27.7.2017

Srpen 2017: zatmění Měsíce a Slunce

Jakékoliv zatmění Měsíce nebo Slunce, ať už částečné nebo úplné, vždy se jedná o představení energií Jin a Jang ve velkém stylu, jde o hru přírodních energií, světla a stínu. Zatmění Měsíce nebo zatmění Slunce je pro člověka časem zasvěcení. Částečné zatmění Měsíce můžeme v naší zeměpisné šířce pozorovat 7. srpna. 2017 při východu Měsíce. K úplnému zatmění Slunce dojde 21. srpna 2017, pozorovatelné bude v celé oblasti USA.

V některých lidech mocné přírodní úkazy, jako je zatmění Měsíce nebo zatmění Slunce, zbytečně vzbuzují strach. Pokud jde o zatmění, a nezatěžujeme-li se během těchto vzácných magických okamžiků žádným strachem, jedná se o (pocitově) nádherné a silně motivující přírodní úkazy, nikoliv o události, které by v nás měly vzbuzovat obavy a už vůbec ne negativní emoce! Na tyto události se můžeme těšit, a to bez jakéhokoliv pocitu strachu či paniky. Tyto dny sice bývají prostoupeny silnou „vesmírnou energií“, ale tato, ani žádná jiná “spirituálně vnímaná vesmírná událost“, nemá sama o sobě bezprostřední vliv na „pozitivní či negativní“ události na Zemi, ani na průběh našich osobních životních situací. Může pouze (ale nemusí) prohloubit již existující (nakumulované) energie, které různým událostem předcházejí. Ať už se cokoliv děje, i kdyby se „náhodou“ mělo cokoliv odehrát na rozhraní těchto silně energetických přírodních jevů (plus mínus několik dní před a potom), všechno má svou příčinu, a to v minulosti, v událostech předcházejících (například vlivem „zrcadlení“ informací uložených v kolektivním vědomí). In-FORMACE se postupně FORMUJÍ do energetických složek, a vytváří obsah vesmírného vědomí, jinak zvané například Akáša, morfogenetická pole, kvantové vědomí vesmíru a podobně.

Kolektivní vědomí je v souvislosti s vesmírnými jevy propojené na více úrovních

Například souhvězdí, noční oblohu posetou hvězdami, popsal a pojmenoval člověk, a tato skupinová pojmenování hvězd (souhvězdí) jsou vlastně projekcí (ztraceného a znovu objevovaného) příběhu lidského rodu zaznamenaného na obloze, jak v modré barvě nebe, tak v noční záři hvězd. Duše (energetická složka člověka) takové projekce nepotřebuje, příběh člověka si každá duše nese v sobě, ona je tím příběhem, neustále je spojena s Pravědomím Vesmíru. Pouze vědomí pozemského člověka je zdánlivě od Pravědomí (od Jednoty) odpojené. Proto potřebuje, v dobrém slova smyslu, vidět na obloze duhu, potřebuje si stavět vzdušné mosty k archetypům a hvězdným bohům. Potřebuje spojení s planetami, hvězdami, kometami, Sluncem a Měsícem, se spřátelenými Galaxiemi.

Člověk je fascinován zatměním Měsíce a zatměním Slunce. A ne vždy si uvědomuje, že hvězdná obloha je svým způsobem projekce, kterou pro nás někdo v dávných dobách vytvořil, a my ji společně, každý den, dotváříme a vylepšujeme pro příští, i velmi vzdálené generace. Z širšího pohledu, kdy nevnímáme čas pouze jako rozdělený na včera, dnes a zítra, jsme my sami, my lidé, více či méně vzdálenou generací lidstva – vzhledem k minulým a příštím životům. A tak je tomu odpradávna, a proto jsme jako pozemšťané zároveň spolutvůrci dávné minulosti, která sahá do velmi vzdálené paměti ČLOVĚKA. Složité vztahy mezi zrakem člověka, Zemí a Vesmírem existují odnepaměti, a dokonce na více úrovních. Jediné, co se s člo-věkem a věkem vesmíru mění (ve smyslu obohacuje: o-BOHA-cuje), je obsah energo-informačních vesmírných polí. Ke všemu zde řečenému můžeme najít nejrůznější analogie mezi mystikou, kvantovou fyzikou a duševními prožitky. ZNÍ TO ZÁHADNĚ, TAJEMNĚ, MYSTICKY a neuvěřitelně, ale jen pro člověka, který pohlíží na sebe a vesmír ODDĚLENĚ.

