Vycentrování osobní síly

orange-heart-815801_1280Hledající trpělivě otevírají svá srdce, přesto se často stává, že se dostaví, někdy nečekaně, jindy pravidelně a opakovaně jakási obtížně rozpoznatelná „spirituální krize“. Ne každý zvládne vědomou cestu sebepoznání bez občasné, někdy i déle trvající vnitřní úzkosti, obtížně definovatelných vnitřních strachů, pocitů marnosti, pocitů vnitřní nejistoty a netrpělivosti. Intenzita vnitřních procesů může být dokonce propastná, pokud se touha po vědění a nadšení na hlubší úrovni střetne s náročným vnitřním očišťováním. Během nelehké a trpělivé cesty sebepoznání jsou tyto stavy naprosto normální záležitostí, to je nutné si plně uvědomit. Netrápit se, vědět, že cesta za světlem někdy vyžaduje projít pomalu a v klidu neosvětlené a temné úseky na duchovní cestě, často doprovázené nečekaným odhalením skrytých vnitřních stínů.

Lidská představa o splynutí s „božstvím“ je nedokonalá, hlavně začátečníci si neuvědomují, že „osvícení“, které hledají, a pokud jej v prchavém okamžiku naleznou, není trvalý stav.

Na osobní úrovni skutečně prožité hluboké duchovní zážitky, náhodně nebo cílenou meditací vyvolané stavy osvícení, jsou znamením, že jsme se ocitli teprve na samém počátku duchovní cesty. anticrepuscular-rays-283456_1280Otevřeli jsme bránu vnitřní touhy dokořán, přesto dál hledáme a tápeme, někdy si můžeme ve stavu nesmírné radosti až po okamžiky silné vnitřní bolesti uvědomit, že není cesty zpět. Duchovní neklid má mnoho podob. Obtížné je například zvládnout vnitřní pnutí, vnitřní, mnohdy nečekaně silné emoce, kdy si hluboce uvědomujeme: že já „VÍM“, a moje nejbližší okolí „NEVÍ“.

Vnitřní touha sdílet s ostatními vlastní poznání nás trhá na kusy, dokážeme utišit svou mysl, vnímat svět jinýma očima, a plni úzkosti se obtížně vyrovnáváme s tím, že zbytek světa stále „nechápe“, že většina zůstává lapena například ve víru „konzumního šílenství“. Dokážeme se napojit na energie přírody, a čerpat z nich vnitřní sílu, a toužíme rozdávat kolem sebe „recepty na štěstí“. Zklamání přichází v okamžiku, kdy si uvědomíme, že takto to většinou nefunguje. Musíme si uvědomit, že rozdáváme jakési neviditelné, ale na energetické úrovni hmatatelné „recepty na štěstí“, už jen tím, že pracujeme sami na sobě a tiše kolem sebe vyzařujeme lásku, pokoru, hlubokou víru a pochopení: co skutečně znamená pozitivní mysl a vědomé spočinutí v přítomném okamžiku. Nemusíme nic víc dělat, kdo je připraven, sám se dokáže na pozitivní energii, kterou vyzařujeme, napojit, ať už vědomě nebo nevědomě.

Spirituální krize má mnoho podob

V okamžiku duchovní krize, ať už má jakoukoliv podobu, se musíme nutně zastavit a uvědomit si, že cokoliv děláme, konáme v první řadě pro sebe. Vše, co se děje kolem nás sice vnímáme, ale k NIČEMU SE NEPŘIPOUTÁVÁME.

freedom-1327791_1920Dostaví se například v okamžiku, kdy si uvědomíme, že na své cestě zůstáváme osamoceni. Povrchní sdílení rádoby duchovních citátů, bez skutečného vnitřního zájmu ostatních „hledajících“, nám už nestačí. Spirituální krize se dostaví v okamžiku, kdy dokážeme dokonale spočinout v přítomném okamžiku: v bdělé tichosti rozprostřené za oponou všedního světa a v pozadí vlastních všedních myšlenek vnímáme cosi velmi silného, vzdáleného a nepoznatelného. V okamžiku, kdy dokážeme vnímat světlo lásky (probuzení, osvobození), kdy už je naše mysl prosta negativních myšlenek, v okamžiku vnitřní touhy sdělit všem kolem sebe, že cesta srdce existuje a je uskutečnitelná. Spirituální krize se dostaví téměř vždy, když podstupujeme hluboké vnitřní očištění, kdy si uvědomujeme a propouštíme do světla osobní vnitřní nečistoty, hluboko v našem nitru skryté stíny, pocházející například z dětství. Plně a někdy zmateně si například uvědomujeme, že nikoho v životě nepotkáváme náhodou, že každý člověk nebo určité situace nám jen odzrcadlují to, jací ve skutečnosti jsme. A díky tomuto zrcadlení si skutečně uvědomujeme vlastní chyby, skryté bolesti, vlastní společenské masky a někdy i přetvářky.

button (11)

Záleží na jednotlivci, jak zvládne vlastní (nevyhnutelnou) spirituální krizi, zda rozpozná tu správnou vnitřní motivaci a zda přijme cestu sebepoznání jako požehnání, nebo v tom horším případě jako prokletí. Vycentrování osobní síly spočívá v uvědomění si, že spirituální krize jsou úplně běžnou záležitostí a duchovní proces sebepoznání se bez nich neobejde. Někdy můžeme mít dokonce nutkání navštívit psychologa nebo různé „duchovní“ kurzy, často jsme ale po prvotní euforii zklamáni a odpovědí se nám nedostává. Ty správné odpovědi nalezneme jedině sami v sobě. Nepodceňujme proto vlastní intuici, spoléhejme se na vlastní srdce a k ničemu se nepřipoutávejme. Je důležité být neustále uzemněni, vnímat energii země a přírody. Vycentrování osobní síly můžeme provádět nejen během správně provedených meditací ale kdekoliv v přírodě.

Skryté symboly hadí síly   button (3)

Spojení se zemí – uzemnění

beech-trees-462987_1280Během procházky si uvědomujte každý svůj krok, uvědomujte si spojení chodidel se zemí. Zastavte se, natáhněte ruce k obloze, představte si, že vaše horní část těla dosahuje až do nebe jako koruna vzrostlého, zdravého a silného stromu. Vaše páteř a nohy představují kmen stromu. Zavřete oči a představte si, jak se skrze vaše chodidla spojujete se zemí. Představte si, jak váš strom života zapouští kořeny do země. Vnímejte její láskyplnou sílu. Odevzdejte zemi všechny pochyby, strach a starosti. Spočiňte v hluboké meditaci sebeuvědomění. Až se dostaví pocit hlubokého vnitřního uvědomění světla nebo čisté lásky ve vašem srdci, dejte ruce podél těla, ještě více se uvolněte a kořeny zapuštěnými v zemi čerpejte energii Země. Země nás miluje, nedělá jí problém zpracovat naše trápení, odpustit nám, a darovat nám sílu, láskyplnou energii, které je pro nás všude v přírodě dostatek.

Líbí se Vám článek? Sdílejte ho!Share on Facebook

Diskuze