Tvá duše nikdy neztratí svou touhu po poznání

Rušné město tě pohlcuje. Fasády domů stoupají k šedivé obloze, rytmus tvého života udávají zvyklosti a termíny. Příroda pro tebe existuje jen jako kulisa – městský park pro nedělní procházky, fotografie a vzpomínky na dětství. Až do chvíle, kdy se ocitneš sám uprostřed hlubokého lesa, daleko od civilizace, jen se svými myšlenkami a tlukotem vlastního srdce.

Není to plánovaná výprava za poznáním, spíš podvědomý útěk před tlakem každodennosti. Hledáš klid, úlevu, cokoli, co by přehlušilo neustálý šum v tvé hlavě. První dny jsou zvláštní a nejsou lehké. Ticho lesa je zneklidňující, samota doléhá na mysl, před kterou se pozvolna objevuje spousta nových podnětů. Přestaneš spěchat, čas získává zcela novou kvalitu. Strach z kroků do neznáma se proměňuje v klidnou jistotu. Začínáš si všímat detailů, které ti dříve unikaly – složité kresby na kůře stromů, pestrost mechů na kamenech, neuvěřitelná paleta zelených odstínů, vůně lesa, zvuky přírody, tajemná mlha, bublání potoka a zpěv ptáků.

Jednoho odpoledne, ve chvíli kdy sedíš opřený o prastarý dub, zavřeš oči a zhluboka se nadechneš vlhkého, zemitého vzduchu. A pak se to stane. Není to jen pouhá vize, ale skutečný pocit, který tebou projede jako elektrický proud, a přitom je neuvěřitelně jemný a hluboký. Cítíš, jak kořeny dubu prorůstají zemí, propojují se s kořeny okolních stromů, s vyživující půdou, s vodou hluboko pod povrchem. Najednou vnímáš sebe sama jako součást toho obrovského, dýchajícího a vědoucího systému.

Jako by se otevřely dveře do jedné z komnat tvého podvědomí, o které jsi měl jen nejasné tušení. Vnímáš pomalý, setrvalý tep živé země – rytmus ročních období, koloběh vody, neustálý tanec zrození a zániku. Cítíš energii proudící z nitra planety, stoupající vzhůru skrze skály a půdu, dávající život všemu kolem. Uvědomuješ si, že nejsme jen izolované bytosti žijící na planetě, která se vší svou živostí osamoceně pluje vesmírem, ale bytosti, které jsou nerozlučně s ní spjaté, nesoucí její podstatu ve svých kostech, ve své krvi, v hloubavém tichu za myšlenkou.

Ten pocit je ryzí, povznášející i uzemňující zároveň. Vnímáš jak se tvé tělo rozšiřuje do okolní krajiny, tvé plíce dýchají vzduch, jenž je součástí dechu stromů, voda v tvých žilách je součástí nekonečného cyklu vody na planetě. Hranice mezi tebou a okolním světem se rozplývají. Stáváš se lesem, jsi řekou v dálce, jsi vzduchem chvějícím se mezi listy, jsi rosou na listech kapradí i slunečním paprskem. Vědomí přírody uvnitř tvého nitra není nově nabytou informací, je hladinou i vlnobitím oceánu, je slunečním větrem, je probuzením dávno zapomenutých vzpomínek tvé duše. Jasně si vzpomínáš na něco, co jsi vždycky věděl, ale v hluku vnějšího světa na to zapomněl. Máš dojem, jako by k tobě promlouvala okolní krajina i hvězdy na obloze, ne slovy, ale pocitem naprosté jednoty a bezpodmínečné lásky.

Udělejte si radost – balíček transformačních karet a nová kniha „Moudrost vnitřní Čarodějky“

AKCE DÁREK
K objednávce vykládacích transformačních karet a knihy „Moudrost vnitřní Čarodějky“ obdržíte dárek v podobě jednoho balíčku ze čtyř druhů vykuřovacích směsí. Vykuřovací směsi (Harmonie, Kouzelné byliny, Dračí poklad nebo Esence pro Venuši) jsou namíchané z ručně sbíraných, sušených bylin, různého koření, cedrového dřeva, jehličí modré jedle, okvětních plátků růží a podobně. Jsou namíchané podle starých receptů, které sama používám. Každá směs má svou specifickou vůni, která krásně provoní váš vnější prostor a zklidní váš vnitřní svět.

Akce dárek je platná pro objednávky učiněné od 9. srpna do 16. srpna.

Vaše objednávka bude obsahovat: knihu, balíček karet, dvě záložky do knihy a balíček vykuřovací směsi.

Za případné objednávky předem děkuji.

Tato zkušenost trvá jen několik okamžiků, a přece má sílu změnit mnohé z toho, co je v tvém vnímání světa a sebe sama upozaděné. A potom otevřeš oči. Les a okolní krajina vypadá jinak. Každá rostlina, každý živočich, dokonce i zdánlivě neživé kameny – všechno září vnitřním světlem, pulzuje životem. Víš, že se musíš vrátit do města, ale už ne stejný jako dřív. Tvé kroky se dotýkají země, tvůj dech je prohloubený a stále cítíš tep živé planety.

Vědomí přírody uvnitř tebe zůstane už navždy. Promění tvůj pohled na svět, na tvé místo v něm. Už nemáš pocit ztracení v izolovaném světě. Jsi součástí ducha přírody, tvořivé energie, kterou vnímáš ve svém dechu. A v té hluboké spjatosti nacházíš sílu a smysl, které ti dříve chyběly. Ozvěna nevšedních okamžiků v tobě zní dál a připomíná ti, že skutečný domov nemáš jen tam, kde večer spočineš ke spánku, ale všude, kde se tvé kroky dotýkají živoucí, dýchající planety. Od této chvíle se tvá bdělost stává skutečnou bdělostí, a zcela jinak vnímáš své sny.

Uvědomuješ si, že tvá duše je věčný poutník. V čase spánku prolétá mlhovinami vzdálených galaxií, noří se do hlubin pradávných oceánů vědomí, naslouchá hvězdám a nekonečnu. Hledá Pravdu, toho Jediného, ten prvotní záblesk, který dal všemu vzniknout. Shromažďuje vize, sbírá fragmenty poznání z éterických rovin a vrací se do tvého těla plná úžasu, ale i neklidu. Cítí, že i přes všechna vnější putování jí něco zásadního stále uniká.

Jednoho dne, opět unavený z neustálého hledání tam venku, se rozhodneš obrátit svůj zrak dovnitř a znovu se setkat s tím, co tě přesahuje. Vstoupíš do ticha hluboké meditace, do posvátného prostoru uvnitř sebe, kde se rozplývají hranice času a prostoru. Vnější vesmír se ztratí v podivné mlze a před tebou se rozprostře zcela jiná krajina – krajina vnitřní. Vnímáš podivuhodný prostor ticha a nehybnosti. Žádné neznámé světy, žádné éterické bytosti, jen klid a hluboká, nepohnutelná přítomnost. Tvá duše opatrně kráčí tou vnitřní krajinou, krajinou snových příběhů a ticha staršího než čas.

A pak jej spatříš. V nitru té vnitřní krajiny, v jeskyni vytesané z nejryzejšího vědomí, sedí on. Vnitřní poustevník. Jeho postava je prostá, zahalená do roušky ticha. Jeho oči jsou zavřené, ale tvá duše cítí, že je viděna a vnímána. Z poustevníka vyzařuje hluboký klid. Tvá duše, zvyklá na neustálý pohyb a vnější podněty, pocítí rozpačitost. Přistoupí blíž a promluví řečí beze slov.

„Hledám to Jediné. Pravdu, smysl všeho bytí. Cestuji nekonečnými světy, vidím zázraky, mluvím s bytostmi světla. Ale stále cítím prázdnotu, pocit, že to nejzásadnější poznání mi uniká. Ty tu sedíš v naprostém klidu. Na co čekáš? Co jsi našel v této nehybnosti?“

Poustevník pomalu otevírá své moudré oči. Jeho pohled není zvědavý, ani soudící, jen naprosto přítomný. „Nehledám. Nečekám. Jsem.“

Duše je zmatená. „Jsi? Ale co jsi našel? Jak jsi dosáhl tohoto klidu? Kdo jsi?“

Poustevník se lehce usmívá, úsměvem, který nepohnul jeho rty, ale ozářil celý prostor. „Našel jsem to, co nikdy nebylo ztraceno. Dosáhl jsem klidu tím, že jsem přestal hledat tam, kde nic k hledání není.“ Ukázal prstem – ne ven, do nekonečného vesmíru, ale dovnitř, do prostoru mezi to, co se zdá být vnější a to, co se zdá být vnitřní. Ukázal do samotného srdce posvátné vnitřní krajiny. „To Jediné, které hledáš, není někde tam venku. Je tady. Je tebou. Pravda je skrytá v tvém nitru. Tvá mysl má tendenci rozlišovat a oddělovat, libuje si ve vytváření iluzí oddělenosti. Vytváří hranice, které ve skutečnosti neexistují. Vytváří koncepty jako „já a ty“, „uvnitř a vně“, „možné a nemožné“, a tím si zakrývá svou vlastní nekonečnou podstatu.“

Tvá duše naslouchá a opět jako už mnohokrát za nesčetné věky cítí, jak se její neklid začíná rozpouštět. Vnímá, že vnější putování je nádherné a poučné, ale neustále ji odvádí od toho nejbližšího, co existuje – od ní samotné. „Mé hledání… bylo zbytečné?“ ptá se tiše.

„Není zbytečné,“ odpovídá poustevník. „Je cestou, která tě nakonec dovedla sem. Viděla jsi nekonečnost vnější. Nyní je čas poznat nekonečnost uvnitř. Obě jsou jedním. Světlo informací není fyzické světlo, ale jasné uvědomění, čistá transparence. Je to světlo vědomí, které prosvěcuje vše. Informace nejsou jen data v běžném slova smyslu, ale esenciální pravda a podstata existence, která se projevuje v podobě znalosti nebo pocitu „já vím“, bez potřeby interpretace slovy a myšlenkami.“

Tvá duše a energie vnitřního poustevníka ti v ten okamžik předávají posilující energii, a ty najednou víš, že všechny vize, všechna poznání z vnějších světů jsou jen odrazy hluboké pravdy, která sídlí v tichém jádru tvého bytí. Vnitřní poustevník není někdo jiný, je to ten nejniternější, nejklidnější a nejmoudřejší aspekt tvého vnitřního světa. Uvědomuješ si, že toto setkání nebylo nijak dramatické. Tvá duše usedla před poustevníka, ne jako žák před učitelem, ale jako jedna část bytí před druhou, před svou vlastní podstatou. Splynula s klidem poustevníka, s jeho nepohnutelnou přítomností.

Tvá duše nikdy neztratí svou touhu po poznání. Ale její hledání se od této chvíle změní. Nyní ví, že kamkoli půjde, cokoli uvidí, pravé jádro všeho, co hledá, nosí stále v sobě. Vnější svět se pro ni stává zrcadlem vnitřní krajiny a vnitřní klid se stává jejím stálým přístavem uprostřed všech bouří. Duše mystika a vnitřní poustevník se stávají jedním. Putování pokračuje, ale nyní je prostoupeno klidem, přítomností a hlubokým povědomím o tom, že vše, co jsi kdy hledal, bylo vždy tam, kde jsi to měl vždy očekávat – v tichu a nezměrném klidu svého vlastního srdce.

Související článek: Tichá radost zrozená uprostřed hlubokého lesa

Tvořivé esence vědomého bytí – inspirativní čtení pro volný, odpočinkový čas
Líbí se vám články Psychologie chaosu a rádi se k jejich obsahu vracíte, přináší vám informace, které jsou pro vás něčím hodnotné? Možná se rádi alespoň na chvilku odpoutáte od vnějších záležitostí a ponoříte se do zajímavého čtení. Pokud tomu tak je, můžete mou tvorbu podpořit zakoupením elektronických knih v e-shopu Psychologie chaosu. Případně můžete podpořit provoz webových stránek formou finančního daru. Za případnou podporu předem ♥DĚKUJI♥

PŘEJETE SI PODPOŘIT PROVOZ WEBOVÝCH STRÁNEK FORMOU FINANČNÍHO DARU?

Zdroj obrázků: Pixabay.com

Diskuze