Člověk není pouze hmotná entita, ohraničená pouze prostorem hmotného těla, lidské tělo není statické, je stejně energetické jako hmotné. Lidský organismus je propojen s vesmírným řádem jak na hmotné, tak i na jemnohmotné úrovni. Tělo je chrámem pro duši v hmotné realitě, ale jen dočasně, to však neznamená, povyšovat duši nad tělo anebo naopak – tělo nad duši. Obojí je mysterium, ani jedno ani druhé není oddělené od Materie Života, od spjatosti všeho se vším. Bloky si vytváříme, pokud na sebe a PROSTOR kolem nás pohlížíme odděleně. PROSTOREM je míněno vše, co existuje. Vnitřní podstata člověka není od ničeho oddělená. Tak, jak člověk vnímá tlukot vlastního srdce, tak může být schopen vnímat rytmus přírodních i vesmírných rezonancí, a hvězdných konstelací. Rytmus a vibrace tohoto energo-in-formačního kosmického celku se nesou vesmírem jako známá, nepřetržitě znějící Hudba Sfér. Kterou, jak už dnes víme, vytváří POHYB těles, každé těleso v pohybu vydává specifický zvuk. (Hudební harmonii  nalézá ve stavbě vesmíru už Pythagoras.) Pokud se člověk nechá nést PROSTOREM, stejně jako je PROSTOREM nesena Země, uvědomí si, že není nikdy sám, a že je shůry ochraňován. S přihlédnutím k tomu, že každý životní příběh je zrcadlením všeho, co člověk – v tom kterém životě – nese ve svém nitru, ve svém srdci, a v podvědomí, (případně ve svědomí).

Možná je načase přestat odmítat, že vědomí člověka prostupuje celý vesmír, že je nedílnou součástí časoprostoru. Možná je načase přestat se divit, že vědomí (mysl) člověka tvaruje – vlastní aktivitou – informační vesmírná pole (osobní i kolektivní). Zpětně je lidské vědomí tím kterým energetickým polem ovlivňováno, a tím zároveň i život toho kterého člověka, a nakonec i té které civilizace. Proč? Protože psychické obsahy mysli (myšlenky, představy, bdělé i noční sny) objevují se, a často i opakovaně, v časové nesouslednosti a mizí v neurčitosti, pokud nevyužijeme jejich potenciál. Promítá se nám v realitě to, s čím nejvíce a přirozeně bez pochyb rezonujeme (většina), a bez pochyb můžeme rezonovat i ve strachu, nebo na vlně „nesprávných“ informací. Energo-in-Formační pole, a možnosti, které skrývají, si můžeme představit jako vzácné, starodávné svitky (kódovanou řečí popsané listy pergamenového papíru). Možnosti, které nevyužijeme, jsou jako zapečetěné svitky, každá volba (využitá možnost z mnoha nabízejících se množin možností) je jako rozbalený, přečtený – rozšifrovaný svitek. Každá volba se v realitě projeví jako událost: OVLIVNĚNÁ POZOROVATELEM. Vědomí člověka se nachází ve všem a všude, a vše – myšleno VESMÍR – se zároveň nachází v lidském vědomí a nevědomí.

Člověk není oddělený od PROSTORU, s přírodou, vesmírem i nehmotným světem tvoří jeden celek – Jednotu

Přesto člověk (ve smyslu lidstvo) PROSTOR rozdělil na dobro a zlo, buď-anebo, a odmítá, že komunikuje a jedná sám se sebou a se vším ostatním nevyváženě – nadměrně polarizuje, a skutečnou celistvost vnímá jen intuitivně. Odmítá uvědomit si, že prasíla Jang/Jin vytváří vesmírný prostor ve vzájemné souhře: energie Jin ubývá stejnou měrou, jakou energie Jang přibývá, a naopak. Vyhrocené polarizování může, obrazně řečeno, působit jako hromosvod, způsobuje různé disharmonie, a obtížné životní zkoušky. Vidění polárního světa je sice v pořádku, přece když Evropan ráno pozdraví Slunce, je jasné, že Australan ve stejném okamžiku uléhá ke spánku kolébán Měsícem. Ale vzestup člověka na vyšší duchovní úroveň je v některých kruzích mylně spojován POUZE s bezpodmínečnou láskou a „andělským světlem“. Skutečně probuzený člověk se cestou na vzestupnou vyšší úroveň nesnaží za každou cenu utíkat před vlastním stínem, protože ví, že stejně neuteče.

Namísto toho odstraní napětí mezi buď-anebo, a poznává svět a sám sebe, neboli nazírá na ŽIVOT z bodu středu mezi polaritami. Pokud v sobě něco potlačujeme, nebo něco ignorujeme, tak stíny toho, co naopak vyzdvihujeme, jsou jen zdánlivě pasivní, nenápadně získávají na síle, a nakonec nás dostihnou – jako ozvěna. Jinak řečeno: pokud se soustředíme pouze na „andělské světlo“, a díváme se na sebe a na svět jen z této perspektivy, jen obtížně můžeme identifikovat vlastní stíny a vyrovnat se s nimi. V tomto případě platí, že nerespektujeme zákon polarity: VYVÁŽENOST. Nerespektování zákona polarity způsobí, že jeden druh energie, pokud překročí určitý bod, změní se v energii protikladnou. Jednoduchý příklad: proč hodný člověk vážně onemocní? Hodného člověka si můžeme snadno představit, neustále se v dobrém zajímá o druhé, je velice starostlivý, přebírá starosti druhých na sebe, často má o druhé strach, je často smutný, pokud se lidem okolo něj nedaří, vyčítá si, že nemůže dotyčnému nějak pomoci, nepříznivé lidské osudy jej citlivě zasahují – dělá si STAROSTI, a myslí to vážně (upřímně). Tento člověk je hodný a každému nápomocný, ale na osobní energetické úrovni velmi oslabený. Snad každý na tomto příkladu pochopí, že určitá dávka lhostejnosti, a dokonce i sobeckosti, je pro VYVÁŽENOST vysílaných a přijímaných energií (jang a jin) životně důležitá.

Zatmění Měsíce nebo zatmění Slunce je pro člověka časem zasvěcení

Jedná se o magické období, kdy máme jedinečnou možnost napojit se na podvědomí (a kolektivní nevědomí), a uvědomovat si záležitosti, které nám znepříjemňují život z jiného, ryze vnitřního pohledu. Nebo se naopak můžeme oddat meditacím klidu, přemýšlet o životě RADOSTNĚ, napojit se na nadvědomí – vyšší Já, a čerpat z vesmírných informačních polí potřebné informace. V čase zatmění Měsíce zapalujeme svíce, vzdáváme tak hlubokou úctu a niternou oddanost bohyni Luně, pokud jsme naladěni také na spirituální oblasti lidské existence. Vzpomeneme také na všechna přírodní božstva. Žehnáme životu a děkujeme za vše, čeho se nám dostává, za nesmírnou duchovní lásku, kterou v sobě přes všechny nezdary nosíme. Uvědomujeme si trojjedinou sounáležitost Země, Měsíce a Slunce.

Když hluboký stín Země pohlcuje studené světlo Měsíce tak v tichu mysli meditujeme a vnímáme všemi smysly tuto zvláštní magickou událost. Zatmění Měsíce přináší vnímavému jedinci hluboké vnitřní uvědomění a zasvěcení. Vědomí se významně posune na cestě transformace, tehdy jsme jen krůček od nalezení energetického portálu směrem k vyšší úrovni bytí. Zažíváme pocity velmi intenzivní, v podstatě se jim nebráníme a necháme je pouze vyjít ven, o nic jiného se nesnažíme. Ať už se jedná o pocity spokojenosti a lásky, nebo naopak o nechtěné či bolestné vzpomínky.

V tuto chvíli je nám dána příležitost přijmout pozitivní vibrace, nebo se očistit se od negativních energií. Citlivější jedinci mohou zažívat pocity a emoce přesahující rámec normálního chápání. Obtížnější je ta varianta, kdy se před námi odhalují vlastní stíny, tak jako Luna upadá (přechodně) v nemilost pohlcujícího stínu Země. Vnitřní vibrace, ať už jsou jakékoli, přejdeme v tichosti, chaotický vnitřní stín brzy zmizí a nové světlo přinese nové naděje. Není vhodné, v době zatmění Měsíce, přímo řešit žádná vnitřní ani jiná traumata. Stačí uvědomovat si skutečné vnitřní já se všemi, možná do této chvíle neodhalenými tvářemi. V tichosti si opakujeme, že ve světle příštích dnů uvidíme vše jasně a zřetelně.

Při úplném zatmění Měsíce, posvátné nebeské události, pozorujeme, jak přechází plynule – zrychleně jakoby všemi svými fázemi, kterými prochází vždy za dvacet osm a půl dne. K úplnému zatmění Měsíce dochází za úplňku, kdy Země se ocitne mezi Sluncem a Měsícem, kdy se všechna tři tělesa ocitnou v jedné přímce. Země pomalu přechází přes kotouč Luny a kousek po kousku ukrajuje z její tajuplné krásy. Tento okamžik je příležitostí k očištění a odpoutání se od minulosti, a od záležitostí uložených v podvědomí. Vědomě se přibližujeme vnitřní duchovní energii.

