Vzpomínky, které mění realitu

Jak nás ovlivňují vzpomínky na události, které se ve skutečnosti neodehrály tak, jak na ně po čase vzpomínáme? Jak nás ovlivňuje například smutek, neklid nebo pocit oběti, který nesouvisí s přítomným okamžikem? Toto téma nás zavádí do nejistého terénu, kde se naše paměť stává tkalcem iluzí. Je to vhled do energetického pole, kde se naše identita někdy opírá o příběhy, které jsou částečně pravdivé, a částečně fiktivní.

Architektura paměti vytváří paměťová zkreslení, jde o vzpomínky živené domněnkami nebo úhlem pohledu, který neobsahuje celou skutečnost. Pokud se v přítomnosti cítíme nenaplněni, naše mysl má tendenci zpětně upravovat minulost tak, aby ospravedlnila náš současný stav. Vytváříme si vzpomínky na křivdy, které se nestaly tak dramaticky, nebo na ztráty, které nebyly tak fatální, abychom dali svému pocitu oběti pevný základ. Naše mysl je zdatný vypravěč, ale nezřídka fabuluje, pro ni i smutek může být velmi kreativní. Ani si nemusíme uvědomovat, že pokaždé, když si na něco vzpomeneme, danou vzpomínku znovu „přepisujeme“, přidáváme k ní nové smyšlenky.

Proč to děláme? Pocit oběti je paradoxně bezpečným přístavem. Pokud jsem obětí své minulosti, nemusím být tvůrcem své budoucnosti. Smutek z „nepravdivé“ vzpomínky nás chrání před děsivou svobodou přítomného okamžiku. Nic se neděje, pokud tak činíme jen občas, a nevkládáme tento druh vzpomínek do své každodenní reality. Pokud těmito vzpomínkami žijeme, tak z mystického pohledu nás mohou obklopovat „duchové zrození z emocí spojených s minulostí“. Emocí, které nemají nic společného s přítomností. Z tohoto hlediska jsou tyto zkreslené vzpomínky „mentálními larvami nebo parazitickými myšlenkovými formami“.

Pokud opakovaně prožíváme vztek, lítost, smutek nad událostí, která se v dané síle nikdy neodehrála, vyživujeme entitu, která na úrovni astrální dimenze žije z naší energie. Tento smutek, nebo třeba i nenávist a myšlenky nesouvisí s tím, co se momentálně děje, proto je toto echo z minulosti (nevědomky) vkládané do potenciálu budoucnosti.

Horizont událostí paměti souvisí s tím, že hluboko uvnitř víme, že minulost je stejně tekutá jako budoucnost. Pokud je svět „božským hologramem“, pak jsou vzpomínky datovými soubory, které lze infikovat „virem“ negativity. Pocit oběti je v podstatě magické ustrnutí – zakletí, které jsme si uvrhli sami na sebe skrze ne zcela čistě interpretovaný příběh.

Jak z toho ven? Jak se nenechat oklamat vlastním příběhem? Jak se nenechat ovlivňovat neklidem, který nemá reálný kořen v tom, co se stalo? Jak rozbít zrcadlo zkreslených vzpomínek? Prvním krokem je zpochybnit „pravdu“ svého smutku, nenávisti, pocitu oběti. Zeptejte se sami sebe: „Patří tento neklid skutečně mně, nebo je to jen starý kostým, který si oblékám, abych nemusela řešit svůj současný stav? Dovedu převést pozornost na odpuštění?“ Odpovězte si naprosto upřímně.

Odpuštění není o tom, že schválíme činy druhých. Je to o tom, že přepíšeme kód své paměti. Uznáme, že naše vzpomínka na ublížení je jen jednou z mnoha možných verzí „božského hologramu“. Prostě se rozhodneme, že už nebudeme vyživovat stín, který nám bere sílu, ovládá naše energetické pole a duševní energii. Uznáme své stíny. Zcela upřímně pojmenujeme své pocity. Dokážeme si říct, že tento smutek je jen příběh, který nám už neslouží. Tento náš smutek není realitou, ale volbou obsahu naší mysli, volbou, kterou můžeme kdykoli zrušit a vymanit se ze začarovaného kruhu myšlenek a emocí jdoucích zcela mimo současnost.

Představte si, jak tyto své vzpomínky, ty těžké řetězy „oběti“, odevzdáváte Prostoru. Jak se v jeho posvátné moci rozpadají na prach a mění se v čisté, subatomární světlo, které můžete použít pro posílení vibrace svého nového vnitřního nastavení. Nejste tím, co se vám stalo. Nejste dokonce ani tím, co si myslíte, že se vám stalo. Tady a teď jste tím, kdo má sílu se v tomto okamžiku rozhodnout, že se nenechá ovládat svou myslí, pro vás již nepotřebným přízrakem včerejška.

Související články: Smyslové vjemy a počitky, energetické informační pole vzpomínek a metafyzika imaginárních nekonečen, Stresující imaginární vnitřní rozhovory a negativní energie, Odosobnění chrání před ztrátou životní energie a před emočním vyčerpáním

Odměna formou Dar za Dar
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických a tištěných knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze