Jak nepodcenit hmotnou stránku existence a duální fungování

V honbě za hlubokým duchovním poznáním se setkáváme s tendencí podceňovat, nebo dokonce odmítat hmotu a duální fungování projeveného světa. Ve snaze transcendovat různá omezení se můžeme paradoxně uvěznit v jiné formě iluze – iluzi popření reality. Abychom dosáhli skutečně celistvého a plného duchovního prožitku, je nezbytné pochopit a integrovat roli hmoty a duality do našeho chápání Bytí. Mnoho duchovních směrů učí, že fyzický svět je iluze, pomíjivý a méně „reálný“ než duchovní sféry. Z toho se často odvíjí tendence podceňovat naše fyzické tělo, materiální statky, nebo dokonce i vztahy a emoce. Proč se trápit s něčím, co je jen „iluze“?

Tento pohled, ačkoli má kořeny v hlubokém poznání transcendentní povahy Vědomí, může vést k nebezpečným důsledkům. Namísto skutečné transformace se můžeme nevědomky vyhýbat nevyřešeným emocionálním traumatům, psychologickým problémům nebo prostě jen běžným životním výzvám. Pokud je všechno iluze, nebo z jiného úhlu pohledu je vše předem dáno, nemusíme nic řešit. To ale vede k potlačování, nikoli k transcendenci. Odmítání hmoty a různých výzev nás odpojuje od našeho fyzického těla a od reality, ve které se inkarnujeme. Cítíme se „mimo“ tělo, neschopní se plně zapojit do života, což vede k únavě, duševním nemocem, k nedostatku uzemnění, nebo pocitu nepatřičnosti.

Fyzická realita, skrze interakci s hmotou, s druhými lidmi a s životními překážkami, přináší hluboké poznání a zkušenosti, které by na úrovni základní vibrace ryzího Vědomí nebyly možné. Popřít hmotu znamená popřít smysl naší existence. Stejně jako hmota je i dualita (světlo/tma, radost/bolest, dobro/zlo, já/ty) vnímána jako něco, co je třeba překonat nebo eliminovat. Ačkoli je cílem transcendovat iluzi duality (tedy pocit oddělenosti od Zdroje), samotné duální fungování je nezbytnou součástí projevené reality.

V duálním prostředí máme možnost být svobodní ve svém vnitřním světě. Každá naše volba mezi protiklady nás nutí k růstu, k rozlišování a hlubšímu pochopení. Na nejhlubší úrovni je naše svobodná vůle právě oním „esenciální zábleskem“ Vědomí, které se skrze nás rozhoduje, jak se bude projevovat v rámci těchto duálních podmínek – obrazně řečeno. Scénáře jsou hotové, připravené v latentní podobě, jen je jich nekonečné množství, nic není předem dáno. Bez prožitku oddělenosti a pocitu zranitelnosti by nebylo možné plně prožít bezpodmínečnou lásku a soucit, které jsou nejvyšší kvalitou božského Vědomí v jeho základní formě. Nepodcenit hmotu a duální fungování znamená integrovat je do našeho spirituálního chápání podstaty života – být si plně vědomi svých myšlenek, záměrů a činů.

Inspirace pro vědomou mysl: knihy a vykládací transformační karty Psychologie chaosu

Vnímejme dualitu ne jako „chybu“, ale jako dokonalý mechanismus pro poznání a růst. Žijme plně v simulaci božského Prostoru, prožívejme radost i bolest, zamilujme se, učme se, tvořme, a přitom si buďme neustále vědomi, že jsme pozorující Vědomí, které se skrze tyto prožitky poznává. Používejte svou svobodnou vůli k tomu, abyste manifestovali krásu, lásku a harmonii do projeveného světa. Pravá duchovní síla pramení z uzemnění. Nelze pomáhat „pozvednout“ planetu, pokud se od odpojíme od hmoty.

Podcenění hmoty a duálního fungování nás připravuje o plnost prožitku a hluboké lekce, které nám život v této současné formě nabízí. Skutečné osvobození není v útěku od reality, ale v integraci všech jejích úrovní. Je to o tom, být zcela přítomný v projeveném světě s otevřeným srdcem a vědomou myslí, a přitom si být hluboce vědom své neoddělitelné jednoty se Zdrojem. Jen tak můžeme žít plný, bohatý a celistvý spirituální a mystikou obohacený život.

Člověk je stále na cestě a stále se mění. Jak může svou myslí uchopit „Cestu svobody a lásky“? Člověk je od přírody dynamická bytost, neustále v pohybu. Jsme jako řeky – nikdy nevstoupíte dvakrát do téže vody, nejsme stále stejní. Každý prožitek, každé setkání, každá myšlenka nás formuje, posouvá a mění. Tato neustálá proměna nás občas vyvádí z míry, ale nikdy není chybou, je součástí naší existence, odrazem živého, pulzujícího vesmíru, který se rovněž neustále rozpíná a vyvíjí na základě přijímaných informací, jejichž zdrojem jsme my sami.

Je to mysl, která nám umožňuje vnímat, analyzovat, učit se, nechat se inspirovat božským vedením a tvořit. Díky ní můžeme plánovat, vzpomínat, snít a formulovat složité myšlenky. Avšak táž mysl, pokud je neuvědomělá, se může stát zdrojem omezení, strachu, emoční bolesti a iluze oddělenosti. Když se snažíme uchopit „Cestu svobody a lásky“ myslí, narážíme na paradox. Svoboda a láska v jejich nejčistší podobě nejsou koncepty, které lze plně definovat nebo analyzovat. Jsou to stavy bytí, které přesahují racionální chápání. Mysl má tendenci vše rozčlenit, pojmenovat, kontrolovat a odporovat, ale skutečná svoboda a láska se rozvíjejí až tehdy, když se mysl uvolní ze své potřeby kontroly a odporu.

Jak tedy může mysl uchopit tuto cestu, aniž by ji svými omezeními deformovala? Jde o to, aby se mysl stala radostným podporovatelem života, nikoli panovačnou entitou, a naučila se pracovat s hlubšími aspekty vědomí. Prvním krokem je pokora a uvědomění, že mysl není schopna uchopit celou realitu. Mysl pracuje s dualitou (dobré/špatné, láska/nenávist), ale čistá láska a svoboda jsou nedualistické. Uvědomění si, že mysl je skvělým nástrojem pro navigaci ve fyzickém světě, ale omezeným pro chápání transcendentních pravd, je osvobozující.

Místo toho, abychom se nechali unášet proudy zmatených myšlenek, můžeme se stát pozorovatelem své vlastní mysli. Tento akt bdělosti a přítomnosti nám umožňuje vidět, jak mysl vytváří příběhy, soudy, programy a strachy. Když si uvědomíme, že nejsme naše myšlenky, začneme se od nich odpoutávat a vytvářet prostor pro hlubší spirituální či mystické vhledy. Mysl může být trénována, aby vnímala a důvěřovala intuici. Intuice je „záblesk ryzího rozhodnutí“, přímý vhled do prožívané situace, který předchází racionální analýzu. Vnímáním intuice se mysl učí přijímat vedení z úrovní, které přesahují její vlastní logické omezení.

Láska není jen emoce, ale stav bytí a akt volby. Cesta svobody a lásky se aktivně prožívá skrze bezpodmínečnou lásku a soucit k sobě i k druhým. Mysl může rozumět konceptu soucitu, ale jeho skutečné uchopení nepřichází skrze vinu, lítost nebo stavění se do role oběti, přichází skrze vědomé prožívání, skrze odevzdání se radosti i nepřízni, aniž by se mysl nechala vnějším světem pohltit.

Protože jsme stále na cestě a stále se měníme, jednou z našich „božských her“ je odhodlat se odevzdat se tomuto procesu. Odpor ke změně je zdrojem utrpení. Když mysl přijme neustálou dynamiku existence, uvolní se a stane se otevřenější novým prožitkům a poznání. Když se mysl transformuje z kontrolujícího ega na vnímavého pozorovatele, stává se bdělostí a inspirující bránou k hlubšímu pochopení. Již se nesnaží „uchopit“ svobodu projevu a lásku jako objekty, které si lze podmanit, ale spíše jim umožňuje proudit bez omezení, bez ustavičné kontroly a odporu. V tomto stavu se člověk stává vědomým tvůrcem a spolutvůrcem své reality, žijícím v souladu s hlubokými vnitřními impulsy. Kontrola a odpor jsou transformovány v čirou bdělost.

Související článek: Hledáme Boha, a on je všude, je kolem nás i v nás, je všudypřítomným polem nekonečného potenciálu

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Diskuze