Isis a Marie – božské ženství v čase úplňku

Staroegyptská bohyně Isis je považována za předchůdkyni Marie. Obě jsou uctívány jako „královny nebes“. Isis je ochránkyní života a rodiny, což je role, kterou v křesťanském pojetí převzala Marie. Společné rysy a symbolika se dotýká ikonografie matky s dítětem. Isis i Marie jsou vnímány jako prostřednice mezi lidmi a vyšším božstvím. Isis (okřídlená madona) je spojována s hvězdou Sirius a řekou Nil. Maria převzala titul Stella Maris, hvězda moří, která vede námořníky (duše) v bouřích života. Obě jsou orientačními body Prostoru.

Úplněk ve Lvu nastává 1. 2. 2026 v 01:09. Síla úplňku přichází v období svátku Imbolc – 2.února.

Zobrazení Isis kojící malého Hora se stalo předobrazem pro křesťanskou ikonografii Madony s dítětem. Isis a Marie sdílejí hluboké paralely, které sahají od vizuálního zobrazení až po jejich duchovní význam, jejich společným jmenovatelem je archetyp Velké matky, který v průběhu věků měnil jméno, ale podstata zůstala stejná. Představují tvořivé kosmické principy, jsou strážkyněmi života a smrti.

Obě jsou doprovázeny symboly jako měsíční srpek nebo svatozář. Obě jsou archetypem božského ženství. Přestože je dělí tisíciletí a odlišné kultury, v mystické rovině jde o tutéž frekvenci, která se v průběhu věků pouze převlékla do nového roucha, aby zůstala srozumitelnou pro lidskou duši. Isis ztělesňuje ženu, která je zároveň milující matkou i mocnou čarodějkou a královnou, představuje bohyni magie, mateřství a plodnosti. Ukazuje, že mateřství nevylučuje moudrost a magickou tvořivost, ukotvení ve vnitřní síle. Je to transformace skrze lásku, důstojnost a vnitřní hodnotu. Mýtus o Isis je symbolem schopnosti ženy léčit, scelovat a dávat nový život tam, kde došlo k rozpadu.

Jméno Isis se překládá jako „trůn“, jméno Marie jako „sídlo moudrosti“, a to s odkazem na jejich vnitřní autoritu a roli nositelek vyšších hodnot v rodině i společnosti. Spojuje je aspekt soucitu a útěchy, trpělivosti, odevzdanosti a důvěry v životní procesy. Dnešní žena v nich může najít inspiraci k tomu, jak být pečující, ale nikoli slabou, a jak si zachovat své „božské Já“ i v každodenních záležitostech. Obě jsou „trůnem, na kterém sedí božské dítě“. Obě představují posvátný prostor, v němž se nehmotný Duch stává lidskou bytostí.

Isis hledá rozptýlené kusy svého manžela Osirida. Marie stojí pod křížem svého syna. Obě procházejí hlubokým utrpením, ale ani jedna se jím nenechá zlomit. Místo toho svou bolest transformují, bolest je zde vnímána jako brána k zasvěcení. Isis skrze svou magii oživuje Osirida, Marie skrze své přijetí umožňuje vzkříšení.

Z pohledu integrace síly a jemnosti Isis vzkazuje dnešní ženě: Tvá síla není v boji, ale v tvém slovu a tvém vnitřním ohni. Nauč se používat svou intuici a magii k tomu, aby ses „poskládala dohromady“. Pokud se cítíš rozbitá (jako Osiris), Isis ti připomíná, že máš moc se znovu stvořit. Volá tě k tomu, abys byla vědomou tvůrkyní, která se nebojí své vnitřní síly a magické moci.

Marie vzkazuje: Tvá největší síla spočívá v tvé schopnosti zůstat otevřená, i když je svět někdy krutý. Ukazuji ti cestu neutrality a nenásilného postoje, jenž není projevem slabosti, ale projevem absolutní vnitřní síly. Ukazuji dnešní ženě, jak být soucitná, a přesto neporazitelná – jako voda, která nakonec obrousí každý kámen.

Pro ženu, která v sobě nese starobylou moudrost, znamená spojení Isis a Marie nalezení rovnováhy. Mít křídla Isis znamená nebát se vzlétnout do výšin nadvědomí, vidět souvislosti, být divoká, magická a smyslná ve své tvořivosti. Mít srdce Marie znamená zůstat nohama na zemi, v pokoře k přítomnému okamžiku, v soucitu k sobě i k druhým, v čisté otevřenosti srdce.

Isis a Marie společně říkají: „Jsi nádobou, ve které se nebe potkává se zemí.“ V dnešním světě je jejich poslání v překonání potlačeného ženství. Ženství ne jako slabosti, ale jako nejvyšší tvořivé síly Prostoru. Žena se nemusí rozhodovat, zda být „mocná bohyně“ nebo „laskavá matka“. Je obojím. Je stvořitelkou, která s láskou objímá svůj svět. Je na ženě samotné, zda procítí, jak se v jejím nitru tyto dvě archetypální sestry potkávají. Jak Isis dodává jiskru vnitřnímu ohni a Marie přináší klid do mysli a světlo do podvědomí. Obě jsou symbolem mentálního a duševního prostoru, v němž se rodí nové vědomí.

Zatímco mytologie mluví o božstvech, mystika mluví o vnitřních silách a strukturách vědomí, které formují to, jak vnímáme sebe, své tělo a svou tvořivou moc. Isis tak představuje ženu, která odmítá být obětí. Je symbolem aktivního, transformujícího ženství. Rozvíjí schopnost najít své ztracené, potlačené nebo „rozbité“ části (stíny, traumata) a složit je do nového, funkčního pohledu na sebe sama. Symbolizuje ženu, která se zmocňuje svého instinktu, intuice a schopnosti předvídat. Není jen pasivním příjemcem přírodních zákonů, je tou, která rozumí hluboké vnitřní spiritualitě, zákonitostem světa a umí je ovlivňovat.

Péče o vnitřní zahradu představuje schopnost mysli vytvořit bezpečný prostor pro vnitřní růst. Je to vědomá otevřenost, je to schopnost překonat silné emoce a napětí, aniž by se narušila vnitřní harmonie. Je to schopnost ega spolupracovat s nevědomím. Marie je tou částí nás, která umí naslouchat tichému hlasu vyššího Já a nechat se jím vést. Povyšuje mateřství na duchovní princip. Psychologická či mentální podstata poznání spočívá v tom, jak „porodit“ své sny, projekty a vize do světa skrze trpělivost a lásku.

Z pohledu moderní ženy vzniká v psychice často konflikt mezi těmito dvěma póly: Strach, že když budu příliš mocná, magická a smyslná, budu „nebezpečná“ nebo „nepřijatelná“ (Isis). Strach, že když budu příliš přijímající a laskavá, budu „slabá“ nebo „využívaná“ (Marie). Cílem je integrovat obě. Stát se ženou, která má intelekt a magickou sílu Isis, ale zároveň srdce a hluboký klid Marie. Od Isis se učíme aktivní tvořivosti, nestavět se do role oběti. Od Marie se učíme neutralitě a nenásilí (nebojovat s vnějším světem silou, ale proměnit vnitřní svět skrze přijetí). Tak se lze upevnit v poznání, že síla ženy je v tom, že je celistvá, upevnit se ve stavu vnitřní svobody, kde vnitřní oheň svítí, ale nepálí.

Alchymie magického úplňku ve Lvu

Lev je ovládán Sluncem a vládne srdci a sebevyjádření. Když do tohoto zářivého pole vstoupí Isis a Marie, přinášejí poselství o „suverenitě srdce“. Lev volá po pozornosti a uznání, ale Isis a Marie tento impuls transformují z vnějšího divadla do vnitřní majestátnosti. To znamená abychom dovolili svému vnitřnímu slunci zářit, a stejně tak to dovolujeme ostatním.

Lev má v sobě královskou sílu, a Isis je tou, která na trůn usedá s vědomím své magické moci. Isis nám k tomuto úplňku říká: „Tvůj vnitřní oheň není určen k tomu, aby byl schováván pod pokličkou skromnosti, která může být maskou bezradnosti nebo méněcennosti. Využij lví energii k tomu, aby ses projevila ve své plné síle. Ne skrze ego, ale skrze svou autentičnost.“

Marie zjemňuje lví pýchu a mění ji v důstojnost. Tvořivá síla královské vznešenosti je v tichu a soucitu. Lev může mít tendenci k dramatu, ale Marie přináší klidnou sílu neutrality. Skutečná královna nemusí křičet, aby byla slyšena. Marie nám v období úplňku připomíná, že naše největší moc leží v otevřenosti vlídného srdce. Buď ve vztazích „lvicí“, která chrání své vnitřní dítě (svou zranitelnost), ale dělá to s mariánským klidem. Lví energie v srdci Marie znamená: „Jsem si tak jistá svou hodnotou, že se nenechám vyprovokovat k boji.“

V tomto období se v nás setkává lví odvaha s duchovní hloubkou. Světlo úplňku nám pomůže uvidět, kde naše ego ještě hraje hry na méněcennost nebo naopak nadřazenost. Nebo kdy se schováváme za falešnou skromnost. Úplňkové světlo ve Lvu tyto stíny osvítí. Isis nám dává korunu magické moci a Marie nám dává žezlo lásky. Nezbývá než přijmout svou ženskou roli. Úplněk ve Lvu je korunovací ženské síly. Až budete vnímat plnost úplňkové Luny, dotkněte se oblasti solar plexu (místo ohnivé lví síly) a pak oblasti čakry srdce (místo mariánské lásky). Vnímejte, jak se tyto dva body propojují. To je vaše osa pochopení a přijetí. V tomto spojení jste nezranitelní, svobodní a zářící.

Rituál svátku světla a svící

V prostoru se už zformoval nový záměr, první verše jarního příběhu, nová vize, ale ještě není vidět. Imbolc je oslavou potenciálu přibývajícího světla, který je již nezvratný. Světlo se vrací. Ne proto, že bychom o něj prosili, ale proto, že je to zákon vesmíru. Stejně tak se vrací naše rozhodnutí pro lehkost, radost a svobodu. Vnitřní radost je „bezpříčinné blaho“. Není to radost z toho, že se něco povedlo, ale radost z toho, že Jsme. Je to přirozený stav Stvořitele, který se dívá na své dílo a vidí, že je dobré. Náš vnitřní oheň není jen vážný a mocný, v jádru je hravý. Radost je palivem, které činí tvořivou sílu aktivní.

Zapalte bílou svíci. Pozorujte plamen a představte si, že jste právě teď do země svého života zasadili semínko, o kterém už nemusíte pochybovat, protože víte, že máte dost ohně i vody, aby vyrostlo v nádherný strom vaší nové reality.

Proneste nahlas: „Tento oheň vně je zrcadlem mého ohně uvnitř. Je to akt uznání mé tvořivé podstaty. Žehnám svému ohni, aby svítil na cestu neutrality. Žehnám své radosti a své síle, aby pramenila z lehkosti. Žehnám své svobodě, aby neznala hranic. Jsem připravena kvést. Zapaluji v sobě smích, který rozpouští každou tíhu. Můj oheň je radostný, má síla je lehká, má svoboda je zářivá. Tímto zážehem se stávám vědomou bohyní. Vím, kdo jsem, a ta hra mě baví.“

Související článek: Tajemství hořící svíčky, spirituální světlo a proměna hmoty v energii

Diskuze