících zvláštně pokřivené větve a podivně zkroucené kmeny, tajemné otvory v kmeni nebo kořenech. V časech mezidobí, prostoupených tajemnou energií, mohou jako vstupní brány působit i rozličné magické předměty, například zrcadla a některé starožitnosti.

Může se stát, že se člověk v jiném, nadpozemském  světě ocitne náhle, bez varování?

Stačí projít branou, která je skrytá třeba mezi dvěma starodávnými, velkými balvany, mnohdy záměrně vztyčenými. Varovat nás může snad jen sova, zblízka viděná při setmění. Jindy můžeme projít kolem staletých stromů, zastavíme se na bludném kořeni a svět kolem nás se náhle změní, ocitneme se v minulosti nebo budoucnosti. Vidíme tu samou krajinu, jak vypadala před desítkami nebo stovkami let. V tom případě jsme se ocitli v časové smyčce, přímo uprostřed zjeveného hologramu. Uprostřed obrazu dávných věků nebo budoucího času. A když si nedáme dobrý pozor, pohltí nás jiná dimenze, zmateni budeme bloudit neznámým labyrintem.

tree-165689_1280Změní se podoba viděného a zmateni můžeme se točit v kruhu. A až se bludný kořen, bytost démonická a nevyzpytatelná, dosti nechechtá a pobaví, přesune se zas na druhý konec lesa. Stočí se do magické smyčky, schová se v mechu, v trávě nebo pod listím a trpělivě vyčkávati bude na další neopatrnou oběť. Stejná věc se nám může přihodit kdekoliv, třeba uprostřed rušného města, můžeme překročit bludný kámen… Je popsáno mnoho příběhů, kdy se lidé dostali do časového tunelu a ocitli se v jiném čase. Dokonce v některých případech přímo pozorovali jevy z uzavřených časových portálů, děje z minulosti či budoucnosti.

Časové smyčky se také otevírají v čase atmosférických poruch. Za prudkých bouří, v období zvýšených slunečních erupcí, při výskytu polární záře. Fascinující barevné, spirálovitě točené malby na obloze, v podobě polárních září, jsou projevem vesmírné plazmy složené z elektricky nabitých částic, uvolňujících se během silných slunečních erupcí. Sluneční vítr nese uvolněnou plasmu magnetických bouří vesmírem a na obloze vytváří neopakovatelná přírodní představení, která od nepaměti vzbuzují v člověku posvátný strach i pokoru před onou nelehce čitelnou nebeskou energií, která nás bez pochyb ovlivňuje, a to nejen na úrovni změn v DNA.

Tajemné přechody do paralelních světů jsou neviditelná, prostorově omezená místa

rocks-1410368_1920

Přesto nás mohou uvést v překvapení, pokud se ocitneme (neplánovaně) v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Že se děje něco podivného, postřehneme v okamžiku, kdy svět kolem nás náhle a zcela utichne. Kdy jdeme po cestě a ona před námi nebo za námi náhle zmizí. Dotkne se nás závan mrazivého vzduchu. Pár okamžiků si uvědomujeme jen naprosté, hrobové ticho. Vzápětí můžeme být svědky záhadných, neobvyklých zvukových projevů, tajemných nebo naprosto neznámých zvukových přízraků. Zaslechneme nepozemskou hudbu. Mohou nás omámit tajuplná světýlka, budou na nás působit jako vábničky. Ocitneme se v podivném kraji, na místě, které není zaznamenané v žádné mapě. V okamžiku, kdy vrátíme se do reality, můžeme zjistit, ač jsme byli ,,jinde“ jen okamžik, že utekly třeba dvě celé hodiny nebo dva dny pozemského času. A budeme-li svůj podivný zážitek někomu vyprávět, pravděpodobně nám neuvěří. A bude s námi do nekonečna polemizovat a odvolávat se na racionalitu a zdravý rozum.

Pokuste se někomu vyprávět, že se vám do cesty připletly bludičky! Bludičky jsou od pradávna záhadný fenomén, světelné či ohnivé bytosti, světlonoši. Zjevují se v podobě klidných, namodralých světýlek nebo rozdováděných jiskřících plamínků. Pohybují se v tajemných houfech, někdy jen nesměle blikají, jindy září do noci, ale také zlostně prskají. Mají-li dobrou náladu vesele tančí, vytvářejí světelné kruhy nad rybníkem ozářeným magickým světlem úplňku. Objevují se především za noci, mohou pocestnému svítit na cestu. Nesmíme tropit hluk ani se jim posmívat, potom nás zavedou do bažin. Mohou se ale objevit i za dne, hlavně před bouřkou.

Ve fantazii starých Slovanů jde o bytosti s lucerničkami nebo hořícími košťaty v ruce, a prý se vždy vyskytují v lichém počtu. Můžeme je potkat v blízkosti rybníků, potoků, močálů ale i hřbitovů, zahlédnout je na loukách a polích. Některé nadpozemské bytosti jsou živé především z naší představivosti. Od pohanských dob jsou bludičky považovány za duše zemřelých. Také se traduje, že právě bludičky doprovázejí zbloudilé duše do říše mrtvých.

button (11)

pixie-413907_1280Pokud se rozhodneme k meditaci například v modřínové lese, jistě se nám podaří spatřit nejednu vílu nebo lesní skřítky. Ovšem pouze v případě, bude-li naše srdce dostatečně otevřené a mysl bez jakýchkoliv pochybností a předsudků. Pokud toto nedokážeme, mystéria nadpozemských výšin se před námi jen tak neodhalí. To neuchopitelné ,,něco“ proklouzne nám mezi prsty. S trochou upřímné pokory se nám jistě podaří pocítit to tajemné mrazení. Ať už je cesta životem jakkoli spletitá, uvědomme si s nadhledem, že s každým dalším životním úsekem a na každém pomyslném rozcestí utíká nám čas, jenž nás jednou, nikoho nevyjímaje, dovede až ke hvězdám.

Proto již dnes meditujme s hvězdami a občas se nechme ,,bláznivě“ unést na kouzelném paprsku Měsíce do nadoblačných výšin.

Někdy si můžeme bludičky splést s tancem oblačných víl

Spatříte-li na rozkvetlé louce nebo kolem samostatně rostoucího stromu podivný, pohybující se světelný sloup, a v něm se vznášet jakési mlžné obláčky, vězte, že se před vašima očima právě předvádí bytosti z jiné dimenze. Jejich energie víří kolem stromu, tančí kolem pokroucených větví, na první pohled neuspořádaně a přitom jakoby v magickém kruhu nebo ve spirále. Vetšinou je vidíme těsně před západem nebo východem Slunce nebo za úplňku. Buďte opatrní, nesmíte se přiblížit příliš blízko, mohou začít tančit kolem vás a odebrat vám životní energii.

 baner kniha

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze