Neobyčejný příběh o životní energii

Lidské osudy a příběhy se setkávají na různých úrovních. Na úrovni virtuální mě oslovil tento příběh, přišel „virtuální poštou“, a velmi mě zaujal.

Odhoďte všechny všední starosti, alespoň na chvilku, a zahloubejte se do zajímavého vyprávění, otevřeného a upřímného. Užívejte si vlastní pocity z těchto slov na té nejryzejší a nejhlubší úrovni, jakou je naše vědomí schopno procítit, pouze pokud opustí svět hmoty a racionality, a odstraní všechny zábrany pro mimosmyslové vnímání.

Neobyčejný příběh o životní energii

„Píši proto, že jsem před sedmnácti lety prožil obrovskou změnu v mém životě. Pronikl jsem za ten náš lidský zrak, vše jsem prožíval velmi intenzivně, a to, co jsem viděl, mi dokonce začalo překážet v běžném životě. Viděl jsem tu alchymii, jak slova, pocity a myšlenky tvoří. Jak energie propojují věci, lidi, okolnosti. Viděl jsem obrazy v „akáše“, minulost, přítomnost, budoucnost. Zažíval jsem silné, neočekávané, krásné věci, až jsem se obával sám sebe. Například, když chtěl někdo něco vědět, tak než přišel, já už předem viděl v prostoru obrazy, děje, odpovědi na otázky. Před tím jsem nebyl vůbec věřící. Když jsem začal mít tyto vhledy, svěřil jsem se jednomu člověku, a ten mi pomohl to chápat. Porozuměl mi, a vedl mě, abych tyto mimosmyslové schopnosti rozvíjel. Měl jsem k dispozici mnoho duchovní, psychologické i filozofické literatury.

Prohluboval jsem mimosmyslové vjemy, časem jsem meditoval i dvanáct hodin denně, každý den. Bál jsem se v té době někomu se svěřit. Chtěl jsem o tom napsat knihu. Nevěděl jsem, jak to interpretovat. Po nějakém čase jsem musel přestat s meditacemi, protože se mi vše prolínalo do normálního života, a moc mi to překáželo. Stávalo se mi, mimo další záležitosti, že jsem v televizi viděl lidi tak nějak nenormálně, pouze jako energie, se všemi barvami aury, se všemi jejich nemocemi. Po čase jsem přestal mít všechny ty vjemy, a byl jsem rád. Nyní opět medituji, a pracuji na sobě, na své proměně, protože vím, že jde dosáhnout úplně vše, co chceme.

Zde bych chtěl popsat něco z úseku mého života v době, kdy jsem vstupoval do spirituality. Rád bych uvedl, že jsem v té době neměl ponětí o Bohu, a už vůbec nic o nějakém duchovnu, o ničem, co by se mohlo dít mezi nebem a zemí. Bylo mi kolem 33 let a od tohoto času se se mnou a kolem mě začaly dít neuvěřitelné věci. Do této doby jsem žil jako obyčejný člověk a spíše rebel.

Z neznámých příčin jsem začal vídávat záblesky světla. Vídával jsem je nejprve jakoby před sebou, kolem sebe v mém osobním prostoru. Netušil jsem proč a nevěděl, co znamenají. Záhy, velmi brzy jsem v těch záblescích začal vídat zvláštní obrazové děje. Děje dotýkající se druhých lidí, obrazy z mé minulosti, a obrazové děje, které jsem nikdy nezažil. Vídával jsem v nich také situace, které jsem časem skutečně zažil, anebo se jich účastnil pouze jako pozorovatel. Viděl jsem situace jak příjemné, tak i nepříjemné, prostě přicházelo cokoliv, včetně nepodstatných obrazů. Později jsem začal vídávat energii kolem lidí, sice slabou, ale prohloubilo se to na všechny živé i (neživé) věci a předměty. Samozřejmě jsem se obával, co se to se mnou děje. Nemohl jsem to pochopit a svěřil se jednomu známému, který se zajímal o duchovno. Vysvětlil mi podstatné, a nasměroval mě, abych meditoval a poradil mi jak, k čemuž mi dal i nějaké knížky abych se to učil a poznával duchovní realitu. Přitom mi dal jeden obrázek, na kterém byla namalovaná brána, a řekl mi, abych v meditaci do této brány vstoupil. Když sem se doma zadíval poprvé na obrázek, bez meditace, vyšlo z té brány světlo. Světlo, které mě pohltilo. Zamotala se mi hlava, a na chvilku jsem byl takzvaně „mimo“. Bylo mi hrozně zle. 

