30.11.2017

Odhalené „bláznovství“ – počátek uvědomění

Tady je třeba začít, od nuly, pokud chceme poznat sami sebe a zákonitosti vesmíru takzvaně „až na dřeň“, stejně jako studium Tarotů začíná nulou – číslem Blázna. Pošetilost je silou Blázna, ale jako jakákoliv jiná (vesmírná) síla musí být užívána vědomě a s rozumem. Poznání začíná od bodu: „Vím, že nic nevím“, a neustále se k tomuto bodu navrací. Blázen, symbolizující spiritualitu a ideu transcendence, touží po klidu a TICHU, součástí mystické nuly je právě posvátné ticho, které ve vesmírné dualitě představuje mužský princip. Ticho, hloubavé a vědomé, (zákonitě) vede k bouřlivému „vytržení“ a zase zpět k sobě, do TICHA. Nula je zdrojem všeho a Blázen ukazuje cestu k poznání, provází studenta životních procesů nejen Taroty ale i Stromem života. Nula poukazuje na negativní a pozitivní síly vesmírného tvoření, na rovnováhu protikladů. Rovnováhu protikladů najdeme na počátku i na konci všeho Tvoření, nejvyšším příkladem je okamžik zrození a okamžik smrti. Slovo „negativní“ je nutné chápat jako protipól ke slovu „pozitivní“. Rovnováha protikladů je skrytá v kosmickém vejci. Blázen zastupuje jak mužský, tak i ženský princip – rovnováhu DVA v JEDNOM – skrytou ve zdánlivém chaosu.

Blázen (hlupák, pomatenec, nedovtipa), vyobrazený ve volném kosmickém prostoru, nás odkazuje k myšlence, že cesta „šílence“ vede k osvícení

Respektive nás odkazuje k faktu, že mezi šílenstvím (ve své nejhrubší podobě schizofrenií) a osvícením (tím vzdáleně i svatostí) působí vzájemný vztah. Někdy může být „posedlost“ nerozpoznaným „osvícením či svatostí“. Tento vzájemný vztah negativ a positiv je znázorněn zlatými rohy a kuželem bílého světla na Bláznově hlavě. Kužel bílého světla odkazuje také k principu královské koruny. Osvícení symbolizuje zlatá barva Bláznovi tváře, a vysoké boty utkané z „nitek sluneční zlata“. Zelený šat blázna odkazuje k pohanským jarním tradicím. Jaro je mysteriózní období, tehdy Blázen ožívá, ztotožňuje se např. se Zeleným mužem, a často tropí jarní „aprílové“ žertíky. Čas, kdy ožívá jarní vz/duch a tím i Duch Blázna, je časem přílivu nové tvořivé energie – oplodňující síly.

Aleister Crowley, Thothův Tarot

Úsměv Blázna je nevinnost, důležitý aspekt karty s číslem nula. Nevinnost Blázna je jako vinná réva, s pošetilostí a s vínem se to nesmí přehánět, a přitom platí, že v pošetilosti a ve víně je pravda. Hrozen vína odkazuje na plodnost, také na uvědomění a vychutnání si „sladkostí života“, které může vést až k extázi. Spirálovité úponky vinné révy, které se vinou kolem celé postavy Blázna, odkazují na základní spirálovitou vesmírnou energii. Zlatý až rudě zářící obilný klas představuje vegetaci přírody a vliv ohnivé síly na úrodnost a plodnost.

Postoj Blázna vyjadřuje jak připravenost ke skoku do „propasti“, tak připravenost k proniknutí „do tajemství světla“. Zářící Slunce na místě první kořenové čakry představuje mikrokosmos člověka rozpoznaný skrze symboly a v poznání propojený s makrokosmem vesmíru. Poukazuje na oslavu a velebení sluneční a životní energie. Křišťálová pyramida v ruce Blázna poukazuje na tajemství složeného bílého světla a rozloženého světla v podobě barev.

Křídla supa patří k egyptské bohyni Maat. Bílá holubice odkazuje k Venuši či Isis, je také symbolem Ducha, plodivé síly v té nejjemnější podobě. Okřídlený glóbus poukazuje na bohyni Nuit (předchůdkyni Maat), která tento symbol nosí ve svém srdci. Dva propletení hadi, spirála a objímající se dvojčata (mužský a ženský princip) připomínají sílu vesmírné a životní energie, a vliv této energie na DNA člověka. Barevný motýl je symbolem lidské duše. Tři květy vyjadřují důležitost vesmírných triád, význam čísla tři a jeho násobků. Tygr na Blázna neútočí, jen se pokorně a odevzdaně lísá, připomíná tvůrce knihy Tarotu – egyptského učence a mága Tohta, který porozuměl řeči ptáků a zvířat. Krokodýl odkazuje na egyptský původ Tarotu a řeku Nil. V řece vidíme pouze stvoly lotosu, neboť tajemství květů lotosů Blázen postupně odkrývá v knize Tarotu – životními zkušenostmi.

Trumf Blázna a skrytý význam „bláznovství“ je klíčem k plodivé, tvůrčí síle vesmíru a všeho bytí. Náleží hebrejskému písmenu Alef. Hebrejská písmena Alef, Mem a Šin tvoří základ hebrejské abecedy v podobě počáteční matrice – symbolické a hieroglyfické. Blázen jde napříč ostatními kartami, setkává se se sebou samým v podobě ostatních postav Tarotu, setkává se s přírodními silami, které utváří Vesmír. Blázen se nevznáší jen tak ve vzduchu, vzduch zde poukazuje na vesmírné vakuum. Vakuum představuje esenciální podstatu „zhuštěné materie“, základní látky, z jejíž podstaty je vše stvořeno. Představme si vakuum jako „tresť“, jako namixovanou směs prvků, která je základem pro vše, co dokáže Vesmír vytvořit mícháním (oddělováním a spojováním) těchto prvků – tedy pohybem. Elementem živlu vzduchu je vítr, tento přírodní živel je nedílnou součástí, možná základem pro obnovu všeho stvořeného v přírodě – ve hmotě. Pokud by ustal veškerý vítr (a tím i proces cirkulace) a vzduch by se stal nehybným, na planetě Zemi by zanikl veškerý život. Toto nás na hrubohmotné úrovni odkazuje k základní síle vesmíru, jímž je POHYB.

Písmena Alef, Mem a Šin vytváří základní vesmírné tridády: oheň, voda, vzduch, v alchymii se vztahují k síře, soli a rtuti. Také triáda vlastností mysli je zde zastoupená: sattva, radžas, tamas. Karta Blázen má úzkou vazbu k mnoha dalším mystickým triádám a symbolům. Triáda přírodních sil jógové filosofie, zvaných guny, vede Blázna k poznání, že využitím sattvy, kdy energie proudí do vyšších center, je překonán nejvnitřnější boj s radžas a tamas. Guna představuje jakési „vlákno“ na které je vědomí člověka zrovna napojeno, a které zrovna ovládá tělo a tělesné pocity. Sattva představuje moudrost, harmonii, čistotu, dobrotivost, uklidnění, blaženost, koncentraci, ticho, světlo. Radžas představuje nadměrnou činnost, neuvážený pohyb, nezvladatelnou vášeň, výkyvy nálad, roztěkanost. Tamas představuje nevědomost, netečnost, malátnost, lenost, duševní slepotu, nezpracované stíny a temnotu podvědomí.

Nula a kosmické vejce poukazují k neutralitě, k sjednocení mužského a ženského principu (monáda). Vesmírné tvoření je, a to nejen obrazně, zastoupeno v lidském páru: dojde-li k oplodnění vajíčka, v tu chvíli ještě není rozhodnuto o pohlaví dítěte. Až během vývoje oplodněného vajíčka, (jehož součástí je dělení buněk), je „rozhodnuto“ o pohlaví dítěte. Kdo nebo co je tímto „rozhodčím“? Na tuto otázku je stejně obtížné odpovědět jako na otázku, kdo nebo co je „architektem či stvořitelem“ Vesmíru. Můžeme se pouze domýšlet, zda se jedná o jediného neznámého činitele, nebo spíše o SOUHRN několika činitelů, podstatných pro vznik a vývoj Všeho. Vzájemně se ovlivňujících činitelů, rozhodujících, určujících, usměrňujících a spoluutvářejících projevenou realitu.

Nula (kosmické vejce) je tedy souhrn minimálně dvou základních činitelů: mužského a ženského principu. Tyto dva principy jsou v jednotě a rovnováze základním parametrem, faktorem a činitelem podílejícím se na veškeré aktivitě vesmírných sil. Stejně tak jsou základním činitelem ve vývoji člověka, v základní psychice utvářející se v dětství a dospívání, a podílející se na veškeré životní aktivitě člověka. Aktivitě předchází rozhodnutí, tomuto předchází myšlení a zvažování, správné rozhodnutí se odvíjí od myšlení, které má zahrnovat jak vliv mužského principu, tak vliv ženského principu – vzhledem k otázce, vzhledem k jádru věci. Elementy těchto prvků najdeme v každém jevu, tedy i v každé otázce – pokud je správně položena. Tímto způsobem lze nastolit vyrovnání v protikladech, pokud dokážeme související protiklady pojmenovat. Zbývá podotknout: spojení mužského a ženského principu se podílí nejen na cykličnosti vesmíru a přírody, ale podílí se také na vzniku „kosmických dvojčat“ – dvě vlákna šroubovice DNA. Takže se podílí také na cykličnosti či spíše na pokračování života. Ne náhodou nese krev rodu (pokračovatelskou čistotu rodu) princezna – ženský princip, nikoliv princip mužský, jak již bylo známo za matriarchátu. Jinými slovy: po linii dcery je krev královská. Cizinec (mužský princip) přichází, aby královská krev získala sílu, aby byla zaručena změna – POHYB. Do dnešních dnů platí, že krev jednoho rodu nesmí být smíšena s krví z téhož rodu.

Matriarchát se vyznačoval tím, že následníkem královského trůnu byla dcera (princezna), nikoliv prvorozený syn

Nový král tak přicházel z „jiného kmene“, a na trůn usedal po „získání“ princezny, která nesla právo dědičné. Odkaz na tento fakt najdeme v pohádkách, kdy princ z jiného královského rodu, případně „hloupý Honza“ z lidu, prošel-li nejednou zkouškou a dokázal-li svou mužnost a moudrost, směl usednout na královský trůn. Jinými slovy můžeme poukázat na exogamii, která se vyznačuje uzavíráním sňatků pouze mezi členy jiných kmenů (rodů). Pohádky nás odkazují k důležitým předpokladům jak zachovat stabilitu a zdraví rodů (dynastií). Tím, že se „princezna“ převleče za Popelku, anebo princ za hlupáka či chudého tovaryše, je zajištěn VÝBĚR pro královský rod z toho „nejlepšího materiálu“. Příklad sjednocení protikladů najdeme v pohádce Pyšná princezna – kde hrubost stává se jemností, podobně jako drsnost kamene stává se hladkou a to zdánlivě jemným působením síly vody.

Blázen si je vědom přínosných idejí, vlivů a impulsů nesených „větrem“ z „neznámých vod“ Všehomíra. Blázen pozná „blázna“ na dálku, ač ani jeden nemusí o svém „bláznovství“ nic vědět, přesto si vzájemně předávají inspiraci. Proto je v pohádkách podivný tulák rozpoznán bez mrknutí oka, bez jediného slova jako posel nebo anděl, a vstřícností obyčejných lidí zván ke společnému stolu.

Vzpomeňme ještě na Jiříka ze známé pohádky o Zlatovlásce – v okamžiku, kdy ochutná hada, porozumí řeči zvířat a zpěvu ptáků – zde je skryt jinotaj o probuzené hadí síle. Probuzená hadí síla, v okamžiku, kdy dojde k pomyslné smrti a znovuzrození, bývá někdy zobrazována také jako roj včel. Včela je symbolem od sebe neoddělitelných prvků: hmoty a energie. V pohádkách (v prosté lidové nauce) najdeme jemnou symboliku, která je snadno rozpoznatelná, oproti tomu symbolika některých mystických bájí je někdy velmi roztříštěná, vulgární a krutá, a tím nesnadno pochopitelná. Idea mystických symbolů se v některých bájích ztrácí, a dost možná jde o skrytý záměr – přepisovatelů pradávných bájí. Podobně jako je záměrem přepisovatelů Svatého Písma toto písmo „pokřivit“. Původně představovalo skrývání symbolů do obsahu legend, bajek a bájí „zprávy“ pro zasvěcené. Což se časem účelově převrátilo v symbolické zmatení vedené proti nezasvěceným. Nejextrémnější zmatení ve významech symbolů a písma je účelově provedeno v nejednom náboženství, kdy přikázání jsou překroucena a tím i (spasitelská) víra. Přitom (pra)původní nauka, která se rozrostla do obsažných eposů, je jednoduchá a mnohé vypovídající. Také pokud se z mystického učení stane fraška, pravá symbolika se vytratí a hledající je sveden na scestí.

Proč nese první karta Tarotu pojmenování Blázen? Cožpak nám nějaký pomatenec dokáže ukázat správnou cestu životem? Anebo poukazuje Blázen na to, že na některé věci, záležitosti a jevy je třeba se dívat obráceně, zrcadlově, „nerozumně“? Možná nám více napoví hra se slovy a hra s pojmenováním některých božských atributů, pokud přistoupíme na to, že vše souvisí se vším, a že v symbolech je nutné hledat vzájemně se doplňující vztahy a do sebe zapadající odkazy. Symbolika Blázna je mnohoznačná a pro nezasvěcené tak trochu matoucí. Pestrobarevný šat klauna či harlekýna, nebo královského dvorního šaška – odkazuje k duhovému zabarvení mystické rtuti.

Hra se slovy nás odkazuje k etymologii, k nauce o zákonitostech vývoje slov, a tím často i změnách a proměnách jejich významu. Italské označení pro Blázna je Matto. Egyptská bohyně Maat bývá vyobrazena se supí hlavou, je subtilnější předchůdkyní bohyně Isis. Spirálovitý supí krk poukazuje na všudypřítomné spirální tvary v přírodě, základní energie vesmíru nese též podobu tajemné spirály. Sup je navíc „pánem vzduchu“, tedy prostoru, zdolává sílu větru (element živlu vzduchu je nezbytnou součástí projeveného bytí, jak již bylo řečeno). Maat, stejně jako Blázen, představuje Podstatu, pořádek, pravdu, zákon, mravnost, neměnný kosmický řád a stabilitu světa. To znamená: nést zodpovědnost za veškeré jednání. Symbolem Maat je čelenka s pštrosím perem, zde je podoba v symbolice barevného šatu blázna – harlekýna, dvorního šaška. Jemné pero nádherných barev je rozechvíváno silou větru, též skrytými zákony zvuku, zvuk odkazuje ke SLOVU, jež je perem bohyně Maat, případně v „paměťovém poli“ Blázna zaznamenáno v knize života. Egyptské pojetí této mystiky také nachází řád v přírodních cyklech a cykličnosti vesmírných jevů. Maat znamená skutečný kosmický princip a respektování pravidel (morálního kodexu) vede k překonání chaosu.

Blázen, pošetilec či hlupák je anglicky fool. Folly – bláznovství – vychází z latinského follis. Tento výraz souvisí s elementem vzduchu, follis představuje „vak naplněný větrem“. Blázen jakoby občas mluvil do větru, nebo také po větru čili ve směru větru. Nadmuté tváře, například v symbolice pohanského Zeleného muže, jsou připravené „fouknout“. Zde se skrývá odkaz k vědomé vůli či připravenosti TVOŘIT. Tvořivost, stejně jako vítr, přináší změnu.

Život je změna, to si Blázen dobře uvědomuje, je obeznámen s tím, že změna (rozbití kosmického vejce) vytváří nejen stabilitu (v jakémkoliv systému), ale i věčnost (vesmíru a života). V dlouhodobé perspektivě, ať už vesmíru anebo života jedince či společnosti, vždy najdeme cykličnost změn.  Nejtvořivější změny jsou takové, při kterých dochází ke sjednocení protikladů.

Blázen je ve svém projevu bláznem pošetilým. Pošetilost je jiným slovem prázdnota (vakuum, nula, kosmické vejce). Ve staročeštině najdeme slovo „šetiti“ – bláznit. Blábolit (nesmysly) – šetetiti. Nejen, že tato slova poukazují na „ševelení větru“, ale ukazují na dvojsmyslnost slova nesmysl: nes mysl. Mysl nesena po větru – prostorem, zrcadlí se ve vakuu směrem zpět do hmotného prostoru. Pošetilý Blázen může být bláznem požehnaným.

Blázen je ve svém postavení zvěstovatelem mysteria, manifestuje mystické tajemství na každém svém kroku. Ne vždy je však možné manifestovat (universální) tajemství přímo, proto jsou různá tajemství skrytá v symbolech, a často jeden symbol odkazuje k druhému symbolu, než se student – dopátrá vše vyjadřující pravdy. Skrytá symbolika odpovídá různým stupňů inteligence a duchovní vyzrálosti. Ale jen duchovní (duševní a emoční) vyzrálost napoví, že zatracení je skryté v nadužívání rozumu. Samotná inteligence není zárukou šťastného života, není ani zárukou správného vedení (skupiny, státu), pokud se síla moci vloží do rukou inteligentních manipulátorů, megalomansky smýšlejících, nad lid povýšených egoistů a šílenců v pravém slova smyslu.

Bláznova nezodpovědnost, pošetilost, nerozvážnost, snílkovství, romantismus, rozpačitost, výstřednost a přehnaný idealismus je jen zdánlivá linie jeho směřování k pravdě. Blázen si uvědomuje protiklady těchto atributů a dokáže v ten správný čas nalézt rovnováhu. Blázen nehledá spásu ve vnějším prostředí a už vůbec neočekává „spasitele“ shůry. Blázen vnímá zjevený svět naturalisticky – přirozeně a přitom ostře realisticky. Vnímá nezkresleně jak drsnost, tak jemnost projeveného světa i projevené živosti všeho živého, včetně přírody a fenoménu přírodních živlů. Pro poznání kosmických zákonitostí pouze rozum nestačí. Teprve rozum společně s pošetilostí nabízí východiska ze začarovaných kruhů. Přitom rozumná stránka bytí je Bláznovou přirozeností. Blázen ani netouží po konečném osvícení, je si vědom skutečnosti, že SVĚTLO, viděné či vnímané za zvláštních okolností, není konečným poznáním. Toto SVĚTLO je sice posledním, ale přece stále ještě ZÁVOJEM, který skrývá pravé tajemství veškerého bytí. Které může být člověku odhaleno, v celé své podstatě, až po smrti – v čase mezidobí mezi jednotlivými vtěleními jemnohmotné duše do pozemského těla.

Volně zpracováno, použitá literatura KNIHA THOTHOVA

Související článek: Kam čert nemůže, tam pošle ženskou

Diskuze







error: Obsah je chráněn autorským zákonem.