Imaginární vnitřní rozhovory

face-636095_1280Dokážeme kontrolovat vlastní emoce? Často se stává, že neudržíme náladovost pod kontrolou, někdy se zničeho nic změní naše emoce, zdánlivě bez příčiny. Podléháme nezvladatelné náladovosti, jsme protivní sami sobě a nevíme, co s tím. Konflikty přicházejí odkudsi zevnitř, emoce a stíny vnitřního dialogu nás ovládnou a dají vzniknout vnitřní disharmonii, jen pokud jim to dovolíme. A my jim to dovolujeme. Neustále! Neumíme být zdrženliví v emocionálních projevech. Děláme to snad pro uspokojení vlastního ega? Někdy takové emoce vyvolávají zbytečné vnitřní dialogy, které následně produkují negativní energie.

Vnitřní rozhovory a nedativní energie

girl-1088742_1920Všímejte si například, jak se vám v hlavě samovolně spouští a vytváří různé dialogy s osobami, se kterými máte v reálném životě potřebu si něco vyříkat nebo vyřešit. Dožadujete se ospravedlnění křivd proti vám spáchaných. Nebo si v hlavě vytváříte různé komentáře k vlastní obhajobě, proč se stalo to či ono. Různé skutečnosti se snažíte všelijak nenápadně zaobalit nebo přikrášlit. Rozebíráte tu nejlepší bojovou taktiku ze všech stran. Děláte to před usnutím, v koupelně u zrcadla, při jízdě autem, případně při jiné monotónní činnosti nevyžadující soustředění. V tom okamžiku vaše vnitřní (sebe)láska není oděna v zářivě bílem světle. Že se vám nic podobného v hlavě nikdy neděje? V pořádku, tak to už jste na té nejlepší cestě k prozření. V tom případě klidně následující odstavce přeskočte.

Máte přece jen občas pochybnosti a v hlavě vánici nezvladatelných komentářů? Tak v okamžiku, kdy vám začnou mozkem vířit slova a věty vytvářející imaginární, smyšlené a nepříjemné dialogy – rázně a bez skrupulí je zastavte! Řekněte si: ,,Už to zase dělám!“ Až přijdete na způsob, jak se zbavit podobných myšlenkových šíleností, jak zachovat vnitřní emocionální klid a pohodu, přestanete vytvářet takovýmto uvolňováním negativní energie nebezpečné iluze vlastní důležitosti a sebestřednosti. Pokud se vám myšlenky přece jen někdy splaší, rychle je zastavte, vědomě je ovládněte a odpoutejte se od nich. Snažte se včas podchytit záchvěvy nepotřebných slov, záblesky myšlenek, které nás odvádějí od přítomného okamžiku. A pokud možno, nikdy nebojujte proti větrným mlýnům. Tímto podmíněným jednáním často vytváříme stresové situace, které ještě nenastaly. Prostě neexistují! Navíc tím bráníme samovolnému toku pozitivní energie a nedáváme jí tak šanci zasáhnout v náš prospěch. A navíc ještě tvoříme situace, které k sobě přivoláváme. V podstatě je pod vlivem jakési nezapomenuté hořkosti z nezdaru, prožitého v minulosti, očekáváme.

silhouette-68957_1280Přesto tyto nepříjemné dialogy vnitřně vytváříme a mnohdy velice vášnivě prožíváme. Proč? Baví a uspokojuje nás snad vytváření si vnitřní nesvobody? Je chybou domnívat se, že si tak připravíme půdu pro řešení konfliktů, mechanickým uvažováním o tom, co by bylo kdyby… Je to nesmyslná tyranie, která je potravou či dokonce pikantní lahůdkou pro naše ego, založená na pouhých domněnkách, tyranie, kterou obtěžujeme vlastní tělo i duši. Možná si tak akorát přivodíme žlučníkový záchvat. Problémy se nakonec vyřeší až přijde čas i bez těchto vnitřních, stresujících komentářů, které nás v ten okamžik zahalují do temného oblaku velmi negativní energie. Navíc, toto jednání je dokonalou manifestací toho, jak neumíme žít v přítomném okamžiku, tady a teď.

Kdo nás v tento okamžik stresuje? Osoba s níž máme předpokládaný skutečný spor? Tak jednoduché to není, dotyčná osoba v žádném případě nemůže za naše momentální psychické rozpoložení. Jistě ani nemá tušení, jaké výplody se nám právě teď honí hlavou. V těchto okamžicích se nacházíme někde úplně jinde, než ve skutečnosti jsme, vytváříme nesmyslnou virtuální realitu. Obzvlášť v případě, diskutujeme-li v duchu o věcech, které už dávno odvál čas, nebo dokonce s již nežijící osobou. Stresujeme sami sebe. Zbytečně! Proč? Je to nutné, tady a teď? Rozhlédněte se kolem sebe – nevidíte náhodou nějaké chiméry?

Uklidňuje nás snad onen pocit, jenž nás staví do role virtuálního mučedníka? Skáčeme, jako ten Blázen z tarotů rovnou do propasti? A ještě si v tom svým způsobem libujeme?

Možná ano, ale jsme v těchto chvílích sami k sobě opravdu upřímní? Nebo si tímto vnitřním jednáním snažíme něco silou vynutit, něco si dokázat? Hledáme snad jakési okamžité uspokojení v domnělé mentální převaze, v ambicích jasného ,,vítěze“, před očekávaným vstupem do otevřeného konfliktu? Připravujeme si tím strategii, jak toho druhého vmanipulovat do opozice, přestože může mít pravdu. Či snad právě proto, že tušíme pravdu na jeho straně? Dokážeme soudit stejně přísně a tvrdě sami sebe tak jako ostatní?

man-1179493_1920Přestaňme to dělat, škoda té vyplýtvané životní energie. Naučme se ponechat věcem volný průběh. Jedině v daném okamžiku můžeme zjistit, co je správné a necháváme tak otevřený prostor pro skutečné řešení problémů. Nedovolme svévolné mentální energii, aby nám zastřela poctivý úsudek. Totéž platí, pokud je v daném problému pravda na naší straně – nikdy nebojujme s nikým, kdo si zarputile vede svou. Nebojujeme s nikým, kdo je nad námi v převaze, tím jeho energii jen posilujeme a sebe oslabujeme. Bude-li naše jednání čisté, positivní energie bude při nás stát, ačkoliv si to někdy můžeme uvědomit až s odstupem času. V sázce je také naše zdraví. Marným bojem v sobě zbytečně aktivujeme přetlak nežádoucích energií, které se mohou následně odrazit přinejmenším jen bolením hlavy. O duševním zdraví nemluvě.

Sebelítost a vnitřní bytost

Jednou z forem vnitřního strachu je sebelítost, například v podobě smutných vzpomínek, v podobě nekonečného přehrabování se v dávných křivdách. Nepropustíme-li ony křivdy a všechen hněv ven na světlo, je to, jako bychom zavalovali svá srdce temnotou. Každá myšlenka sebelítosti představuje další a další plamen zhaslé svíce. Neviditelnými nitkami osudu v sobě živíme nekonečnou zlobu a temné vášně. Ve svém nitru neustále spíláme viníkům a neuvědomujeme si, že tím škodíme pouze sobě! Nejedna z oněch samozvaných křivd, nebo podobných aspektů vyvolávajících v nás sebelítost, se nutně musí projevit v pozici různých onemocnění nebo stresu. Nedovoluje bez překážek harmonickému proudění životní energie skrze linie hlavních čaker.

Proto je bezpodmínečně nutné odpuštění. Nehledejme již žádné příčiny starých křivd. Odpustit musíme především sobě, následně všemu a všem, kdo nám kdy vědomě či nevědomě ublížil.

Pokud možno dříve, než začneme brát magii vážně teoreticky a především prakticky. Možná v tuto chvíli ne zcela chápeme, proč to máme udělat, možná se v nás všechno vzbouzí. To ale nevadí, časem si uvědomíme, že toto je jeden z velmi důležitých očistných kroků, který nelze opomenout. Každou pozitivní myšlenku budeme považovat za jiskru, která v nás zažehne oheň lásky. Oheň dává světlo, vše jsoucí je tvořeno energií ohně, proto nezapomínejme na ohnivý princip přírody. Potom naše oči, tvář i ruce budou vyzařovat světlo. Úspěch závisí na čistém proudu harmonie a na čisté energii lásky i sebelásky. Proto zapomeňte na mračný závoj sebelítosti, neprodleně proměňte ji ve zdravou sebelásku. Uvědomte si, že jste esencí světla, pomůže vám v tom archanděl Michael.

heart-1187024_1280Z počátku se vám bude skutečný duševní klid zdát jako prchavá, nepolapitelná esence. Nepřestávejte! Brzy uvidíte, že každý den v sobě pocítíte více a více klidu, ať se kolem vás děje cokoliv. OČEKÁVEJTE, že v sobě probudíte vnitřní (skryté či latentní) energie a procitnete k opravdovému sebe-vědomí. Tento stav se dá skutečně jen těžko popsat. Má to ale jednu na první pohled negativní stránku. Než si pocit absolutního vnitřního klidu osvojíte, možná si budete nějaký čas připadat ve společnosti (například v zaměstnání) osamělí. Není jednoduché nestranit se diskutujícího kolektivu a přitom si vědomě zachovat vnitřní klid, čistou hlavu a pozitivní myšlení – bez posuzování a odsuzování. Přitom hovořit s ostatními a nezapojovat se do různě negativních nebo stresujících rozhovorů, pomluv nebo paniky. Je to obtížné, ale dá se to naučit. Jde o to naučit se především komunikovat se svou vnitřní bytostí. Může to trvat pár týdnů ale i měsíců, než se zcela odpoutáte od kolektivního stresu a nenecháte jej na sebe přenášet a přitom budete schopni komunikace. Mnohokrát své odhodlání porušíte, což je naprosto pochopitelné. Neodsuzujte se, stačí si to jen plně uvědomit.

