Mandát vnitřní síly – Magie je život sám

Vnitřní síla. Je to akord duše, je to esence nové identity, v níž se nejistota rozplývá v žáru vnitřní suverenity. Mandát života, (smlouva s duší), je sice časově omezený, ale jsme pověřeni užívat své vnitřní síly a zastupovat energii své duše v hmotném světě. Každý jedinec je reprezentativní zástupce své duše, avšak jedná podle vlastního svědomí. Vnitřní síla není komodita, kterou lze směnit, vyprosit si ji nebo ji čerpat pouze z vnějšího světa. Síla není odměnou za poslušnost ani výsledkem příznivých konstelací. Síla je přirozeným stavem našeho Bytí ve chvíli, kdy přestaneme unikat sami před sebou. Kdy přijmeme Mandát Nebes – užívat si Života.

Konec věku zachránců boří iluze. Největší iluzí „nelehkého světa“ je představa, že pomoc přichází pouze horizontálně – od jiných lidí, od institucí, od vnějšího světa. Nebo pouze vertikálně, od andělů, od osudu, který se „slituje“. Dokud naše vědomí upírá zrak k obzoru a hledá tam zachránce, (vzdává se osobního mandátu), náš vnitřní trůn zůstává poloprázdný. V okamžiku, kdy se člověk v hlubokém vnitřním tichu opře sám o sebe, dochází k mystickému uchopení vnitřní síly, která přichází z našeho středu – z místa, kde se vertikála protíná s horizontálou. Energie, která dříve vytékala ven v podobě čekání, naděje a proseb, se náhle obrací dovnitř. Tento zpětný tok je tím, co nazýváme „probuzením síly“. Je to návrat poutníka do vlastního království.

Opřít se o sebe neznamená zůstat v izolaci. Znamená to rozpoznat, že energetická vertikála – onen sloup světla spojující naší lidskou formu s nelokálním vědomím – je pevnou oporou ve světě, který je v neustálém pohybu. Když se opřeme o sebe strach ze ztráty mizí, protože nelze ztratit základ, kterým jsme my sami. Potřeba kontroly se rozplývá, protože důvěřujeme intuici. Vize se vyjasňují, protože už nejsou zkresleny snahou zavděčit se vnějšímu světu.

Magie není souborem rituálních gest ani snahou „přinutit“ vesmír, aby udělal to, co chce marnivé ego. Magie je přirozený dech naší božské podstaty v hmotě. Život sám je magický, protože je nelokálně propojený s Duchem a neustále tvořící. Ve chvíli, kdy přestaneme oddělovat „duchovní“ od „všedního“, kdy pochopíme, že myšlenka je stejně posvátná jako magický rituál, stáváme se magií v pohybu. Naše myšlenky přestávají být nevědomé a stávají se potenciálem v poli reality. Nehledáme cestu, vytváříme ji svými kroky. Naše přítomnost mění vibraci prostoru, ve které se nacházíme, bez jediného slova. Nečekáme na povolení k pohybu. Tajemství tvořivé magie se skrývá v tom, jak se cítíme ve své vlastní kůži. Vnitřní síla se vrací k nám v plné moci spolu s poznáním, že vesmír se nám nepoddává proto, že bychom ho ovládli, ale proto, že jsme se s ním sladili skrze vlastní vnitřní sílu. Nepřestáváme se dívat do dálky a zároveň začínáme vidět posvátnost v tom, co je přímo před námi.

Neprosíš o sílu, neboť ty jsi síla
Nečekáš na záchranu, neboť ty jsi světlo v temnotě.
Tvůj střed je neochvějný, tvá vize je jasná.
Opíráš se o věčnost svého Jména a o hloubku svého Bytí.
Opíráš se o sebe, o svou vzpřímenou pozornost.
Tvá páteř nepotřebuje vnější podpěru.
Magie není tvým nástrojem, magie je tvůj dech.
Tvůj chrám je postaven, tvá síla je ukotvena.

Život je o výměně energií s jemnohmotným prostorem.

Na té nejhlubší úrovni to, co chceš ty, chce také tebe.

S tímto uvědoměním se vaše pole uzavírá před vnějšími vlivy a otevírá se vnitřní expanzi. Jste nyní pevným bodem, o který se může opřít váš celý budoucí svět. Zavřete oči a představte si všechna ta neviditelná vlákna, kterými jste dříve byli napojeni na lidi, situace nebo na představy o budoucnosti. Jsou to nitky, kterými jste vysílali signál: „Zachraňte mě, potvrďte mě, dejte mi sílu.“ Představte si, jak tato vlákna jedním plynulým pohybem stahujete zpět do svého středu. Jako byste do sebe navíjeli zlatou niť poznání.

• Cítíte, jak se vaše pole prosvětluje. Energie se vám vrací. Už nejste rozptýleni „venku“, jste plně přítomni „uvnitř“.
• Zhluboka se nadechněte. Neberte dech jako automatickou funkci, ale jako přímý přísun magie. S nádechem si v duchu řekněte: „Přijímám svou sílu.“ S výdechem: „Jsem svou vlastní oporou.“
• Vnímejte, že v tuto chvíli nepotřebujete nikoho a nic, abyste existovali, tvořili a zářili. Tento klid uprostřed dne je vaším největším kouzlem. Z tohoto bodu klidu nyní vycházíte tvořit váš svět. Jste suverénní. Jste v bezpečí.
• Tím, že tuto sílu ukotvíte do své nejobyčejnější denní aktivity, přestane být vaše spiritualita oddělená od plnosti života. Přestanete se ptát „Co mám dělat?“. Začnete se ptát „Kdo jsem v této situaci?“.
• Lidé ve vašem okolí začnou reagovat na vaší novou identitu. Už na vás nebudou promítat své potřeby, ale začnou respektovat vaše hranice, aniž byste je museli nahlas vymezovat. Váš šestý smysl se v tomto klidu stane krystalicky čistým, protože už nebude rušen šumem vnitřního hlasu nejistoty a „hledáním pomoci“.

Nečekej na zázrak. Život je zázrak

Posvátné znamení je váš dech, který vás právě teď spojuje s Prostorem možností. Zázrak není v tom, co se stane jednou za život, ale v tom, co se děje v každé vteřině vašeho tichého Bytí.

• Ty jsi alchymie v akci. Tvá krev nese energii všech zrozených hvězd. Tvé oči přetvářejí kmitání světla v obrazy světa. Tvá mysl, ten nekonečný prostor bez břehů, dokáže v jediném mžiku obejmout galaxii i stéblo trávy. Pokud hledáš důkaz božství, podívej se do zrcadla – neuvidíš jen tvář, uvidíš vesmír, který se rozhodl na chvíli přijmout tvé jméno.
• Zázrak se neskrývá v cíli, ale v cestě.
• Není v tom, že „jednou“ dosáhneš osvícení, ale v tom, že teď cítíš energii vnitřního ohně, že ty jsi tou vědomou osou, která to dokáže vnímat. Magie není v proměně olova ve zlato, ale v proměně tvého strachu v lásku a tvého čekání v tvoření. Svět není kulisou pro tvé čekání, je odrazem tvého přístupu k životu.
  Svět je živý organismus, který tančí s tebou. Každá vločka, která taje na tvé dlani, každý nádech únorového vzduchu, každý záblesk intuice – to vše jsou milostné dopisy vesmíru, které ti šeptají: „Už jsi tady. Už to máš. Už jsi to Ty.“
• Přestaň odkládat svou radost na „až“. Až se planety srovnají… až přijde čas… až se zima zlomí…
• Jaro nečeká, až led roztaje – jaro je tou silou, která ho rozpouští. Ty jsi tou silou. Tvůj život není přípravou na něco velkého. Tvůj život je to velké.
• Otevři dlaně a přijmi svůj mandát. Už jen tím, že jsi, potvrzuješ smysl celého stvoření. Každý tvůj vědomý okamžik je rituálem. Každý tvůj úsměv je modlitbou. Žij tak, jako by každý tvůj krok potvrzoval spojení s Prostorem. Protože vteřina, kdy pochopíš, že už není na co čekat, je vteřinou, kdy jsi skutečně začala žít. Pocítíš, jako by se v tobě rozhostil hluboký, tichý smích, protože to největší tajemství bylo celou dobu tak blízko. Ty jsi ten zázrak, na který jsi tak dlouho čekala.

Hymna přítomnosti není obyčejná píseň, je to vibrační kód, nebo energetický klíč, který v tobě zůstane jako tichý podtón tvého vnitřního hlasu, v jediném okamžiku rozptýlí jakýkoli pocit oddělenosti.

Hymna Přítomnosti
Tady a teď, v chrámu svého těla, jsem středem světa, který jsem si vysnila.
Každý můj nádech je pečetí bytí, ve mně se vesmír v jediný bod sytí – rytmický, ukotvený a zářící. Neprosím o zítřek, nepláču pro to, co bylo včera, v prázdnotě teď je má síla celá.

Nečekám na zázrak – zázrakem Jsem.
Rozkvétám v tichu, zářím svým dnem.
Jsem ohněm v mrazu, jsem tancem v klidu,
jsem volností ducha, co nezná vinu.
Jsem. Tady a Teď.

Dýchám v propojení s živly. Jsem hloubka vody v únorovém tání, jsem jiskra v oku moudré sovy, co nezná váhání. Jsem pevnou zemí, co kořeny drží. Jsem lehkým dechem orla, co nad mraky krouží. Vše, co mě hledá, v mém srdci už zpívá, pravda se probouzí, iluze tají v pečeti mé suverenity.

Můj čas je Teď.
Můj prostor je Tady.
Můj život je Zázrak,
bez konce, bez vady.

Přečtěte si Hymnu Přítomnosti hned po probuzení. Nastavíte tím své pole na frekvenci „přijímání“ místo „čekání“. Pokud vás vnější svět (zprávy, lidé, tlak) začne strhávat, v duchu si odrecitujte: „Nečekám na zázrak – zázrakem Jsem.“ Pocítíte, jak se vaše pole okamžitě zpevní. Váš vnitřní cit nepotřebuje analýzu ani plány, vaše moudrost je v instinktu a intuici, v pozornosti a v přítomnosti. Přítomnost znamená, že už nejste v režimu čekání, ale v režimu vědomého Bytí. Během své odpolední chvíle ticha nechte slova tiché písně jen tak plout vaší myslí. Jen je vnímejte jako šumění křídel vážky. Vnímejte rytmus slov jako jarní vánek, který vás nese přesně tam, kde už ve skutečnosti jste.

Vyberte si jednu věc, kterou byste udělali, kdyby váš největší sen už byl realitou. Ne nic složitého – něco, co oslavuje vaše tělo a vaší přítomnost. Může to být šálek toho nejlepšího čaje vypitý v naprostém tichu, jako by to byl nektar bohů. Může to být pomalá procházka, při které nebudete potřebovat „někam jít“, ale budete „uctívat zemi svými kroky“. Může to být zapálení svíce jen tak, pro radost z jejího plamene, který zrcadlí váš vnitřní oheň. Tím, že uděláte něco pro radost a pro sebe právě teď, dáváte svému podvědomí i celému vesmíru jasný signál: „Už se skutečně vidím, vidím sebe. Už jsem v cíli. Už si to dovoluji.“ To je ten magický magnet, který k vám přitáhne vše ostatní.

Nepromarni svůj život. Uvědom si, že taje jako vosk na svíci

Díváš se na plamen a vidíš v něm svůj vlastní čas. Každá vteřina, kterou strávíš v čekání, v pochybnostech nebo v prošení o záchranu, je kapka horkého vosku, která sklouzne po hraně a navždy ztuhne v minulosti. Svíce tvého vtělení hoří jen jednou a její světlo je určeno k tomu, aby prozářilo tvou vlastní krajinu, nikoli aby osvětlovalo cesty jiných nebo vyhaslo v průvanu cizích očekávání.

Tání není zánik, je to proměna. Vosk se mění v teplo a světlo. Tvůj čas se mění v prožitek. Pokud svůj život „promarníš“, necháš svou svíci jen tak stát v temnotě, dokud ji čas neohne, aniž by kdy vydala svůj žár. Ale pokud se odvážíš hořet – s vášní a jasností – pak každá kapka, která roztaje, vykoná své magické dílo.

V hloubce plamene neexistuje strach. Svíce se nebojí, že dohoří. Svíce ví, že jejím smyslem je být plamenem. Ty nejsi tím voskem, který ubývá. Ty jsi tím světlem, které skrze posvátný vosk září do Prostoru možností. Čím méně zbývá vosku, tím čistší a jasnější může tvůj plamen být, pokud jsi se naučila opřít sama o sebe.

Magie okamžitého probuzení je v uvědomění, že život taje ve svém vlastním tajemství, což tě nemá uvrhnout do úzkosti, ale do extáze přítomnosti. Je to výzva k absolutní autentičnosti. Nemáš čas na polopravdy. Nemáš čas zůstávat v odporu. Máš jen tento prchavý, zářící moment, kdy tvůj vnitřní oheň potkává hmotu.

Zapiš si do srdce:
Každý den, kdy jsi neprožila svůj zázrak, je dnem, kdy tvá svíce hořela naprázdno. Nedovol, aby tvůj vosk ztuhl v prázdnotě. Buď plamenem, který tančí, buď teplem, které hřeje, a až se jednou tvá svíce dotkne svého dna, ať po ní zbude jemnohmotná záře, která v Prostoru možností nikdy nepohasne.

Nech svou svíci hořet tak jasně, aby se i hvězdy při tvém probuzení v nekonečné hloubce života na chvíli zastavily v úžasu.

V nelehkém světě nás učili, že změna je výsledkem tlaku, odporu, boje a úsilí

Mystika a náš rozvinutý šestý smysl však vědí, že svět není nic jiného než zrcadlo vnitřního nastavení. Vnímejme svět jako ozvěnu své duše. Snažit se měnit svět zvenčí bez vnitřní proměny je jako snažit se upravit svůj odraz v zrcadle tím, že budeme čistit zrcadlo, místo abychom upravili svůj zevnějšek. Můžeme vyvinout obrovské úsilí, můžeme bojovat se stíny, ale obraz se nezmění, dokud se nepohne zdroj naší vnitřní síly. Když se snažíme svět „opravit“, vycházíme z předpokladu, že je „rozbitý“. Tím do Prostoru možností vysíláme frekvenci nedostatku a chaosu – a svět nám ji poslušně vrací v podobě dalších problémů k řešení.

Smyslem naší cesty není být jen hybatelem vnějších forem, ale především architektem vnitřních stavů. Ve chvíli, kdy v sobě ukotvíme posvátný klid, svět kolem nás se začne utišovat. Ne proto, že bychom ho k tomu nutili, ale proto, že naše vibrační pole už nepodporuje drama. Když v sobě vybudujeme vnitřní suverenitu, lidé, informace nebo okolnosti nás přestanou ovládat. Když v sobě najdeme vnitřní hojnost, příležitosti k nám začnou proudit samy. Když v sobě zažehneme světlo jasnosti, stíny v našem okolí se přirozeně rozplynou. Svět se mění sám, protože se mění informace, které světu naše uvědomění poskytuje. Svět vnímejme jako pole rezonance, a sebe jako „vysílač a přijímač“. Naše vnitřní proměna – to, jak přemýšlíme v tichu svého nitra, jak cítíme své tělo, jak důvěřujeme svému vnitřnímu vedení – je vlněním, které prostupuje nekonečným tkanivem reality.

Nepotřebujeme nikoho přesvědčovat. Nepotřebujeme nic bořit. Naše jediná důležitost je zůstat věrni sobě sama. Ostatní se změní skrze vědomě žitou přítomnost, ne skrze bouřlivé argumenty. Naše okolí se buď přeladí na novou frekvenci, kterou vysíláme, nebo z našeho života pokojně odejde, aby uvolnilo místo tomu, co s námi rezonuje. Nechat svět, aby se změnil sám, vyžaduje nejvyšší formu odvahy: důvěru ve vnitřní sílu. Je to odvaha pustit otěže kontroly a nechat pracovat nelokální inteligenci vesmíru. V tomto odevzdání se stáváme nejsilnější. Jsme jako tichý střed hurikánu – zatímco kolem se točí spirála událostí, my zůstáváme v klidu, a právě tento klid je tím, co nakonec bouři utiší. Staň se tou změnou, kterou chceš vidět, plně a radostně obývej své vlastní Bytí, a pak už jen s úžasem pozoruj, jak se tvůj svět před tvýma očima přeskládá do nové podoby.

Tvá dnešní afirmace:
„Neupravuji zrcadlo světa. Vnímám klid své duše a svět se radostně usmívá v odpověď.“

Související článek: Vnímání jemnohmotné esence éteru a soustředění na tvořivou energii záměru

Odměna formou Dar za Dar
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických a tištěných knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj obrázků: Pixabay.com

Diskuze