16.4.2017

Slyšet a naslouchat není totéž (ADHD)

Dnes se s vámi podělím o další kapitoly z knihy „Osmá čakra“, od autorky Jude Currivanová. Tato kniha čtivým způsobem nabízí pohled (jeden z mnoha) na kvantovou fyziku v souladu s pradávnými mystickými naukami. Autorka nabízí také zajímavé meditace v souladu s energií jednotlivých čaker, dechová cvičení, vysvětluje princip tvoření: tady a teď. Vysvětluje energii osmé čakry v souvislosti s rozšířeným vědomím. Tuto zajímavou knihu mám již nějaký ten pátek, a ráda se k ní občas vracím.

Slyšet a naslouchat

Schopnost slyšet se vyvíjí již v děloze jako první ze smyslů a zdá se, že s blížícím koncem našeho fyzického těla také jako poslední mizí. Kvalita sluchu má zásadní vliv na naši schopnost učit se a reagovat na okolní svět. Lékař Alfred Tomatis, který zasvětil život studiu sluchu, vytyčil jasnou hranici mezi slyšením a nasloucháním. Slyšení definuje jako pasivní proces, při němž pouze vnímáme okolní zvuky. Naproti tomu naslouchání je proces aktivní a vyžaduje vědomou snahu porozumět slyšenému. Což znamená, že se můžeme těšit skvělému sluchu, a přitom být mizernými posluchači.

Průkopnická studie integrace smyslů Jean Ayresové rovněž ukázala možnost vzniku hyperaktivity u dětí jako pokus o kompenzaci nedostatečné stimulace vnitřního ucha zvukovými podněty.

Abychom se stali dobrými posluchači, nestačí pouze schopnost slyšet zvuky a zaměřit se na informace, jež obsahují. Musíme také umět oddělit nadbytečný šum v pozadí. Zatímco dobří posluchači se mohou na zvuky zaměřit či je vědomě přestat vnímat, špatní posluchači tuto schopnost postrádají. Zajdeme-li do extrému, pak má takovýto člověk jen jedinou obranu proti nepřetržitému zahlcení zvuky, totiž zcela vypnout. A právě to dělají jedinci trpící syndromem porušené pozornosti ADD (Attention Deficit Disorder).

My ale neslyšíme pouze ušima, zvuk je totiž veden i kostmi našeho těla. Jestliže z nějakého důvodu není náš vnitřní zvuk dobře vyladěn, je soustředění rovněž obtížné.

Tomatis a další vědci zjistili, že lidé s poruchami pozornosti ADHD (Attention Deficit Hyperactive Disorder) nebo ADD, zvláště pak děti, poslouchají tělem příliš, a chybí jim dovednost selektivní filtrace takových smyslových vjemů. Buď věnují pozornost všemu, co přichází, nebo se před vším uzavřou. Jestliže věnují pozornost všemu, nejsou schopni se zaměřit na určený předmět a zdá se, že jim pozornost chybí. Cítí se zahlceni a stávají se frustrovanými, vzteklými a nervózními. Odmítání vjemů naopak ústí do letargie a stažení se do sebe.

Během let vyvinul Tomatis společně se svými kolegy účinné techniky, jež přeškolí uši na nejdůležitější strážce, kteří brání vstupu zvuku do těla. Desenzibilizací dojde k omezení stresu vyvolaného zvukem, který je přenášen kostmi, a k podpoře naslouchání a učení.

Tomatis také objevil, že každým uchem slyšíme jinak a že u každého z nás dominuje buď pravé, nebo levé ucho

Ti, u nichž dominuje pravé ucho, se obecně učí lépe než ti, u nichž dominuje ucho levé. Je to logické, neboť naše pravé ucho je PŘÍMO SPOJENÉ S LEVOU HEMISFÉROU, která je odpovědná především za vývoj řeči a za její vnímání. V případě dominance levého ucha jsou signály přímo propojeny s pravou polovinou mozku a ke zpracování řeči musí být teprve převedeny do jeho levé poloviny. Nejenže dochází ke zpomalení zpracování informací, ale určité zvuky o vyšší frekvenci se během transferu ztrácejí. Dominance levého ucha tedy neovlivňuje naši schopnost osvojit si dovednosti založené na řeči, zato působí na naši schopnost komunikovat, a tedy i na naši emoční vyváženost.