Postupně se naučíte komunikovat s nadhledem. Ovšem naprosto nenápadně, bez toho aniž byste kohokoliv poučovali nebo se komukoliv snažili vysvětlovat, že se snažíte změnit své myšlení ve skrze pozitivní. Můžete se setkat s nepochopením a dokonce i s pohrdlivým posměchem. Žádná pohrdlivá slova vás však nerozhodí, máte-li již zpracované vlastní ego, které už se nenechá téměř ničím zneklidnit, naštvat ani urazit. Časem se dokonce zbavíte lpění na mnohdy zbytečných a nesmyslných konvencích. V praxi to bude vypadat asi tak, že budete častěji mlčet než mluvit. Mlčet a naslouchat, což samozřejmě není na škodu.

Úzkostné stavy a různé obavy fungují na základě nutkavého chování nebo vzpomínek uložených v nevědomí

Jakmile pochopíme, jak nevědomí společně s podvědomím fungují, potom nám bude vše snadněji srozumitelné. Vnitřní bytost, zvaná podvědomí, nerozlišuje lež, hru, přetvářku, nerozezná co myslíme nebo nemyslíme doslova – pro podvědomí je slovo slovem! Podvědomí o ničem nerozhoduje a nic neanalyzuje. Často si něco myslíme a něco jiného říkáme nahlas, tím vytváříme vnitřní a následně vnější chaos. Oddalujeme nebo znemožňujeme splnění představ a přání, neboť podvědomí bere všechno doslova. Protiřečením děláme zmatek v tom, co je či není pro nás skutečně žádoucí. V každém okamžiku musí panovat shoda v tom, co si skutečně myslíme a vnitřně chceme s tím, co říkáme nahlas a s tím, jak ve skutečnosti jednáme. Pokud se tak neděje, potom se snadno dostáváme do rozporů a stresu. Potom zbytečně vydáváme ze sebe životní energii a ztrácíme drahocenný čas.

Podvědomí přijme sugesci v momentě, kdy se naše vnímání nachází na hladině alfa

bass-1014830_1920Jde o přirozený stav, který pociťujeme těsně před usnutím a v okamžiku probuzení, než se probereme do bdělého stavu. Po probuzení nebo v pomalu přicházející ,,agonii“ těsně před usnutím se snažíme tento okamžik vědomě co nejdéle prodlužovat. Představujeme si jen vše optimistické a příjemné. Myšlenky formulujeme v přítomném čase – jako by se vše očekávané již uskutečnilo. Rozhodně v těchto chvílích neprohlubujeme ve svém vědomí nic negativního! Na hladině alfa jsme naprosto otevřeni pro nadsmyslové vnímání, pro přijímání nebo odesílání energie. V této chvíli je účinek mnohem silnější než v bdělém stavu, nacházíme se v přítomném okamžiku, tady a teď. V hladině alfa se nacházíme také pokud jsme zabráni do napínavé četby nebo soustředěně posloucháme hudbu, myšlenky se nám nikam nerozutíkávají a jakoby nevnímáme nic kolem sebe.

button (11)


Odkud se vzal pojem: vidět chiméry?

Pochází z řeckého bájesloví. Chiméra představuje obludu děsivého vzezření, soptíc planoucí pekelný oheň, její tělo podobá se draku, namísto ocasu má hada. Urputný boj s chimérami dává zabrat nejednomu starověkému hrdinovi. Toto stvoření nápadně připomíná našeho pohádkového draka. (A pohádkový drak nápadně připomíná kosmický koráb.) Dnes se pod její podobou skrývá abstraktní představa, vycházející z neklidného nitra člověka. Vnímáme ,,chiméry“ jako přeludy či přízraky psychických, mentálních energií, ovládají nás a stresují. Zároveň nás zdánlivě nepochopitelně lákají a přitahují. Často jsou jimi naše vlastní myšlenky, negativní představy, nezvladatelné vášně a pudy, se kterými občas zápasíme. Přesto neustále toužíme chiméry přemoci, vlastní silou proniknout k jejich skryté podstatě. Čas od času s různými chimérami bojuje každý z nás. Nejčastější chimérou člověka je strach ze stárnutí a smrti.

psy

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze