Svět založený na růstu aneb kam ten náš svět spěje

Svět klade důraz na (nekonečný) růst ekonomiky, na zvyšování výkonnosti hospodářství. S důrazem na růst ekonomiky roste všechno ostatní. Roste výroba často nepotřebných věcí, rostou skládky, kam ty věci ukládáme, roste spotřeba energie, spotřeba surovin, které je nutné vytěžit. Rostou ceny za zboží a služby. Roste cena nemovitostí. Roste tlak na růst mezd, tím roste tlak na produktivitu. Roste nespokojenost v rámci růstu tlaku na výkon. Roste neschopnost vlád řešit světové problémy, roste zadluženost, roste korupce, roste tlak na zbrojení i strach z neschopnosti řešit zbytečné války. Roste radikalismus, který ale jde často mimo svůj základ: jít „ke kořenu věci“. Roste extremismus (netolerance a útoky na základy právního státu). Sledujeme nárůst psychických onemocnění (včetně dětí) a civilizačních chorob, roste neochota mladých lidí mít děti, zakládat rodiny. Rostou obavy z klimatické změny, narůstají problémy v zemědělství (např. neschopnost zadržet vodu v krajině). Mohli bychom vyjmenovat stovky dalších civilizačních problémů a detailů možných globálních hrozeb.

Je možné „růst“ do nekonečna? Je možné, že nekonečný růst funguje jako „parazitický vír“? Podívejme se na to nikoli z odborného hlediska, ale z pohledu mystiky, která se přiklání k metafyzice. Co s tím můžeme udělat? Z pohledu toho, že myšlenka tvoří – čím více lidí se zabývá určitou myšlenkou, reakcí, přístupem – podle toho reaguje Prostor možností. Co nejsme schopni vidět v rámci mnoha od sebe neoddělitelných souvislostí? Existují otázky, které si nepokládáme, které nás možná ani nenapadnou?

Nekonečná spirála růstu, jíž lidstvo podřídilo svůj krok i dech, není jen o postupném selhávání ekonomických mechanismů, nýbrž hlubokou metafyzickou patologií (nemocí „ducha společnosti“), která si spletla horizontální hromadění s vertikálním vzestupem. Hromadění souvisí s touhou po bohatství za každou cenu, na extrémní úrovni se jedná o chorobnou chamtivost. Touha po mamonu „za každou cenu“ znamená, že jedinec přestává vnímat ostatní lidi jako lidské bytosti a začíná je vidět pouze jako nástroje k dosažení zisku. Morální slepota této doby spočívá v tom, že psychopat bez schopnosti empatie je schopen ospravedlnit jakékoli jednání – od podvodů a vykořisťování až po násilí – pokud mu to přinese ekonomický prospěch. Touha po bohatství se projevuje i v moderní psychologii marketingu.

V hermetickém a metafyzickém pohledu (zakořeněném v platónské tradici i gnostickém chápání hmotných pastí) se kvantitativní imperativ stal moderním modloslužebnictvím. Když se „božská síla projevila z nehmotného do hmotného“, Prostor možností nezůstal prázdný – nabídl nám schopnost tvořit, ale bohužel byl obsazen chamtivou mechanikou, která krmí sama sebe. Byl obsazen mnoha příkazy, zákazy, výzvami, normami, dogmaty, povinnostmi, naléhavými potřebami, naléhavými požadavky, prosbami.

Metafyzická kyvadla fungují jako autonomní nehmotné parazitické formy vědomí živené lidskou pozorností (energeticko-informačními struktury, řídící se vlastními zákony). Každá obava z růstu dluhů, každý strach z války a každý tlak na výkon pumpuje do těchto kyvadel čerstvou vyživující sílu. Čím více boje vyprodukujeme například proti neschopnosti vlád nebo korupci, tím hlouběji krmíme strukturu kyvadel, neboť v metafyzickém prostoru platí nelítostný zákon: pozornost je palivo. Paradoxem je, že odpor proti tlaku na výkon, nebo epidemie psychických onemocnění jsou přirozenou reakcí lidské duše, která odmítá sloužit jako baterie pro perpetuum mobile cizích, neosobních sil (mechanismů poháněných neosobními strukturami – byrokracií, tržními silami, algoritmy, společenskými institucemi, finančními institucemi a podobně).

Zde se otevírá hluboká slepá skvrna – otázka, podmíněná mnoha souvislostmi: Co když snaha zachránit svět špatnou komunikací a protichůdnými rozhodnutími, snaha chaoticky řešit problémy stylem – „pravá neví, co dělá levá“ je právě tím mechanismem, který zkázu podporuje?

Lidstvo je chyceno v divokém paradoxu. Záchranné diskurzy (které mimo jiné rozdělují zúčastněné na pasivní oběti, na ty, které je třeba zachránit a na aktivní zachránce), ekologické křížové výpravy, politický vzdor i radikalismus – to vše je tvarováno v téže energetické matici, proti níž se protestuje. Snaha o záchranu se též často upíná k jazyku moci, kontroly a paniky. Prostor možností pak neodpovídá na oslabenou energii ušlechtilých úmyslů, nýbrž na skryté frekvence strachu, tlaku a protitlaku. Čím hlasitěji vykřikujeme zprávy o hrozícím zániku, tím pevněji materializujeme budoucí kolaps.

Co s tím lze udělat z pozice metafyzického subjektu, který chápe, že myšlenka a emoční náboj tvoří realitu? Nabízí se radikální neutralizace skrze ignoraci kyvadla: přestat vyživovat nehmotné parazitické formy vědomí živené lidskou pozorností. Odpor vytváří další tlak a křik. Metafyzické řešení spočívá v práci s mentální energií, s jejím stažením z „vod chaosu“. Odpojení se od „zpravodajských smyček“ a kolektivní hysterie není lhostejnost, je to vědomá dezerce z bitevního pole, které tvoří iluzi moci tím, že se tohoto boje (mentálně) účastníme. Lidstvo neprožívá pouze krizi zdrojů, ale především krizi pozornosti a rezonance. Tam, kde systém vyžaduje reakci strachu, paniku a další tlak v podobě viny a obviňování, vnitřní alchymista odpovídá tichem, vědomou tvorbou zpod nánosu hmoty a zastavením v průsečíku horizontálních a vertikálních energií. Vytváření ostrůvků bytí, které se odmítají účastnit soutěže v nekonečném růstu, probouzí na energetické úrovni latentní možnosti.

Skutečný únik nespočívá jen v nalezení lepšího (politického) řešení, ale v radikálním vnitřním posunu: v pochopení, že svět nelze zachránit podporováním spirály chaosu. Hmotný růst skončí sám o sobě ve chvíli, kdy vnitřní pozorovatel přestane věřit tomu, že hodnota lidského bytí je odvozena od rychlosti, s jakou se točí kolo na skládce zbytečností. Ticho, které nastane, až lidstvo odmítne dál krmit kyvadla, bude tím nejhlasitějším počátkem nového světa.

Parazitické formy vědomí či energeticko-informační struktury potřebují energii. Tuto energii získávají z emocí: ze strachu, z úzkosti, z tlaku na výkon, ze spěchu, a dokonce i z našeho (spravedlivého) rozhořčení nad tím, jak je svět zkažený. Čím více s těmito problémy „bojujeme“, čím více na ně v panice myslíme (byť s úmyslem je vyřešit), tím více energie těmto kyvadlům dodáváme. Prostor možností pak zrcadlí tuto kolektivní mentalitu nedostatku a ohrožení a dle našich obav materializuje další krize.

Abychom viděli souvislosti, které běžně unikají naší pozornosti, musíme si položit otázky, které jdou pod povrch viditelného matrixu. Otázky, které si nepokládáme: Je konzumace hmoty pouhým nevědomým pokusem o zakrytí skutečnosti, že potřebujeme nasytit především „duchovní či spirituální hlad“? Růst na úrovni hmoty se „propadá do nekonečna“ proto, že se pokoušíme kvantitou (věcmi, zážitky, penězi) zaplnit absenci kvality života z pohledu vnitřního klidu, nalezení smyslu, spojení s Bytím. Nekonečný růst „hmotných statků“ je omyl. Omyl ve smyslu pokusu vynásobit nulu (vnitřní prázdnotu) nekonečnem ve vnějším světě.

Co když je současný nárůst psychických nemocí, nebo neochoty mít děti obranným mechanismem vnitřní matrice Prostoru možností? Z metafyzického pohledu může jít o tichou sabotáž duší. Duše nové generace odmítají dodávat živou sílu své tvořivosti do systému, který se stal destruktivním. Je to (vědomé i nevědomé) odpojení se od materialismu na té nejzákladnější úrovni. Mladí lidé, kteří odmítají přivádět děti do světa chaosu, intuitivně (či skrze hlubokou moudrost „kolektivní duše“) odmítají pokračovat v „rekrutování otroků pro stará kyvadla“.  Z pohledu metafyziky to není projev zbabělosti, ale tiché a zároveň drsné (vědomé i nevědomé) zastavení generačního řetězu utrpení. (Způsoby, jakými jsou lidé zotročováni a uváděni do nevědomého stavu nesvobody, se liší podle historických epoch a regionů, avšak podstata zůstává stejná.)

Uvědomujeme si, že boj proti systému systém posiluje? Když se lidé hroutí pod tíhou strachu (z válek, z možných kolapsů různých systémů, z přírodních katastrof a podobně), fixují tyto scénáře (budoucnosti) v energetickém Prostoru možností. Myšlenka tvoří ne podle toho, co chceme, ale podle toho, čemu věnujeme největší pozornost a proti komu nebo čemu vysíláme intenzivní emoční náboj.

Člověk nemůže zničit globální kyvadla silou, ale může odmítnout hrát jejich hru. Pokus o jejich rozbití vyvolá jen protitlak. Možnou cestou je změna rezonance a stažení pozornosti. Radikální ignorance kyvadel znamená jejich vychýlení z dráhy a odstřižení od přísunu vyživující energie. Neznamená to ignorovat realitu, ale přestat ji emočně sytit. Když kyvadlo vyvolává strach (z kolapsu, z nedostatku), metafyzickou odpovědí může být vnitřní lhostejnost (neutralita) a vnitřní klid. Pokud kyvadlo nedostane energii v podobě emoční reakce, ztratí magickou sílu. Kyvadla fungují skrytě, například v závislosti na tom, kým vibračně jsme na nejhlubší, často neuvědomované vrstvě svého mentálního světa.

Jak funguje zákon zrcadla mezi lidským nitrem a vnějším Prostorem možností? Člověk se musí ptát, jak konkrétně praktikovat čistotu záměru v každodenním životě, abychom nevědomky nesloužili destruktivním strukturám. Čistota záměru v každodenním životě není morálním imperativem ani snahou po bezchybnosti, nýbrž energetickou hygienou probuzeného vědomí. Destruktivní jemnohmotné struktury nemají vlastní tvořivou sílu, parazitují na neintegrovaných motivech uvnitř nás. Pokud chceme přestat sloužit „vnější strojovně matrixu“, musíme nejprve odhalit skryté páky uvnitř vlastní psychiky a mentality.

Prostor možností obsahuje nekonečné množství variant všeho, na co jen dokážeme pomyslet. Neuvidíme je, dokud nebudeme schopni „vnitřního přesměrování pozornosti do jiné linie života“ a to na bázi „čistoty našich záměrů v každodenním životě“. V Prostoru možností už existují latentní linie, kde je krajina nasycená vodou, společenství jsou soběstačná a vzájemně se podporují. Do takto laděné linie se nepřesuneme tím, že budeme opravovat starou, nefunkční, z energetického hlediska „ztracenou linii“. Přesuneme se tam tak, že začneme žít, myslet a jednat, jako by nová realita už byla téměř přítomná, zaměřením mysli na vizi obnovené, zelené země. Například místo strachu z inflace můžeme náš prostor sytit vědomím vnitřního bohatství, a vědomím dostatku všeho (co skutečně potřebujeme) v přírodě.

Vše, co ve vnějším světě kritizujeme, co nás pobuřuje a vůči čemu vymezujeme svůj postoj a odpor, má svou kořistnickou obdobu v našem vlastním stínu. Dokud v sobě tolerujeme vnitřní násilí (např. vnitřní bičování za nedostatečný výkon), Prostor možností bude na globální úrovni generovat krachy, ztráty, války. Zevnějšek je jen zvětšenou projekcí našich vnitřních válek. Jakmile v nitru ustanou vnitřní bojiště, vnější svět ztrácí podněty k tomu, aby nám zrcadlil krize. Skutečná proměna reality nezačíná změnou vnějších struktur, nýbrž v momentě, kdy přestaneme vyživovat kyvadla strachu a viny. Zrcadlo se promění teprve tehdy, až se přestaneme mračit na svůj vlastní odraz.

Očista probíhá v detailu. Jak mluvíme, když nás nikdo neslyší? S jakým pocitem cokoli děláme či tvoříme? Čistý záměr vnáší přítomnost do mechanických úkonů. Když děláme věci plně a bez vnitřního odporu, rušíme frekvenci nedostatku času, spěchu a strachu, kterou systém nutně potřebuje k udržení moci. Zákon zrcadla neodměňuje spravedlivé a netrestá zlé. Reaguje výhradně na energetickou frekvenci. Pokud v sobě nosíme skrytý strach z nedostatku, Prostor možností nám – bez ohledu na naše vznešené myšlenky o hojnosti – zhmotní situace, které nedostatek potvrzují. Zacyklení a setrvačnost vnějších systémů pouze zrcadlí vnitřní rozštěpení.

Jak konkrétně praktikovat čistotu záměru v každodenním životě, abychom nevědomky nesloužili destruktivním strukturám? Jak funguje zákon zrcadla mezi lidským nitrem a vnějším Prostorem možností? Ač to zní divně, souvisí s tím i vzdání se role spasitele světa. Jedním z nejzákeřnějších pastí čistoty záměru je snaha „napravovat vnější svět“. Boj proti něčemu (proti systému, proti konzumu, proti nespravedlnosti) nás skrze zákon rezonance okamžitě váže k tomu, s čím bojujeme. Čistý záměr nebojuje. Čistý záměr následuje inspiraci a vytváří alternativu. Prvním malým krokem může být to, že místo odporu vůči parazitické struktuře investujme energii do budování soběstačného, tichého a vyživeného prostoru uvnitř vlastního života.

Přechod od „Mít“ k „Být“ může fungovat jako velmi silný energetický obrat. Kyvadlo růstu stojí na iluzi, že hodnota člověka se rovná jeho výkonu a vlastnictví. Metafyzický obrat spočívá v absolutním ukotvení se v přítomném okamžiku. V tomto stavu odpadá potřeba nadspotřeby, protože vnitřní prostor je „naplněn duchem“. Když se kritické množství jedinců vnitřně nasytí bez vnějších stimulů, kyvadla nekonečného růstu „zemřou hlady“ – prostě ztratí zdroje energetické podpory.

Světové problémy se nevyřeší na úrovni, na které vznikly. Nekonečný růst v hmotě je slepá ulička. Metafyzicky jsme však vyzýváni k něčemu jinému: k růstu na úrovni vědomí. To je ta skutečná, vertikální spirála. Systém se hroutí proto, aby nás donutil přestat růst do šířky (požírat planetu) a začít růst do hloubky (od hloubky kořenů do nedozírných hlubin jemnohmotných světů).

(Poznámka: Pokud snad máte nevyslovenou otázku, tak ano – mám ráda knihy Vadima Zelanda. Již mnoho let se k jeho knihám opakovaně vracím, ačkoli ne úplně se všemi názory autora souzním. Ale pokaždé v jeho knihách najdu něco nového a inspirativního. Vcelku náročný text vyžaduje objevovat nevyřčené čtením mezi řádky – to, o čem text záměrně mlčí a aktivní přemýšlení či domýšlení souvislostí, bývá nejdůležitější. Vnímání hloubky textu vyžaduje radikální změnu běžného logického myšlení, text nelze vnímat pasivně, protože autor popisuje mechanismy světa způsobem, který odporuje naší každodenní zkušenosti.)

Související články: Frekvenční jazyk vesmíru zůstává nad slovy a logikou, Nemůžeme nic vytvořit, nic vymyslet, nic uvidět mimo přítomný okamžik

Odměna formou Dar za Dar
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických a tištěných knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?