Umíte na lásku odpovědět láskou?

Článek odjinud: „Nemiluješ mne…“

Jitka vešla do pokoje s tácem právě usmažených koblih a řekla: „Cítím, že mne nemiluješ.“ Petr nepochopil a možná ani neslyšel, či spíše slyšet nechtěl. Zopakovala tu větu ještě jednou a nečekaje na odpověď odešla do kuchyně pro čaj. Jemu ještě několik sekund trvalo, než jeho vědomí bylo schopno přijmout tento podivný zvuk jejího hlasu. Co to ona vlastně řekla?

Umíte na lásku odpovědět láskou?

„Co jsi měla na mysli, Jitko?“ Zeptal se již s plnou pusou.

„Odcházím…, už jsem si sbalila své věci. Bude to tak nejlepší pro nás oba!“

Moc nechybělo, aby se Petr nezadusil chutným jídlem. Musel celou tu věc obrátit v žert, neboť jeho rozum stále nebyl ochoten přijmout takovou zprávu jako skutečnou realitu. Jenže u dveří opravdu stály dva kufry! Takže vlastně čekala jen na to, aby mu udělala poslední večeři a pak odešla? Je to dobrá žena – pomyslel si nakonec Petr. Vyšel na balkón a vzpomínal, jak to u nich chodilo a stále chodí. Jitka mu předloží své podmínky, pak nastane hádka a nakonec je na několik týdnů pokoj. Tak je tomu už odedávna, jenže ještě nikdy si nesbalila kufry! Má to být opravdu konec?!

Petr se snažil vybavit si celý společný život s Jitkou. Jakmile si představil opravdový rozchod, podivil se sám nad sebou, neboť namísto bolesti cítil úlevu!

Dovolím jí odejít – pomyslel si – a budu mít konečně svatý pokoj. S ní nikdy ten pokoj neměl. Žijí spolu již čtyři roky a po celou tu dobu Jitka s jakousi pravidelností provozuje svoji velice unavující hru na: „Cítím, že mne nemiluješ“. Pak se stává hluchá i slepá na jakékoliv jeho projevy lásky. Napřed pláče, později naříká, křičí a nakonec vyhrožuje. A to vše má jeden refrén: „Nemiluješ mne, protože já tvoji lásku necítím!“ „Co bych měl ještě udělat“ – vykřikuje Petr v takových chvílích: „Co vůbec ode mne očekáváš?!“ „Musíš to vědět sám!“ – dostane se mu odpovědi.

Zpočátku se ještě snažil uklidnit ji laskáním, přinášel jí květiny, drobné dárky, často jí z práce telefonoval a vždy na konci rozhovoru připomínal „miluji tě“. Chodili na večeře při svíčkách, říkával jí, jaká je atraktivní a přitažlivá. Jenže změnilo se něco? Po pohádkovém večeru a příjemném sexu Jitka vždycky ještě žadonila: „Udělej něco, abych cítila, že mne miluješ!“

Proto nyní stojí na balkóně a cítí úlevu při představě, že ona navždy odejde. Nemá smysl ji zdržovat! Jdi k čertu – myslí si a v odpověď slyší její slova: „Věděla jsem, že mne nemiluješ!“

Existují lidé, kteří vůbec nemají rádi sami sebe

Tuto skutečnost pak musí vyrovnávat tím, že lásku vůči své osobě vyžadují v mimořádně velkých dávkách od ostatních ve svém okolí. Tím se ve skutečnosti snaží zmírnit a zklidnit strach z „nelásky“, prožívající ve svém nitru. Je to také strach z toho mít rád sám sebe, strach ze samoty, nebo strach z odmítnutí. Čím více takový strach narůstá, tím více tito lidé vyžadují projevů a důkazů toho, že jsou milováni. V hloubi duše totiž věří, že kdokoliv je může milovat. Takový člověk je jako „past“ na lásku, jakousi černou dírou, která nasává všechny city, ale sama není schopna nic podobného ze sebe vydat. Ona „černá díra v srdci“ pak neustále ve svém okolí obviňuje ostatní z toho, že jsou příčinou jejich bolesti a smutku. Žádná péče a projevy laskavosti jim nejsou dostačující a neuspokojují jejich očekávání. Odmítají milovat sami sebe, neboť to považují jako něco krajně nevhodného a hloupého.

Inspirace pro spokojený život

Bohužel, bez uskutečnění zdravé sebelásky není člověk schopen vnímat péči svého okolí, lásku blízké osoby. Není schopen láskou odpovědět na přicházející lásku.

Zdroj textu (se svolením šéfredaktorky) časopis Medium

Připadá vám to povědomé? Kolik vztahů skončí právě z důvodu neschopnosti mít rád sám sebe? Z důvodů zbytečného citového vydírání?

Související: Narušená psychika a skryté strachy, Co skrývají slova: mám tě strašně rád? Milovat sám sebe

Umíte na lásku odpovědět láskou?

Diskuze

error: Obsah je chráněn autorským zákonem.