Později jsem mému známému pověděl, co se mi stalo, a on dal obrázek s bránou opět přede mne, a řekl mi, ať se jen dívám, a na nic jiného se nesoustředím, měl jsem zůstat úplně bez myšlenek. Stalo se to opět, z obrázku vyšlo světlo, pohltilo mě a já se viděl, jak někde ležím, v nějakém energetickém napojení. Uvnitř sebe jsem hučel a vibroval jako energie. Potom jsem se probral, a bylo mi opět hrozně zle. Od známého jsem se dozvěděl, že jde o vnitřní duchovní proces, jakési probuzení, a že mám pokračovat v meditacích.

Protože mě to velmi zajímalo, začal jsem se věnovat meditacím. Dotyčný člověk odstraňoval z mého těla energetické bloky, a poradil mi, ať provádím nejprve meditačně odpuštění. Při druhé meditaci odpuštění se mi otevřel jakýsi vhled do prostoru. Začal jsem vidět barvy kolem všeho i kolem sebe. Energetické vidění, (v barvách), se po dalších meditacích prohlubovalo. Barvy jsem viděl stále jakoby hustější a zřetelnější. Začal jsem vstupovat hlouběji do meditace, do energetického prostoru. Ve světelných záblescích jsem viděl stále zřetelněji různé děje, otevíraly se mi obrazy pod zavřenými víčky, a při meditacích jsem měl různé vize. Vize přicházely často rychle, projevovaly se jako záblesky, pozoroval jsem různé události, jen se díval. Vše bylo jako na plátně v kině, a já jen stál před plátnem.

Začal jsem se sám sebe ptát, dával jsem si otázky, proč vidím, co vidím, a k čemu to mám použít. Poté, velmi brzo jsem v další vizi viděl velmi zřetelně obličej Ježíše, létající andělské a další podivné bytosti. Stejně tak jsem začal vídat různé bytosti kolem ostatních lidí, na energetické jemnohmotné úrovni, a někdy jich bylo velmi mnoho třeba jen kolem jednoho člověka. Později jsem viděl další jemnohmotné bytosti, mnohem větších rozměrů, dokonce obrovských jako dům. Viděl jsem tyto bytosti i kolem sebe, a začal jsem pronikat do nitra člověka, viděl jsem barevná spektra orgánů, nebo například negativní energie v podobě nemocí.

Tehdy jsem začal sám se sebou experimentovat, a experimentovat s tím, co vidím – s energií. Při meditacích, na otázku kdo jsem, mi pod zavřenými víčky běžely podivné vize. Obraz připomínal titulky v kině, viděl jsem řádky písmen, čísel, symbolů, hieroglyfů, a další znaky, které jsem doposud nikdy nikde neviděl. Tyto řádky mi před očima, které jsem měl stále zavřené, běžely dlouho. Písmena dokonce utvářely věty, a za každou větou se objevil symbol, nějaký znak, nebo číslice. Začal jsem vše studovat a hledat v knihách. Učil jsem se vše dělat co nejpůsobivěji, a začal jsem číst knihy od světových duchovních autorů, (psychologii, filosofii terapeutické nauky), prostě jsem jen četl a meditoval podle nejlepších autorů. Sám sebe jsem uváděl do hypnózy, a vedl sám sebe do regresivních stavů a zpět. Meditoval jsem mnohdy i dvanáct hodin, běžně osm, a nejmíň čtyři hodiny denně.

Stalo se po čase, že jsem prohlédl, jak se všechen život utváří. Začalo to tím, že jsem začal sám sebe léčit, například po mnoho let zablokovanou krční páteř. Po mnoho let jsem míval žlučníkové kameny, a bolestivé koliky. Dokonce se mi stalo, že už jsem ležel v nemocnici na operačním stole, ale protože jsem sám sobě uvěřil, operaci jsem nakonec odmítl, a skutečně se začal léčit sám. To, že jsem měl energii léčivou, jsem už věděl, dokonce jsem ji i viděl. Začal jsem experimentovat, „vytahovat“ z mého těla bolest za krkem, píši bolest, ale byla to negativní energie – energetický blok. Záhy jsem viděl, jak vychází z místa bloku energie, byla barevná, ale převažovala tmavá, šedivá až načernalá. Energii, kterou jsem vytahoval, jsem držel mezi dlaní a tělem, pozoroval jsem ji a všímal si pocitů, vnímal, co se děje v mém nitru. Ptal jsem se, proč mám zrovna takovou energii, a co jsem udělal špatně, a komu a kdy. Očekával jsem odpověď, a energie mezi dlaní a tělem se začala měnit. Jakoby prováděla podivnou „alchymii“. Prolínala se a vystřelovala takové třpytky – jiskřičky, a ty praskaly a utvářely rychlé obrazy podobné spirálám. Opakovaně jsem energii mezi dlaní a tělem vracel zpět do svého těla, a prociťoval, co vnímám v tu chvíli, a co vnímám, když je tato energie mimo mé tělo. Pocity to byly různé, ale když jsem opakoval proces s energií: ven a do sebe, a zavíral oči, vždy přicházely vize s písmenkovými řádky a symboly. Nemohl jsem to přečíst, jako když čtu normálně, bylo to rychlé, jen jsem si zapamatoval nějaké symboly. Bolesti najednou nebyly žádné, ale vnímal jsem, kdy do mého těla ta energie vstupuje a zase vystupuje. Nechal jsem ji v sobě ještě asi tři dny, a stále se tomu takto věnoval, čekal jsem, co se dozvím, co přijde, co se stane.

Po každém tomto procesu jsem se dostával hlouběji k vědomostem o tom, co se se mnou děje na této vibrační úrovni, až jsem náhle pocítil obrovskou lásku ke stvoření. Tak obrovskou, až mě to dojímalo. V podstatě uvnitř trhalo, a otvíralo mé nitro směrem k poznání lásky a soucitu. Vnímal jsem pouze pocity, a v nich se rozlévala nekonečná láska ke všemu životu a bytí. Tento pocit jsem měl obdobný, jako když jsem viděl Ježíše a andělské bytosti. Tehdy to ale nebylo tak silné a hluboké, jako v tomto energetickém prostoupení.

Několikrát mě mé vědomí odvedlo kamsi, kde bylo velmi překrásně, tak blaženě, že jsem poznal a pochopil, že taková ryzí a čistá láska, pocit a pochopení svobody, na Zemi (ve hmotnosti) u žádného člověka (trvale) neexistuje. Prožil jsem, že láska v této bezpodmínečné podobě existuje pouze v přírodě. Cítil jsem to a nepřišlo mi, že to je víra, ale čisté vědění. Prostě, že to všechno vím, že jsem v této energii vědění stále a bez přerušení. Později jsem svou nemoc „vybral“ z mého těla. Začal jsem meditovat a objevovat lásku a světlo. Následně přicházely další a další vnitřní energetické zážitky, prostupy a vjemy, různé vize, jemnohmotná komunikace s energií, se světlem, s pocity. Během této léčby, a během pozorování všeho podivného, co se týkalo mé komunikace s energiemi, jsem byl uveden do pravdy života a zákona přitažlivosti, a poznatku, že my, lidi-bytosti, si prostě vše tvoříme my sami. To jsem ale ještě nevěděl, že skutečně tvoříme myšlenkou a pocity takto přímo.

Napsal jsem jen část svého příběhu, popsal jsem, jak to vše vznikalo. Je toho velmi moc, kam jsem se dostával, jak meditačními technikami, tak uvědoměním si, kdo jsme, a kdo je vesmír, a co je vesmír, a co jsme my. Tím MY – myslím všechny bytosti ve vesmíru a celý vesmír – jako jeden celek. Ale nejdůležitější je procítění. Procítění a pocity, následně ruku v ruce myšlenky, zaměřování pozornosti, a zjištění, že jediná forma a princip všeho je láska.

Došel jsem k tolika procitnutím, že jsem dokázal hovořit s každou buňkou ve svém těle, s každou buňkou v přírodě. Prostě se to ani nedá popsat slovy, kam až mě to zavádělo a zavedlo. Jen jsem to nevyprávěl každému na potkání, protože už tak jsem si sám připadal úplně jiný než ostatní. Tyto mé prožitky mi změnily povahu, mé chování, jednání, myšlení, charakter, mravnost, poznání druhých v celé podstatě jednoty se mnou a vesmírem. Byl jsem zcela klidný, vyrovnaný, zodpovědný, svobodný a lehký. Měl jsem vždy jasno, a naučil se dopředu předjímat různé události a okolnosti. Naučilo mě to přijímat například věci, které se mi dříve nelíbily. Ale jak už jsem uváděl, bylo toho příliš, vše se mi pletlo do normálních okolností hmotného života, v tomto fyzickém prostředí, a já jsem se svých schopností musel vzdát.

Pokud bych mohl psát dál, v případě že by Vás to zajímalo, anebo by to mohlo mít nějakou hodnotu pro někoho dalšího, rád budu pokračovat příště. Snad je tady nějaká případná možnost pomáhat lidem k probuzení a lásce. Protože všichni si tu lásku velmi a velmi zasloužíme. Zasloužíme si ji pro nic jiného, než pro lásku samotnou. Když tohle píšu a vyslovím slovo láska, vždy mě to dojímá a bráním se slzám. Vychází to ale z podvědomé události, kterou jsem zažil, je to ta touha být ryzí a dávat všem a všemu pozornost lásky a pocity lásky.“

12.2.2017                                                                                                           Karel z Liberce


Těšíte se na pokračování? Já ano. Pokud máte podobné zkušenosti, kategorie Vaše příspěvky je tu také pro Vás, za tímto účelem můžete využít Kontakt formulář.

Související příspěvky: Příběh o objevování duchovní reality (2. část), Překvapení – 3. část neobyčejného příběhu

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze