Darovat někomu radost, to se nestává každý den

Taková slova mohou znít zprvu skepticky, ale skrývají v sobě hlubokou pravdu o povaze lidských interakcí a o skutečné hodnotě štěstí. Jistě, drobné úsměvy, vlídná slova a malé laskavosti rozdáváme poměrně často. Většinou jde ale o součást běžné společenské slušnosti, o automatické reakce, které nevyžadují hluboké vnitřní nasazení. Skutečný dar radosti – takový, který pronikne hluboko a zanechá trvalou stopu – je něco zcela jiného.

Žijeme ve světě, kde je touha po štěstí a radosti konstantně stimulována, to se projevuje v podobě „mělkosti každodenních radostí“. Reklamy nám slibují, že štěstí se skrývá v novém produktu, společenská média nám ukazují idealizované obrazy dokonalých životů a my se snažíme dohnat tento neustále prchající ideál. Mnohdy si pleteme skutečnou radost s pouhým dočasným potěšením. Dostaneme očekávaný dárek, užijeme si dobré jídlo, zhlédneme oblíbený film. Jsou to příjemné, ale často prchavé okamžiky, které se rychle vytratí.

Darovat někomu potěšení je přitom tak snadné. Darujeme květinu nebo čokoládu jen tak, pro radost, pozveme přítele na kávu, někoho pochválíme, někdy jen poděkujeme za přítomnost, za to, že někdo je tu s námi, darujeme úsměv, nebo pár upřímných slov, která druhého potěší.  Tyto na první pohled obyčejné skutky – učiněné od srdce –  mohou být pro druhého člověka velmi hodnotné, mnohdy mají moc změnit smutek v radost. Skutečná radost je hluboká, odolná a má schopnost rezonovat v duši člověka dlouho poté, co událost odezněla.

Opravdový dar radosti se rodí z hluboké pozornosti. Není to automatická reakce, ale vědomé rozhodnutí vidět druhého člověka, skutečně mu naslouchat a pochopit jeho potřeby a touhy. Je to dar, který vyžaduje empatii, darování vlastního času, energie a někdy i pohodlí. Ale někdy nás to nestojí víc, než pár slov vděčnosti.

Taková radost se skrývá v detailech, které běžně přehlížíme. Může jít o nečekaný a spontánní skutek, například si vzpomenete na maličkost, o které se vám někdo zmínil před měsíci, a splníte jeho přání. Nejde o cenu, ale o důkaz, že jste ho skutečně poslouchali. Radost přináší i podpora v těžké chvíli, kdy jste tu pro někoho v momentě, kdy to nejvíce potřebuje, a poskytnete mu svou plnou a upřímnou přítomnost. Radost vychází také z nezištné pomoci, když věnujete svůj čas a dovednosti, aniž byste za to očekávali něco na oplátku, a pomůžete někomu vyřešit problém, se kterým se sám trápí. Hluboká radost přichází ve chvíli dosažení hlubokého porozumění, když s někým vedete rozhovor, ve kterém se cítí plně pochopen a přijat, a díky tomu získá pocit, že není sám.

Tyto okamžiky se nestávají každý den, protože vyžadují, abychom vystoupili ze své vlastní ulity a vložili kus sebe do interakce s druhými. Mít radost z dávání nebývá samozřejmostí. Největším paradoxem je, že ten, kdo takovou radost daruje, získává obvykle ještě více. Dávání je jedním z nejmocnějších katalyzátorů štěstí. Pocit, že jsme někomu pomohli, zlepšili nebo prosvětlili jeho den nebo někoho upřímně rozveselili, aktivuje v našem nitru pocit sounáležitosti a naplňuje nás hlubokým smyslem. Není to radost prchavého potěšení, ale radost, která se zakoření a posiluje náš pocit smysluplnosti a propojení s ostatními.

Darovat někomu radost, to se nestává každý den, protože vyžaduje více než jen gesto. Vyžaduje to srdce. A právě proto má takovou cenu. Je to připomínka, že i v uspěchaném a často povrchním světě máme moc dotknout se něčího života a vytvořit okamžik, který má hloubku a trvalou hodnotu. A právě tyto okamžiky dělají náš svět lepším.

(Dnešní článek vznikl spontánně, jako reakce na milou zpětnou vazbu od jednoho čtenáře… Jako reakce na email, který obsahuje jen pár slov, ale tato slova silně rezonují energií citlivého srdce…, energií vděčnosti a darované radosti…🙂🙏)

Zdroj obrázku. Pixabay.com

Diskuze