Během zatmění Slunce, které je odedávna považováno samo o sobě za nejvyšší božstvo, si pouze uvědomujeme jeho sílu

Tento sluneční rituál nečiníme nikterak složitým, jen se oddáme hluboké osobní meditaci. Uvědomujeme si sílu Slunce, bez žádostí, pouze s projevem vděčnosti a poděkováním za jeho energii, která nás aktivuje – aniž bychom museli žádat. Během klidné meditace se zaměříme na vše související se zdravím, vitalitou, životní sílou. Posilujeme odvahu, optimismus, tvořivost, individuální schopnosti, autoritu, čestnost, velkorysost, nezávislost, paměť, sebeurčení, suverenitu, sebevědomí, organizační schopnosti, partnerské vztahy, přátelství. Dáme prostor osobnímu rozvoji, duševní harmonii a úspěchu. Uvědomujeme si, že spirituální světlo je světlem naší duše, které nelze jen tak obyčejně spatřit zrakem. Na druhé straně odstraňujeme pýchu, sebestřednost, letargii, samotu, melancholii, izolaci, podivínství, faleš a jakoukoli disharmonii. To znamená, že se soustředíme na přání a sny, a vytváříme nové před-stavy – stavíme před sebe nové vize (stavy) přívětivé budoucnosti.

V době zatmění Měsíce nebo Slunce navštěvujeme silně energetická místa v přírodě, rozjímáme a prociťujeme se do silných vesmírných vibrací, a uvědomujeme si, že jsme přítomni unikátní, ryze přírodní čarodějné seanci.


Jak je možné, že při zatmění Slunce jej Měsíc zcela zakryje, ačkoliv Slunce je čtyři sta násobně větší než Měsíc? Je to proto, že Slunce je čtyři sta násobně vzdálenější. Náhoda?

Hvězdárna Rokycany: „Díky shodě okolností se Měsíc, který je 400krát menší než Slunce, nachází 400krát blíže k Zemi než Slunce. Úhlové průměry obou těles na obloze jsou přibližně stejné a blíže obíhající Měsíc může vzdálené Slunce zakrýt a tím dochází ke vzniku úplného zatmění Slunce.

Pokud Měsíc na své dráze kolem Země projde mezi Sluncem a Zemí tak, že měsíční stín obklopený polostínem dopadne na zemský povrch, potom v místech, nacházejících se v měsíčním stínu, můžeme pozorovat úplné zatmění Slunce, v místech dopadajícího polostínu pak částečné zatmění Slunce. Pokud by dráha Měsíce kolem Země ležela v rovině ekliptiky, nastávalo by zatmění Slunce při každém měsíčním novu. Ve skutečnosti je však rovina oběžné dráhy Měsíce skloněna vůči rovině ekliptiky od úhel přibližně 5,15°. Zatmění Slunce proto může nastat pouze v okamžiku, kde se Slunce při pohledu ze Země nachází poblíž výstupného nebo sestupného uzlu měsíční dráhy.“

Související odkaz: Hvězdárna v Rokycanech – zatmění Slunce


Částečné zatmění Měsíce 7. srpna 2017

Astronomický informační server: „Výrazného částečného zatmění budeme svědky v pondělí zvečera za soumraku. Měsíc bude vycházet (v Praze) jen 8 minut po maximální fázi zatmění, při níž bude ponořen necelými 25 % svého průměru v severní části zemského stínu (při východu Měsíce tedy bude „ukousnutý“ jeho pravý dolní okraj). Konec částečného zatmění přijde přibližně o 50 minut později při výšce Měsíce 7° nad obzorem. Jižní obzor v té době bude zdobit Saturn v souhvězdí Hadonoše a více na západ najdeme jasný Jupiter (necelých 7° severozápadně od hvězdy Spica v Panně). Úkaz tedy bude probíhat nízko nad obzorem během soumraku a nabídne především fotografům mnoho příležitostí k dramatickým záběrům zatmělého Měsíce s přírodními či architektonickými objekty na obzoru.“

Zdroj informace: Částečné zatmění Měsíce 7. srpna 2017


NOVÝ KRUH V OBILÍ – červenec 2017

Diskuze







error: Obsah je chráněn autorským zákonem.