Doktor Tomatis rovněž objevil způsoby, jimiž lze zmírnit dopad této nerovnováhy. Nicméně hudba je propojena s pravou hemisférou mozku, což odpovídá levému uchu. Nevím o žádném dosavadním výzkumu, který by se touto otázkou zabýval, ale cítím, že by bylo užitečné prověřit, zda dominance levého ucha nemůže být spojena s hudebním nadáním.

Naše uši se též chovají jako úžasné retranslační stanice pro všechny smyslové informace mezi nervovou soustavou a mozkem. Jako taková stanice mechanismus ucha nezprostředkuje pouze náš sluch, ale i zrak a hmat. Problémy s učením i další behaviorální obtíže mohou být vyvolány sluchovými problémy v mnohem větší míře, než se obecně ví. Jak však ukázaly techniky doktora Tomatise, tyto obtíže mohou být v mnoha případech zmírněny.

Co nese jazyk

Muzikolog David Tame se domníval, že je pravděpodobné, že hudba podobně jako řeč vytváří určitou soustavu mentálních představ a emočních zkušeností, které pak formují naše vnímání světa.

Naše řeč opravdu silně ovlivňuje způsob, jakým vnímáme okolní svět. Tame zdůraznil, že pokud společnost nemá pro určitou věc výraz, nedokáže často vnímat její skutečné bytí. Popisuje neschopnost některých afrických kmenů rozlišovat barvy, pro něž nemají jméno, přestože jejich oči jsou zcela v pořádku.

V jednotlivých slovech jazyka jsou zakódovány představy a jevy, které ta která společnost vnímá a zakouší. Osvojení rodné řeči v dětství rozvíjí naše myšlení.

Naproti tomu hudba nerozvíjí pouze myšlení, ale i emoce a na vědomé i nevědomé úrovni i naše tělo. Jiný muzikolog, Julius Portnoy, zjistil, že ovlivňováním našeho psychického a emočního stavu hudba dokáže změnit i náš metabolismus, zvýšit či snížit náš krevní tlak a působit na naše zažívání.

Podle Portnoye na nás bude mít hudba v rytmu zdravého tepajícího srdce uklidňující účinek. Pokud bude její rytmus pomalejší, bude v nás vzbuzovat úzkost, pokud bude rychlejší, bude mít účinek existující.

Existují stovky studií o vlivu hudby (zvláště ve spojení s intenzivními vizuálními obrazy) a všechny dokazují spojitost mezi násilím v médiích a asociálním chováním. Zatímco řeč odpovídá levé mozkové hemisféře, která se podílí na tvorbě pojmů, hudba odpovídá pravé hemisféře, centru emočního vnímání. Efektivně překonává pouhá slova a rezonuje přímo s emocemi. A to jí dává ohromnou moc – ať na straně dobra, nebo na straně zla.

Muzikoterapie

Starověké léčebné postupy se do značné míry opíraly o terapeutickou hodnotu hudby jako uklidňujícího prostředku. Velká část inspirujícího vlivu staroindických a řeckých legend pramení ze skutečnosti, že byly určeny spíše ke zpěvu než k přednesu.

Všechny muzikoterapie velebí hodnotu kombinace zvuku a ticha. Ve védském učení starověké Indie, jehož sanskrtem psané texty představují pravděpodobně nejstarší pramen moudrosti starověku, je slyšitelný zvuk popisován jako „ahata“, fyzické vyjádření kosmického zvuku, ale i jako „anahata“. Zatímco první můžeme zaslechnout pouhýma ušima, druhý můžeme „zaslechnout“ pouze tehdy, splyneme-li s transcendentální realitou.

„Anahata“ je též jméno, jež stejné učení dalo srdeční čakře – vyjadřuje tak poznání, že právě srdcem se naslouchá archetypálnímu Božímu Slovu.

Skrytý stvořitel starých Egypťanů se jmenoval Amon, z čehož vzniklo i křesťanské „amen“. Amon je též spojován s kosmickým zvukem nebo Slovem védských legend „Aum“ nebo „Óm“. A-u-m tedy představuje prvotní zvuk Vesmíru. Předpokládá se, že člověk jeho vyslovením (zvláště jako integrální částí duchovní praxe, jakou je jóga) zapojuje do kosmického proudu a slaďuje s ním.

Zdroj textu: Osmá čakra, Jude Currivanová, vydala Metafora, roku 2007

          


Ještě bych ráda dodala, že nejen slyšení ale i vidění je spojené s hemisférami

Levá a pravá hemisféra (úryvek z článku: Lze vidět svět očima VĚDOMÍ?)

Polarita v člověku je dána levou hemisférou (racionalita, Slunce), a pravou hemisférou (intuice, Měsíc). Na úrovni fyzického těla pravá hemisféra ovlivňuje levou část těla, a levá hemisféra ovlivňuje pravou část těla. Obě vytvoří harmonii, pokud spolupracují v rovnováze. Racionalita a intuice se vzájemně doplňují. Misky vah musí být vyvážené. Svět vnímáme prostřednictvím smyslů, to je základ veškerého vnímání. Zrak je jedním ze smyslů, a svým způsobem je také „polarizovaný“.

Představte si, že si na delší část roku zavážete pravé oko (pravá strana těla – levá hemisféra). Co se stane? Naruší se vaše vidění/vnímání světa. Pravé oko předává viděné ke zpracování levé polovině mozku – racionalita, svět hmoty. Levé oko předává viděné ke zpracování pravé polovině mozku – intuice, svět nad hmotou. Takže na půl roku zavázané pravé oko způsobí, že zůstane extrémně potlačená racionalita. A naopak: na půl roku zavázané levé oko způsobí nesprávné zpracování informací v mozku, intuice a nadsmyslové schopnosti zůstanou extrémně potlačené. Spolupráce levé a pravé hemisféry je samozřejmě mnohem složitější, toto je jen příklad, abychom si uvědomili, jak funguje vnímání světa, a že harmonie (protikladných sil) je základem všeho. Racionalita v rovnováze s intuicí vyvažuje správné vnímání světa, jedno ani druhé nemá být potlačeno.

Zrakové vnímání je neobyčejně složité a zajímavé. Skrze oko vstupují do našeho vědomí různé obrazy, nosičem těchto obrazů je světlo. Oči jsou oka do duše. Jasnozřivé vidění je uměním. Dívání není totéž jako zření. Oči jsou prostředníkem mezi mozkem a myslí. Svět vnímáme každý jinak, odraz viděného světa není pro každého stejný. Mozek má určitou představu o významu viděného, tato představa je tak silná, že vidíme tak, jak máme proces vidění spojený s představami, s osobním vnímáním, především na základě předem daných informací. Zrakem vnímáme mnohem více, než nám mozek přeloží, mozek přeloží jen to, co dokáže pochopit. Co nedokáže pochopit, odsouvá k hranicím neskutečného, nebo k hranicím tmy a temnoty. A většinu toho, co pochopit dokáže, neustále polarizuje. Čisté VĚDOMÍ nerozděluje na špatné a dobré, na dobro a zlo. Čisté VĚDOMÍ je vším – v každém okamžiku.

Související články: Meditační etnické nástroje – léčení zvukem, Vážná hudba, meditace pro tělo i duši, Éterická hudba

Ukázka ke stažení, e-kniha Vesmírný internet

Diskuze







error: Obsah je chráněn autorským zákonem.