Pokrytectví je toxické aneb pokrytec v rouše beránčím

Pokrytectví je chování, při kterém člověk předstírá určité hodnoty, názory nebo zásady, které ve skutečnosti nemá, a jedná v rozporu s tím, co sám veřejně hlásá nebo čím se prezentuje. Pokrytec se vyznačuje neupřímností, přetvářkou a nestálostí, často s cílem něčeho dosáhnout, získat přízeň nebo se vyhnout kritice. Není to jen prostá lež, pokrytectví je záměrné nošení masky ctnosti, morálky nebo upřímnosti, aby se skryla skutečná povaha, motivace nebo záměr. Jde o hluboký rozpor mezi tím, co člověk hlásá (fasáda), a tím, co skutečně dělá nebo kým je (skrytá realita). Pokrytectví bývá spojeno se strachem z konfrontace s pravdou nebo s odmítnutím.

Pokrytectví či předstírání souvisí se stavem vnitřní rozpolcenosti. Na společenské rovině je to mechanismus přežití, který umožňuje jedinci získat sociální kapitál – respekt, důvěru, obdiv, moc – aniž by musel splňovat etické standardy, které veřejně vyžaduje od ostatních. Pravá tvář pokrytce se může projevit v situacích, kdy si myslí, že ho nikdo nevidí, nebo když se domnívá, že jeho přetvářka projde bez povšimnutí.

Základní podstatou pokrytectví je dvojí metr. Přísné hodnocení a odsuzování chyb nebo nedostatků u druhých, zatímco ty samé, nebo horší chyby, toleruje, nebo skrývá u sebe nebo u svých spoluhráčů. S tím souvisí hlásání vysokých morálních standardů, kterými se pokrytec sám neřídí. Dělá se to často proto, aby se odvedla pozornost od vlastních selhání. Pokrytec se snaží vypadat lépe, ctnostněji nebo morálněji, než ve skutečnosti je, a navenek působí dojmem upřímnosti.

Pokrytectví je také o vytváření bezvadné veřejné identity, která je v naprostém rozporu se soukromým životem, nebo se záležitostmi, které mají zůstat v utajení. Pokrytectví je toxické proto, že narušuje důvěru a vytváří prostředí, kde jsou slova prázdná a sliby nevěrohodné. Činy pokrytce jsou v rozporu s jeho vnitřními přesvědčeními nebo veřejně deklarovanými hodnotami. Typickým příkladem je rčení „káže vodu, pije víno“, „vlk v rouše beránčím“ nebo „rozděl a panuj“.

Pokrytec je mistrem v manipulaci, může být nemilosrdný. Snaží vypadat lépe, než jaká je skutečnost, a předstírá, že má určité hodnoty, vlastnosti nebo názory, které ve skutečnosti nemá, nebo se chová v rozporu se svými skutečnými přesvědčeními. Proklamuje bezúhonnost. Může být hnán obsesivní touhou ovládat. Obecenstvu ukazuje stále stejnou tvář – naučenou mimiku a naučená gesta, jen minimálně projevuje své emoce. Jedná se o neupřímnost a neautentické jednání, často s cílem něčeho dosáhnout, například prosazení určitých, i osobních, cílů a záměrů. Přizpůsobuje své chování situaci a říká to, co si myslí, že od něj ostatní chtějí slyšet. Jeho chování je řízeno potřebou udržet si bezvadnou fasádu, což se projevuje v několika typických znacích.

Záměrné odsouzení druhých
Pokrytec využívá moralizování a agresivní kritiku, jeho slova a činy si často protiřečí. Hraje svou roli v souladu se svým, často skrytým záměrem. Může být dobrý intrikán. Zná zákonné kličky, které může využít ve svůj prospěch. Odsuzuje ostatní za chyby, které sám dělá. Tato veřejná kritika slouží jako odklon – ukazuje prstem na jiné, aby zastínil své vlastní přešlapy. Tímto se cítí morálně nadřazený.

Nedostatek sebereflexe
Jednou z největších překážek pokrytce je jeho neschopnost (nebo neochota) k upřímné sebereflexi. Kdyby se podíval pravdě do očí, musel by přijmout rozpor mezi svým vnějším obrazem a vnitřní realitou. Raději proto žije ve lži a obviňování okolí.

Selektivní etika
Pokrytec uplatňuje svou morálku pouze tam, kde je to pro něj výhodné, nebo kde je pod dohledem. Etické zásady pro něj nejsou vnitřní hodnoty, ale pouhé nástroje, které používá k získání souhlasu nebo vlivu. Tam, kde ho nikdo nevidí, se jeho předstíraná pravidla rozplývají.

Emocionální arogance
Mnoho pokrytců cítí pocit nároku na lepší zacházení, protože věří ve svou uměle vytvořenou nadřazenost. Mohou být přehnaně citliví na kritiku (protože ohrožuje jejich pečlivě budovanou fasádu), ale sami jsou tvrdí a nekompromisní vůči slabostem ostatních. Nadřazenost je vlastnost něčeho nebo někoho, kdo je ve vyšším postavení, významnější nebo lepší v porovnání s jiným, podřazeným prvkem. Může se projevovat jako arogance, povýšenost nebo přesvědčení o vlastní výjimečnosti, často jako obranný mechanismus nebo skrytý projev komplexu méněcennosti.

Pokrytec hodně mluví, ale nejedná. Jeho slova jsou silná a plná vysokých ideálů, ale jeho sliby jsou prázdné. Mluví o poctivosti, ale podvádí. Mluví o pokoře, ale jedná arogantně. Vytváří tak propast mezi formálním prohlášením, oznámením důležité události, záměru či rozhodnutí a mezi projevenou skutečností. Pokrytec je v konečném důsledku obětí své vlastní prolhanosti. Jeho život na veřejnosti je neustálé, únavné předstírání, které ho vzdaluje od možnosti skutečné autenticity a vnitřního klidu. I když velmi otrlý pokrytec dokáže na oko vypadat velmi klidně.

Související články: Už skoro rok operuje Pluto ve Vodnáři a zdá se, že nikoho nešetří, Harlekýn – nastavuje zrcadlo zhýralé společnosti

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj obrázků: Pixabay.com

Diskuze