Stresující imaginární vnitřní rozhovory

Dokážeme vnímat a usměrňovat vlastní emoce abychom se vyhnuli duševnímu vyčerpání nebo zbytečnému stresu? Někdy se z ničeho nic změní naše vnímání vnějšího světa či sebe sama zdánlivě bez příčiny. Podléháme náladovosti, jsme protivní sami sobě a nevíme, co s tím. Konflikty přicházejí odkudsi zevnitř, neuvědomujeme si, že emoce a stíny vnitřních dialogů mají potenciál nás ovládnout a dávají vzniknout vnitřní disharmonii, jen pokud jim to dovolíme. A my jim to dovolujeme. Neumíme být zdrženliví v emocionálních projevech. Děláme to snad pro uspokojení vlastního ega? Naše emoce spojené s „myšlenkovými bludy“ vyvolávají zbytečné vnitřní rozhovory, které následně produkují proudění negativních energií.

Vnitřní rozhovory a nedativní energie

Všímejte si například, jak se vám v hlavě samovolně spouští různé „rozhovory“ s osobami, se kterými máte v reálném životě potřebu si něco vyříkat nebo vyřešit. Dožadujete se ospravedlnění křivd proti vám spáchaných. Nebo si v hlavě vytváříte různé komentáře k vlastní obhajobě, utápíte se v myšlenkách, kterými se snažíte obhájit proč se stalo to či ono. Různé skutečnosti se snažíte všelijak nenápadně zaobalit nebo přikrášlit. Rozebíráte tu nejlepší bojovou taktiku ze všech stran. Děláte to před usnutím, v koupelně u zrcadla, při jízdě autem, případně při jiné monotónní činnosti nevyžadující soustředění. V tom okamžiku vaše vnitřní (sebe)láska není oděna v bílém světle vnitřního klidu a přítomného okamžiku. Že se vám nic podobného v hlavě neděje? V pořádku, tak to už jste na nejlepší cestě k ovládnutí svého myšlenkového světa.

Pokud přece jen máte pochybnosti a v hlavě vánici nezvladatelných komentářů, tak v okamžiku, kdy ve vašem vnitřním světě začnou vířit slova a věty vytvářející imaginární, smyšlené a nepříjemné dialogy – rázně a bez skrupulí je zastavte. Řekněte si: ,,Už to zase dělám!“ Až přijdete na způsob, jak se zbavit podobných myšlenkových šíleností, jak zachovat vnitřní emocionální klid a pohodu, přestanete vytvářet takovýmto uvolňováním negativní energie nebezpečné iluze vlastní důležitosti a sebestřednosti. Pokud se vám myšlenky přece jen někdy splaší, rychle je zastavte, vědomě je ovládněte a odpoutejte se od nich. Snažte se včas podchytit záchvěvy nepotřebných slov, záblesky myšlenek, které vás odvádějí od přítomného okamžiku. A pokud možno, nebojujte proti větrným mlýnům. Tímto podmíněným jednáním a energií odporu často vytváříme stresové situace, které ještě nenastaly. Navíc tím bráníme samovolnému toku pozitivní energie a nedáváme jí tak šanci zasáhnout v náš prospěch. A navíc ještě tvoříme situace, které k sobě přivoláváme. V podstatě je očekáváme, a to pod vlivem jakési nezapomenuté hořkosti z nezdaru, snad prožitého někdy v minulosti.

Udělejte si radost – balíček transformačních karet a nová kniha „Moudrost vnitřní Čarodějky“

Ptejte se proč tyto nepříjemné dialogy vnitřně vytváříte a mnohdy velice vášnivě prožíváte. Baví a uspokojuje vás snad vytváření si vnitřní nesvobody? Je chybou domnívat se, že si tak připravíte půdu pro řešení konfliktů, mechanickým uvažováním o tom, co by bylo kdyby. Je to nesmyslná tyranie, která je potravou či dokonce pikantní lahůdkou pro vaše vnitřní programy, založená na pouhých domněnkách, tyranie, kterou obtěžujete vlastní tělo i duši. Problémy se někam posunou nebo vyřeší i bez těchto vnitřních, stresujících komentářů, které vás zahalují do temného oblaku negativní energie.

Virtuální podoba vnitřního neklidu je dokonalou manifestací toho, jak neumíme být v přítomném okamžiku, tady a teď. Kdo nás v daný okamžik stresuje? Osoba, s níž máme určitý spor, a zároveň předpokládáme, že tento spor nemá řešení? Tak jednoduché to není, dotyčná osoba nemůže za naše momentální psychické rozpoložení, to, jak se cítíme a jakými myšlenkami se necháme uchvátit, je naše volba. Je více než pravděpodobné, že dotyčná osoba ani nemá tušení, jaké výplody se nám právě teď honí hlavou. V těchto okamžicích se nacházíme někde úplně jinde, než ve skutečnosti jsme, vytváříme nesmyslnou virtuální realitu. Obzvlášť v případě, diskutujeme-li v duchu o věcech, které odvál čas, nebo dokonce s osobou, se kterou se už dávno nevídáme. Zbytečně stresujeme sami sebe. Je to nutné, tady a teď? Rozhlédněte se kolem sebe – nevidíte náhodou nějaké chiméry?

Uklidňuje nás snad onen pocit, jenž nás staví do role virtuálního mučedníka? A ještě si v tom svým způsobem libujeme?

Možná ano, ale jsme v těchto chvílích sami k sobě opravdu upřímní? Nebo si tímto vnitřním jednáním snažíme něco silou vynutit, něco si dokázat? Hledáme snad jakési okamžité uspokojení v domnělé mentální převaze, v ambicích jasného ,,vítěze“, před očekávaným vstupem do otevřeného konfliktu? Připravujeme si tím strategii, jak toho druhého vmanipulovat do opozice, přestože může mít pravdu? Či snad právě proto, že tušíme pravdu na jeho straně? Dokážeme soudit stejně přísně a tvrdě sami sebe tak jako ostatní?

Škoda té vyplýtvané životní energie během stresujících vnitřních rozhovorů. Naučme se ponechat věcem volný průběh. Jedině v daném okamžiku můžeme zjistit, co je správné a necháváme tak otevřený prostor pro skutečné řešení stávajících problémů. Nedovolme svévolné mentální energii, aby nám zastřela poctivý úsudek, nadhled a intuici. Totéž platí, pokud je v daném problému pravda na naší straně – nikdy nebojujme s někým, kdo si zarputile vede svou. Nebojujeme s nikým, kdo je nad námi v mentální převaze, tím jeho energii jen posilujeme a sebe velmi oslabujeme. Bude-li naše jednání zbavené domněnek a bez předsudků, positivní energie bude při nás stát, ačkoli si to někdy můžeme uvědomit až s odstupem času. V sázce je také naše zdraví, tělesné i duševní. Marným bojem v podobě myšlenkových vnitřních rozhovorů v sobě zbytečně aktivujeme přetlak nežádoucích, a často i sebezničujících energií, které se mohou následně odrazit přinejmenším jen bolením hlavy. O duševním a psychickém zdraví nemluvě.

Jednou z forem vnitřního neklidu, který vytváří proud zničujících myšlenek, je sebelítost, například v podobě smutných vzpomínek, v podobě nekonečného přehrabování se v dávných křivdách. Nepropustíme-li ony křivdy a všechen hněv ven na světlo, je to, jako bychom zavalovali svá srdce nepřístupností a těžkou energií odporu. Každá myšlenka sebelítosti představuje další a další plamen zhaslé svíce. Neviditelnými nitkami osudu spřádaného našimi myšlenkovými procesy, (které máme naučené), v sobě živíme nekonečnou zlobu a temné vášně. Ve svém nitru spíláme viníkům a neuvědomujeme si, že tím škodíme pouze sobě! Nejedna z oněch samozvaných křivd, nebo podobných aspektů vyvolávajících v nás sebelítost, se nutně musí projevit v pozici různých onemocnění nebo stresu. Nedovoluje bez překážek harmonickému proudění životní energie.

Proto je nutné odpuštění. Odpustit máme především sobě, následně všemu a všem, kdo nám kdy vědomě či nevědomě ublížil. Možná v tuto chvíli ne zcela chápeme, proč to máme udělat, možná se v nás všechno vzbouzí. To ale nevadí, časem si uvědomíme, že toto je jeden z velmi důležitých očistných kroků, který nelze opomenout. Každou pozitivní myšlenku budeme považovat za jiskru, která v nás zažehne oheň potlačené sebelásky. Potom naše oči, tvář i ruce budou vyzařovat světlo. Úspěch závisí na proudu vnitřního klidu, proto zapomeňte na mračný závoj sebelítosti. Uvědomte si, že jste esencí světla, které před sebe občas vrhá stíny – pokud mu do cesty vstoupí překážka. Správné řešení „stínových situací“ je v soustředění se na přítomný okamžik.

Z počátku se vám bude skutečný duševní klid zdát jako prchavá, nepolapitelná esence. Brzy uvidíte, že každý den v sobě pocítíte více a více klidu. Očekávejte, že se ve vás probudí vnitřní (skryté či latentní) energie tvoření a procitnete k opravdovému sebe-vědomí. To vás povede k umění hovořit s ostatními a nezapojovat se do různě negativních nebo stresujících rozhovorů, pomluv nebo hodnocení někoho nebo něčeho, co je hodnoceno na základě domněnek nebo jen „blbé nálady“. Na první pohled to není úplně snadné, ale dá se to naučit. Jde o to naučit se komunikovat především se svou vnitřní bytostí. Může to trvat pár týdnů, než se zcela odpoutáte od vnějších stresových podnětů a nenecháte je na sebe působit, a přitom budete schopni klidné a upřímné komunikace. Mnohokrát své odhodlání porušíte, což je naprosto pochopitelné. Neodsuzujte se, stačí si to jen plně uvědomit.

Postupně se naučíte komunikovat s nadhledem. Ovšem zlehka a nenápadně, bez toho, aniž byste kohokoli poučovali nebo se komukoli snažili vysvětlovat, že se snažíte změnit své myšlení a svůj přístup k různým situacím. Můžete se setkat s nepochopením, a dokonce i s pohrdlivým posměchem. Žádná pohrdlivá slova vás však nerozhodí, máte-li již zpracovaný „virtuální svět svého ega“, které už se nenechá téměř ničím zneklidnit, naštvat ani urazit. Časem se dokonce zbavíte lpění na mnohdy zbytečných a nesmyslných konvencích. V praxi to bude vypadat asi tak, že budete častěji mlčet než mluvit. Mlčet a naslouchat, což pro váš vnitřní klid není na škodu.

Úzkostné stavy a různé strachuplné obavy fungují na základě nutkavého chování nebo vzpomínek uložených v podvědomí

Jakmile pochopíme, jak nevědomí společně s podvědomím fungují, potom nám bude vše snadněji srozumitelné. Vnitřní bytost, zvaná podvědomí, nerozlišuje lež, hru, přetvářku. Podvědomí o ničem nerozhoduje a nic neanalyzuje. Často si něco myslíme a něco jiného říkáme nahlas, tím vytváříme vnitřní a následně vnější chaos. Oddalujeme nebo znemožňujeme splnění představ a přání, neboť podvědomí bere vše doslova. Protiřečením děláme zmatek v tom, co je či není pro nás skutečně žádoucí. V každém okamžiku má panovat shoda v tom, co si skutečně myslíme a vnitřně chceme s tím, co říkáme nahlas a s tím, jak ve skutečnosti jednáme. Pokud se tak neděje, potom se snadno dostáváme do rozporů a stresových situací. Potom zbytečně ztrácíme drahocenný čas a životní energii.

Podvědomí přijme sugesci v momentě, kdy se naše vnímání nachází na hladině alfa

Jde o přirozený stav, který pociťujeme těsně před usnutím a v okamžiku probuzení, než se probereme do bdělého stavu. Po probuzení nebo v pomalu přicházející ,,agonii“ těsně před usnutím se snažíme tento okamžik vědomě co nejdéle prodlužovat. Představujeme si jen vše optimistické a příjemné. Myšlenky formulujeme v přítomném čase – jako by se vše očekávané již uskutečnilo. Rozhodně v těchto chvílích neprohlubujeme ve svém vědomí nic negativního a zastavíme se, jakmile se objeví myšlenky provokující nás k zmíněným vnitřním rozhovorům. Na hladině alfa jsme naprosto otevřeni pro nadsmyslové vnímání, pro přijímání nebo odesílání energie. V této chvíli je účinek mnohem silnější než v bdělém stavu, nacházíme se v přítomném okamžiku, tady a teď. Na hladině alfa se nacházíme také pokud jsme zabráni do napínavé četby nebo soustředěně posloucháme hudbu, myšlenky se nikde netoulají a jakoby nevnímáme nic kolem sebe.

Odkud se vzal pojem „vidět chiméry“?

Pochází z řeckého bájesloví. Chiméra představuje obludu děsivého vzezření, soptíc planoucí pekelný oheň, její tělo se podobá draku, namísto ocasu má hada. Urputný boj s chimérami dává zabrat nejednomu starověkému hrdinovi. Toto stvoření nápadně připomíná pohádkového draka, (a pohádkový drak nápadně připomíná kosmický koráb). Dnes se pod její podobou skrývá abstraktní představa, různé chiméry vycházejí z neklidného nitra člověka. Vnímáme ,,chiméry“ jako přeludy či přízraky psychických, mentálních energií, ovládají nás a zbytečně nás stresují. Zároveň nás zdánlivě nepochopitelně lákají a přitahují. Často jsou jimi naše vlastní myšlenky, negativní představy, nezvladatelné vášně a pudy, se kterými občas zápasíme. Přesto neustále toužíme chiméry přemoci, vlastní silou proniknout k jejich skryté podstatě. Čas od času s různými chimérami bojuje každý z nás. Nejčastější chimérou člověka je strach ze stárnutí a strach ze smrti.

Související články: Jedovatá slova, mentální odpad, toxické energie, toxické myšlenky, Největší bitvy se odehrávají v hlavách lidí

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

   Zdroj fotografií: Pixabay.com

Diskuze